Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 177/2021-13
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 1.740 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1.740 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.740 Kč od 10. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované úroku z prodlení ve výši 102,73 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 1.740 Kč od 30. 11. 2019 do 9. 3. 2021.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 001,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1.740 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.740 Kč od 10. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované úroku z prodlení ve výši 102,73 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 1.740 Kč od 30. 11. 2019 do 9. 3. 2021. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 001,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1.740 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z 1. 3. 2018 číslo která byla uzavřena společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou, přičemž pohledávky za žalovanou byly na žalobkyni postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019.
2. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů.
3. Soud dospěl ke skutkovému závěru:
A) Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 3. 2018 číslo má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 7.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit ve formě 60 týdenních splátek po 210 Kč včetně poplatku ve výši 5.600 Kč (1.400 Kč poplatek za administrativní činnost, 1.400 Kč úrok, 2.800 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek), RPSN byla vyjádřena 206,15 %. Žalovaná podpisem smlouvy potvrzovala převzetí částky 7.000 Kč na základě uvedené smlouvy. Účastníci smlouvy ujednali poplatky za upomínky (250 Kč za upomínku písemnou, 500 Kč za osobní upozornění) a za zahájení vymáhání (2.000 Kč) s tím, že smlouva upravovala též podmínky uvedených úkonů a jejich počet, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, podmínky zesplatnění úvěru prodlením v případě prodlení přes předchozí výzvu s dodatečnou lhůtou 30 dnů, popř. při prodlení delším 90 dnů. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku 5.260 Kč.
B) Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, jak je zřejmé z karty zákazníka – hodnocení bonity / žádost o úvěr z 1. 3. 2018. Žalovaná žila v nájemním bytě, byla rozvedená, základního vzdělání, žila s další osobou od číslo. Žalovaná byla zaměstnána s příjmem 29.500 Kč měsíčně do 31. 12. 2018, což bylo právním předchůdcem žalobkyně ověřováno. Výdaje žalované činily na bydlení 4.600 Kč měsíčně, osobní výdaje 4.000 Kč měsíčně a na splátky úvěru 960 Kč měsíčně. Žalovaná měla v době ověřování úvěry u příjmení jméno v částce 11.450 Kč se splátkou 960 Kč měsíčně. Žalovaná dokládala (pouze) výplatní pásky.
C) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a oznámením o postoupení pohledávky z 29. 11. 2019 (odeslaným poštou 13. 12. 2019) má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované.
D) Předžalobní upomínkou z 22. 2. 2021, odevzdanou k poštovní přepravě dne 23. 2. 2021, má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby a stanovila lhůtu k úhradě dluhu do 18. 9. 2020.
4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „ občanského zákoníku občanského zákoníku “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1813 občanského zákoníku občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
6. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla 18. 2. 2016 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku občanského zákoníku , na jejichž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 7.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto úvěr splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvami, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně nesplnila. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku občanského zákoníku .
11. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Je pravda, že žalobkyně požaduje pouze úhradu bezdůvodného obohacení (tedy vychází z neplatnosti smlouvy), požadavek na úhradu úroku z prodlení však odpovídá platnosti smlouvy (vychází z konečné splatnosti úvěru podle smlouvy). Soud tedy musel vyřešit otázku platnosti smlouvy jako předpokladu pro posouzení požadavku žalobkyně.
12. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku občanského zákoníku ) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva) a též stanovením povinnosti věřiteli, aby splacení úvěru spotřebitelem bylo v době uzavření smlouvy pravděpodobné.
13. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku občanského zákoníku . Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku občanského zákoníku , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává).
14. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1 , odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Věřitel si sice vyžádal informace o poměrech žalované, doložena byla pouze příjmová stránka (a to pouze do 31. 12. 2018). Protože právní předchůdce žalobkyně neověřil výdajovou stránku rozpočtu žalované (její náklady na uspokojování bytových a dalších potřeb), není posouzení úvěruschopnosti žalované úplné. Již proto je smlouva neplatná.
15. Soud dále zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na webová adresa). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
16. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Soud zohlednil při svých úvahách, že RPSN, převyšující 200 %, výrazně převyšuje obvyklou míru nákladů, jsou sjednány další výrazné sankce v souvislosti s prodlením žalované (poplatky a smluvní pokuta), zesplatnění sice má stanovena pravidla, která šetří dočasný nedostatek peněz žalované, nijak nezohledňují, že prodlení se může týkat i minimální části splátky (a přesto takové prodlení založí právo věřitele na zesplatnění). Protože komplex povinností žalované zakládá neodůvodněné výhody věřitele, nelze oddělit jednotlivá práva od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy. Není tak možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku občanského zákoníku , je třeba smlouvu vyhodnotit jako neplatnou dle § 580 odst. 1 , § 588 občanského zákoníku občanského zákoníku (pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku občanského zákoníku ).
17. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku občanského zákoníku . Protože žalovaná uhradila částku 5.260 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 7.000 Kč, vyhověl soud žalobě (v souladu s požadavkem žalobkyně) co do rozdílu těchto plnění, tj. co do částky 1.740 Kč včetně úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku občanského zákoníku , přičemž splatnost byla stanovena dle výzvy k plnění z 22. 2 2021, která dle domněnky dojití (viz § 573 , dále § 1958 odst.2 občanského zákoníku občanského zákoníku ) byla žalované doručena dne 25. 2. 2021. Ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně tohoto nároku zamítl, tj. co do úroku z prodlení před datem 10. 3. 2021 (jako splatností podle předžalobní výzvy).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 001,44 Kč, přičemž tato částka představuje 91,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,98 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 4,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 740 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.