Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 C 60/2021-33

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 60 202,87 Kč s příslušenstvím (anonymizováno)

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 57 590,08 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 57 590,08 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 2 612,79 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 607,21 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 58 748,87 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 046,97 Kč od 12. 2. 2021 do 29. 4. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 202,87 Kč od 30. 4. 2021 do 2. 8. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 612,79 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 926,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 57 590,08 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 57 590,08 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 2 612,79 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 607,21 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 58 748,87 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 046,97 Kč od 12. 2. 2021 do 29. 4. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 202,87 Kč od 30. 4. 2021 do 2. 8. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 612,79 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 926,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 60 202,87 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 2. 12. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) s úvěrovým rámcem 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky. Splatnost jednotlivých splátek byla vždy do 20. dne kalendářního měsíce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem částku 64 678,95 Kč. Na splátkách pak uhradil částku 7 088,87 Kč. Žalovaný své závazky ze Smlouvy porušil, pročež žalobkyně poskytnutý úvěr zesplatnila ke dni 28. 1. 2021. Žalovaný své závazky nesplnil ani přes výzvu žalobkyně ze dne 28. 1. 2021 a ani přes následnou předžalobní výzvu zástupce žalobkyně. Předmětem žaloby je tak částka 58 748,87 Kč na jistině, částka 824 Kč jako vyúčtování poplatků, částka 130 Kč jako náklady vymáhání, částka 500 Kč jako vyúčtované smluvní pokuty, částka 9 607,21 Kč představující kapitalizovaný úrok od 29. 1. 2021 ke dni sepsání žaloby ve výši 26,28 % z částky 58 748,87 Kč, úrok 26,28 % ročně z částky 58 748,87 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení s přihlédnutím k  , zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za období od 12. 2. 2021 ke dni sepsání žaloby ve výši 1 046,97 Kč v sazbě 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení v zákonné sazby od 30. 4. 2021 do zaplacení z částky 60 202,87 Kč, což je součet požadované jistiny, poplatků a smluvních pokut.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 2. 12. 2019 v rámci služby žalobkyně příjmení karta anonymizováno – revolvingový úvěr. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr v úvěrovém rámci 60 000 Kč se sazbou RPSN 26,28 %. Minimální výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z dlužné částky. Dle Smlouvy bydlel žalovaný v podnájmu, měl střední vzdělání, byl svobodný, bezdětný, zaměstnanec s příjmem 24 000 Kč měsíčně.

6. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl mít v době uzavření Smlouvy dva další spotřebitelské úvěry, 17 skončených, dvě kreditní karty, další 4 ukončené, dva nesplátkové úvěry a tři ukončené. Měsíčně splácel na jiné své existující splátkové úvěry částku 5 274 Kč a vedle toho měl i závazky z kreditních karet a nesplátkových úvěrů.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný na základě Smlouvy čerpal celkem částku 64 678,95 Kč sestávající se z 58 737,31Kč a 5 941,64 Kč, a uhradil celkem částku 7 088,87 Kč.

8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 28. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 66 129,92 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 19. 2. 2021, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 67 153,41 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

10. Zbyléy založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

11. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

12. Dne 2. 12. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v rámci služby žalobkyně příjmení karta anonymizováno – revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 60 000 Kč RPSN tohoto úvěru byla sjednána 26,28 %, minimální měsíční splátka pak činila 4 % z dlužné částky. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 29. 6. 2021 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma úvěrové zprávy o žalovanému. Není však nijak verifikován údajný příjem žalovaného ve výši 24 000 Kč. Stejně tak žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování a ověřování výdajové stránky žalovaného a to přesto, že jeho příjem měl být 24 000 Kč měsíčně, z nichž musel hradit ostatní splátky ve výši 6 265 Kč (s touto částkou kalkulovala žalobkyně), nájemné, ceny ostatních služeb, potravin, léků atd. Po odečtení nákladů na ostatní splátky tak žalovanému mělo zůstat přibližně 17 750 Kč na veškeré životní náklady a splátku nového úvěru. Tato splátka přitom mohla činit až 2 400 Kč (tj. 4 % z částky 60 000 Kč). S ohledem na ceny nájmů, služeb a ostatní životní náklady dospělé osoby v jednočlenné domácnosti se pak částka necelých 15 000 Kč jeví jako neúměrně nízká. S odkazem na tyto skutečnosti soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní jako nedostatečné. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů žalovaného, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, jestli platí je schopen vyžít s částkou necelých 15 000 Kč měsíčně nebo jestli např. pobírá nějaké dávky atp. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 19. 2. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně

13. Dle , , účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,

17. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle a odst. 4 do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.

19. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 64 678,95 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.

22. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

23. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. nebo ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že žalobkyně poskytla žalované úvěr i s vědomím, že mu zbyde na veškeré ostatní náklady měsíčně částka necelých 15 000 Kč a žádným způsobem, vyjma ověření existence jiných spotřebitelských úvěrů, neověřovala, jestli je tato částka pro měsíční vyžití žalovaného dostatečná či nikoliv. Žalobkyně si tak měla vyžádat další doklady, např. výpisy SIPO nebo výpisy z bankovního účtu žalovaného, na jejichž základě by mohla tvrzené skutečnosti verifikovat.

24. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 64 678.95 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil jen v rozsahu 7 088,87 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 57 590,87 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení a odst. 4 dne 2. 8. 2021. Nejpozději dne 3. 8. 2021 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. o.z., kdy její výše je určena s přihlédnutím na výši úrokové sazby požadované v žalobním návrhu.

25. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 926,56 Kč, přičemž tato částka představuje 53,53 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,24 % s přihlédnutím k uplatněnému příslušenství). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 011 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 60 202,87 Kč sestávající z částky 3 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 1 770 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. a z částky 3 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 750 Kč ve výši 2 047,50 Kč.

27. Podle stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.