Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 141/2020-47

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Kožušníkovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

; zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení, LL.M.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 59 416,34 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku

27 008 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 406,90 Kč za dobu

od 15. 5. 2020 do 8. 7. 2020 a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně

z částky 27 008 Kč od 9. 7. 2020 do zaplacení.

II. Pokud se žalobkyně dále proti žalovanému domáhala zaplacení částky 32 408,34 Kč,

kapitalizovaného úroku ve výši 7 421,26 Kč, úroku 24,52 % ročně z částky 58 702,34 Kč

od 9. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši

488,42 Kč od 15. 5. 2020 do 8. 7. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně

z částky 32 408,34 Kč od 9. 7. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 27 008 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 406,90 Kč za dobu od 15. 5. 2020 do 8. 7. 2020 a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 008 Kč od 9. 7. 2020 do zaplacení. II. Pokud se žalobkyně dále proti žalovanému domáhala zaplacení částky 32 408,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 421,26 Kč, úroku 24,52 % ročně z částky 58 702,34 Kč od 9. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 488,42 Kč od 15. 5. 2020 do 8. 7. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 408,34 Kč od 9. 7. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 13. 7. 2020, kterou k výzvě soudu doplnila podáním ze dne 3. 11. 2020, domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 59 416,34 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 421,26 Kč, úrokem ve výši 24,52 % ročně z částky 58 702,34 Kč od 9. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 895,32 Kč od 15. 5. 2020 do 8. 7. 2020, zákonným úrokem z prodlení z částky 59 416,34 Kč od 9. 7. 2020 do zaplacení ve výši 10 %. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že dne 29. 5. 2018 uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu číslo jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě uvedené úvěrové smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 65 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené úvěrovou smlouvou, to je ve výši 1 787 Kč měsíčně, přičemž na základě úvěrové smlouvy a úvěrových podmínek byla v jednotlivých splátkách zahrnuta příslušná část úvěru, případné pojištění, poplatky a úroky. První splátka je dle smlouvy splatná právě po měsíci od data poskytnutí úvěru

a v případě, že kalendářní měsíc následující po poskytnutí úvěru neobsahuje pořadové číslo dne poskytnutí úvěru, je splatnost první splátky poslední den v tomto měsíci. K čerpání úvěru došlo 30. 5. 2018, tudíž je splatnost první splátky určena na 2. 7. 2018. Úvěr byl úročen sazbou uvedenou ve smlouvě, a to od 30. 5. 2018, tedy ode dne poskytnutí úvěru žalovanému. Roční úroková sazba byla sjednána na 24,52 % ročně. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 37 992 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v odst. 5.2. úvěrových podmínek, tedy možnosti zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň 2 splátek nebo do prodlení se splacením 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce. Proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 30. 4. 2020 a žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru doporučeným dopisem ze dne 30. 4. 2020. Jelikož žalovaný na výzvu žalobkyně nikterak nereagoval a po zesplatnění neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku ve výši 59 416,34 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 58 702,34 Kč (součet neuhrazených položek jistina a zesplatněná jistina, viz rekapitulace přiloženého splátkového kalendáře), dále z poplatků za pojištění ve výši 584 Kč

a nákladů na vymáhání ve výši 130 Kč. K částce 584 Kč označené jako dlužné pojistné dospěla žalobkyně součtem neuhrazených poplatků za pojištění. Nárok žalobkyně na úhradu poplatků za pojistné vyplývá ze smlouvy. Konkrétně se jedná o následující neuhrazené poplatky za pojištění: pojištění ve výši 146 Kč splatné dne 15. 1. 2020 zahrnuté v 19. splátce, pojištění ve výši 146 Kč splatné dne 15. 2. 2020 zahrnuté v 20. splátce, pojištění 146 Kč splatné dne 15. 3. 2020 zahrnuté v 21. splátce, pojištění 146 Kč splatné 15. 4. 2020 zahrnuté v 22. splátce. Co se týká požadovaných nákladů na vymáhání ve výši 130 Kč, tak nárok na úhradu nákladů na vymáhání vyplývá z odst. 6.3. úvěrových podmínek. K jejich výši žalobkyně dospěla součtem neuhrazených nákladů na vymáhání. Po procesu vymáhání prostřednictvím SMS, telefonátů a e-mailů byla žalovanému zaslána výzva k úhradě formou doporučeného psaní. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných, nahlíží do externích úvěrových registrů. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve vztahu k předmětnému úvěru brala žalobkyně v úvahu následující skutečnosti: zdroj příjmu – podnikatel, výše úvěru 65 000 Kč, výše měsíční splátky 1 787 Kč, čistý měsíční příjem 30 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti na bydlení uvedené žalovaným 15 000 Kč, životní minimum jednoho člena domácnosti 3 410 Kč, žalovaný jinak bez úvěrů, svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádné vyživovací povinnosti. Žalobkyně dále provedla kontrolu žalovaného v registru ISIR, SOLUS, CEE, přičemž žalovaný zde nebyl nalezen, resp. zde neměl záznam, v NRKI, z něhož vyplynulo, že žalovaný nemá další úvěry, v minulosti již celkem 3 úvěry splatil, což dokládá jeho dobrou platební morálku. Na základě uvedených zjištění žalobkyně shledala žalovaného schopným předmětný úvěr splácet, má za to, že úvěruschopnost žalovaného posoudila s odbornou péčí

a v odpovídající míře.

