Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 124/2021-91

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci

žalobce: ; , IČ: osobní údaje žalobce

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení

se sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 32.597 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 23.000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 5. 11. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 9.597 Kč

- s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 965 Kč za dobu od 27. 10. 2020 do zaplacení

- s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 23.000 Kč za dobu od 27. 10. 2020 do 4. 11. 2020

- s úrokem 21,55 % ročně z částky 23.965 Kč za dobu od 27. 10. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 2.331 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta v obec.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 23.000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 5. 11. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 9.597 Kč - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 965 Kč za dobu od 27. 10. 2020 do zaplacení - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 23.000 Kč za dobu od 27. 10. 2020 do 4. 11. 2020 - s úrokem 21,55 % ročně z částky 23.965 Kč za dobu od 27. 10. 2020 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 2.331 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 32.597 Kč s úrokem 21,55% ročně z částky 23.965 Kč za dobu od 27. 10. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení 8,25% ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne 27. 4. 2020 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru číslo na základě níž poskytl žalované peněžní prostředky 30.000 Kč tak, že 27.500 Kč převedl na účet žalované a 2.500 Kč poukázal na účet zprostředkovatele jako provizi. Žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky včetně úroku, celkem 37.500 Kč, formou 25 splátek po 1.500 Kč měsíčně od 20. 5. 2020. Žalovaná však zaplatila toliko první tři splátky v celkové výši 4.500 Kč, což žalobce započetl na jistinu ve výši 2.937 Kč a na úroky ve výši 1.563 Kč. Žalovaná úvěr dále nesplácela, a žalobce proto úvěr zesplatnil dopisem z 26. 10. 2020. Žalovaná částka se skládá z jistiny 23.965 Kč, dále ze tří splátek číslo po 1.500 Kč, celkem 4.500 Kč, dále z tří poplatků za upomínky po 100 Kč, celkem 300 Kč, ze smluvní pokuty 2.495 Kč a ze smluvní pokuty 1.337 Kč Smluvní pokuta 2.495 Kč představuje 5x pokutu 499 Kč za 5 nezaplacených splátek. Smluvní pokuta 1.337 Kč představuje sazbu 0,1% denně z částky 28.465 Kč za dobu od 27. 10. 2020 do 12. 12. 2020.

2. Ve věci byl dne 28. 1. 2021 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Žalobce je zapsán v obchodním rejstříku od datum dosud a do jeho předmětu podnikání náleží poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je veden v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru obec národní banky a má povoleno poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení a poskytování vázáného spotřebitelského úvěru.

5. Dne 27. 4. 2020 žalovaná podepsala formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje základní parametry úvěru, a to jeho výši, podmínky čerpání, úrokovou sazbu, způsob splácení a náklady v případě opožděných plateb.

6. Téhož dne 27. 4. 2020 uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo žalobce jako poskytovatel a žalovaná jako úvěrovaná či zákazník. Úvěr byl specifikován jako standardní, neúčelový, úvěr nepřímý, výše úvěru činila 30.000 Kč, provize 2.500 Kč, úroková sazba 21,55% ročně. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci 25 splátek ve výši 1.500 Kč měsíčně, které měla platit od 20. 5. 2020 a poslední splátka měla být zaplacena 20. 5. 2022 Celkem žalovaná měla uhradit žalobci 37.500 Kč. Žalobce se zavázal úvěr poskytnout tak, že provizi 2.500 Kč uhradí na účet zprostředkovatele a zbývající částku 27.500 Kč uhradí na účet žalované č. bankovní účet. V článku IV. smlouvy jsou důsledky porušení povinností stran, přičemž bylo dohodnuto, že celý neuhrazený zůstatek úvěru se stane splatným, pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce, čímž dojde k zesplatnění úvěru dnem odeslání oznámení o zesplatnění žalované. V článku IV. odstavec 2 byly sjednány smluvní pokuty. Za prodlení se zaplacením měsíční splátky byla žalovaná povinna žalobci zaplatit smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku. V případě zesplatnění byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. Článek IV. odstavec 4 písmeno b) obsahuje výčet poplatků, mezi nimiž je i poplatek 100 Kč za každou písemně odeslanou upomínku pro nesplácení splátek.

