Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
208 C 20/2021-73
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 13.415,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11.163,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení
-) ve výši 10 % ročně z částky 16.865,40 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do 27. 5. 2020,
-) ve výši 10 % ročně z částky 16.365,40 Kč za dobu od 28. 5. 2020 do 12. 7. 2020,
-) ve výši 10 % ročně z částky 15.365,40 Kč za dobu od 13. 7. 2020 do 24. 11. 2020,
-) ve výši 10 % ročně z částky 13.365,40 Kč za dobu od 25. 11. 2020 do 29. 6. 2021,
to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2.251,80 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.628,90 Kč a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11.163,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení</b> <b>-) ve výši 10 % ročně z částky 16.865,40 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do 27. 5. 2020,</b> <b>-) ve výši 10 % ročně z částky 16.365,40 Kč za dobu od 28. 5. 2020 do 12. 7. 2020,</b> <b>-) ve výši 10 % ročně z částky 15.365,40 Kč za dobu od 13. 7. 2020 do 24. 11. 2020,</b> <b>-) ve výši 10 % ročně z částky 13.365,40 Kč za dobu od 25. 11. 2020 do 29. 6. 2021,</b> <b>to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2.251,80 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.628,90 Kč a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13.415,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16.865,40 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do 27. 5. 2020, z částky 16.365,40 Kč za dobu od 28. 5. 2020 do 12. 7. 2020, z částky 15.365,40 Kč za dobu od 13. 7. 2020 do 24. 11. 2020, z částky 13.365,40 Kč za dobu od 25. 11. 2020 do 29. 6. 2021. V žalobě tvrdila, že původní věřitel společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, uzavřel s žalovaným dne 6. 4. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, kde se zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše stanoveného úvěrového rámce ve výši 30.000 Kč a maximálního úvěrového rámce ve výši 500.000 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 22,68 % a RPSN ve výši 31,14 %. Tento se žalovaný zavázala hradit formou měsíčních splátek ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. První splátka byla splatná dne 17. 7. 2017, tj. 17. den v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. Před uzavřením smlouvy v souladu s požadavky zákona účinného v době uzavření smlouvy posoudil původní věřitel úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru s ním, přičemž získané informace si dále ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž shledal, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel posoudil především schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů na základě informací, které ji žalovaný poskytl při ústním pohovoru. Žalovaný na úvěr čerpal celkově částku ve výši 31.000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr nehradil řádně a včas, jelikož hradil nepravidelně, přičemž poslední úhradu eviduje původní věřitel ke dni 23. 8. 2019. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky přistoupil v souladu s obchodními podmínkami původní věřitel k zesplatnění úvěru, a to ke dni 29. 2. 2020. Z obchodních podmínek vyplývá, že ke dni zesplatnění úvěru se splatné příslušenství pohledávky stává součástí jistiny. Tedy je žalobce oprávněn požadovat úrok z prodlení i z částky kapitalizovaného úroku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2020 byla žalovaná pohledávka spolu s veškerým příslušenstvím postoupena z původního věřitele na žalobce ke dni 19. 3. 2020, o čemž byl žalovaný vyrozuměn spolu s výzvou k plnění ve smyslu ust. § 142a o. s. ř. o. s. ř. Struktura žalované pohledávky je v částce 11.163,60 Kč tvořena dlužnou jistinou (jistina před úhradami v celkové výši 3.500 Kč činila 14.663,60 Kč); v částce 186 Kč smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, přičemž výpočet je následující: smluvní pokuta naúčtovaná 17. 10. 2019 - ke dni 17. 9. 2019 činil součet dlužných měsíčních splátek výše 1.000 Kč. Z této částky se počítala smluvní pokuta po dobu 29 dní, což činí 29 Kč. Dne 16. 10. 2019 byla předepsána splátka ve výši 1.000 Kč, tedy po 1 den se smluvní pokuta počítala z dlužných splátek ve výši 2.000 Kč, což činí 2 Kč. Celková výše pokuty tedy činí 31 Kč Smluvní pokuta naúčtovaná 17. 11. 2019 - ke dni 17. 10. 2019 činil součet dlužných měsíčních splátek výše 2.000 Kč. Z této částky se počítala smluvní pokuta po dobu 29 dní, což činí 58 Kč Smluvní pokuta naúčtovaná 17. 12. 2019 - ke dni 15. 11. 2019 činil součet dlužných měsíčních splátek výše 3.000 Kč. Z této částky se počítala smluvní pokuta po dobu 31 dní, což činí 93 Kč. Dne 16. 12. 2019 byla předepsána splátka ve výši 1.000 Kč, tedy po 1 den se smluvní pokuta počítala z dlužných splátek ve výši 4.000 Kč, což činí 4 Kč. Celková výše pokuty tedy činí 97 Kč. Celková výše smluvních pokut je 186 Kč. V částce 1.415,80 Kč je pohledávka tvořena úrokem kapitalizovaným ke dni zesplatnění úvěru právě na tuto částku, přičemž částka 1.415,80 Kč představuje dlužný smluvní úrok, který měl být žalovanou uhrazen v rámci platby běžné měsíční splátky v období od 09/2019 do 01/2020, se kterými se však ocitla v prodlení. V částce 600 Kč je pak pohledávka tvořena náklady spojenými s vymáháním pohledávky; v částce 50 Kč náklady spojenými s uplatněním pohledávky vzniklými na straně žalobce. Souhrnně jde o částku 13.415,40 Kč. Žalovaný uhradil dne 28. 5. 2020 částku 500 Kč, dne 13. 7. 2020 částku 1.000 Kč a dne 25. 11. 2020 částku 1.000 Kč, kdy všechny tyto částky byly započteny na dlužnou jistinu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žalobkyně ani žalovaná se k jednání soudu nedostavily, čímž se zbavily možnosti být poučeny ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “).
