Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 236/2021-50
Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa, obec
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa, obec
o zaplacení 45 258,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 5 609 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 609 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 15.8.2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 21 289,46 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 571,52 Kč, úrok ve výši 31,5% ročně z částky 24 780,46 Kč od 28.7.2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 115,77 Kč, úrok z prodlení z částky 21 289,46 Kč od 28.7.2021 do 14.7.2021, částku 18 359,74 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 418,59 Kč, úrok 37, 74% ročně z částky 17 279,74 Kč od 28.7.2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 444,13 Kč, úrok z prodlení z částky 18 359,74 Kč od 28.7.2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 5 609 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 609 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 15.8.2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 21 289,46 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 571,52 Kč, úrok ve výši 31,5% ročně z částky 24 780,46 Kč od 28.7.2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 115,77 Kč, úrok z prodlení z částky 21 289,46 Kč od 28.7.2021 do 14.7.2021, částku 18 359,74 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 418,59 Kč, úrok 37, 74% ročně z částky 17 279,74 Kč od 28.7.2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 444,13 Kč, úrok z prodlení z částky 18 359,74 Kč od 28.7.2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce požadoval po žalované 45 258,20 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel úvěrové smlouvy, jejichž nedílnou součástí se staly Úvěrové podmínky a před jejich uzavřením byla žalobcem řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Smlouvy byly uzavřeny:
A/dne 5.6.2018 pod číslo na základě níž žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 35 000 Kč, úvěr byl čerpán dne 13.6.2018. Žalovaná se úvěr zavázala splácet s úrokem ve výši 31,5 % ročně v 48 pravidelných splátkách ve výši 1 371 Kč měsíčně, dle splátkového kalendáře, počínaje dnem 16.7.2018. Žalovaná na poskytnutý úvěr celkem uhradila částku 29 391 Kč. Vzhledem k tomu, že se dostala do prodlení se splácením úvěru, žalobce proto přistoupil k zesplatnění úvěru ke dni 30.7.2020. Ke dni podání žaloby činila dlužná jistina 24 780,46 Kč, poplatky 156 Kč (4 x 39 Kč za možnost odložení splátek), poplatky za pojištění 132 Kč (4 x 33 Kč), náklady vymáhání 330 Kč, smluvní pokuta 1 500 Kč (dle čl. 6 Úvěrových podmínek).
B/ dne 2.12.2015 pod číslo na základě níž žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 60 000 Kč, úvěr byl čerpán dne 2.12.2015. Žalovaná se úvěr zavázala splácet s úrokem ve výši 37,74 % ročně v 60 pravidelných splátkách ve výši 2 226 Kč měsíčně, dle splátkového kalendáře, počínaje dnem 2.1.2016. Žalovaná na poskytnutý úvěr celkem uhradila částku 114 126 Kč. Vzhledem k tomu, že se dostala do prodlení se splácením úvěru, žalobce proto přistoupil k zesplatnění úvěru ke dni 30.7.2020. Ke dni podání žaloby činila dlužná jistina 17 279,74 Kč, náklady vymáhání 330 Kč, smluvní pokuta 750 Kč (dle hl. 9 § 1 Úvěrových podmínek). Žalobce dále tvrdil, že v rámci postupu poskytování úvěru naplnil svou zákonnou povinnost, provedl lustraci žalované z databází (SOLUS, Nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí), žalovaná na Smlouvu ad A/ hradila splátky téměř po dobu dvou let, na Smlouvu ad B/ po dobu více než čtyř let, ke změně poměrů žalované došlo až v měsíci červnu 2020, kdy přestala splátky hradit. Žalobce dále vycházel při posuzování bonity žalované u Smlouvy ad A/ z jejího čistého měsíčního příjmu 16 000 Kč, čistého měsíčního příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 21 000 Kč, měsíčních výdajů na bydlení 1622 Kč, životního minima dvou dospělých členů domácnosti 5 970 Kč, souhrnné částky jiných úvěrových závazků 7 997 Kč, žalovaná byla vdaná, neměla vyživované děti, druh bydlení byl vlastní dům/byt, u Smlouvy ad B/ z jejího čistého měsíčního příjmu 11 500 Kč, čistého příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 18 000 Kč, měsíčních výdajů na bydlení 4 656 Kč, životního minima dvou dospělých členů domácnosti 4 800 Kč, souhrnné částky jiných úvěrových závazků 1 968 Kč, žalovaná byla vdaná, neměla vyživované děti, druh bydlení byl vlastní dům/byt.
