Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 265/2021-24
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kuchaříkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 9 654 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 352 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 352 Kč od datum do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 5 302 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 756,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 227,26 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 677,36 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 325,36 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 4 352 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 677,36 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 352 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 352 Kč od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 5 302 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 756,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 227,26 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 677,36 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 325,36 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 4 352 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 677,36 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se poskytnutou zápůjčku zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 302 Kč, sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 932 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 274 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne datum. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně řádně prověřovala úvěruschopnost žalované. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, naposledy hradila dne datum, celkem zaplatila částku 2 648 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek, konkrétně dlužnou jistinu ve výši 5 677,36 Kč a dlužný poplatek ve výši 3 976,64 Kč. Původní věřitelka postoupila s účinností ke dni datum svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, o čemž byla žalovaná písemně informována. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalované požaduje žalobkyně přiznat též kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 756,98 Kč (úrok ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 5 677,36 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od datum, od uplynutí týdenní lhůty po uhrazení poslední splátky, do datum, kdy došlo k postoupení pohledávky), kapitalizovaný úrok ve výši 2 227,26 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 5 677,36 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od datum, po marném uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do datum, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 5 677,36 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 5 677,36 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 7 000 Kč, kterou žalovaná v hotovosti převzala, což potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 5 302 Kč, který sestává z úroku ve výši 932 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč. Zápůjčka byla splatná v 45 týdenních splátkách po 274 Kč (resp. poslední splátka 246 Kč). Splátky byly vždy splatné nejpozději do konce následujícího týdenního splátkového období. Výše výpůjční úrokové sazby činila 29 % ročně.
4. Z tabulky umoření ze dne datum bylo zjištěno, že na dluh ze smlouvy číslo ze dne datum žalovaná uhradila 5 splátkami celkem 2 648 Kč.
5. Ze zákaznické karty ze dne datum má soud prokázáno, že totožnost žalované byla ověřována z číslo obč. průkazu s platností do datum. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky OP, výměr podpory. Žalovaná uvedla v údajích o zaměstnání, že je v domácnosti na rodičovské dovolené. Ve finančních informacích je uvedeno, že pravidelný měsíční příjem žalované činil v průměru za poslední tři měsíce částku 5 700 Kč. Běžné odhadované měsíční byly vyčísleny na 4 000 Kč. Žalovaná uvedla, že žije se spolubydlícím. Je svobodná a má základní vzdělání. Dále bylo v zákaznické kartě uvedeno, že žalovaná nevlastní automobil, má dvě vyživovací povinnosti, nemá kreditní kartu ani půjčku u jiné společnosti a nemá bankovní účet na vlastní jméno. Správnost těchto údajů žalovaná potvrdila čestným prohlášením a podpisem.
6. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory a platebního rozpisu ze dne datum, ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek ve výši 5 700 Kč a přídavky na děti v souhrnné výši 1 600 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovanou.
8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a podacího lístku bylo zjištěno, že žalované bylo dne datum zasláno vyrozumění o postoupení pohledávky.
9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaná byla výzvou odeslanou dne datum upozorněna na prodlení s úhradou závazků ze smlouvy o zápůjčce číslo byla vyzvána ke splacení zbývající části zápůjčky a souvisejících poplatků, nejpozději do datum na účet žalobkyně.
10. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
15. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
16. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
17. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouvu o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.
21. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
23. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr ve výši 7 000 Kč zaplatit celkem 12 302 Kč. Z předložené zákaznické karty k úvěru ze dne datum je zřejmé, že společnost právnická osoba při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala formálně a spokojila se s tím, že v zákaznické kartě uvedené informace žalovaná stvrdila svým čestným prohlášením a podpisem. K uvedeným informacím předložila žalobkyně pouze oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, z nichž bylo prokázáno, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek ve výši 5 700 Kč měsíčně a přídavky na dvě děti v souhrnné výši 1 600 Kč měsíčně. Nebylo však prokázáno, že by původní věřitelka řádně zjišťovala a ověřovala nijak nespecifikované výdaje žalované uvedené pouze částkou 4 000 Kč, tedy pohybující pod hranicí životního minima, pokud do částky mají být zahrnuty i náklady na bydlení, což působí zcela podhodnoceně za situace, kdy má žalovaná dvě vyživovací povinnosti a jejím jediným příjmem je rodičovský příspěvek a přídavky na děti, tedy dávky státní sociální podpory. V této souvislosti je třeba zohlednit i to, že průměrný občan (a tedy i spotřebitel) nedokáže disciplinovaně a dlouhodobě hospodařit s finančními prostředky v rozsahu životního minima. Životní minimum představuje rámec pro zajištění nejzákladnějších potřeb (nezahrnuje navíc náklady na bydlení) a to spíše pro přechodné období, rozhodně se nemůže jednat o částku, kterou by člověk potřeboval pro všední, běžný a průměrný způsob života. Původní věřitelka tak nepostupovala s odbornou péčí, když poskytla žalované úvěr, aniž by řádně zkoumala její schopnost úvěr splácet. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
24. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zcela nedostatečně. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že žalované byla takto poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč, přičemž uhradila částku 2 648 Kč, je proto povinna žalobkyni zaplatit částku ve výši 4 352 Kč (7 000 – 2 648 Kč).
25. Soud proto žalobě vyhověl toliko co do částky 4 352 Kč, kdy rovněž uložil žalované zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od datum do zaplacení, neboť ve výzvě podle § 1958 o.z. ze dne datum byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení do datum.
26. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela žalované (po promítnutí úspěchu a neúspěchu ve věci včetně požadovaného příslušenství), nicméně té v řízení žádné náklady nevznikly, a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.