Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 174/2021-13
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 10.640 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.640 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 2.622,76 Kč a v zákonné výši z částky 10.640 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.306 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.640 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 2.622,76 Kč a v zákonné výši z částky 10.640 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.306 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 10.640 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 1. 2017 číslo která byla uzavřena společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou, přičemž pohledávky za žalovanou byly na žalobkyni postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021.
2. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů.
3. Soud dospěl ke skutkovému závěru:
A) Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 1. 2017 číslo má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 14.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit ve formě 58 týdenních splátek po 420 Kč včetně poplatku ve výši 10.360 Kč (2.800 Kč poplatek, 1.960 Kč úrok, 5.600 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek), RPSN byla vyjádřena 195 %, smluvní pokuta za prodlení činila 0,1 % denně. Dluh se mohl stát splatným, pokud žalovaná nesplnila dluh ani v dodatečné lhůtě 30 dnů. Žalovaná podpisem smlouvy potvrzovala převzetí částky 14.000 Kč na základě uvedené smlouvy. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku 3.360 Kč.
B) Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, jak je zřejmé z karty zákazníka / žádost o zápůjčku z 26. 1. 2017 a z 25. 1. 2017. Žalovaná žila v nájemním bytě, byla vdaná, žila s nezaopatřeným dítětem. Byla na rodičovské dovolené od číslo, což bylo právním předchůdcem žalobkyně ověřováno. Příjmy žalované činily 7.300 Kč a 4.215 Kč ze sociálních dávek a ostatní (nespecifikované) příjmy činily 13.000 Kč, výdaje činily na nájem 6.670 Kč a osobní výdaje 7.000 Kč, tedy použitelný příjem činil 10.845 Kč měsíčně. Žalovaná dokládala výpis z účtu a příjmový lístek poštovní poukázky poukázané částky.
C) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a oznámením o postoupení pohledávky z 12. 2. 2021 (odeslaným poštou 15. 2. 2021) má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované.
D) Předžalobní upomínkou z 13. 5. 2021, odevzdanou k poštovní přepravě dne 14. 5. 2021, má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby a stanovila lhůtu k úhradě dluhu do 28. 5. 2021.
4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku občanského zákoníku “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1813 občanského zákoníku občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
6. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla 26. 1. 2017 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku občanského zákoníku , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 14.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto úvěr splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně nesplnila a uhradila pouze 3.360 Kč. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku občanského zákoníku .
11. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Je pravda, že žalobkyně požaduje pouze úhradu bezdůvodného obohacení (tedy vychází z neplatnosti smlouvy), požadavek na úhradu úroku z prodlení však odpovídá platnosti smlouvy (vychází z konečné splatnosti úvěru podle smlouvy). Soud tedy musel vyřešit otázku platnosti smlouvy jako předpokladu pro posouzení požadavku žalobkyně.
12. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku občanského zákoníku ) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva), ale i stanovení povinností věřiteli ve vztahu k pravděpodobnosti splnění povinnosti podle smlouvy spotřebitelem.
13. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku občanského zákoníku . Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku občanského zákoníku , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává).
14. Soud dále zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na webová adresa). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
15. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1 , odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Žalobkyně si sice vyžádala podklady k ověření příjmů a výdajů (výpis z účtu a doklad o převzetí plnění z podpory), neověřila však náležitě příjem 13.000 Kč (z ověřování poměrů žalované nevyplývá, z jakého důvodu je plnění poskytováno). Uvedená částka je však pro posouzení úvěruschopnosti zásadní (bez ní by příjmy žalované nepostačovaly pro úhradu splátek úvěru). Soud tak považuje vyhodnocení pravděpodobnosti vrácení úvěru za nepřiměřené; nebylo možné dospět k závěru o pravděpodobném splnění povinností žalované z úvěrové smlouvy. V souladu s rozsudkem Soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- právnická osoba proti GK zn. C číslo byla smlouva posouzena jako neplatné, i když žalovaná uvedenou námitku v řízení sama neučinila.
16. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Soud zohlednil při svých úvahách, že RPSN ve skutečnosti činí 195 %, poplatky za poskytnutí úvěru (na dobu 13 měsíců) činí 74 % poskytnuté částky, ve smlouvě jsou dále sjednány přísné sankce (v případě prodlení a nesplnění v dodatečné lhůtě je celková částka, včetně poplatků zesplatňována a za prodlení přísluší věřiteli smluvní pokuta 0,1 % denně). Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku občanského zákoníku , je třeba smlouvu vyhodnotit jako neplatnou dle § 580 odst. 1 , § 588 občanského zákoníku občanského zákoníku (pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku občanského zákoníku ).
17. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku občanského zákoníku . Protože žalovaná uhradila částku 3.360 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 14.000 Kč, vyhověl soud žalobě co do rozdílu těchto plnění, tj. co do částky 10.640 Kč včetně úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku občanského zákoníku , přičemž splatnost byla stanovena dle výzvy k plnění z 13. 5 2021, která dle domněnky dojití (viz § 573 , dále § 1958 odst.2 občanského zákoníku občanského zákoníku ) byla žalované doručena dne 17. 5. 2021. Ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně nároku na další úrok z prodlení zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.306 Kč, přičemž tato částka představuje 58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79 % a úspěchu žalované v rozsahu 21 % při zohlednění úroků z prodlení ke dni rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.640 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.