2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 15.10.2021 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, její souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalované.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
6. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Soud měl na základě úvěrových smluv, Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, Úvěrovými podmínkami žalobce, splátkovými kalendáři, výzvami k zaplacení prokázáno, v případě A/ smlouvy ze dne 5.6.2018, že žalovaná čerpala dne 13.6.2018 úvěr ve výši 35 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet včetně úroků v 48 měsíčních splátkách po 1 371 Kč, se splatností prvé splátky 16.7.2018, poté již se splatností vždy ke každému 15. dni měsíce. Úroky z úvěru činily ve výši 31,5 % ročně. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy o úvěru řádně a včas neplnila, neboť nehradila splátky úvěru řádně a včas, splácení úvěru skončilo od 22. splátky (duben 2020), proto žalobce v souladu se sjednanými podmínkami dluh zesplatnil, a to ke dni 30.7.2020, žalované poskytl lhůtu k zaplacení do 14 dnů od sepsání výzvy. Dluh ke dni 27.7.2021 činil na jistině 24 780,46 Kč, kapitalizované úroky činily 7 741,69 Kč a kapitalizované úroky z prodlení 2 115,77 Kč, smluvní pokuta 1 500 Kč, pojištění 132 Kč, náklady vymáhání 330 Kč, poplatky za odložení splátek 156 Kč. Žalovaná měla bydlení vlastní, její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil 16 000 Kč, byla vdaná, neměla vyživovací povinnosti k dětem, čistý měsíční příjem partnera činil 21 000 Kč. U B/ smlouvy ze dne 2.12.2015, že žalovaná čerpala téhož dne úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet včetně úroků v 60 měsíčních splátkách po 2 226 Kč, se splatností prvé splátky 2.1.2016, poté již se splatností vždy ke každému 15. dni měsíce. Úroky z úvěru činily ve výši 37,74 % ročně. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy o úvěru řádně a včas neplnila, neboť nehradila splátky úvěru řádně a včas, splácení úvěru skončilo od 52. splátky (duben 2020), proto žalobce v souladu se sjednanými podmínkami dluh zesplatnil, a to ke dni 30.7.2020, žalované poskytl lhůtu k zaplacení do 14 dnů od sepsání výzvy. Dluh ke dni 27.7.2021 činil na jistině 17 279,74 Kč, smluvní pokuta 750 Kč, náklady vymáhání 330 Kč. Žalovaná měla bydlení vlastní, její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil 11 500 Kč, byla vdaná, neměla vyživovací povinnosti k dětem, čistý měsíční příjem partnera činil 18 000 Kč. Zprávami registru SOLUS bylo prokázáno, že žalobce provedl dne 30.11.2015 a dne 5.6.2018 dotazy na žalovanou, výsledkem bylo, že v něm neměla evidován žádný závazek po splatnosti. Dle úvěrové zprávy měla žalovaná existující osobní úvěry (vyjma smluv A/ a B/), a to: 27.3.2018 na částku 8 000 Kč s počtem zbývajících splátek 41, 5.12.2013 na částku 20 000 Kč s počtem zbývajících splátek 0, 14.12.2017 na částku 15 000 Kč s počtem zbývajících splátek 14, 18.1.2011 na částku 32 395 Kč s počtem zbývajících splátek 0, 24.8.2017 na částku 20 000 Kč s počtem zbývajících splátek 17 a jednou splátkou po splatnosti, 1.6.2017 na částku 6 000 Kč s počtem zbývajících splátek 0, 26.6.2017 revolvingový úvěru s úvěrovým rámcem 30 000 Kč s datem poslední delikvence 30.11.2017, 30.11.2018 kreditní karta splátková se zůstatkem jistiny 14 944 Kč O úhradu dluhu byla žalovaná upomínána, přičemž byla upozorněna na možnost podání žaloby, jak bylo prokázáno dopisem ze dne 20.8.2020.
