Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

49 C 94/2021-43

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., jako samosoudcem v právní věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO,

se sídlem v obec a číslo, ulice číslo

zastoupený titul jméno příjmení, titul,

advokátem se sídlem tamtéž,

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum,

bytem v obec, ulice číslo

o 58 200 Kč s úroky a úroky z prodlení,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 13.900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.900 Kč za dobu od 30. prosince 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 44.300 Kč, smluvního úroku ve výši 10,79 % ročně z částky 35.000 Kč za dobu od 21. května 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5.262,01 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 35.908 Kč za dobu od 21. května 2020 do 29. prosince 2020, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 22.008 Kč za dobu od 30. prosince 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 13.900 Kč za dobu od 30. prosince 2020 do zaplacení.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 13.900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.900 Kč za dobu od 30. prosince 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 44.300 Kč, smluvního úroku ve výši 10,79 % ročně z částky 35.000 Kč za dobu od 21. května 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5.262,01 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 35.908 Kč za dobu od 21. května 2020 do 29. prosince 2020, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 22.008 Kč za dobu od 30. prosince 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 13.900 Kč za dobu od 30. prosince 2020 do zaplacení. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se – žalobou doplněnou k výzvě soudu - domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 58.200 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl (úrok z prodlení přitom částečně kapitalizoval). Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 1. 12. 2017 žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru se společností právnická osoba, podle této smlouvy čerpal částku ve výši 35.000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy a tuto částku se zavázal spolu se smluvním úrokem ve výši 28 % ročně vrátit v třinácti měsíčních splátkách po 4.550 Kč. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný nesplácel řádně a včas, ke dni 1. 1. 2019 došlo k „ zesplatnění“, smlouvou ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci s účinností k 8. 7. 2020. Žalovaný celkem vrátil 21.100 Kč. Žalovaný byl poprvé vyzván k zaplacení žalované částky přípisem odeslaným dne 18. 12. 2020.

2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání nařízenému na 14. 10. 2021, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že ji dne 1. 12. 2017 podepsali právnická osoba a žalovaný, že podle ní právnická osoba žalovanému při podpisu smlouvy poskytl„ bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr“ ve výši 35.000 Kč, že podle ní měl žalovaný zaplatit smluvní úrok ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut (tj. 25,85 % ročně; přesná výše smluvního úroku ve smlouvě vypočtena není, propočtem lze však zjistit, že na položce označené jako„ úrok“ se jedná o částku 9.800 Kč), poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1.400 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 7.700 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 6.650 Kč. Žalovaný podle této smlouvy měl platit 13 měsíčních splátek ve výši 4.550 Kč měsíčně, splatných k 11. dni v měsíci. Ve smlouvě je dále uvedeno mj., že zaplacené splátky se budou započítávat nejprve na úroky, následně na poplatky a až následně poté na poskytnutou jistinu (bod III.3 smlouvy). V bodě V.4 smlouvy je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně do výše jedné poloviny poskytnuté jistiny (tj. v projednávané věci do výše 17.500 Kč, pozn. soudu).

5. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 1. 12. 2017 soud zjistil, že jde o předtištěný formulář, který je ručně vyplněný a podepsaný žalovaným, je v něm uvedeno mj., že žalovaný je zaměstnaný (pracovní smlouva uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2017), je ženatý, žije v domácnosti s manželkou a dvěma dětmi do šesti let, bydlí v pronajatém bytě či domě, ze mzdy má příjem v částce 12.020 Kč měsíčně, dále má příjem z brigády ve výši 9.000 Kč měsíčně, tedy celkem 21.020 Kč měsíčně. Výdaje jsou uvedeny tyto: bydlení„ včetně energie“ 6.000 Kč,„ stravování, výživné“ 4.000 Kč,„ ostatní výdaje“ 500 Kč, tj. průměrné měsíční výdaje žadatele celkem 10.500 Kč. Z informací uvedených v žádosti právnická osoba ověřoval pouze zaměstnání (srov. pracovní smlouvu) a příjem ze mzdy (srov. doložené mzdové lístky za srpen – říjen 2017), avšak naprosto nic jiného. Přitom na první pohled je i osobě se znalostmi na laické úrovni zřejmé, že přinejmenším uváděné výdaje jsou zcela nereálné (srov. například náklady na bydlení a zejména stravu pro manžele se dvěma dětmi útlého věku, nemluvě o tom, že tabulka nijak nepočítá s dalšími náklady typu náklady na dopravu, léky, běžné zboží pro domácnost (drogerie) apod. Rovněž pozoruhodné je to, že zatímco příjem ze mzdy poskytovatel úvěru ověřoval (srov. přiložené mzdové lístky), tvrzený příjem z brigády již nikoli. Přitom bez tohoto příjmu je i při tvrzených nereálně nízkých výdajích naprosto vyloučeno, že by žalovaný byl schopen splácet řádně sjednané splátky ve výši 4.550 Kč měsíčně. Ze shora uvedené žádosti a doplnění skutkových tvrzení k výzvě soudu je zřejmé, že právnická osoba před poskytnutím úvěru nijak nezjišťoval či jakkoli reálně neověřoval majetkové a jiné poměry žalovaného, z nichž by si mohl učinit závěr o tom, zda žalovaný je reálně schopný čerpanou částku a další částky podle této smlouvy žalobci vrátit.

