Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 165/2021-23
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 9.390 Kč / úvěr (bezdůvodné obohacení)
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9.390 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9.390 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 9.390 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9.390 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9.390 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 9.390 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
2. Předmětem řízení byla povinnost zaplatit částku 9.390 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 30. 6. 2017 mezi společností právnická osoba (IČO) a žalovanou.
3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.
4. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:
A/ Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované (a toto zkoumání zaznamenal do Karty zákazníka /žádosti o půjčku z 30. 6. 2017) a zjistil, že žalovaná bydlí v nájemním bytě od číslo (a tuto skutečnost doložila nájemní smlouvou). Žalovaná žila samostatně (nebyla na ní závislá žádná vyživovaná osoba). Žalovaná byla zaměstnána u CZECH– právnická osoba od číslo a tato skutečnost byla ověřena u zaměstnavatele telefonicky. Příjem žalované činil 11.800 Kč (byly předloženy výplatní pásky a pracovní smlouva), výdaje 9.000 Kč Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 6. 2017 číslo má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit ve formě 58 týdenních splátek po 305 Kč včetně poplatku ve výši 7.690 Kč (2.000 Kč poplatek za administrativní činnost, 1.400 Kč úrok, 4.000 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek a pojištění 290 Kč), RPSN byla vyjádřena jako 206 %. Účastníci sjednali smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky a zesplatnění dluhu pro případ nesplnění dluhu v případě dodatečné lhůty k plnění v délce 30 dnů.
B/ Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované.
C/ Předžalobní upomínkou z 30. 4. 2020, odevzdanou k poštovní přepravě dne 1. 5. 2020, má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.
D) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaná uhradila 610 Kč.
5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
7. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
8. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez navrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 30. 6. 2017 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto úvěr splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvami, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila a uhradila částku 610 Kč. Pohledávka, jež je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.
12. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele.
13. Právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalované a dospěl k odůvodněnému závěru, že poskytnutá částky (a podmínky jejího splácení) poskytnutí důvody pro závěr o pravděpodobnosti splacení poskytnutých prostředků.
14. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
15. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).
16. Soud zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na webová adresa). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
17. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Za situace, kdy RPSN dle smlouvy činí 206 %, celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 76. 9 % poskytnuté jistiny úvěru při (přibližně) roční době splatnosti, byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně a přísné podmínky zesplatnění a dále jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku, je třeba smlouvu vyhodnotit jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku.
18. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaná uhradila částku 610 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 10.000 Kč, vyhověl soud žalobě co do rozdílu těchto plnění, tj. co do částky 9.390 Kč včetně úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku, přičemž splatnost byla stanovena dle výzvy k plnění z 30. 4 2020, která dle domněnky dojití (viz § 573 občanského zákoníku) byla žalované doručena dne 4. 5. 2020. Ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení za dobu před uplynutím lhůty k plnění podle předžalobní výzvy.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8.137,89 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.