Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 163/2021-47
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 805,70 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 805,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 020,49 Kč od 11. 7. 2018 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 805,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 020,49 Kč od 11. 7. 2018 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 26. 8. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 805,70 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 28. 2. 2013 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba (dříve právnická osoba, nyní právnická osoba) smlouvu o bankovních produktech a službách na základě které banka zřídila a vedla pro žalovaného běžný účet č. bankovní účet. Dne 10. 11. 2017 pak byla mezi žalovaným a bankou uzavřena dispozice k této smlouvě. Dispozice obsahuje ustanovení„ název“, kterým byla sjednána možnost čerpání kontokorentu do výše 5 000 Kč a další podmínky čerpání kontokorentu. Před poskytnutím úvěru banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného. právnická osoba vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti klienta o povolení debetního zůstatku název ze dne 11. 8. 2016, když žalovaný žádal o rámec v celkové výši 5 000 Kč. Žádost žalovaného postupitel hodnotil individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi postupitele a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupitel kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Hodnocení úvěruschopnosti klienta ze strany banky je vždy individuální. právnická osoba vycházela z příjmu, který žalovanému přicházel na jeho běžný a žalovaný deklaroval, že se jedná o jeho měsíční čistý příjem, který byl ve výši 17 782 Kč. Žalovaný zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči ní měl žalovaný v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 308,92 Kč a z externích zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 397 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného, jak je popsáno výše, banka žádosti žalovaného vyhověla a povolila debetní zůstatek název s celkovou výši úvěrového rámce 5 000 Kč. Žalovaný kontokorent čerpal průběžně, když 11/ 2017 čerpal kontokorent ve výši 4 499,09 Kč, 12/ 2017 ve výši 4 500 Kč, 13/ 2017 ve výši 4 585,48 Kč, 1/2018 ve výši 6 263,48 Kč, 2/ 2018 8 287,84 Kč a konečně 3/2018 ve výši 10 020,49 Kč. Dne 6. 3. 2018 bylo žalovanému zasláno Oznámení o otevření úvěrového účtu ke splacení název, jeho dluh byl z běžného účtu převeden na úvěrový, a za to mu byl naúčtován, v souladu se smluvním ujednáním (konkrétně dle čl. V. Spotřebitelské kontokorentní a splátkové úvěry, bod 9 Sazebníku, a rovněž dle Dispozice), poplatek za převedení nepovoleného debetního zůstatku na úvěrový účet, tj. poplatek ve výši ve výši 10 % z aktuálního rámce název, tzn. 500 Kč). Žalovanému bylo rovněž oznámeno, že tento dluh má splatit v 10 splátkách, které byly splatné vždy do 5. dne v měsíci a výše splátky měla být 1 002,05 Kč. Žalovaný po převedení dlužné částky na úvěrový účet neuhradil ničeho. Dne 10. 7. 2018 bylo žalovanému zasláno Oznámení o zesplatnění, na jehož základě se stala dlužná částka okamžitě splatnou (v souladu s 44d písm. a) VOP). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 29. 6. 2020. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 10 020,49 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 7. 2018 do zaplacení (v období od 11. 7. 2018 do 10. 7. 2019 běžící, za období od 11. 7. 2019 do 11. 3. 2020 kapitalizovaný ve výši 785,21 Kč a od 12. 6. 2020 opětovně běžící z dlužné částky). Dne 29. 6. 2020 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaný se nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání dne 30. 11. 2021 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád v účinném znění (dále jen o.s.ř. ), v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím zjištěním. Dne 28. 2. 2013 uzavřela právnická osoba s žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které banka zřídila a vedla žalovanému běžný účet (zjištěno ze Smlouvy o bankovních produktech a službách). Dne 11. 8. 2016 žalovaný požádal banku o povolení debetního zůstatku (název) na svém běžném účtu ve výši 5 000 Kč. V žádosti uvedl, že je zaměstnan od 11. 11 2014 s pracovním poměrem do 30. 12. 2016, s průměrnou výší čistého měsíčního příjmu za poslední 3 měsíce ve výši 17 782 Kč a čistý měsíční příjem domácnosti je 20 000 Kč, přičemž domácnost má jeden zdroj příjmů. Doklad o hlavním příjmu bylo předložené čestné prohlášení a výši příjmu (zjištěno z Žádosti o povolení debetního zůstatku název ve spojení s Čestným prohlášním o zasílání mzdy). Z předloženého Výpisu závazků vyplývá, že žalovaný splácel měsíčně spotřebitelská úvěr, a to splátkou ve výši 1 396 Kč, dále čerpal kontokorent ve výši 10 000 Kč se splátkou 500 Kč a produkt název název ve výši 45 000 Kč s výší splátky 808,92 Kč. právnická osoba žádosti vyhověla až dne 10. 11. 2017 a povolila žalovanému přečerpání účtu (název) do výše limitu 5 000 Kč (zjištěno z Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 28. 2. 