Soud učinil následující skutková zjištění:
4. Ze žádosti o úvěr/ smlouvy o klasickém spotřebitelském úvěru, žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěr, smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, že tuto dne 30. 12. 2016 podepsala žalovaná a zprostředkovatel úvěru právnická osoba, IČO a dne 6. 1. 2017 žalobkyně. Žalovaná uvedla, že je starobní důchodce, čistý příjem uvedla 17.000 Kč, náklady na bydlení 4.000 Kč, způsob bydlení nájemník, finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, kreditních karet apod.) 1.050 Kč. Předmětem smlouvy byl jednak klasický spotřebitelský úvěr, z něhož měla být uhrazena kupní cena zboží - pračka, sušička, s prodejní cenou a výší úvěru 10.399 Kč, který se žalovaná zavázala splácet s roční úrokovou sazbou 38,93 % po 1.060 Kč měsíčně počínaje dnem 17. 1. 2017. Dále byl předmětem smlouvy revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem poskytnutým ke dni podpisu ve výši 30.000 Kč, maximálním úvěrovým rámcem 500.000Kč, s celkovou měsíční splátkou minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, s roční úrokovou sazbou 22,68 %, RPSN 31,14 %, a měsíčním poplatkem za správu a vedení úvěrového účtu 69 Kč, první splátka byla splatná 17. den v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru a další splátka každý 17. den v měsíci. Ve smlouvě byla pro případ nesplácení úvěru sjednána smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku 600 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky splatného závazku, poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení 100 Kč.
5. Z přehledu dotazů, že dne 30. 12. 2016 byl učiněn dotaz na rodné číslo žalobkyně s výsledkem, že klient není v Solusu.
6. Ze souhlasu klienta, že dne 30. 12. 2016 tento dokument podepsala žalovaná, obsahuje informace o zpracování osobních údajů a souhlasy s jejich zpracováním.
7. Ze všeobecných obchodních podmínek platných od 1. 12. 2016, že v těchto jsou upraveny podmínky právnická osoba pro poskytování úvěrů.
8. Z odstoupení od úvěrové smlouvy, že žalobkyně dne 27. 1. 2020 vyhotovila oznámení o odstoupení od úvěrové smlouvy číslo adresované žalované, ve kterém jí sdělovala, že ke dni 29. 2. 2020 se úvěr stal splatným v celém rozsahu pro prodlení s plněním. Upozornila ji, že pokud dlužnou částku k uvedenému dni nezaplatí, bude účtovat úroky z prodlení z dlužné částky denně.
9. Z poštovního podacího archu, že žalobkyně předala k poštovní přepravě dne 27. 1. 2020 k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2020, že pohledávka za žalovanou byla ke dni 19. 3. 2020 postoupena žalobkyni.
11. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy k plnění, že právní zástupce žalobkyně dne 26. 3. 2020 vyhotovil výzvu adresovanou žalované, ve kterém oznamoval postoupení pohledávky ze smlouvy číslo na žalobkyni ve výši ke dni postoupení 16.865,40 Kč, vyzval žalovanou k zaplacení do 5 dnů od doručení oznámení, a upozornil na podání žaloby, pokud zaplacena nebude.
12. Z poštovního podacího archu, že žalobkyně dne 26. 3. 2020 předala k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované.
13. Z výpisu z úvěrového účtu k úvěru číslo že v tomto je evidováno čerpání peněžních prostředků, předpisy splátek, předpisy poplatků, pokut, úhrady. K čerpání došlo dne 5. 6. 2017 částkou 5.000 Kč, dne 2. 8. 2017 částkou 10.000 Kč, dne 30. 10. 2017 částkou 3.000 Kč, dne 7. 11. 2017 částkou 4.000 Kč, dne 30. 12. 2017 částkou 3.000 Kč, dne 7. 1. 2018 částkou 6.000 Kč. Úhrady jsou evidovány v celkové částce 30.485 Kč, poslední úhrada byla provedena dne 23. 8. 2019 částkou 1.000 Kč.
14. Z přehledu transakcí, že k číslu karty číslo je načteno 6 transakcí, a to dne 6. 6. 2017 částka 5.000 Kč, dne 3. 8. 2017 částka 10.000 Kč, dne 31. 10. 2017 částka 3.000 Kč, dne 8. 11. 2017 částka 4.000 Kč, dne 31. 12. 2017 částka 3.000 Kč, dne 8. 1. 2018 částka 6.000 Kč.
