Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 313/2021-32
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 18 996,68 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 996,68 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 19 996,68 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 18 996,68 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky kapitalizovaného úroku ve výši 762,99 Kč, s úrokem 18,9 % ročně z částky 19 996,68 Kč od datum do datum Kč, úrokem 8,25 % ročně z částky 19 996,68 Kč od datum do datum, úrokem 8,25 % ročně z částky 18 996,68 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 855,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 996,68 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 19 996,68 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 18 996,68 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky kapitalizovaného úroku ve výši 762,99 Kč, s úrokem 18,9 % ročně z částky 19 996,68 Kč od [datum] do [datum] Kč, úrokem 8,25 % ročně z částky 19 996,68 Kč od [datum] do [datum], úrokem 8,25 % ročně z částky 18 996,68 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 855,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení jistiny ve výši 18 996,68 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě dodatku číslo k rámcové smlouvě o službách žalobkyně částku ve výši 19 996,68 Kč, kterou žalovaný vyčerpal v rámci tzv. kontokorentu. Žalovaný však svůj dluh nesplácel a uhradil pouze 1 000 Kč dne datum, později pak již ničeho. Co se týče úvěrovatelnosti žalovaného, vycházela žalobkyně toliko z jeho tvrzení, že má čistý měsíční příjem 20 000 Kč, přičemž toto neověřovala a jen žalovaného prověřila v Bankovním registru klientských informací a Nebankovním registru klientských informací. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
2. Soud vzal za prokázané, že účastníci dne datum podepsali listin u označenou jako„ rámcová smlouva číslo“, jejímž předmětem bylo vedení běžného bankovního účtu a poskytnutí platební karty, jakož i smluvní základ pro další služby sjednané v budoucnu. Z listiny„ dodatek číslo k rámcové smlouvě číslo“ soud zjistil, že se jedná o nabídku žalobkyně žalovanému (na základě jeho poptávky) k uzavření smlouvy o úvěru s možností přečerpání, tzv. kontokorentu, s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, kterou žalovaný elektronicky podepsal prostřednictvím příjmení kódu zaslaného na jeho mobilní telefon. Z listiny„ přehled čerpání a splácení kontokorentu“ a„ mimořádný výpis z účtu“ soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 19 996,68 Kč a uhradil toliko 1 splátku ve výši 1 000 Kč dne datum. Z listiny„ přehled žádostí – aplikační data“ plyne, že žalovaný úspěšně požádal o kontokorent, který je předmětem řízení, a následně neúspěšně třikrát o půjčku. K žádosti o kontokorent uvedl toliko čistý měsíční příjem částka jako zaměstnanec, avšak nic bližšího. Na základě detailnějších údajů v žádostech o půjčky mu nebylo nikdy vyhověno. Z listiny„ úvěrová zpráva“ vzal soud za prokázané, že byl žalovaný lustrován v Bankovním registru klientských informací, v němž k němu nebyl nalezen žádný záznam. Žalovaný byl listinou„ výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva“ ze dne datum vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 20 759 Kč do datum, přičemž mu byla tato výzva odeslána dne datum, jak plyne z podacího lístku.
3. Z dalších důkazů (formulář pro standardní informace, všeobecné obchodní podmínky, podmínky kontokorentu) soud nezjistil nic relevantního.
4. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 ., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015 -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“
15. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“
16. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“
17. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.
18. Smlouvu označenou jako„ dodatek číslo k rámcové smlouvě číslo“ uzavřenou mezi účastníky posoudil soud jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku , kterou je třeba zároveň s ohledem na § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud se v prvé řadě zabýval platností této smlouvy, kdy s ohledem na shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru a judikaturu nejvyšších soudů přezkoumal, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně toto posouzení provedla čistě formálně, aniž by se reálně zabývala příjmy či výdaji žalovaného. Skutečnost, že žalovaný není veden v Bankovním registru klientských informací, a tvrzení žalovaného, že jeho měsíční čistý příjem činí částka, je pro posouzení úvěrovatelnosti zcela nedostatečné. Údaj o příjmu žalovaného je ničím nepodložené tvrzení, ze kterého mohla žalobkyně stěží vycházet s odbornou péčí. Co se týče výdajů žalovaného, na ty se žalobkyně ani nedotazovala. Argumentace žalobkyně, že kontokorent je produktem, který má rychle reagovat na nedostatek financí, a tudíž není čas na posouzení úvěrovatelnosti žadatele, neobstojí, jelikož zákon o spotřebitelském úvěru nezná výjimky a chrání i spotřebitele, který na poskytnutí finančních prostředků spěchá. O tom svědčí i skutečnost, že na základě detailnějších údajů následně žalobkyně žalovanému tři žádosti o půjčku zamítla. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a proto soud dospěl k jednoznačnému závěru, že je úvěrová smlouva uzavřená mezi účastníky neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlédl bez návrhu na základě § 588 občanského zákoníku . Ostatně, v intencích shora citovaného nálezu Ústavního soudu by bylo protiústavní tak neučinit.
19. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva o úvěru, ale bylo prokázáno, že došlo k poskytnutí částky 19 996,68 Kč žalovanému, má žalobkyně nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků v dosud neuhrazené výši z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku . Od částky 19 996,68 Kč je zapotřebí odečíst žalovaným zaplacené finanční prostředky ve výši 1 000 Kč, žalovaný tak dosud nevrátil žalobkyni částku ve výši 18 996,68 Kč. Soud proto žalobkyni v tomto rozsahu vyhověl a uložil žalovanému jí tuto částku zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 996,68 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 18 996,68 Kč od datum do zaplacení. Úrok z prodlení soud určil v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence údajů o skutečných majitelích), tedy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, přičemž repo sazba ke dni datum činila 0,25 procentního bodu. Do prodlení se žalovaný dostal dne datum, den poté, kdy mu uplynula lhůta k plnění stanovená jí v dopise„ výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva,“ od datum pak jde o úrok z prodlení z nižší částky s ohledem na splátku ve výši 1 000 Kč Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 o.s.ř. , jelikož neshledal důvod se od této lhůty odchýlit. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobkyně byla v řízení úspěšná z 88,87 %, žalovaný pak z 11,13 %. Žalobkyně tak byla úspěšnější o 77,74 % než žalovaný, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v této poměrné části. Žalobkyně požadovala 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a cestovné za cestu k jednání před soudem z obec a zpět ve výši 1 586,61 Kč. Jelikož žalobkyně doložila výši svých hotových výdajů, neaplikovalo se ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. o paušální náhradě. Jelikož žalobkyně účelně vynaložila náklady ve výši 2 386,61 Kč, přiznal jí soud náhradu ve výši 1 855,35 Kč, což odpovídá výše uvedenému poměrnému úspěchu ve věci. Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobkyni (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 (patnácti) dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř. ).