2013). Počáteční zůstatek na běžném účtu žalovaného činil v listopadu 2017 částku - 4 499,09 Kč. Na tomto účtu probíhaly v období od 2. 11. 2017 do 5. 3. 2018 platební operace v podobě vkladů, výběrů/provedených plateb žalovaným a účtování úroků a poplatků bankou. V rozhodném období byly na účet připsány částky v celkové výši 37 045,28 Kč a žalovaným byla čerpána částka v max. celkové výši 36 654,97 Kč. Do této celkové čerpané částky nebyly započteny naúčtované úroky (povolený, nepovolený debet) a ani žádné bankou účtované poplatky (za zaslání upomínky, za vymáhání, účetní inkaso, za překročení povoleného limitu). Dne 5. 3. 2018 byla z tohoto účtu převedena částka 10 020,49 Kč na otevřený úvěrový účet (zjištěno z Výpisů z běžného účtu). Dopisem ze dne 13. 2. 2018 oznámila banka žalovanému, že s okamžitou účinností ruší povolený limit název na jeho běžném účtu a současně jej vyzvala k úhradě celého debetního zůstatku ve výši 8 087,84 Kč (zjištěno z Ukončení poskytování produktu název k běžnému účtu). Dopisem z 6. 3. 2018 oznámila banka žalovanému, že zrušila poskytování produktu název a dluh ve výši 10 020,49 Kč z běžného účtu žalovaného převedla na nově otevřený účet číslo. Současně banka žalovaného vyzvala, aby dluh uhradil v 10 splátkách (zjištěno z Oznámení o otevření úvěrového účtu ke splacení název). Dopisem z 10. 7. 2018 banka vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 10 020,49 Kč nejpozději do 24. 7. 2018 (zjištěno z Oznámení o vyčíslení dluhu). Oznámení bylo odesláno žalovanému dne 12. 7. 2018 (zjištěno z Poštovního podacího archu z 12. 7. 2018). Dne 5. 3. 2018 otevřela banka žalovanému úvěrový účet č. bankovní účet. K tomuto dni činila debetní obrat částka - 10 020,49 Kč. Po celou dobu vedení tohoto účtu zůstávala tato částka neměnná, pouze každý měsíc se zvyšovala částka vypočteného úroku. Ke dni 17. 6. 2020 evidovala banka na úvěrovém účtu žalovaného jistinu po splatnosti ve výši 10 020,49 Kč a splatný úrok z prodlení z jistiny ve výši 785,21 Kč (zjištěno z Výpisů z úvěrového účtu). S účinností od 16. 6. 2020 byla pohledávka společnosti právnická osoba za žalovaným postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne včetně potvrzení o úhradě). Dopisem ze dne 25. 6. 2020 oznámil původní věřitel žalovanému postoupení pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru číslo na žalobkyni (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky). Dne 29. 6. 2020 odeslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, v níž žalovaného vyzval k úhradě částky 10 805,70 Kč spolu s příslušenstvím do 7 dnů ode dne doručení této výzvy (zjištěno z Předžalobní upomínky ve spojení s Podacím archem ze dne 29. 6. 2020).
5. Z důvodu nadbytečnosti soud nečinil žádná skutková zjištění ze Všeobecných obchodních podmínek právnická osoba z 1. 11. 1999, neboť tato by s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci byla nadbytečná.
6. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby.
7. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. o. z. upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).
8. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
9. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 .
12. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
13. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
14. Žalobkyně v doplnění skutkových tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti na výzvu soudu doplnila, jak zkoumala úvěruschopnost žalovaného a tato svá tvrzení doložila žádosti žalovaného o povolení debetního zůstatku název, čestným prohlášením a výpisem závazků. Z předložených listin však jednoznačně vyplývá, že žalovaný žádal o poskytnutí název už dne 11. 8. 2016 a k tomuto dni bylo podepsáno čestné prohlášení o výši příjmů a zkoumány i závazky žalovaného. Smlouva o název byla s žalovaným uzavřena až dne 10. 11. 2017, tedy téměř o rok později, a to v době, kdy již účet žalovaného byl prokazatelně v mínusu (počáteční zůstatek k 2. 11. 2017 činil - 4 540 Kč). Na základě učiněných zjištění tak nelze dospět k závěru, že původní věřitel řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Soud proto v řízení nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť žalobkyně svá tvrzení o vyhodnocení aktuální finanční situace dle poskytnutých podkladů klienta neprokázala. Žalobkyně pak vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o název pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
15. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o poplatcích. Žalobkyně by tak měla právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. č. 89/2012 , občanský zákoník (dále jen o. z.), když při stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení se vychází z ust. § 2993 o. z. V tomto případě bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal od listopadu 2017 do uzavření účtu částku v max. celkové výši 36 654,97 Kč, avšak na účet žalovaného byly připsány finanční prostředky v celkové výši 37 045,28 Kč. Vzhledem k tomu, že čerpaná částka byla nižší než částka připsaná, soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.
16. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.