Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 258/2021-24

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 6 250 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 6 250 Kč,

s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 760,99 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 512,61 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně

z částky 4 861,24 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,38 % ročně

z částky 4 861,24 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 6 250 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 760,99 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 512,61 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 861,24 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,38 % ročně z částky 4 861,24 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“), smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 23. 4. 2018, číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy poté, co ověřil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr,

peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný (Zákazník) se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 2 000 Kč s úrokovou sazbou

ve výši 19,38 % ročně sjednanou v čl 1.4 Smlouvy, odměnou za administrativní činnost

ve výši 2 000 Kč a hotovostním inkasem splátek ve výši 4 000 Kč, celkem 60 týdenními splátkami po 300 Kč, počínaje 30. 4. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena

na 17. 6. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Původnímu věřiteli vzniklo následující den po dni splatnosti poslední sjednané splátky, tj. 18. 6. 2019, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Původní věřitel postoupil s účinností ke dni

15. 1. 2021 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy

o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne15. 11. 2021. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku v celkové výši 11 750 Kč, dále neuhradil ničeho. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 8 500 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 4 861,24 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 1 388,76 Kč, dále zaplacení kapitalizovaných úroků za období

od 18. 6. 2019 do 15. 1. 2021 ve výši 1 512,61 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků

z prodlení za období od 18. 6. 2019 do 15. 1. 2021 ve výši 760,99 Kč, úroků ve výši 19,38 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 861,24 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení

v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 861,24 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou,

ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval a zůstal dlužný žalovanou částku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl

bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle , , v platném znění, dále jen„ “, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru

o skutkovém stavu ve věci samé:

4. Dne 23. 4. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu

o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 10 000 Kč, což žalovaný svým podpisem potvrdil. Žalovaný měl tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 8 000 Kč, a to pravidelnými měsíčními splátkami po 300 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo právní předchůdkyně žalobkyně na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný si svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož na úhradu svého dluhu zaplatil pouze částku ve výši 11 750 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně po vzniku práva na zaplacení zbývající části dluhu převedla pohledávku

za žalovaným na žalobkyni a tuto skutečnost mu písemně oznámila. Žalovaný na úhradu zbylé části jeho dluhu nezaplatil ničeho ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění před podáním žaloby vyzván. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval

a rovněž ničeho nezaplatil.

5. Přípisem zdejšího soudu ze dne 26. 8. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní

od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení,

že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila

tak, že vycházela z prohlášení žalovaného uvedeného v žádosti o úvěr, že jeho měsíční příjem

ze zaměstnání činí 25 502 Kč, a že žije s rodiči. Žalobkyně na podporu svých tvrzení předložila Kartu zákazníka a Smlouvu o spotřebitelském úvěru (obojí již spisem) a dále Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -97 ze dne 1. 7. 2020.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Závazkový právní vztah uzavřeli žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dle a násl. , (dále jen o. z.), přičemž dle uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání

a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s  , , v platném znění, dále jen „o. z.“,

na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu až 3 uvedeného zákona

a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

9. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel

před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům,

jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,

co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. může

po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

18. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

19. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

20. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem

na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 9 odst. 1 ZoSÚ, absolutně neplatná. Soud však nemohl nárok právní předchůdkyně žalobkyně posoudit

ani jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o.z., neboť žalovaný již část poskytnutých finančních prostředků splatil.

21. Vzhledem k výše uvedenému tak soudu nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, avšak z obsahu spisu je zřejmé, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.