Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 132/2020-69

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 403.332,78 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 272.145,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 272.145,45 Kč od 9. 8. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 131.187,33 Kč se smluvním úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 401.121,56 Kč od 29. 11. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 401.121,56 Kč od 29. 11. 2019 do 8. 8. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 131.187,33 Kč od 9. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 1.936 Kč do 3 dnů po právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 272.145,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 272.145,45 Kč od 9. 8. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 131.187,33 Kč se smluvním úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 401.121,56 Kč od 29. 11. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 401.121,56 Kč od 29. 11. 2019 do 8. 8. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 131.187,33 Kč od 9. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 1.936 Kč do 3 dnů po právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 403.332,78 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut žalobkyní úvěr ve výši 467.000 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení (např. usnesení Ústavního soudu č. ). Zásilky soudu byly v místě trvalého pobytu žalovaného vhazovány do domovní schránky.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den 13. 4. 2021. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Nepřítomné žalobkyni nebylo možné poskytnout u jednání patřičná poučení v souladu s ustanovením .

4. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 467.000 Kč. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve výši 9,90 % ročně. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v měsíčních splátkách ve výši 6.623 Kč počínaje měsícem července roku 2017 a poplatky dle sazebníku, a to za přijetí a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 4.670 Kč, za pojištění pro případ nemožnosti splácení částku 529 Kč měsíčně. Žalovaný platil dohodnuté splátky nepravidelně od měsíce července roku 2017 do měsíce září roku 2019. Vzhledem k tomu, že přes opakované upomínky dlužné splátky nezaplatil, využila žalobkyně svého oprávnění a úvěr ke dni 28. 11. 2019 zesplatnila. Žalovaný zaplatil do splatnosti úvěru částku 193.465,28 Kč, po splatnosti pak byla provedena úhrada 1.389,27 Kč. Žalobkyně nárokuje částku 403.332,78 Kč, kdy jde o jistinu ve výši 401.121,56 Kč, smluvní úrok do splatnosti ve výši 1.638,76Kč a poplatky ve výši 572,46 Kč (vyčerpaná jistina 467.000 Kč; smluvní úrok 106.130,33 Kč, tj. 9,90 % ročně do 28. 11. 2019; poplatek za vyhodnocení žádosti o úvěr 4.670 Kč; upomínací náklady 4.800 Kč, tj. za upomínky 4 x 900 Kč a 4 x 300 Kč; poplatky za pojištění 15.587 Kč, tj. od června roku 2017 do listopadu roku 2019; po odečtení úhrad před splatností 193.465,28 Kč a úhrady po splatnosti 1.389,27 Kč). Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem 24. 7. 2020 (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru ze dne datum, záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací, standardní informace o spotřebitelském úvěru, podklady pre súdné konanie, sazebník, ceník, scan obrazovky – čerpání úvěru, rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne 30. 11. 2019 včetně poštovního podacího archu, poslední výzva k úhradě ze dne 27. 10. 2019 včetně poštovního podacího archu, výzvy ze dnů 22. 10. 2017, 20. 9. 2017, 3. 9. 2019, 20. 8. 2019, 22. 7. 2019, 22. 6. 2019, 20. 5. 2019, výzva k zaplacení před podáním žaloby ze dne 24. 7. 2020 včetně dodejky)

5. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, jakým způsobem ověřovala před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Uváděla, že žalovaný na žádosti o úvěr uvedl příjem ze zaměstnání ve výši 22.135 Kč, což pracovník žalobkyně zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného. K důkazu byly předloženy výpisy z účtu v jiné bance, které byly použity v předchozí úvěrové žádosti, když žalovaný si převáděl platební styk z anonymizováno k žalobkyni. Žalovaný na žádosti neuvedl žádné výdaje kromě splátky 750 Kč na jiný závazek. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního modelu na 7.626 Kč. Dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti závazek u žalobkyně se splátkou 5.451 Kč (ten byl v rámci projednávané úvěrové žádosti zkonsolidován) a kreditní kartu u jiného peněžního u s limitem 15.000 Kč a orientační splátkou 750 Kč. Splátka nového úvěru činila 6.623 Kč, nové splátkové zatížení 7.373 Kč (6.623 Kč + 750 Kč). Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů (22.135 Kč – 7.626 Kč – 7.373 Kč, zůstává 7.136 Kč). K důkazu žalobkyně doložila výpis z CCB a výpisy z účtů žalovaného.

