Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 193/2021-17

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 5 903,18 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 5 903,18 Kč a částky 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 5 903,18 Kč za období od 24. října 2019 do zaplacení.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 5 903,18 Kč a částky 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 5 903,18 Kč za období od 24. října 2019 do zaplacení. <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 5 903,18 Kč s úrokem z prodlení podle výroku I., uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. února 2021. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný byl v době od 14.října 2017 do 19. února 2019 účastníkem telefonní stanice číslo na základě název požadavku/smlouvy anonymizováno 5 slov. Na základě požadavku byla žalovanému k poskytnutí služeb název služeb anonymizována tři slova dodána zařízení set-top-box a modem, typ anonymizováno. Tato zařízení jsou žalobcem poskytována na splátky po 24 měsíčních splátkách uvedených ve fakturách žalobce. K zaplacení poskytnutých služeb elektronických komunikací, byly žalovanému vystaveny následující faktury: Faktura číslo za zúčtovací období od 1. do 30. listopadu 2017 se splatností 28. prosince 2017 na měsíční platbu za modem 166,63 Kč a za STB 83,29 Kč, celkem tedy 249,92 Kč; Faktura číslo za zúčtovací období od 1. do 31. prosince 2017 se splatností 30. ledna 2018 na název služby anonymizováno 155,00 Kč, za modem 166,63 Kč a za STB 83,29 Kč, celkem tedy 404,92 Kč; Faktury s měsíčními splátkami, a to: Faktura číslo se splatností 27. února 2018 # 249,92 Kč; Faktura číslo se splatností 28. března 2018 - 249,92 Kč; Faktura číslo se splatností 27. dubna 2018 - 249,92 Kč; Faktura číslo se splatností 30. května 2018 - 249,92 Kč; Faktura číslo se splatností 28. června 2018 - 249,92 Kč; Faktura číslo se splatností 27. července 2018 - 249,92 Kč; Faktura číslo se splatností 24. srpna 2018 - 249,92 Kč; Faktura číslo se splatností 24. září 2019 - 249,92 Kč; Faktura číslo se splatností 23. října 2018 # 249,92 Kč; Faktura číslo se splatností 23. listopadu 2018 - 249,92 Kč; Faktura číslo se splatností 27. prosince 2018 - 249,92 Kč; Faktura číslo se splatností 23. ledna 2019 - 249,92 Kč; Faktura číslo se splatností 25. února 2019 - 249,94 Kč; Faktura číslo se splatností 25. března 2019 - 249,92 Kč; Faktura číslo se splatností 23. dubna 2019 - 249,92 Kč; Faktura číslo se splatností 23. května 2019 - 249,92 Kč; Faktura číslo se splatností 24. června 2019 # 249,92 Kč; Faktura číslo se splatností 23. července 2019 - 249,92 Kč; Faktura číslo se splatností 23. srpna 2019 - 249,92 Kč; Faktura číslo se splatností 23. září 2019 - 249,92 Kč; Faktura číslo se splatností 23. října 2019 - 249,92 Kč. Podle žalobkyně dlužná částka za tyto faktury s měsíčními splátkami činila 1.311,75 Kč. Pravidelné platby za STB a modem uvedené v těchto fakturách ve výši 249,92 Kč měsíčně ani další platby za služby elektronických komunikací žalovaný neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný podle žalobkyně nezaplatil za poskytnuté služby realizované v období od 1. listopadu 2017 do 30. září 2019, byla mu dne 8. ledna 2019 zaslána upomínka k úhradě všech dlužných částek, tedy jak za služby elektronických komunikací, tak za Internet, název služby. Celková dlužná částka požadovaná žalobcem činila 5.903,18 Kč.

Již ze žaloby samotné bylo zřejmé, že skutková tvrzení v ní uvedená byla na samé hranici srozumitelnosti a rozporuplnosti. Na jedné straně bylo tvrzeno, že dlužná částka za faktury s měsíčními splátkami dosáhla výše 1 311,75 Kč, ačkoli jejich součet (tzn. všech hodnot 249,92 Kč, ať již označených pomlčkou, jež také mohla být záporným matematickým znaménkem, tak znakem #) činil 5 248,32 Kč. Žalobkyně sice jistě mohla z tohoto součtu žalovat jen 1 311,75 Kč (pak by ovšem byla žaloba neurčitá pro nedostatek specifikace žalované pohledávky). V součtu se sumou zbylých fakturovaných částek jde ovšem o částku 5 903,16 Kč, která téměř odpovídá žalované jistině 5 906,18 Kč. A protože se žalobkyně o jiných pohledávkách proti žalované nezmínila, vyhodnotil soud tuto skutečnost tak, že předmětem řízení byla všechny uvedené peněžité pohledávky, byť jejich součet byl o dva haléře nižší, než žalovaná jistina, což mohlo být způsobenou jen matematickou chybou v součtu.

