Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

107 C 20/2021-27

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vítězslavem Špalkem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

; zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, datum narození

bytem adresa žalované

o zaplacení 42 283 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 35 370 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 37 370 Kč ve výši 8,25% ročně od 1. 11. 2020 do 9. 11. 2020 ve výši 77,65 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 35 370 Kč ve výši 8,25% ročně od 10. 11. 2020 do zaplacení,

a) částku 6 636,15 Kč,

b) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,91 % p. a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 19. 9. 2020 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,91 % p. a. z částky 37 583,49 Kč od 19. 9. 2020 do 6. 10. 2020 ve výši 1 365,66 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,91 % p. a. z částky 36 647,86 Kč od 7. 10. 2020 do 9. 11. 2020 ve výši 2 515,32 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,91 % p. a. z částky 34 647,86 Kč od 10. 11. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 19. 9. 2020 dosáhne částky 153 849 Kč,

se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 277 Kč s ročním úrokem z prodlením 8,25 % z částky 277 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnu od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 35 370 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 37 370 Kč ve výši 8,25% ročně od 1. 11. 2020 do 9. 11. 2020 ve výši 77,65 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 35 370 Kč ve výši 8,25% ročně od 10. 11. 2020 do zaplacení, a) částku 6 636,15 Kč, b) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,91 % p. a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 19. 9. 2020 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,91 % p. a. z částky 37 583,49 Kč od 19. 9. 2020 do 6. 10. 2020 ve výši 1 365,66 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,91 % p. a. z částky 36 647,86 Kč od 7. 10. 2020 do 9. 11. 2020 ve výši 2 515,32 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,91 % p. a. z částky 34 647,86 Kč od 10. 11. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 19. 9. 2020 dosáhne částky 153 849 Kč, <b>se zamítá.</b> II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 277 Kč s ročním úrokem z prodlením 8,25 % z částky 277 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnu od právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne datum domáhala se žalobkyně proti žalované zaplacení částky 42 283 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo když žalovaná tuto smlouvu podepsala datum a na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované dne datum na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši„ efektivní úrokové sazby“ 108,77 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 2 671 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem anonymizováno rok dle splátkového kalendáře, který je přílohou oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů

o příjmech, prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že žalovaná měla příjem ze zaměstnání částka ze zaměstnání u anonymizována tři slova obec. Její náklady na živobytí činily částka, splácí dřívější úvěr od žalobkyně ve výši částka měsíčně. Žalobkyně dovodila, že z výše uvedeného byly zjištěny u žadatele o úvěr jeho volné zdroje ke splácení ve výši částka, že úvěrovou historii žadatele ověřila v databázích příjmení a NRKI, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, měla u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu splácení, nebyla u něj v době žádosti prováděna exekuční srážka ze mzdy. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru zaplatila žalobkyni celkem 29 381 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut u splátky 2, 3, 5, 6, 9 a to 5 x 200 Kč, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů a na zaplacení nákladů v souvislosti s prodlením. V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení u splátky číslo splatné dne 14. 7. 2020. K datu 17. 9. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru v nové jistině dluhu 42 319,86 Kč. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Také bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 1. 11. 2020 až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu pouze v sazbě 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobkyni. Žalobkyně požadovala i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru, když tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Po zesplatnění zaplatila žalovaná žalobkyni 7 672 Kč, s předchozí úhradou 29 381 Kč zaplatila fakticky 37 053 Kč. Žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná ke dni podání žaloby dluží následující: a) částka odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 34 647,86 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku ve výši 42 319,86 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 37 583,49 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 736,37 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu číslo, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 1 497,00 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 1 000 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 1. 11. 2020 do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 34 647,86 Kč od 10. 11. 2020 zaplacení, a to ve výši 6 636,15 Kč a e) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,91 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 19. 9. 2020 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,91 % ročně z částky 37 583,49 Kč od 19. 9. 2020 do 6. 10. 2020 ve výši 1 365,66 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,91 % ročně z částky 36 647,86 Kč od 07.10.2020 do 09.11.2020 ve výši 2 515,32 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,91 % z částky 34 647,86 Kč od 10. 11. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 19. 9. 2020 dosáhne částky 153 849 Kč. Žalovaná nereagovala na zaslání předžalobní výzvy dne datum.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že má čtyři děti, ovdověla, nemá z čeho zaplatit žalovanou částku, předchozí úvěry splatila.

