Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 60/2021-31
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 460,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % od 24. 6. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 5 460,50 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % od 24. 6. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % od 24. 6. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 5 460,50 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % od 24. 6. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení žalované částky s přísl. na základě smlouvy o úvěru č. číslo uzavřené dne 24. 5. 2019 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba, IČO), přičemž žalobkyně se stala věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2021. Žalovaný po registraci provedené na webových stránkách vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, po schválení úvěru právním předchůdcem žalobkyně byl žalovanému zaslána návrh úvěrové smlouvy. Na základě smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 5 000 Kč se splatností 23. 6. 2019 za poplatek 5 460,50 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil. Žalobkyně požaduje neuhrazenou jistinu ve výši 5 000 Kč, nesplacený poplatek z úvěru ve výši 5 460,50 Kč. Žalovaný ani přes upomínky dlužnou částku neuhradil.
2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, ač byl řádně předvolán.
3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila s tím, že pokud nebude žalobnímu návrhu zcela vyhověno, neboť nebudou dosud tvrzené skutečnosti shledány za dostatečně prokázány či vyjdou najevo nové skutečnosti, aby bylo jednání odročeno a žalobkyně byla vyzvána k doplnění. Žalobkyně se tak současně svou neúčastí u prvního jednání ve věci připravila o možnost být poučena o nutnosti doplnit rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy je prokazující ve smyslu ust. § 118a odst. 1 , 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), které se dostává účastníkům zásadně při jednání. A to především k nedostatečnému tvrzení týkající se provedeného šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet a ke všem tvrzením také nabídnout a předložit důkazy je prokazující.
4. Soud má z předložených listinných důkazů za prokázané, že právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 24. 5. 2019 smlouvu o úvěru č. číslo, na základě které věřitel žalovanému poskytl úvěr výši 5 000 Kč (prokázáno: smlouvou o úvěru č. číslo). Žalovanému se dostalo poučení o potřebných informací o spotřebitelském úvěru (prokázáno: formulářem o standardních informacích pro spotřebitele). Žalovanému byla zaslána částka 5 000 Kč na účet, který uvedl ve smlouvě (prokázáno: potvrzením právnická osoba o odchozí platbě z účtu věřitele dne 24. 5. 2019). Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 10 460,50 Kč, a to do 23. 6. 2019 (prokázáno: smlouvou o úvěru č. číslo). Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 (prokázáno: smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2021). Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021 (prokázáno: oznámením ze dne 2. 2. 2021). Z předžalobní upomínky ze dne 2. 2. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.
5. Žalobkyně před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet nahlédnutím do veřejných registrů umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy insolvenční rejstřík, CEE, CRKI, EUCB, avšak k prokázání svých tvrzeních ničeho nedoložila. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, a to tak, že byla ponechána rezerva 10 %, což by měl být rozdíl mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč.
6. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru žalobkyní na účet žalovaného i skutečnost, že žalovaný neuhradil ničeho. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného, když provedla pouze mechanický výpočet bez znalostí konkrétních informacích o reálných příjmech a výdajích dlužníka, či dalších jeho závazcích. Provedené vyhodnocení bylo ryze formální, žalobkyně se v rámci hodnocení úvěruschopnosti vůbec nezajímala o skutečné náklady na bydlení, stravu, další základní životní potřeby či další poskytnuté zápůjčky, případně o jeho další závazky. Právní předchůdce žalobkyně se spokojil pouze s provedením mechanického výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji, nevyžádal si žádné dokumenty k příjmů a výdajům žalovaného. Takto nedostatečný postup nelze aplikovat ani v případě poskytování nízkých částek, neboť bez znalosti alespoň základních informacích o žadateli o úvěr, nelze učinit závěr o jeho schopnosti/neschopnosti závazek splatit. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele.
7. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena 13. 4. 2018), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Žalovaný sice ve věci reagoval popisem své tíživé sociální, osobní a finanční situace, ale námitku v předně uvedeném smyslu nevznesl, ani výkladem k tomu nelze podle obsahu podání dospět. Tento závěr potvrdilo i stanovisko generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně (ač v tomto případě po vyhlášení rozsudku ve věci) i rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle ust. § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Za shora uvedeného tak soudu uzavírá, že důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalobkyně tak má nárok toliko na vrácení jistiny dluhu včetně příslušenství.
14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl úspěšný pouze částečně, konkrétně co do nároku na jistinu, ohledně nároku na přiznání poplatku za poskytnutí úvěru soud žalobu zamítl. Poměr úspěchu a neúspěchu stran řízení je obdobný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu návrhem na nařízení exekuce.