7. Rozpis splátek obsahuje všech 25 dohodnutých splátek, první byla splatná 20. 5. 2020 a poslední byla splatná 20. 5. 2022. U každé splátky je uvedeno, jaká část představuje úmor jistiny a jaká část úmor úroku.

8. Čerpání úvěru vzal soud za prokázáno z potvrzení anonymizována dvě slova banky, podle něhož z účtu žalobce byla dne 29. 4. 2020 poukázána částka 27.500 Kč na shora uvedený účet žalované podle smlouvy a částka 2.500 Kč na účet č. bankovní účet majitele jméno příjmení.

9. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, obsahující podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran.

10. Zy příjmení smlouvy soud zjistil, že žalovaná žalobci zaplatila celkem pouze 4.500 Kč, když dne 20. 5. 2020 uhradila 1.500 Kč a dne 7. 8. 2020 zaplatila 3.000 Kč.

11. Dopisy z 25. 8. 2020 a 25. 9. 2020 upomenul žalobce žalovanou o zaplacení dlužných splátek a upozornil ji na možnost zesplatnění úvěru v případě prodlení delšího než dva měsíce. Dopisem z 26. 10. 2020 žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k zaplacení celého zbytku dluhu najednou, smluvní pokuty a upomínacích nákladů s tím, že jinak se žalobce se svým nárokem obrátí na soud. Podle podacího lístku byl dopis žalované odeslán doporučeně téhož dne.

12. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Žalovaná dne 27. 4. 2020 podepsala čestné prohlášení o svých závazcích, v němž je uvedeno, že nemá více věřitelů, a žádné dluhy neuvedla. V dalším čestném prohlášení z téhož dne žalovaná sdělila výdaje na bydlení 3.500 Kč měsíčně a další běžné pravidelné výdaje 4.000 Kč měsíčně. Uvedla dále, že je rozvedená a pobírá měsíčně 17.500 Kč. Dne 29. 4. 2020 provedl žalobce posouzení úvěruschopnosti zákazníka na vlastním tiskopisu. Zkontroloval číslo účtu žalované, centrální evidenci exekucí, insolvenční rejstřík, příjem zjistil z výplatní pásky a běžného účtu ve výši 16.700 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 3.500 Kč měsíčně, a rozdíl příjmů a výdajů činil 13.200 Kč. Žalobce zohlednil, že počet vyživovaných osob je 1+1, přihlédl k počtu obyvatel v obci, k normativním nákladům na bydlení a k životnímu minimu včetně vyživovaných osob a k nezabavitelné částce 7.465 Kč. Žalovaná byla vyhodnocena kladně. Žalobce měl k dispozici částečný výpis z účtu žalované shora uvedeného, jímž ověřil příjem žalované od zaměstnavatele 15.699 Kč dne 16. 3. 2020. Z výpisu je rovněž patrno, že žalovaná ve stejném měsíci, konkrétně 9. 3. 2020, obdržela na účet 5.000 Kč od společnosti právnická osoba, tedy od poskytovatele nebankovních úvěrů, s popisem transakce zápůjčka. Následujícího dne 10. 3. 2020 žalovaná obdržela na účet 3.000 Kč z platební brány anonymizováno, která je rovněž používána poskytovateli nebankovních úvěrů. Podle výpisů z centrální evidence exekucí a z insolvenčního rejstříku žalovaná neměla v těchto registrech záznamy. Podle výplatních lístků činil příjem žalované za únor 2020 částku 15.699 Kč a za březen 2020 částku 17.099 Kč. Žalobce vycházel ze statistických údajů, jak vyplývá z tabulek domácnosti bez vyživovaných dětí podle počtu členů – statistika rodinných účtů, výdaje na konečnou spotřebu domácnosti podle účelu – běžné ceny a výše normativních nákladů na bydlení 2020 a životní a existenční minimum 2020.