6. Soud má z doložených listin (výpis z CCB a výpisy z účtů) za prokázáno, že žalovaný v lednu 2017 obdržel od právnická osoba anonymizováno. částku 20.651 Kč, v únoru 2017 částku 22.876 Kč, v květnu 2017 částku 23.562 Kč, v červnu 2017 částku 19.845 Kč. V lednu 2017 získal půjčku 10.000 Kč od právnická osoba, v březnu 2017 byla na účet přijata částka 57.965 Kč od žalobkyně, na stejný účet byla následující den odepsána částka 1.000 Kč s popisem„ splátka úvěru“. Na účtech probíhala celá řada zejména záporných transakcí, žalovaný hospodařil měsíčně s kladným konečným zůstatkem účtu. Dle databáze ISAS zdejšího soudu nebyl žalovaný účastníkem žádného řízení u Okresního soudu v Bruntále.

7. Dle ustanovení , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem

12. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle a násl. ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 467.000 Kč a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky a poplatky. Žalovaný porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh nehradil řádně, celkem uhradil 194.854,55 Kč.

13. S ohledem na ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. , a zejména rozsudkem Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS). V tomto směru se soud opírá dlouhodobě o usnesení Pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, které se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak nadále vychází ze závěru, že neplatnost smlouvy je v případě nepřezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nutné považovat za absolutní. Pokud jde o samotný přezkum úvěruschopnosti, pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že byly přezkoumány příjmy žalovaného dle výpisů z účtů u žalobkyně a u peněžního u, který dříve vedl účet žalovaného, životní výdaje pak stanovila po zohlednění situace žalovaného podle svého interního modelu. Žalobkyní nebylo zjišťováno a ověřováno, jaké jsou konkrétní sociální a majetkové poměry žalovaného. Povinnost prošetřit poměry dlužníka přitom ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

14. K nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. -66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu .

15. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. -66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv I. obecná část – ( a ). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci ve spojení s  o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. “

16. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 467.000 Kč, žalovaný uhradil 194.854,55 Kč (193.465,28 Kč + 1.389,27 Kč). Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy na úhradu částky 272.145,45 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 131.187,33 Kč se smluvním úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 401.121,56 Kč od 29. 11. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 401.121,56 Kč od 29. 11. 2019 do 8. 8. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 131.187,33 Kč od 9. 8. 2020 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky požadované na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.

17. Soud přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, a to v návaznosti na předloženou předžalobní upomínku ze dne 24. 7. 2020, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu do 8. 8. 2020. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení a ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Z nepřiznané částky soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky.

18. O nákladech řízení soud rozhodl dle , , když úspěch žalobkyně ve věci byl částečný. Výzva dle ustanovení byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně. V prvé řadě se při rozhodování o nákladech řízení zabýval soud otázkou úspěchu účastníků ve věci. Ohledně částky 287.376,14 Kč (272.145,45 Kč + 15.230,69 Kč – úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí) byla žaloba podána důvodně, nedůvodně byla podána ohledně částky 220.884,04 Kč (131.187,33 Kč + 54.507,47 Kč – smluvní úrok kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí + 27.847,31 Kč – zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 8. 8. 2020 + 7.341,93 Kč – zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí). Bylo tedy potřeba určit poměr úspěchu obou účastníků ve věci a od úspěchu účastníka odečíst jeho neúspěch. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 287.376,14 Kč, která představuje 56 % původního předmětu řízení (512.898,31 Kč – jistina 403.332,78 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ke dni rozhodování soudu 54.507,47 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v sazbě dle žaloby 55.058,06 Kč), žalovaný byl úspěšný ohledně částky 220.884,04 Kč, což je 44 % z předmětu řízení (případná odchylka je způsobena rozdílnou sazbou úroku z prodlení k datu splatnosti udávaného žalobkyní a zjištěného soudem). Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalovaného, tzn. 56 % méně 44 % vychází tedy, že žalobkyně má právo na 12 % vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobkyně v částce 16.134 Kč představuje zaplacený soudní poplatek, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému zaplatit 12 % nákladů řízení žalobkyně v částce 1.936 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).