11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do úhrady částky 5 609 Kč (když žalované byla poskytnuta částka 35 000 Kč mínus žalovanou na ni uhrazených 29 391 Kč, dále žalované bylo poskytnuto 60 000 Kč na které žalovaná uhradila 114 126 Kč není tudíž ničeho k vydání) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 15.8.2020 do zaplacení (když žalobce žalované poskytl v rámci výzvy k plnění lhůtu k úhradě do 14.8.2020), důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení (výrok I.).
12. Soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu zamítl, neboť v řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smluv o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě níž žalovaná vyčerpala formou úvěrů celkem částky 35 000 Kč a 60 000 Kč, které se s poplatky a úroky zavázala splácet v pravidelných shora uvedených měsíčních splátkách. Uzavřené smlouvy byly posouzeny jako spotřebitelské (§ 1810 a násl. o.z.), kde žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnila. Pokud byly uzavřeny smlouvy o úvěrech, posouzení schopnosti žalované splácet úvěr zjevně žalobcem nebylo provedeno v souladu se shora uvedenými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smluv o úvěru. Žalobce sice tvrdil a prokazoval, že ohledně osoby žalované si vyžádal výše uvedené údaje, provedl kontrolu žalované v registrech NRKI, SOLUS, CEE a ISIR) kladně vyhodnotil kreditní skóre žalované, kdy pro tento účel je využívána expertní analýzu, jejímž výstupem je pravděpodobnost dodržení závazků za použití fiktivních částek výdajů žalované v návaznosti na životní minimum – avšak nijak dále nevyvodil příslušné závěry vyplývající z údajů žalované, která měl mít jediný příjem 16 000 Kč měsíčně (smlouva A/ se splátkou 1371 Kč), či 11 500 Kč měsíčně (smlouva B/ se splátkou 2 226 Kč), čerpala další úvěrové produkty shora popsané, faktické výdaje žalované nezkoumal (kdy mimo jiné nelze předpokládat, že by výdaje žalované včetně nákladů na bydlení činily částku 1 622 Kč v případě smlouvy A/ a 4 656 Kč v případě smlouvy B/, výdaje na vyživovanou osobu 2 400 Kč či 2 985 Kč měsíčně, se kterými žalobce pracoval), žalovaná nebyla vyzvána doložení skutečných nákladů bydlení, nebyl ověřen ani způsob nakládání žalované s finančními prostředky, kdy s ohledem na žalovanou veškeré čerpané úvěrové produkty, je zřejmé, že případného kladného zůstatku dosahovala právě díky jejich čerpání, což nesvědčí o vynaložení odborné péče k posouzení úvěruchopnosti žalované. Na těchto závěrech ničeho nemění ani předchozí faktikcké splácení úvěrů žalovanou. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
13. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany žalobce žalované ve výši 35 000 Kč (smlouva A/), přichází pouze nárok žalobce na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 5 609 Kč, neboť žalovaná žalobci plnila pouze částečně 29 391 Kč, na plnění žalobce ve výši 60 000 Kč (smlouva B/) žalovaná uhradila i částku vyšší, než jí byla poskytnuta, tudíž není čeho vydávat. Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení vydala, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout. Vzhledem k tomu, že žalované byla žalobcem poskytnuta lhůta k plnění dopisem ze dne 30.7.2020 do 14.8.2020, tato se dostala do prodlení nejdříve dnem 15.8.2020, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , a nař. vl. 351/2018 Sb. povinna hradit úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 15.8.2020 do zaplacení a nikoliv dříve.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy však neúspěch žalobce nepřevýšil jeho úspěch, žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemně, dvojmo,
prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.