Z chaoticky strukturovaných tvrzení se pak podávalo, že žalované částky byly po žalované požadovány v důsledku objednávky žalované na poskytování služeb Internet a název služby anonymizováno, resp. poskytnutí technických zařízení, jež byla k oběma službám nezbytná. Struktura žalovaných pohledávek tedy byla zřejmě tvořena jednak měsíčními splátkami na zařízení označená jako set-top-box a modem, typ anonymizováno po 249,92 Kč a jednak platbou 155 Kč za název služby anonymizováno v době od 1. do 31. prosince 2017. Slovo zřejmě je užito proto, že u faktur se splatností od 27. února 2018 nebylo specifikováno, zda jde skutečně o platby za zmíněná zařízení. S ohledem na nedostatek jakékoli specifikace těchto plateb a shody jejich výše právě se splátkami zařízení v měsících listopad a prosince 2017 se ale zřejmě jednalo právě o splátky zařízení. Protože se žalobkyně na závěr obecně zmínila o tom, že žalovaná mněla výše uvedené služby u žalobkyně objednat, týkala se objednávka zřejmě i služby název služby anonymizováno, o níž se jinak žalobkyně blíže nezmiňovala.

Když se takto soud překlenul před vytnuté nedostatky žalobních tvrzení, dospěl k závěru, že byť byla žaloba v tomto rozsahu projednatelná (tedy všechny žalované pohledávky byly určeny dostatečně určitě tak, aby bylo možné je odlišit o případných jiných pohledávek stejných účastnic), nebylo možné jí pro nedostatek skutkových tvrzení vyhovět.

Z žalobních tvrzení se podávalo, že zpoplatněné činnosti žalobkyně měly být poskytnuté žalované podle objednávky. Jednalo se tedy zjevně o závazkový vztah založený smlouvou. Protože žalobkyně blíže nespecifikovala obsah služeb název služby anonymizováno, mohlo jít o dílo ve smyslu a násl. , (dále jen„ OZ“), a ohledně splátek o koupi ve smyslu a násl. . Pro každý takový případ ovšem žalobní tvrzení musí obsahovat skutečnost umožňující určení ceny díla, či věci. Tzn., že žalobce uvede buď to, že cena byla ve smlouvě určitým způsobem sjednána, anebo, pokud k takovému ujednání nedošlo, že jde o cenu za totéž či srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek ( ), resp. o kupní cenu ujednanou alespoň způsobem jejího určení ( ). V úvahu by také připadalo tvrzení o zákonem typově neupraveném závazku ( ), smlouvě o smlouvě budoucí ( a násl. ), či o neúplné smlouvě ( a násl. ). Nic takového se však z žalobních tvrzení nepodávalo. Soud tedy nemohl posoudit, zda měla být žalovaná povinna platit žalované částka jako sjednané či obvyklé ceny díla či věci. Neuvedení těchto podstatných náležitostí jednotlivých smluv proto neumožnilo soudu podřadit uplatněná skutková tvrzení pod právní normu, z níž by žalované povinnosti vyplývaly.

I kdyby však žalobkyně tvrzení o způsobu určení cen uvedla, neuváděla, jak dospěla k právnímu hodnocení o splatnosti jednotlivých pohledávek. Byť se totiž zmiňovala o splatnosti (zřejmě) vlastních účetních dokladů, nemá tato účetní splatnost vliv na splatnost hodnocenou v občanskoprávních vztazích ve smyslu . Obecně totiž platí, že lhůta pro placení je určena buď právním předpisem, nebo ujednáním, anebo výzvou věřitele k plnění, a to podle uvedeného pořadí, není-li to vyhrazeno třetí osobě. Pokud by soud podřadil tvrzené skutečnosti pod výše uvedené smluvní typy, pak by bylo nutné vycházet jen z ujednané lhůty, nebo výzvy k placení. Byť totiž zákon v  předpokládá zaplacení kupní ceny současně s předáním kupované věci, zmínila se zde žalobkyně o poskytnutí zařízení za 24 splátek. Nevysvětlila však již, zda do kdy měly být splátky placeny. Mělo se tak zřejmě stát po předání zařízení, protože obecná zmínka o jeho dodání byla v žalobě uvedena. Souvislost splátek s předáním zařízení tedy můžeme vyloučit. Žalobkyně se tak o sjednání lhůty k placení nezmínila. Zbývá tedy jednostranné určení lhůty věřitelem. Za výzvu k placení je jistě možné považovat doručení účetního dokladu s uvedením splatnosti, tedy lhůty k zaplacení, stane-li se tak před touto splatností. Nic o doručení se ovšem z žaloby nedozvíme. V takovém případě ovšem nelze právně hodnotit, že právo žalobkyně k placení (bylo-li by dovozeno) dospělo do nároku a stalo se tak dospělým k uplatnění před soudem.

Ze všech těchto důvodů soud žalobu na zaplacení žalované jistiny pro neunesení břemene tvrzení, které žalobkyni tížilo podle a , (dále jen„ OSŘ“) jako nedůvodnou výrokem I. zamítl. Nebylo-li zjištěno prodlení žalované s placením peněžitého dluhu, nelze ani dovodit její povinnost k placení úroku z prodlení ve smyslu , či nákladů spojených s uplatněním pohledávky jako její příslušenství podle .

Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s  , podle kritéria procesního úspěchu ve věci. Protože v řízení zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na jejich náhradu žádné z účastnic.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).