13. právnická osoba potvrdila, že majitelem účtu č. bankovní účet je žalovaná. Podle úplného výpisu z téhož účtu žalované za leden až duben 2020 splácela žalovaná blíže nespecifikovanou půjčku v splátkách 1.500 Kč měsíčně, tuto platbu provedla 15. 1. 2020. Dne 27. 1. 2020 žalovaná obdržela na účet 4.500 Kč jakožto zápůjčku od společnosti právnická osoba, dne 30. 1. 2020 obdržela 2.000 Kč z platební brány anonymizováno, dne 31. 1. 2020 obdržela částku 2.000 Kč jako půjčku od právnická osoba, dne 17. 2. 2020 obdržela 10.000 Kč jako půjčku od právnická osoba, dne 26. 2. 2020 obdržela na účet 50.000 Kč z platební brány anonymizováno, dne 3. 3. 2020 obdržela 5.000 Kč jako půjčku od právnická osoba, dne 9. 3. 2020 obdržela 5.000 Kč jako zápůjčku od právnická osoba, dne 10. 3. 2020 obdržela 3.000 Kč z platební brány anonymizováno, dne 20. 3. 2020 obdržela 20.000 Kč jako zápůjčku od právnická osoba, dne 25. 3. 2020 obdržela 7.500 Kč jako půjčku od právnická osoba, dne 3. 4. 2020 obdržela 3.000 Kč z zmíněné platební brány, dne 17. 4. 2020 obdržela 11.800 Kč jako půjčku od právnická osoba a dne 29. 4. 2020 obdržela 27.000 Kč od žalobce, když tato posledně uvedená částka představuje úvěr z žalované smlouvy. Dne 21. 2. 2020 žalovaná z účtu uhradila 927 Kč jako splátku půjčky blíže nezjištěnému věřiteli.

14. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalované se dostalo informací o žalovaném úvěru ze strany žalobce dne 27. 4. 2020, tentýž den žalovaná uzavřela s žalobcem úvěrovou smlouvu shora uvedeného obsahu. Žalobce na základě smlouvy poskytl žalované bezhotovostně na její účet 27.500 Kč a částku 2.500 Kč uhradil na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr včetně úroku 21,55% ročně splatit formou 25 splátek ve výši 1.500 Kč měsíčně, uhradila však pouze 4.500 Kč, což žalobce započetl částkou 2.937 Kč na jistinu a částkou 1.563 Kč na úroky. Žalovaná přestala hradit splátky a žalobce úvěr zesplatnil dopisem odeslaným žalované 26. 10. 2020, v němž požadoval úhradu celého zbytku dluhu jednorázově včetně poplatků za upomínky a smluvních pokut 2.495 Kč a 1.337 Kč. Žalovaná částka je tvořena jistinou 23.965 Kč, třemi splátkami po 1.500 Kč splatnými v srpnu, září a říjnu 2020, třemi poplatky 100 Kč za upomínky, 5 smluvními pokutami po 499 Kč za nezaplacené splátky splatné v červnu až říjnu 2020 a smluvní pokutou 1.337 Kč, která odpovídá sazbě 0,1% denně z částky 28.465 Kč za dobu od 27. 10. 2020 do 12. 12. 2020. Žalobce před uzavřením smlouvy zjišťoval poměry žalované shora uvedeným způsobem. Žalovaná uzavřela žalovanou úvěrovou smlouvu za situace, kdy byla již zadlužená, neboť čerpala výše uvedené nebankovní úvěry. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila.

15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle č. a o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje v  tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalované poskytl částku 30.000 Kč dohodnutým způsobem tak, že z toho 27.500 Kč poukázal na účet žalované a 2.500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru.

16. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr žalobce o tom, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení žalovaného úvěru, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po žalobci důvodně očekávat, a že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení odstavců 1 a 2 , podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U žalobce je ve smyslu až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v  a vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalované. Ustanovení téhož zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud upozorňuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v  až téhož zákona. Podle byl žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.

17. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobci bylo známo, že žalovaná je rozvedená a žije s jednou či dvěma dalšími osobami, když se mělo jednat o vyživované osoby. Žalovaná neměla záznam v centrální evidenci exekucí ani v insolvenčním rejstříku, její příjem činil přibližně 16.700 Kč měsíčně, což lze považovat za příjem nízký. Příjem žalované žalobce ověřil výplatními páskami a částečným výpisem z účtu žalované. Pokud jde o výdajovou stránku žalované, vycházel žalobce pouze z toho, že žalovaná uvedla náklady na bydlení 3.500 Kč a ostatní blíže nespecifikované výdaje 4.000 Kč. Žalobce dále použil statistické údaje a životní a existenční minimum. Žalobce se tudíž spokojil toliko s údaji žalované, tyto údaje nikterak neověřil. Vyžádal si od žalované částečný výpis z jejího účtu, z něhož vyplývá, že žalovaná v předcházejícím měsíci březnu 2020 čerpala dva jiné nebankovní úvěry. V silách žalobce zcela jistě bylo vyžádat si od žalované řádné úplné výpisy z téhož účtu za dobu posledních tří měsíců před uzavřením smlouvy. Žalobce by takto mohl zcela snadno zjistit, že žalovaná je zřejmě zvyklá brát si běžně úvěry od různých poskytovatelů, jak je výše popsáno. Žalobce mohl takto seznat, jaké má žalovaná výdaje, a že částky výše uvedené, které obdržela od poskytovatelů nebankovních úvěrů, nemá splaceny. Tyto skutečnosti, pro žalobce lehce zjistitelné, žalobci mohly signalizovat, že žalovaná si ve svém finančním hospodaření nepočíná zodpovědně, a že je již značně zadlužená, i když v čestném prohlášení shora zmíněném žalovaná neuvedla, že by měla jakékoliv jiné závazky. Soud s ohledem na zjištěné skutečnosti má za to, že žalobce neměl žalované úvěr poskytnout.

18. Žalobce, který má odbornou převahu nad žalovanou, měl zjistit ohledně žalované více údajů, zejména ohledně jejích výdajů a závazků, a zjištěné údaje vyhodnotit přiléhavěji. Je zřejmé, že žalovaná není schopna správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěr, není schopna vyhodnotit svoji majetkovou situaci, měla sice příjem ze zaměstnání, avšak tento nebyl dostatečně vysoký na to, aby mohla pokrýt své potřeby a platit žalobci splátky úvěru. Žalovaná nedokáže v této oblasti zřejmě usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank, což je již obecně známou skutečností. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaná, a právě k tomu je nutná odborná péče žalobce jakožto poskytovatele úvěru. Žalobce ze skutečností, které u žalované zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit. Žalobce tedy poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.

19. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalované při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování žalobce výše popsané jakožto věřitele a poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, čerpají tak pro sebe státní prostředky taktéž ve formě sociálních dávek, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Žalobci muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit jak svoji schopnost úvěr splácet, tak ani vyhodnotit finanční přínos úvěrové smlouvy pro žalovanou a důsledky uzavření smlouvy.

20. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

21. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvou považuje za absolutně neplatnou podle . Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit žalobci jakékoliv úroky z úvěru, poplatky či smluvní pokuty. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v  , podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované částku 27.500 Kč, a že žalovaná z toho vrátila 4.500 Kč. Rozdíl těchto částek 23.000 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované.

22. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté dluh splnit bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený dopis odeslaný 26. 10. 2020 žalované. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalované se dopis dostal 30. 10. 2020, žalovaná měla plnit bez zbytečného odkladu do 4. 11. 2020, a následujícího dne 5. 11. 2020 se dostala do prodlení ve smyslu . Od téhož dne žalobci vzniklo podle právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v  vládního a činí 8,25% ročně. Jinou sazbu úroků z prodlení si účastníci neujednali.

23. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci částku 23.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od 5. 11. 2020 do zaplacení. Výrokem II. tohoto rozhodnutí byla žaloba ve zbytku zamítnuta ohledně části jistiny, tří splátek, poplatků a smluvních pokut, úroku z úvěru a části úroku z prodlení.

24. Žalobce měl ve sporu úspěch v rozsahu 62% a jeho neúspěch představuje 38% předmětu sporu. Při výpočtu míry úspěchu soud u úroků a úroků z prodlení přiznaných či zamítnutých do zaplacení tyto úroky kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Žalobci náleží podle právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 24%. Soud rovněž přihlédl k tomu, že ve smyslu žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalované výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z 26. 10. 2020 Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 1.304 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 2.420 Kč podle vyhlášky – advokátního tarifu, dále ze 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle advokátního tarifu a konečně z částky 1.459,50 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Účelně vynaložené náklady žalobce činí celkem 9.713,50 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 24%, tedy 2.331 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.