Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 15/2021-47
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 26.095,19 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Změna žaloby provedená podáním ze dne datum se připouští.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 3.154 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12.000 Kč od 30. 8. 2018 do 29. 7. 2020, smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 12.000 Kč od 30. 8. 2018 do zaplacení a smluvní pokutu 10.941,19 Kč, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
I. Změna žaloby provedená podáním ze dne [datum] se připouští. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 3.154 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12.000 Kč od 30. 8. 2018 do 29. 7. 2020, smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 12.000 Kč od 30. 8. 2018 do zaplacení a smluvní pokutu 10.941,19 Kč, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15.154 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, na jejímž základě byl žalované poskytnut právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, úvěr ve výši 12.000 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10 ). Žalovaná si zásilky soudu nepřevzala.
3. Podáním ze dne datum žalobkyně rozšířila žalobu o smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 12.000 Kč od 30. 8. 2018 do zaplacení. Změna žaloby byla žalované zaslána do vlastních rukou. V souladu s ustanovením § 95 odst. 1 občanského soudního řádu soud změnu žaloby připustil (výrok I. tohoto rozhodnutí).
4. Soud nařídil ve věci jednání na den 4. 6. 2021. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání soudu, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků.
5. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel dne datum smlouvu o postoupení pohledávek se společností právnická osoba, IČO, kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena na společnost právnická osoba, která následně smlouvou ze dne datum postoupila pohledávku na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna podáním ze dne 24. 7. 2020 (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, přílohy ke smlouvám o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020)
6. V průběhu řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum písemně smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem 1.155 Kč (v sazbě 15 % ročně), poplatkem za vyhodnocení úvěru 857 Kč, poplatkem za sjednání úvěru 4.800 Kč a inkasním poplatkem 3.000 Kč; celkově 21.812 Kč, a to ve 14 splátkách po 1.558 Kč Poslední splátka byla splatná ke dni 29. 8. 2018. Žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně v řízení, z vlastního rozhodnutí, nárokuje jistinu ve výši 12.000 Kč, smluvní úrok ve výši 1.155 Kč a pouze poplatek za sjednání úvěru ve výši 1.999 Kč. Dále pak zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru od 30. 8. 2018 do zaplacení a smluvní úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z jistiny úvěru od 30. 8. 2018 do zaplacení. Žalobkyně dále nárokovala dle ustanovení článku V. smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15.154 Kč od 30. 8. 2018 do 20. 8. 2020 v celkové výši 10.941,19 Kč. Žalovaná dluh neuhradila ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem 24. 7. 2020, kterou byla vyzvána k úhradě bez uvedení lhůty k plnění. (shodná tvrzení účastníků, žádost o úvěr ze dne datum, smlouva o úvěru ze dne datum, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, předžalobní upomínka ze dne 24. 7. 2020 včetně podacího lístku)
7. Žalobkyně uváděla v žalobě, že pro posouzení úvěruschopnosti žalované původním věřitelem byl podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem po odečtení závazků a pravidelných výdajů žalované jako jsou např. platby nájemného, splátky úvěru nebo hypotéky; platby SIPO; výdaje související s platbami sociálního a zdravotního pojištění (v případě OSVČ), splácení exekuce apod. Žalobkyně neuvedla žádné konkrétní údaje týkající se právě žalované. K výzvě soudu doplnila, že původní věřitel ověřil v dostupných registrech, že žalovaná není v prodlení se splácením jiných závazků, na její osobu není vedeno insolvenční řízení ani exekuce, provedl také finanční analýzu a úvěrový scoring. Žalobkyně uváděla, že listin y obsahující výsledky finanční analýzy byly doloženy k žalobě, v databázi CEPR však soud takové listin y nedohledal (resp. jsou zde založeny 3 naprosto nečitelné listin y). Jelikož se žalobkyně omluvila z jednání soudu, nebylo možné jí poskytnout patřičná poučení dle ustanovení § 118a občanského soudního řádu .
8. Soud má z doložené žádosti o úvěr za prokázáno, že žalovaná uváděla, že je zaměstnaná u zaměstnavatele právnická osoba s příjmem 11.558 Kč měsíčně, její výdaje na bydlení a energie činí 4.000 Kč, na jídlo, dopravu a osobní náklady 4.000 Kč. Při uzavírání smlouvy pak byla doložena pracovní smlouva, výplatní lístky a listin listina svědčící o pronájmu bytové jednotky. (pracovní smlouva ze dne 1. 11. 2016, výplatní lístky, kopie občanského průkazu, dohoda o pronájmu bytové jednotky) Soud zjistil, že v databázi ISAS zdejšího soudu je vedeno na jméno žalované 28 řízení (z toho 13 exekucí). Dle rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, žalovaná již k datu 1. 4. 2017 dlužila nájemné, dle exekučního návrhu ze dne datum ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka měla k datu 26. 11. 2016 dluh u právnická osoba, anonymizováno.
9. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
13. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku , kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne úvěr 12.000 Kč, a dlužník (žalovaná) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky a poplatky stanovené smlouvou, celkem částku 21.812 Kč. Žalovaná však porušila ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči věřiteli nehradila řádně, neuhradila ničeho.
14. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce prověřil úvěruschopnost žalované, k výzvě soudu, popsala a doložila, jakým způsobem při posuzování bonity klienta původní věřitel postupoval. Z doložené žádosti vyplývá, že žalovaná uváděla příjem 11.558 Kč, celkové výdaje v částce 8.000 Kč, přičemž šlo o náklady na bydlení a živobytí nikoli na úhradu případných dalších závazků. K ověření poměrů žalované byly doloženy listin y prokazující její příjem, výdaje doloženy nebyly. Soud pak z úřední činnosti zjistil, že v době poskytnutí úvěru měla žalovaná závazky po splatnosti. Příjem žalované byl natolik nízký, že je zřejmé, že při zohlednění dalších splátek by úvěr nemohl být poskytnut. Povinnost řádně prošetřit poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalované právní předchůdce žalobkyně neprověřil, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
15. K nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 383/2018 -66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost soudu prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 .
16. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018 -66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654 ). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 “
17. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 12.000 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná neuhradila ničeho, soud tak přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 12.000 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně smluvního úroku a poplatků v částce 3.154 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12.000 Kč od 30. 8. 2018 do 29. 7. 2020, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 12.000 Kč od 30. 8. 2018 do zaplacení a smluvní pokuty v částce 10.941,19 Kč, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky vyplývající ze smlouvy, která byla shledána neplatnou.
18. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 30. 7. 2021, tedy v návaznosti na prokazatelně doručenou předžalobní upomínku. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky (viz výše).
19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2 , § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšnější žalované v řízení náklady prokazatelně nevznikly.
Poučení:
Proti výroku I tohoto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu ).
Proti výrokům II, III a IV tohoto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. ).