Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 257/2021-24

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kuchaříkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 40 300,65 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 765,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 765,01 Kč od datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, to vše pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení se zaplacením byť jediné splátky.

II. Žaloba se zamítá co do částky 26 186,64 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 395,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 35 893,68 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 558,85 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 793,84 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 14 765,01 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 765,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 765,01 Kč od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, to vše pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení se zaplacením byť jediné splátky. II. Žaloba se zamítá co do částky 26 186,64 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 395,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 35 893,68 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 558,85 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 793,84 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 14 765,01 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 49 095 Kč, a to v 17 měsíčních splátkách po 5 535 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne datum. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když ze žádosti o úvěr zjistila, že žalovaný má volné měsíční zdroje ve výši 7 900 Kč. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, zaplatil pouze částku 30 234,99 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat dlužnou jistinu ve výši 31 558,85 Kč a dlužný souhrnný poplatek ve výši 32 301,16 Kč. Původní věřitelka postoupila s účinností ke dni datum pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně po žalovaném požaduje dlužnou jistinu ve výši 31 558,85 Kč, dlužný souhrnný poplatek ve výši 32 301,16 Kč smluvní úrok za období od datum do datum ve výši 3 592,52 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč, smluvní pokutu ve výši 8 741,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 395,01 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od datum do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek.

2. Žalovaný připustil, že právní předchůdkyně žalobkyně mu finanční prostředky poskytla, přičemž určitou část zaplatil. Krátce po uzavření smlouvy ztratil práci a přestal být schopen splátky hradit. I v současné době je nezaměstnaný, pobírá příspěvky na živobytí a na bydlení v souhrnné výši kolem 10 000 Kč. Za nájem vydá 7 000 Kč měsíčně. Dluh žalobkyni uhradit chce, avšak už splácí i jiné závazky, konkrétně právnická osoba částku 50 000 Kč po 3 000 Kč měsíčně. Finančně se mu snaží vypomáhat jeho matka. Žádá, aby mohl dluh žalobkyni splácet ve splátkách do 1 000 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto ve smyslu , (dále jen „ “), jednal v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum včetně formuláře pro standardní informace má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 45 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 49 095 Kč, který sestává z úroku ve výši 5 230 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 30 150 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4 715 Kč a inkasního poplatku ve výši 9 000 Kč. Úvěr byl splatný v 17 měsíčních splátkách po 5 535 Kč. Splátky byly vždy splatné nejpozději do konce následujícího měsíčního splátkového období. Výše výpůjční úrokové sazby činila 15 % ročně.

5. Ze žádosti o úvěr ze dne datum má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z číslo obč. průkazu s platností do datum. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán ve společnosti právnická osoba Ve finančních informacích je uvedeno, že pravidelný měsíční příjem žalovaného činil 13 318 Kč. Běžné měsíční výdaje se pak skládaly z výdajů na bydlení ve výši 3 410 Kč a osobních výdajů ve výši 2 000 Kč (celkem tak 5 410 Kč). Použitelný příjem tak měl činit 7 908 Kč. Žalovaný uvedl, že je rozvedený, nejvyšší dosažené vzdělání má středoškolské. Bydlí ve vlastním bydlení, nemá žádné vyživovací povinnosti, nemá žádné jiné půjčky u právní předchůdkyně žalobkyně ani u jiné společnosti. Správnost těchto údajů žalovaný potvrdil čestným prohlášením a podpisem.

6. Z výplatních pásek za měsíce červen a červenec 2018 má soud prokázané, že žalovaný dosahoval čistého příjmu v červnu 2018 ve výši 11 035 Kč a v červenci 2018 ve výši 11 045 Kč.

7. Přehledem úkonů ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného prostřednictvím terénního pracovníka k uhrazení dluhu.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě má soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a ze dne datum a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovanému bylo dne datum zasláno vyrozumění o postoupení pohledávky.

10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaný byl výzvou odeslanou dne datum upozorněn na prodlení s úhradou závazků ze smlouvy číslo byl vyzván ke splacení dlužné částky nejpozději do datum na účet žalobkyně.

11. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

12. Podle , (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

17. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

18. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle věty první dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.

22. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

24. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr ve výši 45 000 Kč zaplatit celkem 94 095 Kč. Z předložené žádosti o úvěr je zřejmé, že společnost právnická osoba při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala formálně a spokojila se s tím, že v zákaznické kartě uvedené informace žalovaný stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem. Co se týče příjmových poměrů žalovaného, podle údajů uvedených v žádosti činil příjem žalovaného 13 318 Kč měsíčně. Podle předložených výplatních pásek se však příjem žalovaného pohyboval jen okolo částky 11 000 Kč měsíčně. Ohledně výdajových poměrů žalovaného žalobkyně nepředložila kromě žádosti o úvěr žádné jiné důkazy, ze samotné žádosti není zřejmé, jakým způsobem byly údaje uvedené v žádosti ověřovány. I tak lze uzavřít, že výdaje žalovaného se pohybují na samotné hranici životního minima, když samotné osobní výdaje žalovaného jsou vyznačeny částkou 2 000 Kč, tedy pod hranicí životního minima a částka na bydlení je uvedena ve výši 3 410 Kč. Žalovaný tak měl mít podle zjištění právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici volné zdroje ve výši 7 908 Kč, z něhož měla být na projednávaný úvěr hrazena částka 5 535 Kč. Pokud však vyjdeme z příjmu uvedeného na výplatní pásce ve výši 11 035 Kč, pak i po odečtení uvedených podhodnocených výdajů na bydlení a osobních výdajů, by žalovaný nebyl schopen stanovenou měsíční splátku hradit. V této souvislosti je třeba zohlednit i to, že průměrný občan (a tedy i spotřebitel) nedokáže disciplinovaně a dlouhodobě hospodařit s finančními prostředky v rozsahu životního minima. Životní minimum představuje rámec pro zajištění nejzákladnějších potřeb (nezahrnuje navíc náklady na bydlení) a to spíše pro přechodné období, rozhodně se nemůže jednat o částku, kterou by člověk potřeboval pro všední, běžný a průměrný způsob života. Původní věřitelka tak nepostupovala s odbornou péčí, když poskytla žalovanému úvěr, aniž by řádně zkoumala jeho schopnost úvěr splácet. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

25. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 45 000 Kč, přičemž dosud vrátil částku ve výši 30 234,99 Kč.

26. Soud proto žalobě vyhověl toliko co do částky 14 765,01 Kč (45 000 Kč – 30 234,99 Kč), kdy rovněž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od datum do zaplacení, neboť ve výzvě podle ze dne datum byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dluhu do datum. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

27. Vzhledem k žádosti žalovaného a jeho finančním a majetkovým poměrům rozhodl soud o povinnosti žalovaného splatit dlužnou částku v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně, které nevznikne tímto majetková újma, a ke splacení dojde v přiměřené době. Soud má za to, že povolení nižších splátek by bylo neodůvodněným zvýhodněním žalovaného na úkor žalobkyně. Soud takto rozhodl podle věta za středníkem a určil dále, že nezaplatí-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Náhrada nákladů řízení by v poměrné části příslušela žalovanému, ten však žádnou nepožadoval. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.