Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 60/2021-31

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 10 460,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % od 24. 6. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 5 460,50 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % od 24. 6. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % od 24. 6. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 5 460,50 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % od 24. 6. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení žalované částky s přísl. na základě smlouvy o úvěru č. číslo uzavřené dne 24. 5. 2019 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba, IČO), přičemž žalobkyně se stala věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2021. Žalovaný po registraci provedené na webových stránkách vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, po schválení úvěru právním předchůdcem žalobkyně byl žalovanému zaslána návrh úvěrové smlouvy. Na základě smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 5 000 Kč se splatností 23. 6. 2019 za poplatek 5 460,50 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil. Žalobkyně požaduje neuhrazenou jistinu ve výši 5 000 Kč, nesplacený poplatek z úvěru ve výši 5 460,50 Kč. Žalovaný ani přes upomínky dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, ač byl řádně předvolán.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila s tím, že pokud nebude žalobnímu návrhu zcela vyhověno, neboť nebudou dosud tvrzené skutečnosti shledány za dostatečně prokázány či vyjdou najevo nové skutečnosti, aby bylo jednání odročeno a žalobkyně byla vyzvána k doplnění. Žalobkyně se tak současně svou neúčastí u prvního jednání ve věci připravila o možnost být poučena o nutnosti doplnit rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy je prokazující ve smyslu ust. , 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), které se dostává účastníkům zásadně při jednání. A to především k nedostatečnému tvrzení týkající se provedeného šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet a ke všem tvrzením také nabídnout a předložit důkazy je prokazující.

4. Soud má z předložených listinných důkazů za prokázané, že právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 24. 5. 2019 smlouvu o úvěru č. číslo, na základě které věřitel žalovanému poskytl úvěr výši 5 000 Kč (prokázáno: smlouvou o úvěru č. číslo). Žalovanému se dostalo poučení o potřebných informací o spotřebitelském úvěru (prokázáno: formulářem o standardních informacích pro spotřebitele). Žalovanému byla zaslána částka 5 000 Kč na účet, který uvedl ve smlouvě (prokázáno: potvrzením právnická osoba o odchozí platbě z účtu věřitele dne 24. 5. 2019). Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 10 460,50 Kč, a to do 23. 6. 2019 (prokázáno: smlouvou o úvěru č. číslo). Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 (prokázáno: smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2021). Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021 (prokázáno: oznámením ze dne 2. 2. 2021). Z předžalobní upomínky ze dne 2. 2. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

5. Žalobkyně před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet nahlédnutím do veřejných registrů umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy insolvenční rejstřík, CEE, CRKI, EUCB, avšak k prokázání svých tvrzeních ničeho nedoložila. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, a to tak, že byla ponechána rezerva 10 %, což by měl být rozdíl mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč.

6. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru žalobkyní na účet žalovaného i skutečnost, že žalovaný neuhradil ničeho. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného, když provedla pouze mechanický výpočet bez znalostí konkrétních informacích o reálných příjmech a výdajích dlužníka, či dalších jeho závazcích. Provedené vyhodnocení bylo ryze formální, žalobkyně se v rámci hodnocení úvěruschopnosti vůbec nezajímala o skutečné náklady na bydlení, stravu, další základní životní potřeby či další poskytnuté zápůjčky, případně o jeho další závazky. Právní předchůdce žalobkyně se spokojil pouze s provedením mechanického výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji, nevyžádal si žádné dokumenty k příjmů a výdajům žalovaného. Takto nedostatečný postup nelze aplikovat ani v případě poskytování nízkých částek, neboť bez znalosti alespoň základních informacích o žadateli o úvěr, nelze učinit závěr o jeho schopnosti/neschopnosti závazek splatit. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá , o spotřebitelském úvěru, a , o ochraně spotřebitele.

7. Soud má za to, že i v poměrech , o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena 13. 4. 2018), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. , o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Žalovaný sice ve věci reagoval popisem své tíživé sociální, osobní a finanční situace, ale námitku v předně uvedeném smyslu nevznesl, ani výkladem k tomu nelze podle obsahu podání dospět. Tento závěr potvrdilo i stanovisko generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně (ač v tomto případě po vyhlášení rozsudku ve věci) i rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

8. Podle , (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ust. , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy

12. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Za shora uvedeného tak soudu uzavírá, že důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalobkyně tak má nárok toliko na vrácení jistiny dluhu včetně příslušenství.

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle Žalobce byl úspěšný pouze částečně, konkrétně co do nároku na jistinu, ohledně nároku na přiznání poplatku za poskytnutí úvěru soud žalobu zamítl. Poměr úspěchu a neúspěchu stran řízení je obdobný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu návrhem na nařízení exekuce.