15. Ze sazebníku právnická osoba pro úvěry soud, že tento byl platný od 14. 11. 2018.
Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
16. Žalovaná a společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, uzavřely dne 6. 1. 2017 jednak smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se tato zavázala uhradit za žalovanou kupní cenu zboží ve výši 10.399 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 38,93 % ročně po 1.060 Kč měsíčně počínaje dnem 17. 1. 2017. Dále téhož dne strany uzavřeny smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se tato společnost zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše stanoveného úvěrového rámce ke dni podpisu smlouvy ve výši 30.000 Kč a maximálního úvěrového rámce ve výši 500.000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % a RPSN ve výši 31,14 %. Úvěr s úroky a poplatky se žalovaná zavázala hradit formou měsíčních splátek ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však 500 Kč. První splátka byla splatná. 17. den v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. Při zkoumání schopnosti žalované splatit úvěr právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z lustrace v příjmení a s údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, že je starobní důchodce, čistý příjem že má 17.000 Kč, náklady na bydlení 4.000 Kč, způsob bydlení nájemník, finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, kreditních karet apod.) 1.050 Kč. Žalovaná poprvé čerpala úvěr dne 5. 6. 2017 částkou 5.000 Kč. Poté čerpala úvěr dne 2. 8. 2017 částkou 10.000 Kč, dne 30. 10. 2017 částkou 3.000 Kč, dne 7. 11. 2017 částkou 4.000 Kč, dne 30. 12. 2017 částkou 3.000 Kč, dne 7. 1. 2018 částkou 6.000 Kč, celkem tedy 31.000 Kč Poslední úhrada byla provedena dne 23. 8. 2019 částkou 1.000 Kč, k tomuto dni žalovaná uhradila celkem 30.485 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 27. 1. 2020 prohlásila úvěr za splatný ke dni 29. 2. 2020 a vyzvala žalovanou podáním předaným k poštovní přepravě téhož dne k zaplacení do dne 29. 2. 2020. Pohledávka za žalovanou byla ke dni 19. 3. 2020 postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 26. 3. 2020, jehož součástí byla výzva k zaplacení před podáním žaloby. Žalovaná poté uhradila dne 28. 5. 2020 částku 500 Kč, dne 13. 7. 2020 částku 1.000 Kč a dne 25. 11. 2020 částku 1.000 Kč.
17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i
v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
23. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
25. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
26. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
27. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48 ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Články 28 a 3 směrnice č. 2008/48 ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
28. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.
29. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně. S ohledem na aktuální judikaturu citovanou výše bylo v prvé řadě povinností soudu zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji povinnost zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit úvěr, o jehož poskytnutí žalovaná požádala, když tato povinnost vyplývá z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnila, resp. že by ji splnila řádně, když prokázaná byla pouze lustrace v registru Solus. Tvrzení žalované, že je důchodkyní s příjem 17.000 Kč, prokázáno nebylo, stejně jaké tvrzené náklady na bydlení. Za situace, kdy žalovaná uváděla, že žije v nájemním bytě a že její náklady na bydlení činí„ pouze“ 4.000 Kč, přičemž uváděla adresu v obec, a že má další finanční závazky za splátky 1.050 Kč, a za situace, že současně požádala o spotřebitelský úvěr na koupi zboží, který se zavázala splácet částkou 1.060 Kč měsíčně, měla právní předchůdkyně o to pečlivěji zkoumat tvrzené poměry žalované. Že by tak učinila v řízení neprokázala, k jednání soudu se nedostavila, čímž se zbavila možnosti být poučena ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. o. s. ř. Soud tedy dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající pro ni z § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je nutné považovat za neplatnou dle § 87 odst. 1 ZSÚ. Vzhledem k těmto závěrům soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru v celém jejím rozsahu dle § 87 odst. 1 ZSÚ a dle § 580 a 588 o. z., soud posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobním návrhem jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalované bez právního důvodu. Soud proto ve smyslu § 2993 o. z. přiznal žalobkyni právě uvedenou částku bezdůvodného obohacení, když uvedené odpovídá právu žalobkyně na vrácení toho, co plnila ve prospěch žalovaného na původní jistinu úvěru v žalovanou dosud nesplacené výši. Žalovaná přitom byla v řízení zcela nečinná, netvrdila, že by dluh splatila či že by zanikl jinak. Spolu s částkou bezdůvodného obohacení byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené k plnění v oznámení o postoupení pohledávky.
30. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobou uplatněný nárok výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul.
31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 66,43 % dle úspěchu ve věci. Náklady ve výši 1.628,90 Kč (před snížením v částce 2.452 Kč) sestávají z poměrné části zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 13.415,40 Kč, sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč, když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Podmínky ustanovení § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného, údaje o smlouvě, dlužném období, dlužných částkách) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč Částku 1.628,90 Kč je žalovaná povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.
32. Lhůtu k plnění soud určil výroku I. tohoto rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jako obecnou třídenní, když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.