Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

116 C 4/2020-51

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Davida Mařádka a z přísedících jméno příjmení a jméno příjmení ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 4 938 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 938 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 938 Kč za dobu od 1. 9. 2013 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 938 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 938 Kč za dobu od 1. 9. 2013 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výrokem I. jako přeplatku na náhradě mzdy s příslušenstvím se zdůvodněním, že je právní nástupkyní právnická osoba, a. s., IČO, která zaměstnávala žalovaného (dále„ zaměstnavatelka“), než jeho pracovní poměr rozvázala okamžitým zrušením kvůli neomluvené absenci. Dne 4. 7. 2013 účastníci uzavřeli dohodu o úhradě dluhu, v níž se žalovaný žalobkyni zavázal splnit dluh na přeplatku náhrady mzdy za dovolenou za rok 2013, kterou však žalobkyně žalovanému kvůli neomluvené absenci dodatečně zkrátila. Náhrada za leden a duben 2013 činila 10 667 Kč a byla snížena o mzdu za červen 2013 ve výši 5 729 Kč. Rozdíl ve výši 4 938 Kč žalobkyně požadovala. Žalovaný se zavázal dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy do konce kalendářního měsíce, počínaje 1. 8. 2013, pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný nezaplatil nic.

2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě , , ve znění zákonů č. , a číslo Sb., dále„ “ Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas ( ). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena.

3. Soud založil rozsudek na následujícím skutkovém závěru. Zaměstnavatelka zaměstnávala žalovaného jako horníka na základě pracovní smlouvy ze dne 13. 9. 2011, uzavřené na neurčito. Pracovní poměr rozvázala okamžitým zrušením ze dne 10. 6. 2013 pro neomluvenou absenci žalovaného na pracovišti ve dnech 9. 5. – 22. 5. 2013. Žalovaný v roce 2013 vyčerpal 13,5 dnů dovolené a neomluveně zameškal 11 dnů, pročež mu jeho zaměstnavatelka zkrátila již vyplacenou náhradu mzdy za dovolenou o částku 10 667 Kč čistého za leden a březen 2013. Tento přeplatek snížila o částku 5 729 Kč, představující čistou mzdu žalovaného za červen 2013, na částku 4 938 Kč, kterou jí žalovaný zůstal dlužen. A tak dne 4. 7. 2013 uzavřeli dohodu o úhradě dluhu, v níž žalovaný uznal, že zaměstnavatelce dluží částku 15 236 Kč (hrubého – pozn. sou.) jako přeplatek náhrady mzdy za dovolenou v roce 2013 a zavázal se ji splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje 1. 8. 2013, přičemž nezaplacením byť jedné splátky se měl stát splatným celý dluh. Zaměstnavatelka potom v roce 2018 vložila svůj obchodní závod do základního kapitálu žalobkyně.

4. Soud případ právně kvalifikoval jako postoupenou pohledávku na zaplacení uznaného dluhu žalovaného na nevráceném přeplatku náhrady mzdy v rámci jeho dříve zaniklého pracovního poměru ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.,“ ve spojení s  první větou , , ve znění pozdějších předpisů, dále„ obč. zák.,“ a s  , s  a 2 a s  , 2 a 4 , , ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. p.“). Žalovaný písemně a co do důvodu i výše uznal svůj dluh ( první věta o. z.) vrátit žalobkyni část již vyplacené náhrady mzdy za dovolenou, na niž ztratil právo ( z. p.), protože jeho zaměstnavatelka využila svého práva a zkrátila mu dovolenou za neomluveně zameškané směny ( z. p.). Zaměstnavatelka poté uzavřela s žalobkyní smlouvu o koupi svého obchodního závodu. Podle o. z. se„ koupě závodu považuje za převod činnosti zaměstnavatele.“ Tím pádem na žalobkyni coby na přejímající zaměstnavatelku přešla všechna práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů ( z. p.). Uznání dluhu způsobilo, že pokud by žalovaný chtěl docílit zamítnutí žaloby, musel by tvrdit a prokázat neexistenci dluhu ( o. z.). To se nestalo. Strany ujednaly ztrátu výhody splátek již samotným prodlením žalovaného, bez nutnosti jej písemně upomínat ( obč. zák.). Jestliže tedy žalovaný nezaplatil již první splátku, splatnou 31. 8. 2013, ocitl se dne 1. 9. 2013 v prodlení s plněním částky 4 938 Kč ( první věta obč. zák.). Tím mu také vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů, zde tedy ve výši 8,05 % ročně ( obč. zák. ve spojení s  ve znění ). Žalobkyně tudíž prokázala vznik, splatnost a nabytí žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku ( ). Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni celou žalovanou částku.

5. Výrok II. odpovídá ustanovením a , odst. 2 a contrario, poněvadž žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, pročež by proti žalovanému měla právo na náhradu jeho nákladů. Nedoložila však, že by mu před podáním žaloby zaslala předžalobní výzvu ( ). Soud přitom neshledal žádný zvláštního zřetele hodný důvod, jenž by přiznání náhrady v takové situaci výjimečně ospravedlnil ( a contrario). Proto výrokem II. rozhodl, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou v tomto rozsudku, bude ji možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.