6. Z pracovní smlouvy a mzdových lístků žalovaného za období srpen – říjen 2017 soud vzal za prokázané, že je poskytovatel úvěru vyžadoval od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru.

7. Z pracovní smlouvy je dále zřejmé, že žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou od 1. 3. 2017 do 31. 12. 2017, tzn. poskytovatel úvěru nemohl bez dalšího vycházet z toho, že žalovaný bude mít v době, v níž měl splácet poskytnutý úvěr, příjem z tohoto pracovního poměru (zde soud připomíná, že první splátka byla podle smlouvy o úvěru ze dne 1. 12. 2017 splatná dne 1. 1. 2018, tj. v době, kdy již doložený pracovní poměr netrval).

8. Ze mzdových lístků je dále zřejmé, že žalovanému byly prováděny srážky s označením„ exekuce“ ve výši 779 Kč (září a říjen 2017) a 827 Kč (srpen 2017). Rovněž z toho si mohl poskytovatel úvěru učinit závěr o platební morálce, možnostech a schopnostech žalovaného ve vztahu k řádnému splácení.

9. Z přehledu plateb provedených žalovaným (podle tvrzení žalobce) soud zjistil, že žalovaný podle tvrzení žalobce zaplatil tyto platby: Dne 1. 12. 2017 částku ve výši 1.400 Kč, dne 1. 12. 2017 částku ve výši 4.550 Kč, dne 24. 1. 2018 částku ve výši 3.000 Kč, dne 19. 2. 2018 částku ve výši 4.550 Kč, dne 10. 4. 2018 částku ve výši 2.000 Kč, dne 25. 7. 2018 částku ve výši 4.000 Kč a dne 26. 8. 2018 částku ve výši 1.600 Kč. Z toho plyne, že ihned při uzavření smlouvy žalovaný poskytovateli úvěru zaplatil částku 5.950 Kč, tzn. reálně se mu dostalo částky 29.050 Kč, nikoli částky 35.000 Kč (pokud částku 35.000 Kč dne 1. 12. 2017 převzal, obratem z ní částku 5.950 Kč vrátil). Dále z toho plyne, že žádnou z následujících splátek nezaplatil řádně a včas – jediná splátka ve sjednané výši 4.550 Kč byla provedena dne 19. 2. 2018, tj. 18 dní po sjednané splatnosti, všechny ostatní až do 26. 8. 2018 jsou v nižších než sjednaných částkách, jsou po datu splatnosti, v březnu, květnu a červnu nebylo zaplaceno vůbec, a počínaje zářím 2018 pak již nebylo zaplaceno zcela ničeho.

10. Z notářského zápisu ze dne 27. 9. 2018, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 soud vzal za prokázané, že pohledávka, o niž v projednávané věci jde, byla postoupena žalobci.

11. Z„ předpisu splátek ke smlouvě o úvěru číslo“, z y označené jako„ finanční analýza“, z y označené jako„ Credit scoring“ a z potvzení o zaplacení kupní ceny soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutkové zjištění.

12. Z výzvy k plnění ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že jí žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 67.747,67 Kč. Z připojeného listu z podací knihy soud zjistil, že tato písemnost byla žalovanému zaslána dne 18. 12. 2020.

13. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 1. 12. 2017 právnická osoba a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru o shora uvedeném obsahu a žalovaný převzal v hotovosti částku 35.000 Kč (či spíše 29.050 Kč, neboť obratem částku ve výši 5.950 Kč vrátil, srov. skutková zjištění shora). Soud nemá za prokázané, že by žalobce jakkoli před uzavřením smlouvy ověřoval schopnost žalovaného úvěr splatit. Ze smlouvy ani z jakékoli jiné y nelze vzít prokázané, že by informace uvedené v žádosti o úvěr sám aktivně ověřoval, přitom údaje v žádosti byly na první pohled nereálné. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci (srov. skutková zjištění shora). Dne 18. 12. 2020 žalobce odeslal žalovanému výzvu k zaplacení částky ve výši 67.747,67 Kč. Žalobce netvrdil (a neprokázal), kdy byla žalovanému tato výzva doručena, soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetím pracovním dnem po odeslání (srov. ustanovení o. z.), tj. dne 23. 12. 2020.

14. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru ze dne 1. 12. 2017 soud hodnotí jako neplatnou, a to z více důvodů.

15. V první řadě proto, že žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto neověřoval majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp., a již údaje, které byly v žádosti a přílohách (pracovní smlouvě a mzdových lístcích) obsaženy, měly vést k jeho vysoké obezřetnosti (srov. informace o konci doby, na niž byl sjednán pracovní poměr, informace o exekučních srážkách ze mzdy, naprosto nereálné výdaje, další tvrzený příjem, který nebyl nijak doložen, přitom bez tohoto příjmu bylo zřejmé, že žalovaný nebude schopen splatit zcela ničeho). Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením a 2 , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18).

