Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 CO 10/2022-115

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci

žalobců: a) jméno příjmení, narozený dne datum

bytem adresa

b) titul jméno příjmení, narozený dne datum

bytem adresa

c) název – právnická osoba, IČO

sídlem adresa

všichni zastoupeni advokátem titul jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem obec a číslo

zastoupený advokátem titul jméno příjmení

sídlem adresa

o vyklizení nemovitostí,

k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 9. 2021, č. j. -98,

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku I., týkající se lhůty pro splnění rozsudkem uložené povinnosti, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku I., týkající se lhůty pro splnění rozsudkem uložené povinnosti, potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost vyklidit pozemek p. č. st. číslo, jehož součástí je stavba adresa, a pozemek p. číslo zapsané u stát. instituce, stát. instituce, na listu vlastnictví číslo pro obec a obec, a to do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobcům k rukám jejich advokáta náklady řízení ve výši 83.979,90 Kč ve 12 rovnoměrných splátkách splatných vždy nejpozději do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento výrok rozsudku nabude právní moci, to vše pod ztrátou výhody splátek při nesplnění byť jediné z nich (výrok II.).

2. Rozhodoval tak o shora uvedeném požadavku žalobců, kteří tvrdili, že jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí (žalobci a/ a b/ na základě kupní smlouvy, žalobce c/ získal svůj podíl v dražbě na základě usnesení o příklepu), které žalovaný užívá bez právního důvodu.

3. Po skutkové stránce soud prvého stupně dospěl k závěru, že žalobci a) a b) nabyli vlastnické právo k vyklízeným nemovitostem na základě kupní smlouvy a žalobce c) v exekuci na základě usnesení o příklepu. Ti pak vyzvali dne 30. 7. 2020 žalovaného k jejich vyklizení. Ten však dosud nemovitosti nevyklidil a užívá je i nadále.

4. Po právní stránce okresní soud posoudil projednávanou věc podle č. (dále také jen o.z.), podle něhož kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem vyzván, aby ji vydal. Uzavřel, že žalobci jsou vlastníky nemovitých věcí (tedy aktivně věcně legitimováni k podání této žaloby), žalovaný, který dosud předmětné nemovitosti nevyklidil a užívá je i nadále, k jejich užívání nemá právní důvod. V tomto směru nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že mezi účastníky došlo ke konkludentnímu uzavření nájemní smlouvy. Žaloba o vyklizení je proto důvodná.

5. Rozsudek okresního soudu v části výroku I., týkající se lhůty pro splnění rozsudkem uložené povinnosti, a v závislém výroku II., o náhradě nákladů řízení, napadl odvoláním žalovaný. Obšírně argumentoval, proč je rozhodnutí soudu prvého stupně nesprávné, proč by měla být lhůta k vyklizení delší než dvouměsíční, a proč by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl být aplikován a mimořádně by žádnému z účastníků nemělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Tvrdil, že žalobou uplatněný nárok na vyklizení nemovitostí v zákonné 15 denní lhůtě lze v daném konkrétním případě považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, a proto je na místě určit delší než zákonnou 15 denní lhůtu k vyklizení nemovitostí, konkrétně lhůtu 6 měsíční. V tomto směru odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu, z nichž vyplývá závěr, že výkon vlastnického práva žalobou na vyklizení nemovitostí může být vykonáván v rozporu s dobrými mravy, což se podle okolností případu může projevit určením delší než zákonné 15 denní lhůty k vyklizení nemovitostí, nebo i zamítnutím žaloby tzv. pro tentokrát. Za výkon práva v rozporu s dobrými mravy považoval žalovaný počínání žalobců, kteří se v paralelně vedeném řízení před Okresním soudem v Pardubicích, pod sp. zn. domáhají zaplacení peněžní částky z titulu bezdůvodného obohacení za užívání vyklizovaných nemovitostí žalovaným, a v jehož průběhu bylo k návrhu žalobců vydáno předběžné opatření ukládající soudnímu exekutoru titul jméno příjmení zdržet se vyplacení zbytku rozdělované podstaty z dražby předmětných nemovitostí ve výši 145.324,97 Kč žalovanému, a to až do 1 měsíce po právní moci rozhodnutí, jímž bude řízení sp. zn. skončeno. Právě z důvodu vydaného předběžného opatření znemožňujícího žalovanému vyplatit zbytek rozdělované podstaty soudním exekutorem považoval žalovaný za důvodnou aplikaci a mimořádné nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobců.

