Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

47 C 75/2021-46

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 140 000 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Řízení se zastavuje co do částky 73 125 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 73 125 Kč od 19. 3. 2021 do 2. 5. 2021, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 66 875 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 342 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje co do částky 73 125 Kč. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 73 125 Kč od 19. 3. 2021 do 2. 5. 2021, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba o zaplacení částky 66 875 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá. IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 342 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou z 23. 3. 2021 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 140 000 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu Praha - východ (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn.: spisová značka (dále„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce 8 let a 8 měsíců je nepřiměřená. Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení o vypořádání společného jmění manželů jako žalovaný. Namítal, že okresní soud nepostupoval se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Za zásadní pochybení okresního soudu označil jeho přístup ke znaleckému zkoumání a znalcům obecně. V případě znalkyně příjmení jméno příjmení dokonce dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně pochybil, když přibral do řízení znalce bez potřebného znaleckého oprávnění. V usnesení Krajského soudu v Praze z 20. 9. 2018 č. j.: číslo jednací bylo konstatováno, že znalecký posudek znalkyně příjmení i jeho doplnění je v řízení nepoužitelný a že je zřejmé, že znalkyně nemá potřebnou aprobaci. V tomtéž usnesení krajský soud rovněž uložil soudu I. stupně zadat znalecký posudek až poté, co zjistí, jaký konkrétní stavební materiál byl pořízen ze společných prostředků účastníků za trvání manželství. Soud I. stupně však usnesením z 5. 11. 2018 zadal znalci příjmení vypracování znaleckého posudku, a to aniž by nejprve zjistil, co a kolik bylo ze společných prostředků vynaloženo, tedy v rozporu s pokyny krajského soudu. Navíc za situace, kdy ve sdělení soudu účastníkům z 10. 9. 2018 (tedy ještě před ustanovením znalce příjmení a zadáním znaleckého posudku) sám soud informuje, že má za prokázané, že pro investice byly použity výlučné prostředky žalovaného. Znalecký posudek znalce příjmení příjmení byl doručen soudu v březnu 2019. Z výše uvedeného dle žalobce vyplývá, že doba od 11. 11. 2015 do 5. 11. 2018, resp. do března 2019, tedy další 3 roky a 4 měsíce, byla promarněna zcela zbytečně. Dále uvedl, že žalobce jakožto žalovaný v řízení nepostupoval obstrukčně a průtahy v řízení jdou toliko na vrub soudu. Se zřetelem na shora zmíněné požadoval relutární náhradu ve výši 140 000 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 3. 5. 2021 uvedla, že u ní žalobce dne 18. 9. 2020 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 140 000 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu Praha – východ v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno a žalovaná mu po projednání nároku poskytla relutární náhradu ve výši 73 125 Kč. Co se týká přezkoumaného řízení, tak celková délka řízení činila ve vztahu k žalobci 8 let a 6 měsíců. Spisovým šetřením bylo zjištěno, že řízení o vypořádání společného jmění manželů bylo skutkově složité, ve věci bylo vypracováno 5 znaleckých posudků, dokazování bylo prováděno mimo jiné svědeckými výpověďmi. Předmětem vypořádání byly investice od domu ve výlučném vlastnictví žalovaného, obchodní podíl žalobkyně a movité věci. Bylo nezbytné řešit investice 20 let dozadu. Ve věci bylo rozhodováno opakovaně na všech třech úrovních soudní soustavy, délka řízení tak byla částečně způsobena procesní aktivitou účastníků. Žalobce se na délce řízení podílel opakovanými žádostmi o odročení jednání, ztížil vypracování znaleckého posudku, když neposkytl dostatečnou součinnost k umožnění prohlídky nemovitosti znalkyní. Význam řízení shledala žalovaná jako běžný. Se zřetelem na délku naříkaného řízení žalovaná vycházela ze základní částky zadostiučinění 15 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Při stanovení výše zadostiučinění přistoupila ke snížení základní částky o 20 % z důvodu složitosti řízení, 10 % z důvodu četnosti rozhodování a o 5 % z důvodu částečného podílu na straně žalobce. Závěrem uvedla, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a ve zbytku nárok žalobce nepovažuje za odůvodněný.

3. Žalobce ve svém podání z 16. 6. 2021 k námitce žalované uvedl, že dle něj řízení trvalo 8 let a 8 měsíců, neb rozhodující je nabytí právní moci konečného rozhodnutí a nikoliv vyhlášení rozhodnutí a namítal, že žalovaná nikterak nezohlednila výše namítaný postup okresního soudu ve věci, jenž dle žalobce zapříčinil průtahy. Po plnění žalovanou ve výši 73 125 Kč vzal žalobu v tomto rozsahu částečně zpět. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci částku uhradila až po podání žaloby a žalobce vzal žalobu co do žalované jistiny zpět dříve, než bylo zahájeno první jednání ve věci, rozhodl soud v souladu s ustanovením a řízení co do této částky zastavil (výrok I.). Předmětem řízení zůstal nárok žalobce ve výši 66 875 Kč s příslušenstvím a nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky od 19. 3. 2021 do zaplacení, tedy do 2. 5. 2021.

4. Protože byly splněny podmínky ust. , soud rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.

5. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

6. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 18. 9. 2020 (zjištěno z žádosti o zadostiučinění z 18. 9. 2020; potvrzení žalované z 21. 9. 2020).

7. Ze spisu Okresního soudu Praha - východ sp. zn. spisová značka soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 5. 12. 2011 byla žalobkyní podána k soudu žaloba, a to jméno příjmení proti žalovanému v posuzovaném řízení žalobci, a to o vypořádání společného jmění manželů. Do zaniklého společného jmění manželů bylo zahrnuto 59 předmětů. Dále bylo předmětem vypořádání finanční prostředky, jež účastníci investovali do oprav a úprav nemovitostí ve vlastnictví žalovaného. Usnesením soudu z 6. 12. 2011 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Soudní poplatek byl uhrazen dne 15. 12. 2011. Na základě referátu soudu z 3. 1. 2012 byla žaloba zaslána žalovanému k vyjádření ke lhůtě 30 dnů. Žalovaný převzal žalobu dne 16. 1. 2012. Vyjádření žalovaného došlo 3. 2. 2012. Na základě referátu soudu z 20. 6. 2012 bylo vyjádření žalovaného přeposláno žalobkyni k vyjádření s tím, aby se vyjádřila k vypořádání majetkového podílu ve právnická osoba díla právnická osoba Dále byla vyzvána k popisu jednotlivých movitých věcí, aby ji individualizovala, navrhla důkazy, že byly nabyty během manželství a tvoří součást nevypořádaného společného jmění manželů. Dála, aby uvedla popis investic, v jaké výši, kde a na jaký účel byly provedeny. Na základě referátu soudu z 19. 9. 2012 bylo nařízeno jednání na 2. 10. 2012. Dne 24. 9. 2012 došla žádost žalobkyně o odročení ústního jednání z důvodu hospitalizace jejího právního zástupce. Na základě referátu soudu z 26. 9. 2012 bylo jednání odročeno na 8. 11. 2012. Dne 2. 10. 2012 došla žádost žalovaného o odročení jednání, a to z důvodu kolize. Na základě referátu soudu z 3. 10. 2012 bylo jednání odročeno na 8. 11. 2012 v 9,00 hodin. Dne 8. 11. 2012 došla omluva žalobkyně z nařízeného jednání, a to z důvodu náhlé zdravotní indispozice. Dne 8. 11. 2012 se konalo jednání před soudem prvého stupně, na němž byl vyhlášen rozsudek o zamítnutí žaloby. Dne 15. 11. 2012 došla soudu dodatečná omluva právního zástupce žalobkyně spolu s dokladem o zdravotní indispozici. Rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu z 10. 12. 2012. Dne 31. 12. 2012 došlo odvolání žalobkyně. Usnesením z 9. 1. 2013 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku z odvolání. Soudní poplatek byl žalobkyní uhrazen dne 10. 1. 2013. Na základě referátu soudu ze 17. 1. 2013 bylo odvolání žalobkyně zasláno žalovanému k vyjádření. Vyjádření žalovaného došlo dne 28. 1. 2013. Na základě předkládací zprávy z 29. 1. 2013 byl spis předložen Krajskému soudu v Praze dne 1. 2. 2013. Na základě referátu odvolacího soudu ze 7. 2. 2013 bylo nařízeno jednání na 4. 4. 2013. Dne 4. 4. 2013 se konalo jednání před odvolacím soudem, na němž bylo vyhlášeno usnesení, že se rozsudek soudu prvého stupně zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení. Rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu z 16. 4. 2013, když spis byl vrácen okresnímu soudu dne 12. 4. 2013. Na základě referátu soudu z 10. 5. 2013 bylo nařízeno jednání na 21. 5. 2013. Dne 16. 5. 2013 přišla žádost žalovaného o odročení nařízeného jednání s ohledem na skutečnost, že bylo do rozhodnutí odvolacího soudu podáno žalovaným dovolání. Dovolání došlo okresnímu soudu dne 17. 5. 2013. Téhož dne bylo nařízené jednání odročeno na neurčito. Dne 17. 6. 2013 došlo doplnění dovolání žalovaného. Usnesením soudu z 24. 6. 2013 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku z podaného dovolání. Soudní poplatek byl uhrazen dne 28. 6. 2013. Na základě referátu soudu z 2. 7. 2013 bylo dovolání žalovaného zasláno žalobkyni k vyjádření. Dne 24. 7. 2013 došlo vyjádření žalobkyně. Na základě předkládací zprávy z 29. 7. 2013 byl spis předložen dne 2. 8. 2013 Nejvyššímu soudu. Usnesením Nejvyššího soudu z 16. 9. 2013 bylo dovolání odmítnuto. Spis byl vrácen Okresnímu soudu dne 25. 9. 2013. Usnesení bylo rozesláno na základě referátu soudu z 10. 10. 2013. Na základě referátu soudu z 18. 11. 2013 bylo nařízeno jednání na 10. 12. 2013. Dne 19. 11. 2013 došla soudu žádost žalovaného o odročení jednání z důvodu kolize. Na základě referátu z 21. 11. 2013 bylo jednání odročeno na 17. 12. 2013. Dne 17. 12. 2013 se konalo jednání před soudem prvého stupně. Jednání bylo odročeno za účelem doplnění skutkových tvrzení a důkazů. Dne 13. 1. 2014 došlo podání žalobkyně. Další podání žalobkyně došlo soudu dne 16. 1. 2014. Na základě referátu soudu z 12. 2. 2014 byla podání žalobkyně zaslána žalovanému k případnému vyjádření. Dne 19. 2. 2014 došla žádost žalované o prodloužení lhůty k vyjádření – k podáním došlým soudu žalobkyní, a to z důvodu závažného úrazu zástupce žalovaného. Na základě referátu soudu z 20. 2. 2014 bylo žalovanému sděleno, že se mu lhůta k vyjádření prodlužuje o jeden měsíc. Dne 14. 3. 2014 došlo podání žalovaného. Na základě referátu soudu z 18. 6. 2014 bylo nařízeno jednání na 1. 7. 2014. Dne 19. 6. 2014 došla žádost žalovaného o odročení nařízeného jednání z důvodu kolize. Na základě referátu soudu z 23. 6. 2014 bylo jednání odročeno na 2. 9. 2014. Dne 2. 9. 2014 se konalo jednání před soudem prvého stupně. Jednání bylo odročeno na 21. 10. 2014 za účelem provedení navržených důkazů. Dne 5. 9. 2014 došlo vyjádření žalovaného. Na základě referátu soudu z 16. 9. 2014 byli k nařízenému jednání voláni svědci, a to 14 svědků. Další podání žalobkyně došlo dne 17. 9. 2014. Z úředního záznamu z 19. 9. 2014 je založena omluva dvou svědků s tím, že procházejí onkologickou léčbou. Podání žalovaného došlo 22. 9. 2014. Dne 2. 10. 2014 byla zapůjčena stát. instituce spisová dokumentace. Dne 16. 10. 2014 došla žádost o odročení jednání žalovaného, a to z důvodu namoci jeho zástupce. Na základě referátu soudu ze 17. 10. 2014 bylo jednání odročeno na 18. 11. 2014. Dne 17. 10. 2014 došla žádost žalobkyně o odročení jednání, a to z důvodu kolize. 22. 10. 2014 došlo podání žalovaného. Na základě e-mailové komunikace bylo sjednáno jednání na 9. 12. 2014. Dne 9. 12. 2014 se konalo jednání před soudem prvého stupně, na němž bylo vyslechnuto 13 svědků. Jednání bylo odročeno za účelem provedení dalšího dokazování, zejména dožádání u Okresního soudu v Jindřichově Hradci a znaleckého zkoumání. Dne 20. 2. 2015 byla Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci zaslána žádost o dožádání a výslech matky žalovaného. Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci byl spis předložen 2. 3. 2015 a 16. 3. 2015 došla soudu žádost žalobkyně o odročení konání výslechu z důvodu kolize, kdy původně na základě referátu soudu z 12. 3. 2015 byl výslech nařízen na 30. 3. 2015 – poté došlo odročení na 20. 4. 2015. Dne 20. 4. 2015 byl proveden výslech matky žalovaného u Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Dne 11. 3. 2015 došlo podání České správy sociálního zabezpečení, a to potvrzení o vypláceném důchodu. Spis byl vrácen Okresnímu soudu Praha-východ dne 30. 4. 2015. Usnesením soudu z 13. 5. 2015 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení zálohy na provedení znaleckého posudku. Stejně tak žalovaný. Na základě referátu soudu z 13. 5. 2015 byl účastníkům zaslán protokol o výslechu matky žalovaného s dotazem, zda mezi účastníky nedošlo k dohodě. Dne 29. 5. 2015 došlo sdělení žalovaného s tím, že k dohodě mezi účastníky nedošlo. Zálohy na znalecký posudek byly složeny dne 1. 6. 2015 a 26. 6. 2015. Na základě referátu soudu z 30. 6. 2015, 20. 7. 2015, 28. 9. 2015 byli účastníci dotazováni, zda došlo k dohodě. Z úředního záznamu z 1. 10. 2015 se podává, že spisy budou nadále vyřizovány jiným soudcem. Dne 23. 10. 2015 došel důkazní návrh žalobkyně. Dne 23. 10. 2015 došlo podání žalovaného s tím, že nesouhlasí s tím, aby byl ustanoven znalec z oboru stavebnictví, a to pro pozdní složení zálohy žalobkyní. Usnesením z 11. 11. 2015 byl ustanoven znalec z obou ekonomika, ceny, odhady podniků, jenž měl ocenit obvyklou hodnotu podílu ve právnická osoba dílna anonymizováno. Usnesením soudu z téhož dne byl ustanoven znalec z oboru ekonomika, stavebnictví, ceny a odhady nemovitostí, jehož úkolem bylo stanovit hodnotu provedených prací včetně materiálů, a to jako cenu současnou v místě a čase obvyklou. Usnesení byla rozeslána na základě referátu soudu z 13. 11. 2015. Na základě referátu soudu z 27. 11. 2015 byl spis zaslán znalkyni z oboru stavebnictví. Z úředního záznamu z 8. 1. 2016 se podává, že znalkyně sděluje, že není schopna vyhotovit znalecký posudek bez prohlídky nemovitostí. Žalovaný sdělil, že již není vlastníkem nemovitosti, že je to pravděpodobně jeho sestra. Na základě referátu soudu z 14. 1. 2016 byl vyžádán výpis z katastru nemovitostí. Dne 18. 1. 2016 došlo podání znalkyně s tím, že žádá o zajištění přístupu do objektu. Usnesením okresního soudu z 25. 1. 2016 bylo vlastnici nemovitostí uloženo poskytnout znalkyni součinnost. Usnesením z 25. 1. 2016 byla prodloužena lhůta k vypracování znaleckého posudku o 60 dnů. Uvedená rozhodnutí byla vypravena na základě referátu soudu z 26. 1. 2016. Dne 28. 1. 2016 došel soudu znalecký posudek a vyúčtování znalce z oboru ekonomiky, specializace pro oceňování podniků. Z úředního záznamu z 26. 1. 2016 se podává, že znalec byl upozorněn, že znalecký posudek předložil ve dvou vyhotoveních, ačkoliv byl tak povinen učinit ve třech vyhotoveních. Na základě referátu soudu z 3. 2. 2016 byl znalecký posudek rozeslán účastníkům k vyjádření. Usnesením soudu z 9. 2. 2016 bylo rozhodnuto o odměně znalce. Rozesláno bylo na základě referátu soudu z 9. 2. 2016. Dne 25. 2. 2016 si žalovaný podal odvolání. Usnesením z 25. 2. 2016 byl žalovaný vyzván k doplnění svého odvolání. Dne 25. 2.2016 je ve spise založen úřední záznam týkající se připomínek majitelky nemovitostí. Usnesením soudu z 25. 2. 2016 byl upřesněn znalecký úkon. Usnesení rozesláno na základě referátu soudu z 29. 2. 2016. Dne 26. 2. 2016 došlo podání znalkyně, jež předložila korespondenci s majitelkou nemovitosti, sestrou žalovaného s tím, že jí opakovaně žádala o poskytnutí součinnosti. Ta, aniž by uvedla telefonní či jiný e-mailový kontakt nadále připomínkuje provedení prohlídky a oddaluje jej. Dne 11. 3. 2016 došlo odůvodnění odvolání žalovaného. Usnesením soudu 16. 3. 2016 byla prodloužena lhůta znalkyni k vypracování znaleckého posudku. Na základě referátu soudu z 10. 3. 2016 byl majitelce nemovitosti zaslán přípis se zdůrazněním její povinnosti součinnosti. Na základě předkládací zprávy z 21. 3. 2016 byl spis předložen 24. 3. 2016 Krajskému soudu v Praze. Usnesením odvolacího soudu z 26. 4. 2016 bylo usnesení soudu prvního stupně o znalečném potvrzeno. Spis byl vrácen okresnímu soudu dne 4. 5. 2016. Usnesení bylo rozesláno na základě referátu soudu z 5. 5. 2016. Dne 31. 3. 2016 došlo podání znalkyně s tím, že majitelka nemovitosti jako jediný možný termín navrhla 16. 4. 2016 avšak k tomu znalkyně sdělila, že v době od 8. 4. do 1. 5. 2016 je mimo ČR. Opětovně žádala o prodloužení termínu k vypracování znaleckého posudku. Usnesením ze 13. 4. 2016 byla znalkyni prodloužena lhůta k vpracování znaleckého posudku do 30. 6. 2016. Opětovně obeslána majitelka nemovitosti, a to na základě referátu z 13. 4. 2016. Dne 10. 5. 2016 došla podání vlastní i majitelky nemovitosti, a to žádost o náhradu hotových výdajů při poskytnutí součinnosti pro zpracování znaleckého posudku. Na základě vyznačení doložky právní moci na usnesení o znalečném došlo dne 16. 5. 2016 k vyhotovení platebního poukazu pro znalce. Dne 26. 5. 2016 byl zaslán přípis znalkyni. Sdělení znalkyně došlo 31. 5. 2016. Usnesením z 9. 6. 2016 bylo rozhodnuto o úhradě nákladů spojených s poskytnutím součinnosti vlastní – majitelce nemovitosti. Usnesení rozesláno na základě referátu soudu z 9. 6. 2016. Dne 30. 6. 2016 byl soudu předložen znalecký posudek znalkyně spolu s vyúčtováním. Usnesením soudu z 1. 7. 2016 bylo rozhodnuto o znalečném – usnesení rozesláno na základě referátu soudu z 1. 7. 2016 s tím, že znalecký posudek byl rozeslán účastníkům k vyjádření. Dne 28. 7. 2016 došlo vyjádření žalobkyně. Dne 5. 8. 2016 došla faktura znalkyně. Na základě předložené faktury došlo k realizaci platebního poukazu. Další faktura došla 11. 8. 2016. Na základě referátu soudu z 12. 9. 2016 bylo nařízeno jednání na 22. 11. 2016. Podáním z 15. 9. 2016 žalovaný sdělil, že trvá na výslechu znalců u jednání. Žalobkyně sdělila, že na výslechu netrvá, a to podáním z 23. 9. 2016. Dne 13. 10. 2016 došla omluva znalkyně, že se nemůže dostavit k nařízenému jednání, neboť se vrací ze zahraniční dovolené. Přípis druhému znalci na základě referátu soudu ze 17. 10. 2016. Sdělení žalovaného a založení dalších důkazů došlo 15. 11. 2016. Další žádost žalovaného o odročení nařízeného jednání s ohledem na možnost dostatečného času na prostudování znaleckého posudku. Přípisem soudu z 16. 11. 2016 bylo žalovanému sděleno, že jednání odročováno nebude. Dne 22. 11. 2016 se konalo jednání před soudem prvého stupně, na kterém byl vyslechnut znalec z oboru specializace z vedení podniku. Jednání bylo odročeno na 2. 3. 2017. Na základě referátu soudu z 22. 11. 2016 byl obeslán svědek k doplnění čestného prohlášení. Na základě referátu soudu z 5. 12. 2016 byli obesláni znalci, aby se dostavili k nařízenému jednání. Dne 5. 12. 2016 došlo další podání žalovaného včetně dalších důkazů. Unesením ze 7. 12. 2016 byl žalovaný vyzván ke složení zálohy na náklady důkazu, a to výslech znalce jméno. Usnesení rozesláno na základě referátu soudu z téhož dne. Dne 8. 12. 2016 došlo čestné prohlášení svědka příjmení. Doplnění jeho prohlášení došlo dne 9. 12. 2016. Usnesením z 14. 12. 2016 bylo přiznáno svědečné svědku příjmení. Rozesláno na základě referátu soudu z 15. 12. 2016. Dne 15. 12. 2016 došlo sdělení znalce. Z úředního záznamu z 27. 12. 2016 vyplývá, že žalovaným nebyla složena záloha na náklady znalce. Dne 23. 1. 2017 bylo platebním poukazem poukázáno svědečné svědků příjmení. Dne 2. 3. 2017 se konalo jednání před soudem prvého stupně, kde byla vyslechnuta znalkyně. Dále byl vyslechnut znalec jméno. Jednání bylo odročeno za účelem pokračování dokazování na 25. 5. 2017. Dne 3. 3. 2017 došla žádost o žalovaného o odročení jednání, a to z důvodu své účasti na celodenním školení. Na základě referátu soudu ze 7. 3. 2017 bylo jednání odročeno na 30. 5. 2017. Dne 8. 3. 2017 došlo vyjádření s důkazními návrhy. Usnesením z 9. 3. 2017 bylo rozhodnuto o znalečném. K žádosti zástupce žalobkyně z důvodu kolize bylo referátem soudu z 14. 3. 2017 jednání odročeno na 1. 6. 2017. Dne 11. 4. 2017 poukázáno znalečné znalci jméno. Dne 20. 4. 2017 došlo vyjádření žalovaného. Na základě referátu soudu z 24. 4. 2017 bylo vyjádření žalovaného přeposláno žalobkyni k vyjádření. Z úředního záznamu z 29. 5. 2017 se podává, že jednání nařízené na 1. 6. 2017 bylo na pokyn soudkyně odročeno na neurčito. Na základě referátu soudu z 5. 6. 2017bylo jednání nařízeno na 29. 8. 2017. Dne 9. 8. 2017 došlo sdělení žalovaného. Dne 29. 8. 2017 se konalo jednání před soudem prvého stupně. Jednání bylo odročeno na neurčito, neboť byla shledána nutnost videokonference k provedení dožádaným soudem, kde budou vyslechnuti další svědci. Na základě referátu soudu z téhož dne 29. 8. 2017 byl zaslán přípis Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci s žádostí o vyřízení dožádání. Dne 14. 9. 2017 došel přípis Okresního soudu v Jindřichově Hradci s tím, že byl potvrzen termín provedení výslechu svědků prostřednictvím videokonference na 14. 11. 2017. Na základě referátu soudu z 18. 9. 2017 byli voláni svědci k nařízenému jednání. Dne 14. 11. 2017 proběhlo další jednání před soudem prvého stupně, kde byli vyslechnuti svědci, a to celkem čtyři. Bylo konstatováno, že pro technický problém se nepodařilo navázat videokonferenční hovor s Okresním soudcem v Jindřichově Hradci. Dne 16. 11. 2017 došlo sdělení Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Na základě referátu soudu z 30. 8. 2017 byl Okresní soud v Jindřichově Hradci opětovně požádán o vyřízení dožádání. Na základě referátu soudu z 1. 12. 2017 bylo nařízeno jednání na 10. 1. 2018, opětovně voláni svědci a na základě dožádání žádost o videokonferenci. Dne 10. 1. 2018 se konalo další jednání před soudem prvého stupně. Byli vyslechnuti tři svědci. Jednání odročeno na 5. 4. 2018. Usnesením ze 7. 2. 2018 bylo uloženo znalkyni doplnění znaleckého posudku. Rozeslán na základě referátu soudu z téhož dne. Dne 16. 2. 2018 došly námitky žalovaného proti zadání znaleckého úkolu. Usnesením z 5. 3. 2018 bylo uloženo znalkyni další doplnění znaleckého posudku. Přípisy účastníkům k doplnění znaleckého posudku na základě referátu soudu z 5. 3. 2018. Z úředního záznamu z 26. 3. 2018 se podává, že jednání bylo odročeno z důvodu zdravotní indispozice předsedkyně senátu. Na základě referátu soudu z 27. 3. 2018 bylo jednání nařízeno na 15. 5. 2018. Dne 2. 5. 2018 došlo doplnění znaleckého posudku včetně vyúčtování. Znalecký posudek byl rozeslán účastníkům na základě referátu soudu ze 4. 5. 2018. Dne 7. 5. 2018 došla žádost žalovaného o odročení jednání ze zdravotních důvodů zástupce žalovaného. Na základě referátu soud z 9. 5. 2018 bylo jednání odročeno na 21. 8. 2018. Usnesením z 21. 5. 2018 bylo rozhodnuto o odměně znalce. Rozesláno na základě referátu soudu z téhož dne. Dne 30. 5. 2018 došlo odvolání žalovaného. Na základě referátu soudu z 5. 6. 2018 bylo odvolání žalovaného zasláno žalobkyni a znalci k vyjádření. Dne 2. 7. 2018 žalovaný předložil doplněk znaleckého posudku znalce jméno. Dne 21. 8. 2018 se konalo jednání před soudem prvého stupně. Jednání odročeno na 30. 10. 2018. Usnesením ze 7. 9. 2018 bylo rozhodnuto o znalečném pro oba dva znalce, jež byli vyslechnuti při jednání dne 21. 8. 2018. Na základě předkládací zprávy ze 7. 9. 2018 byl spis předložen Krajskému soudu v Praze 12. 9. 2018. Usnesením z 20. 9. 2018 bylo rozhodnuto o změně usnesení soud prvého stupně stran výše znalečného. Spis byl vrácen okresnímu soudu 26. 9. 2018. Na základě referátu z téhož dne bylo usnesení rozesláno účastníkům. Sdělení znalkyně došlo 21. 9. 2018. Na základě referátu soudu z 8. 10. 2018 byl zaslán přípis účastníkům řízení, že nedojde-li mezi nimi k dohodě, bude zadán revizní znalecký posudek. Sdělení žalovaného došlo 8. 10. 2018. Přeposláno žalobkyni na základě referátu soudu z 25. 10. 2018. Na základě referátu soudu z 29. 10. 2018 bylo jednání odročeno na neurčito s tím, že důvodem odročení z jednání nového znaleckého posudku. Téhož dne došlo vyjádření žalobkyně. Usnesením soudu z 5. 11. 2018 byl ustanoven znalec příjmení. Usnesení rozesláno na základě referátu soudu z téhož dne. Dne 16. 11. 2018 došlo vyjádření žalovaného. Spis byl zaslán znalci dne 21. 11. 2018. Na základě žádosti znalce z 8. 2. 2019 byla usnesením z 12. 2. 2019 prodloužena lhůta k vypracování znaleckého posudku do 29. 3. 2019. Rozeslán na základě referátu soud z téhož dne. Dne 26. 3. 2019 byl doručen soudu znalecký posudek a vyúčtování. Na základě referátu soudu z 1. 4. 2019 byl znalecký posudek rozeslán účastníkům a jednání bylo nařízeno na 6. 6. 2019. Usnesením z 1. 4. 2019 bylo rozhodnuto o znalečném. Sdělení žalovaného došlo 5. 4. 2019 s tím, že trvá na výslechu znalce. Dne 29. 4. 2019 došlo sdělení žalobkyně. Dne 6. 6. 2019 se konalo jednání před soudem prvého stupně. Byl vyslechnut znalec. Jednání bylo odročeno na neurčito. Přípis žalobkyní zaslán 27. 6. 2019 stran ocenění jedné položky z movitých věcí. Usnesením z 9. 7. 2019 bylo rozhodnuto o znalečném. Usnesením z téhož dne bylo uloženo žalobkyni, aby složila zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem. Stejně tak žalovanému, a to za účelem ceny a odhady předmětu movitých věcí truhlářské výroby. Sdělení žalovaného došlo 9. 7. 2019. Usnesením z 31. 7. 2019 byl ustanoven znalec k ocenění movitých věcí obvyklé ceny vozidla anonymizováno. Usnesením z téhož dne byl ustanoven znalec k ocenění obvyklé ceny dřevěné knihovny, dřevěné komody. Usnesením z téhož dne byl ustanoven třetí znalec k ocenění aktuální ceny knih, deset svazků Dějin umění. Dne 21. 8. 2019 došlo podání znalce spolu se znaleckým posudkem. Znalecký posudek rozeslán na základě referátu soudu z 23. 8. 2019 účastníkům. Přípis znalci z 3. 9. 2019. Další znalecký posudek došel 4. 9. 2019, a to ocenění nábytku. Znalecký posudek rozeslán na základě referátu soudu ze 4. 9. 2019. Přípis znalci z 8. 9. 2019. Sdělení znalce z 10. 9. 2019. Další sdělení znalce z 11. 9. 2019. Další sdělení znalce ze 17. 9. 2019. Třetí znalecký posudek došel 24. 9. 2019. Usnesením soudu z 30. 9. 2019 bylo rozhodnuto o odměně znalce příjmení a následně usnesením z téhož dne i znalce příjmení. Usnesení rozesláno na základě referátu soudu z téhož dne. Usnesením ze 4. 10. 2019 bylo rozhodnuto o znalečném. Rozeslán na základě referátu soudu z téhož dne. Sdělení žalobkyně došlo 9. 10. 2019 s tím, že nenavrhuje výslech znalců. Referátem soudu z 15. 10. 2019 bylo nařízeno jednání na 5. 12. 2019. Dne 16. 10. 2019 došla žádost žalovaného o odročení jednání z důvodu zahraniční dovolené. Jednání bylo odročeno na základě referátu soudu z 21. 10. 2019 na 7. 1. 2020. Dne 11. 11. 2019 bylo vydáno opravné usnesení k usnesení o znalečném. Další opravné usnesení bylo vydáno 2. 12. 2019, taktéž usnesení o znalečném. Opravné usnesení rozesláno na základě referátu soudu z 2. 12. 2019. Dne 6. 1. 2020 došel závěrečný návrh žalovaného. Jeho doplnění došlo 7. 1. 2020. Dne 7. 1. 2020 se konalo další jednání před soudem prvého stupně, na němž byl vyhlášen rozsudek. Žádost 6. 2. 2020 a následně 9. 3. 2020 k prodloužení lhůty k odeslání rozsudku. Rozsudek byl zaslán na základě referátu soudu z 6. 4. 2020. Dne 16. 4. 2020 došlo odvolání žalobkyně. Odvolání žalovaného bylo rozesláno na základě referátu soudu z 28. 4. 2020. Vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného došlo 18. 5. 2020. Na základě předkládací zprávy z 19. 5. 2020 byl spis předložen Krajskému soudu v Praze dne 22. 5. 2020. Usnesením z 25. 6. 2020 byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení. Usnesení rozesláno na základě referátu soudu z 27. 7. 2020. Věc je pravomocně skončeno k 7. 8. 2020.

8. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle ust. OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně ("o.z.").

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 18. 9. 2020, což bylo mezi účastníky nesporným.

18. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne z 13. 4. 2011, (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. ).

19. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

20. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 16. 1. 2012, kdy mu byla doručena žaloba, neboť řízení nemohlo žalobci způsobovat nemajetkovou újmu, nevěděl-li o něm. Proto mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, nemohla vzniknout nemajetková újma (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Řízení ve vztahu k žalobci trvalo do 7. 8. 2020, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 8 let a 6 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobce se na délce řízení částečně podílel, v postupu orgánů moci byly shledány průtahy a pochybení (nerespektování právního názoru nadřízeného soudu, ustanovení znalce bez potřebné erudice) a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce. Soud shledal v řízení průtah v období od 20. 6. 2012 do 2. 10. 2012 a v období od 26. 6. 2015 do 11. 11. 2015. S ohledem na zmiňovaná období nečinnosti, zejména se zřetelem na skutečnost, že okresní soud ustanovil nejprve ve věci znalkyni bez potřebné aprobace, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější a okresní soud se musel opakovaně potýkat s problémy s doručováním stran všech žalovaných. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

21. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

22. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 8 let a 6 měsíců, soud přiznal žalobci základní částku ve výši 112 500 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá.

23. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově složitější (– minus 25 %). Jednalo se o řízení o vypořádání společného jmění manželů, ve věci bylo vypracováno 5 znaleckých posudků, když předmětem dokazování byly investice od domu ve výlučném vlastnictví žalovaného, obchodní podíl žalobkyně a movité věci, jejichž součet činil 59 a ohledně nichž musely být zpracovány 3 znalecké posudky z rozdílných oborů. Bylo nezbytné řešit investice manželů a prokazovat skutková tvrzení účastníků 20 let nazpět, což si vyžádalo nespočetně svědeckých výpovědí (14). Dále má soud za to, že posuzované řízení vykazovalo i složitost procesní – minus 5 %. Účastníci podávali opakovaně podání s průběžnými návrhy na dokazování, z obou stran doručovaná těsně před jednáním či v den konání jednání, což nepochybně ztěžovalo soudu i účastníkům přípravu na jednání, soud musel opakovaně odročovat jednání, rozhodovat o ustanovení znalců, o námitkách proti nim, o jejich odměnách.

24. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval dvakrát, odvolací soud rozhodoval dvakrát, Nejvyšší soud jedenkrát s čímž je spojena i četnost rozhodování ve věci. Soud proto snížil základní částku o 20 % (srov. rozsudek Městského soudu v Praze z 14. 1. 2021, č. j.  – 97:„ Přitom již jen z toho důvodu, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %“).

25. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení svým postupem částečně podílel, a to svými opakovanými žádostmi o odročení jednání (2. 10. 2012, 16. 5. 2013, 19. 11. 2013, 19. 6. 2014, 16. 10. 2014, 15. 11. 2016, 3. 3. 2017) a dále žalobci musela být usnesením soudu uložena povinnost součinnosti, aby umožnil provedení prohlídky nemovitosti, kde měl zřízeno věcné břemeno, dále žalobce prodloužil řízení tím, že podal blanketní dovolání, jež bylo až později doplněno, nesložil zálohu na náklady znalce (ÚZ z 27. 12. 2016), nesplnil si své poplatkové povinnosti spolu s podáními a dne 19. 2. 2024 žádal o prodloužení lhůty k podání vyjádření ve věci. Soud z tohoto důvodu přistoupil ke snížení základní částky zadostiučinění o 10 %. Nadto žalobce k výzvě okresního soudu v napadeném řízení, uvedl, že neví, kdo je vlastníkem nemovitosti, ačkoliv to bylo jeho sestra a měl k nemovitosti zřízeno věcné břemeno.

26. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal v řízení průtah v období od 20. 6. 2012, kdy okresní soud přeposlal vyjádření žalovaného žalobkyni do 2. 10. 2012, kdy proběhlo ve věci první jednání a v období od 26. 6. 2015, kdy byly složeny zálohy na znalecký posudek, do 11. 11. 2015, kdy byl ustanoven znalec. S ohledem na zmiňovaná období nečinnosti, zejména se zřetelem na skutečnost, že okresní soud ustanovil nejprve ve věci znalkyni bez potřebné aprobace, v důsledku čehož nebylo možné znalecký posudek ani jeho doplněk použít a dále ke skutečnosti, že ani stran dokazování se okresní soud neřídil závaznými pokyny odvolacího soudu, a na okolnost, že přestože odvolací soud uložil soudu I. stupně zadat znalecký posudek až poté, co zjistí, jaký konkrétní stavební materiál byl pořízen ze společných prostředků účastníků za trvání manželství, na toto rezignoval a usnesením z 5. 11. 2018 zadal znalci příjmení vypracování znaleckého posudku, a to aniž by nejprve zjistil, co a kolik bylo ze společných prostředků vynaložen, tedy uvedený postup soudu nelze označit jako hospodárný a koncentrovaný, přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 20 %.

27. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, číslo, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci příjmení proti České republice z 26. 10. 2004, číslo, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, číslo, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, číslo, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslo) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci jméno příjmení proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, číslo číslo § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). S ohledem na výše uvedené soud neshledal důvody ani pro zvýšení ani pro snížení základní částky zadostiučinění.

28. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 0 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění proto činí 67 500 Kč. Nicméně žalovaná poskytla žalobci částku ještě vyšší (73 125 Kč), proto soud žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (66 875 Kč) neshledal důvodnou a žalobu zamítl (výrok III.) Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

29. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 18. 9. 2020. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od 19. 3. 2021 do zaplacení (2. 5. 2021). Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. , a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 18. 9. 2020, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 18. 3. 2021, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 19. 3. 2021 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. ). Úrok z prodlení soud přiznal z žalovanou uznané částky, jež žalobci jako přiměřené zadostiučinění dne 3. 5. 2021 zaplatila.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. , když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 12 342 Kč. Odměna advokáta byla určena dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. , (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. ) a , d) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé a částečném zpětvzetí z 16. 6. 2021. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. advokátního tarifu. Soud dále advokátu přiznal dle ust. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny, neboť soudu doložil, že je jejím plátcem. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

31. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s  věta za středníkem , neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající , o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalobci domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.