Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 145/2021-20

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa, číslo obec

zastoupená titul jméno příjmení, IČO

advokátem sídlem adresa, číslo obec

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 3 990 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 3 990 Kč a částky 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 4 290 Kč za období od 30. září 2020 do zaplacení.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 3 990 Kč a částky 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 4 290 Kč za období od 30. září 2020 do zaplacení. <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

Předmětem řízení byla žaloba, doručená zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 28. února 2021, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 4 290 Kč s dalším příslušenstvím podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že k automobilu se zdvihovým objemem válců nad 1 000 do 1 350 cm3, registrační značka, VIN: anonymizováno, jehož vlastníkem, resp. provozovatelem byla žalovaná, nebylo v době od 17. ledna do 9. května 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti, ačkoli je tato povinnost založena ustanovením , o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“). S odkazem na a 7 tohoto zákona se tak žalobkyně domáhala po žalované zaplacení příspěvku 35 Kč denně, tj. celkem 3 990 Kč, vypočteného podle a poplatku 300 Kč, spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle ZPOPV, jehož výše je stanovena stejnou vyhláškou, neboť žalovaná tyto částky žalobkyni dosud nezaplatila, přestože k tomu byla písemně vyzvána. Žalobkyně právně hodnotila, že splatnost žalovaných částek nastala dne 29. září 2020. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala také zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok dále zdůvodnila.

Soud při posouzení věci vycházel z právního názoru o tom, že řízení o zaplacení příspěvku je občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, č. j. -59, jímž bylo změněno rozhodnutí nalézacího soudu o zastavení řízení vedeného pod spisovou značkou . V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. ) ze dne 25. března 2013, č. j. -62, podle nějž je žalované plnění pojistným. V tomto smyslu je tedy zřejmé, že soud rozhodoval o soukromoprávním nároku.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně a její zástupce, se ani nedostavila k jednání před soudem, nařízenému na den 17. ledna tr.

P provedeném dokazování soud neměl za prokázané, že žalovaná byla v rozhodné době vlastnicí, či provozovatelkou předmětného vozidla. Žalobkyně v této souvislosti konstatovala, že údaj o vlastnictví zjistila v souladu s § 15 ZPOPV a že vozidlo bylo evidováno v registru vozidel. Tvrzení o vlastnictví a provozování, resp. o skutečnostech, z nichž lze vlastnické či užívací právo žalované dovodit, žalobkyně prokazovala písemnou informací z registru vozidel, sdělenou jí ministerstvem dopravy. K důkazu však předložila písemnost, obsahující pouze identifikační údaje o žalované a předmětném vozidle. Písemnost nebyla nikým autorizována a neobsahovala ani jakýkoli údaj o potvrzení správnosti jejího obsahu žalovanou. Žalobkyně však v tomto řízení nevystupuje jako orgán veřejné moci (jak bylo zdůrazněno například také v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. července 2014, č. j. -62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. ), a proto je nutné na její tvrzení a její písemnosti pohlížet jako na tvrzení kteréhokoli jiného účastníka soudního řízení. Jiný postup by totiž odporoval zásadě rovnosti účastníků vyjádřené v  , (dále jen„ OSŘ“).

Podle tvrzení žalobkyně byl sice údaj o vlastnictví vozidla (a tedy zřejmě i ona písemná informace) získán z veřejnoprávního informačního zdroje vedeného orgánem státní správy (ministerstvem dopravy), žalobkyně však toto tvrzení nijak neprokazovala.

V této souvislosti soud podotýká, že i v případě důkazní nouze lze o žalobě rozhodnout jen na základě skutkových tvrzení, například rozsudkem pro zmeškání či rozsudkem pro uznání, pokud jsou pro jeho vydání splněny procesní podmínky. Takové podmínky však v tomto řízení splněny nebyly, neboť žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a byť k prvnímu jednání ve věci nedostavila, nemohla učinit nezbytný návrh na vydání rozsudku pro zmeškání ani nepřítomná žalobkyně. Soud byl také připraven na jednání žalobkyni poučit o tom, že nemá za prokázaná žalobní tvrzení, o která svůj nárok opírá. Ani toto poučení však nebylo možné nepřítomnému žalobkyni poskytnout.

Podle a tíží žalobce nejen břemeno tvrzení, ale také břemeno důkazní. Žalobce tedy má povinnost tvrdit veškeré skutečnosti, které jsou významné pro zjištění jeho žalovaného práva a prokazovat to, co k odůvodnění svého žalovaného nároku tvrdí. Pokud tuto procesní povinnost nesplní, nemůže být v nalézacím sporném řízení procesně úspěšný. To je hlavní rozdíl mezi tímto řízením a řízením rozkazním, které neúspěšně skončilo po marném pokusu soudu doručit elektronický platební rozkaz žalované do vlastních rukou. Právě nařízení jednání ve věci muselo žalobkyni signalizovat, že o žalobě nelze rozhodnout jen na základě předložených listin. Řízení před soudem je zásadně ústní (viz , o soudech a soudcích) a nelze proto očekávat, že soud bude korespondovat s účastníky tak, aby jim předem sděloval svá stanoviska a navedl je k plnění všech procesních povinností. V daném případě bylo toto možné posouzení procesních souvislostí žalobkyni jistě známo z jiných řízení, jež byla před zdejším soudem ve stejném obsazení vedena o jejích žalobách stejného druhu.

Žalovaný nárok byl postaven na tom, že žalovaná, jakožto vlastník či provozovatel vozidla nesplnila svou povinnost provozovat vozidlo pouze se současným sjednáním smlouvy o pojištění odpovědnosti, jak předvídá zákon v § 3 odst. 2 ve spojení s § 1 odst. 2 ZPOPV. Žalobkyně tedy musela předně prokázat takové skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné usoudit, že žalovaná je vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla. Tuto povinnost nesplnila, a jestliže se i po pokračování řízení po zrušení rozkazního rozhodnutí spokojila s pouhým odkazem na žalobní tvrzení, není možné jejímu návrhu ve věci vyhovět pro neunesení důkazního břemene. Soud proto žalobu na zaplacení příspěvku do fondu žalobkyně podle § 24c odst. 1 ZPO výrokem I. zamítl, když neshledal na základě žalobních tvrzení ani jinou povinnost žalované k placení žalované částky.

Protože nebyla prokázána povinnost k placení příspěvku, nelze dovodit povinnost žalované k placení žalovaného příslušenství, jež spočívá jednak v nákladech na vymáhání pohledávky ( , (dále jen„ OZ“) ve pojení s  ZPOPV) a jednak v úroku z prodlení podle . Soud proto výrokem I. zamítl žalobu i v tomto rozsahu.

Výrokem II. soud rozhodl o právu na náhradu nákladů v souladu s  , podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádné z účastnic.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).