6. Žalobci se k odvolání nevyjádřili.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části výroku I., včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení, podle , a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Žalovaný nijak nezpochybňuje základ nároku, tj. důvodnost požadavku na vyklizení nemovitostí, ani žádným způsobem nebrojí proti skutkovým zjištěním soudu prvého stupně. Pouze z nich dovozuje jiné právní závěry týkající se hledisek umožňujících závěr, že žalobou na vyklizení je realizován výkon vlastnického práva v rozporu s dobrými mravy, a že je na místě pro vydané předběžné opatření zakazující soudnímu exekutorovi vyplatit žalovanému zbytek rozdělované podstaty z prodeje nemovitostí do doby skončení řízení o zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání vyklízených nemovitostí, mimořádně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

9. Námitka žalovaného týkající se výkonu vlastnického práva realizovaného žalobou na vyklizení nemovitostí v rozporu s dobrými mravy byla odůvodňována rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Žalovaný se v tomto směru odvolával na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. . Přehlédl však při tom, že Nejvyšší soud se v tomto stanovisku uveřejněném pod č. 6 v sešitě č. 1-2 (ve znění redakční opravy uveřejněné v sešitě č. 5-6) z roku 2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vyjadřoval ke skutkově zcela odlišné situaci a pro ni vyložil, že senát Nejvyššího soudu , specializující se na věcná práva, v rozsudku ze dne 28. 6. 2003, sp. zn. (uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazku 26, pod C 2059), dospěl k závěru, že pokud se žalobce domáhá vyklizení domu, ve kterém bydlí žalovaní s nezletilým dítětem, a žalovaní nemají možnost zajistit bydlení jinak (byť i na podstatně nižší, nicméně ještě lidskou důstojnost zaručující úrovni), je výkon práva žalobce požadovat vyklizení domu v rozporu s dobrými mravy.

10. Jinými slovy jednou z podmínek pro výkon vlastnického práva v rozporu s dobrými mravy připadající výjimečně do úvahy je, když žalovaný nemá možnost zajistit si bydlení jinak. To však není případ žalovaného v dané věci. Ten se dostal vlastní vinou do situace, že mu nemůže soudní exekutor do skončení řízení o zaplacení bezdůvodného obohacení vyplatit zbytek rozdělované podstaty z exekuce prodejem podílu vyklizovaných nemovitostí.

11. Pokud by totiž žalovaný bez právního důvodu neobýval předmětné nemovitosti, byl by mu zbytek rozdělované podstaty ve výši 145.324,97 Kč, získané prodejem nemovitostí v exekuci vedené soudním exekutorem titul jméno příjmení, exekutorský úřad, pod sp. zn. označení, vyplacen. Žalovaný by tak měl dostatek finančních prostředků k pronajmutí bytu, tedy k zajištění bydlení na vyšší úrovni, než mu poskytuje bydlení ve vyklízených nemovitostech, neboť jak ústy svého advokáta v řízení sp. zn. před Okresním soudem v Pardubicích uvedl, dům je ve špatném stavu – pukají tašky na střeše, topí se v kamnech, teče tam pouze studená voda, obyvatelné jsou pouze 2 místnosti (viz č. l. 52 p.v. spisu).

12. Uplatnili-li žalobci své vlastnické právo touto vyklizovací žalobou za situace, kdy žalovanému nesvědčí žádný právní důvod pro bydlení v nemovitosti a současně měl možnost obstarat si jiné bydlení, nejméně v kvalitě zaručující mu lidskou důstojnost, nejedná se ze strany žalobců o výkon práva v rozporu s dobrými mravy.

13. Podle , věta před středníkem, uloží-li soud v rozsudku povinnost k vyklizení bytu, je třeba ji splnit do 15 dnů od právní moci rozsudku. Pokud soud prvého stupně za shora uvedených skutkových okolností stanovil žalovanému lhůtu pro splnění povinnosti vyklidit předmětné nemovitosti v trvání 2 měsíců s odůvodněním, že zákonou 15 denní lhůtu prodloužil, aby měl žalovaný možnost zajistit si náhradní bydlení, považuje i odvolací soud shodně se soudem prvého stupně 2 měsíční lhůtu pro vyklizení za přiměřenou a odrážející specifika dané věci a pro její další prodloužení neshledal žádný důvod.

14. Z těchto důvodů odvolací soud podle rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku I., týkající se lhůty pro splnění rozsudkem uložené povinnosti, potvrdil, a to včetně závislého výroku II. o náhradě nákladů řízení.

15. Žalobci s ohledem na svůj plný procesní úspěch ve věci měli právo na náhradu svých nákladů řízení podle , když s ohledem na shora uvedené ani odvolací soud neshledává prostor pro aplikaci ust. , neboť podáním žaloby na vyklizení nedošlo ze strany žalobců k výkonu jejich vlastnického práva v rozporu s dobrými mravy. Soud prvého stupně ani nepochybil, pokud při výpočtu odměny advokáta žalobců vycházel z tarifní hodnoty odpovídající hodnotě předmětných nemovitostí zjištěné při jejich dražbě, tj. z částky 814.667 Kč. Podle závěrů usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , ze dne 12. 8. 2016, se v řízení o vyklizení nemovitosti určí výše odměny advokáta primárně z ceny této věci podle ve spojení s  , advokátního tarifu (dále také jen AT), ve spojení s  AT. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, je nezbytné postupovat ve smyslu AT. Pokud byla cena nemovitostí zjištěna pro potřeby dražby v roce 2018, zcela jistě, s ohledem na vývoj cen na trhu s nemovitostmi, nebyla při rozhodování soudu prvého stupně v dané věci nižší. Pokud z ní okresní soud při stanovení výše odměny advokáta žalobců vycházel, nebyl takový postup k tíži žalovaného.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ve spojení s  , kdy právo na jejich náhradu náleželo úspěšným žalobcům. Těm však podle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné.