Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 313/2021-32

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného,

o zaplacení 18 996,68 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 996,68 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 19 996,68 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 18 996,68 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky kapitalizovaného úroku ve výši 762,99 Kč, s úrokem 18,9 % ročně z částky 19 996,68 Kč od datum do datum Kč, úrokem 8,25 % ročně z částky 19 996,68 Kč od datum do datum, úrokem 8,25 % ročně z částky 18 996,68 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 855,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 996,68 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 19 996,68 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 18 996,68 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky kapitalizovaného úroku ve výši 762,99 Kč, s úrokem 18,9 % ročně z částky 19 996,68 Kč od [datum] do [datum] Kč, úrokem 8,25 % ročně z částky 19 996,68 Kč od [datum] do [datum], úrokem 8,25 % ročně z částky 18 996,68 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 855,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení jistiny ve výši 18 996,68 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě dodatku číslo k rámcové smlouvě o službách žalobkyně částku ve výši 19 996,68 Kč, kterou žalovaný vyčerpal v rámci tzv. kontokorentu. Žalovaný však svůj dluh nesplácel a uhradil pouze 1 000 Kč dne datum, později pak již ničeho. Co se týče úvěrovatelnosti žalovaného, vycházela žalobkyně toliko z jeho tvrzení, že má čistý měsíční příjem 20 000 Kč, přičemž toto neověřovala a jen žalovaného prověřila v Bankovním registru klientských informací a Nebankovním registru klientských informací. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Soud vzal za prokázané, že účastníci dne datum podepsali u označenou jako„ rámcová smlouva číslo“, jejímž předmětem bylo vedení běžného bankovního účtu a poskytnutí platební karty, jakož i smluvní základ pro další služby sjednané v budoucnu. Z listiny„ dodatek číslo k rámcové smlouvě číslo“ soud zjistil, že se jedná o nabídku žalobkyně žalovanému (na základě jeho poptávky) k uzavření smlouvy o úvěru s možností přečerpání, tzv. kontokorentu, s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, kterou žalovaný elektronicky podepsal prostřednictvím příjmení kódu zaslaného na jeho mobilní telefon. Z listiny„ přehled čerpání a splácení kontokorentu“ a„ mimořádný výpis z účtu“ soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 19 996,68 Kč a uhradil toliko 1 splátku ve výši 1 000 Kč dne datum. Z listiny„ přehled žádostí – aplikační data“ plyne, že žalovaný úspěšně požádal o kontokorent, který je předmětem řízení, a následně neúspěšně třikrát o půjčku. K žádosti o kontokorent uvedl toliko čistý měsíční příjem částka jako zaměstnanec, avšak nic bližšího. Na základě detailnějších údajů v žádostech o půjčky mu nebylo nikdy vyhověno. Z listiny„ úvěrová zpráva“ vzal soud za prokázané, že byl žalovaný lustrován v Bankovním registru klientských informací, v němž k němu nebyl nalezen žádný záznam. Žalovaný byl listinou„ výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva“ ze dne datum vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 20 759 Kč do datum, přičemž mu byla tato výzva odeslána dne datum, jak plyne z podacího lístku.

3. Z dalších důkazů (formulář pro standardní informace, všeobecné obchodní podmínky, podmínky kontokorentu) soud nezjistil nic relevantního.

4. Dle ust. ., (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle ust. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Dle postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Dle ust. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Dle ust. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. V rozsudku č. j. -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“

15. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“

16. V rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“

17. V nálezu sp. zn. ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.

18. Smlouvu označenou jako„ dodatek číslo k rámcové smlouvě číslo“ uzavřenou mezi účastníky posoudil soud jako smlouvu o úvěru ve smyslu a násl. , kterou je třeba zároveň s ohledem na zákona o spotřebitelském úvěru posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud se v prvé řadě zabýval platností této smlouvy, kdy s ohledem na shora citovaný a judikaturu nejvyšších soudů přezkoumal, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně toto posouzení provedla čistě formálně, aniž by se reálně zabývala příjmy či výdaji žalovaného. Skutečnost, že žalovaný není veden v Bankovním registru klientských informací, a tvrzení žalovaného, že jeho měsíční čistý příjem činí částka, je pro posouzení úvěrovatelnosti zcela nedostatečné. Údaj o příjmu žalovaného je ničím nepodložené tvrzení, ze kterého mohla žalobkyně stěží vycházet s odbornou péčí. Co se týče výdajů žalovaného, na ty se žalobkyně ani nedotazovala. Argumentace žalobkyně, že kontokorent je produktem, který má rychle reagovat na nedostatek financí, a tudíž není čas na posouzení úvěrovatelnosti žadatele, neobstojí, jelikož nezná výjimky a chrání i spotřebitele, který na poskytnutí finančních prostředků spěchá. O tom svědčí i skutečnost, že na základě detailnějších údajů následně žalobkyně žalovanému tři žádosti o půjčku zamítla. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a proto soud dospěl k jednoznačnému závěru, že je úvěrová smlouva uzavřená mezi účastníky neplatná ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlédl bez návrhu na základě . Ostatně, v intencích shora citovaného nálezu Ústavního soudu by bylo protiústavní tak neučinit.

19. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva o úvěru, ale bylo prokázáno, že došlo k poskytnutí částky 19 996,68 Kč žalovanému, má žalobkyně nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků v dosud neuhrazené výši z titulu bezdůvodného obohacení podle . Od částky 19 996,68 Kč je zapotřebí odečíst žalovaným zaplacené finanční prostředky ve výši 1 000 Kč, žalovaný tak dosud nevrátil žalobkyni částku ve výši 18 996,68 Kč. Soud proto žalobkyni v tomto rozsahu vyhověl a uložil žalovanému jí tuto částku zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 996,68 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 18 996,68 Kč od datum do zaplacení. Úrok z prodlení soud určil v souladu s  , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence údajů o skutečných majitelích), tedy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, přičemž repo sazba ke dni datum činila 0,25 procentního bodu. Do prodlení se žalovaný dostal dne datum, den poté, kdy mu uplynula lhůta k plnění stanovená jí v dopise„ výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva,“ od datum pak jde o úrok z prodlení z nižší částky s ohledem na splátku ve výši 1 000 Kč Lhůtu k plnění soud určil dle , jelikož neshledal důvod se od této lhůty odchýlit. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , když žalobkyně byla v řízení úspěšná z 88,87 %, žalovaný pak z 11,13 %. Žalobkyně tak byla úspěšnější o 77,74 % než žalovaný, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v této poměrné části. Žalobkyně požadovala 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a cestovné za cestu k jednání před soudem z obec a zpět ve výši 1 586,61 Kč. Jelikož žalobkyně doložila výši svých hotových výdajů, neaplikovalo se ustanovení o paušální náhradě. Jelikož žalobkyně účelně vynaložila náklady ve výši 2 386,61 Kč, přiznal jí soud náhradu ve výši 1 855,35 Kč, což odpovídá výše uvedenému poměrnému úspěchu ve věci. Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobkyni ( ), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 (patnácti) dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce ( ).