16. Další důvod neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 1. 12. 2017 soud spatřuje ve zjevném rozporu jejího obsahu s dobrými mravy (srov. ustanovení § 588 o. z.) a ve skutečnosti, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (srov. ustanovení § 1813 o. z.). Nelze přehlédnout již tu skutečnost, že v rozporu se zásadou poctivosti je ve smlouvě plnění, které má žalovaný žalobci jako poskytovateli úvěru spolu s čerpanou jistinou vrátit, formálně rozčleněno do několika položek, které jsou samostatně vyčíslené bez zjevné vazby na reálný náklad, který s nimi žalobce může mít (zde soud poukazuje například na poplatek za„ uzavření smlouvy“ v částce 1.400 Kč, kdy sotva lze dovozovat, že v souvislosti s podpisem formulářové smlouvy žalobci vznikl náklad v této výši; na poplatek za„ správu úvěru“ v částce 7.700 Kč, tj. v částce 592,30 Kč měsíčně, což zjevně převyšuje částky účtované za vedení účtu apod. bankami; na poplatek„ za hotovostní výběr splátek“ v částce 6.650 Kč, tj. v částce 511,50 Kč měsíčně, která podle názoru soudu rovněž nemůže odpovídat reálnému nákladu žalobce spojenému s tím, že se jeho zástupce dostaví k žalovanému vybrat splátku v hotovosti, odhlédne-li soud od dalších negativních konsekvencí splácení splátek v hotovosti z hlediska dlužníka). Není zřejmý žádný poctivý důvod pro takové členění, spíše se jeví, že toto členění je provedeno účelově k tomu, aby na první pohled byla snížena výše toho, co je ve smlouvě označeno jako smluvní úrok, resp.„ úrok“. Ve vztahu k ujednání o smluvním úroku pak nelze než vyjádřit podiv nad tím, že je vyjádřen pouze procentní sazbou, nikoli konkrétní částkou, ač v době uzavření smlouvy žalobci, který formulář tvořil, musela být výše úroku známa. Přesnou výši žalovaný může ze smlouvy zjistit pouze nepřímo, a to výpočtem (odečtením všech ostatních částek od celkové částky, kterou má zaplatit, přičemž takto složitě se dospěje k částce 9.800 Kč, což je 28 % čerpané částky). Konečně, nelze přehlédnout ve smlouvě řadu ujednání, která jsou zcela nevyvážená ve prospěch žalobce a naopak v neprospěch žalovaného (například dohoda o zápočtu jednotlivých splátek v bodě III.3 smlouvy, kdy se vše započítává nejprve na smluvní úrok a poplatky, teprve na konci na jistinu, zároveň je však sjednána možnost předčasného splacení v bodě VI.2 smlouvy, přičemž v takovém případě zjevně odpadají některé poplatky a část smluvního úroku, tedy by zřejmě zpětně mělo být přepočítáváno započtení dříve provedených splátek apod., tedy dohodu o způsobu splácení postrádá jakoukoli logiku a je zjevně motivována pouze snahou maximalizovat výnos žalobce v rozporu se zájmy žalovaného; či důsledky porušení povinností dlužníka, tj. žalovaného, v bodě V. smlouvy bez jakékoli dohody o důsledcích porušení povinností ze strany žalobce atd.).

17. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru ze dne 1. 12. 2017 hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení poplatků, smluvního úroku či smluvní pokuty, jejichž zaplacení se domáhal.

18. Protože však žalovaný čerpal částku 35.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.

19. Vzhledem k tomu, že dosud mu zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 21.100 Kč, zbývá vydat 13.900 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení přípisem odeslaným dne 18. 12. 2020. Žalobce netvrdil a neprokazoval, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 23. 12. 2020. Dne 23. 12. 2020 byla středa, následovaly tři dny státních svátků. Za dobu„ bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.), za této situace soud považuje následující úterý, tj. 29. 12. 2020 (nelze předpokládat, že žalovaný hned ve středu 23. 12. 2020 reálně mohl stihnout zadat bankovní příkaz k úhradě; pokud jej zadal následující den, tj. o státním svátku či následujícím víkendu, banka jej přijala následující pracovní den, tj. v pondělí 28. 12. 2020, a v úterý 29. 12. 2020 mohla být částka připsána na účet žalobce). Ke dni 29. 12. 2020 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 13.900 Kč a od následujícího dne, tj. od 30. 12. 2020, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 13.900 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení o. z.) z této částky ode dne 30. 12. 2020 do zaplacení. Výše úroku z prodlení je dána , tj. 8,25 % ročně z dlužné částky. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení (výrok I.).

20. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak ve výroku III. uvedeno, neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení, kdy byl neúspěšný v převažující části, na náhradu nákladů řízení nemá právo (srov. ustanovení a contrario) a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.