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní (smlouva o úvěru číslo oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru, dodejka k oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, formulář hodnocení klienta, ověření v registru příjmení, ověření v registru NRKI, doklady vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalované, karta klienta, pracovní smlouva, výplatnice, výzev k zaplacení, oznámení o zesplatnění, předžalobní výzva ze dne datum včetně podacího archu, vyjádření znalce), ze kterých vzal soud za prokázány skutečnosti podrobně tvrzené žalobkyní v žalobě, viz první odstavec odůvodnění rozsudku shora, na která soud pro stručnost odkazuje.

4. Dále soud zjistil z databáze podepsaného soudu, že z věcí vedených pod sp. zn. spisová značka (žalobce anonymizováno, revolvingový úvěr uzavřený s žalovanou dne datum, předmětem řízení zaplacení částka), anonymizováno číslo (žalobce anonymizována dvě slova, spotřebitelský úvěr uzavřený s žalovanou datum, předmětem řízení zaplacení částka) lze dovodit, že žalovaná je dlužníkem vícero věřitelů, kdy má nebo měla u jiných subjektů nebankovních uzavřeny nebo uzavírány úvěrové smlouvy.

5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Žalovaná podepsala dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu , (o. z.), žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele ( zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel dle zákona o spotřebitelském úvěru, povinna ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (, poslední věta, zákona o spotřebitelském úvěru). Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39).

6. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a ustanovení právního předpisu EU o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti jméno příjmení a další, C číslo).

7. Provedeným dokazováním bylo zjištěno a prokázáno, že ačkoli žalovaná ve smlouvě souhlasila s ověřením sdělených údajů, žalobkyně tyto údaje relevantně nevyhodnotila. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, sice vyplývá, že se před podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru zabývala prověřením údajů uváděných žalovanou. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru nedostála své povinnosti odborné péče dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela z tvrzení žalovaného, svého zjištěného tzv. scoringu klienta, ale úvěruschopnost žalované nevyhodnotila přiléhavě za situace, kdy žalovaná dříve datum a později datum uzavřela smlouvy o úvěru s bankou či nebankovním subjektem, když z věcí uvedených je zřejmé, že byla v době uzavírání předmětné úvěrové smlouvy již zatížena splácením jiného úvěru, navíc z karty klienta vyplývá údaj, že již žalobkyni splácí jiný úvěr ve výši 3 005 Kč měsíčně. Z hodnocení klienta informace o dluzích, případně exekucích žadatele o spotřebitelský úvěr jsou neúplně uvedeny. Nelze odhlédnout ani od počtu žalovanou vyživovaných dětí. Soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru, že je od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná i pro rozpor s dobrými mravy, je-li požadován po žalované úrok v efektivní úrokové sazbě 108,77 % ročně přepočtený do nominální sazby 75,91 % ročně. Výše požadovaného úroku je nevyvážená v neprospěch žalované jako spotřebitele a je nerozhodné, že takovouto smlouvu o úvěru podepsala. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR mají obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy, srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . Lze uzavřít, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ust. § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ust. § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozporné s dobrými mravy je i samotné ujednání o výši úroků, které způsobuje jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., neboť ujednaná výše efektivního úroku 108,77 % ročně přepočtená na nominální výši 75,91 % ročně se zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání požadovaného úroku. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě , (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle o. z., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. . Z rozhodovací činnosti soudu je zřejmá výše úroků bankovních ústavů ohledně výše úroků, které požadovaly u úvěru s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, že hranice úrokových sazeb osciluje mezi 13 % až 18 % ročně, u konsolidačních úvěrů až 30% ročně. Ačkoliv je zřejmé, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, a proto je nutné v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy sazby poměřit, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit násobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní.

8. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaná získala od žalobkyně finanční prostředky ve výši 40 000 Kč bez právního důvodu a žalovaná finanční prostředky, téměř celou jistinu uvedeného spotřebitelského úvěru žalobkyni již zaplatila, když ze samotných tvrzení žalobkyně vyplývá, že jí již zaplatila k datu 14. 10. 2020 částku 39 723 Kč, soud proto již dalším požadavkům žalobkyně v žalobě uplatněných částek ohledně nové jistiny úvěru, smluvních pokut ani úroku za poskytnutí úvěru nevyhověl, neboť de facto žalovaná smlouvu o úvěru splatila až na částku 277 Kč a jakékoliv nároky žalobkyně na další plnění by již měly povahu lichvy. Soud proto žalobu až na částku 277 Kč s přísl. zamítnul jako nedůvodnou, totiž nárok žalobkyně na zaplacení dalších finančních prostředků nad rámec již žalovanou zaplacené částky z titulu bezdůvodného obohacení neuznal.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , podle kterého by povinnost k náhradě nákladů řízení stíhala neúspěšnou žalobkyni, ale žalovaná v průběhu řízení žádné náklady nepožadovala.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).