2. Ve věci byl dne 21. 7. 2020 pod číslo jednací vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen usnesením ze dne 25. 9. 2020, neboť se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. V souladu s ustanovením soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (zástupce žalobkyně), vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil, o odročení nežádal. Zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast i neúčast žalobkyně, souhlasil s tím, aby soud jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to úvěrovou smlouvou, úvěrovými podmínkami, splátkovým kalendářem, úvěrovou zprávou, výzvou ke splacení celého úvěru včetně podacího archu, výpisem čerpání, splátek a úhrad, opisem výpisu proplacení, předžalobní výzvou k plnění včetně podacího archu. Ze smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že byla uzavřena dne 29. 5. 2018 mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je svobodný, podnikatel, bydlí u rodičů, nemá žádné vyživovací povinnosti, jeho čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že se seznámil s úvěrovými podmínkami, které jsou nedílnou součástí smlouvy, že jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému hotovostní úvěr ve výši 65 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit v 84 pravidelných měsíčních splátkách v celkové výši 1 787 Kč, způsob úhrady splátek bankovním převodem, byla dohodnuta roční úroková sazby 24,52 %, celková částka, kterou měl žalovaný uhradit 137 844 Kč, RPSN 28,5 %. První splátka je dle smlouvy splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru. K čerpání úvěru došlo dne 30. 5. 2018 (opis výpisu proplacení smlouvy). Dále bylo sjednáno i pojištění schopnosti splácet„ Balíček pojištění Pomoc+“, úhrada za vybrané pojištění 146 Kč měsíčně. Na základě smlouvy a úvěrových podmínek byla v jednotlivých splátkách zahrnuta příslušná část úvěru, pojištění, poplatky a úroky. Z předložené úvěrové zprávy vyplývá, že vykazuje 1 odmítnutý splátkový kontrakt a 2 ukončené, z toho 1 spotřební úvěr číslo, 59 900 Kč, zástava movitého majetku – typ předmětu leasingu použitý značka automobilu, datum poslední platby 08/2017. Z předložených listinných důkazů soud dále zjistil, že žalovaný celkem uhradil částku 37 992 Kč. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně využila svého práva dle 5.2. úvěrových podmínek a ke dni 30. 4. 2020 úvěr zesplatnila (výzva ke splacení celého úvěru a podací arch). Žalovaný byl výzvou ze dne 30. 4. 2020 vyzván ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy číslo byl vyzván k zaplacení částky ve výši 64 074,57 Kč do 14 dnů od sepsání této výzvy na bankovní účet ve výzvě uvedený s tím, že v opačném případě se žalobkyně obrátí na soud. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 21. 5. 2020 (zasílána doporučeně – viz podací arch z 22. 5. 2020) byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván, aby dlužnou částku uhradil nejpozději do 7 dnů na účet v předžalobní výzvě uvedený.

4. Dle , ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně (původní věřitelka) poskytla žalovanému částku 65 000 Kč, přitom z této částky žalovaný dosud dluží 27 008 Kč (jak bylo prokázáno, žalovaný celkem žalobkyni uhradil částku 37 992 Kč). Zbývající částky, ať již neuhrazené úroky, neuhrazený poplatek za pojištění, náklady na vymáhání, jejichž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu, neboť smlouva byla shledána neplatnou. Žalobkyně totiž neprokázala, že by řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného dlužníka splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně nedoložila, že by v době sjednání smlouvy v květnu 2018 měla k dispozici doklady, ze kterých vyplývalo, že čistý měsíční příjem žalovaného je 30 000 Kč, nedoložila žádné doklady k tvrzeným výdajům žalovaného, k jeho osobním a majetkovým poměrům. Při dodržení zásady odpovědného úvěrování by pouze na základě žalovaným sdělených údajů (ničím nedoložených, pouze deklarovaných ve smlouvě

o úvěru) nemohla žalobkyně žalovanému úvěr poskytnout. Soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou, a to ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru

a ustanovení . Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci zákona

o spotřebitelském úvěru ve spojení s  vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dostál jím zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech. Také při výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se prosadí závěry formulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi částkou finančních prostředků, které žalovaný skutečně vyčerpal, a částkou, kterou žalobkyni uhradil. Tzn. že žalobkyně se důvodně domáhá vrácení částky 27 008 Kč (žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že žalobkyni z poskytnuté částky 65 000 Kč vyšší částku, než žalobkyní tvrzenou částku 37 992 Kč, uhradil), a proto soud v této části žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku). Žaloba je důvodná, i pokud se žalobkyně domáhala zákonných úroků z prodlení z částky 27 008 Kč od 15. 5. 2020, kdy již byl žalovaný s plněním dluhu v prodlení, do zaplacení (žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne 30. 4. 2020, přičemž dlužnou částku měl uhradit nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy, výzva byla zasílána doporučeně na adresu dle smlouvy, a to dne 4. 5. 2020). Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 008 Kč za dobu od 15. 5. 2020 do 8. 7. 2020 činí dle výpočtu soudu 406,90 Kč, dále má žalobkyně nárok i na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 008 Kč od 9. 7. 2020 do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu z důvodů uvedených výše zamítl (výrok II. rozsudku).

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s ř. Soud vycházel z toho, že žalobkyně měla ve věci úspěch pouze co do nároku na zaplacení dlužné jistiny v požadované výši

27 008 Kč a neúspěch co do nároku na zaplacení částky 32 408,34 Kč. Žalobkyně tak měla úspěch v 45 % (co do částky 27 008 Kč) z uplatněného nároku (předmětem řízení celkem 59 416,34 Kč, zbytek je příslušenství) a neúspěch co do 55 % (což je úspěch žalovaného). Žalovanému tak svědčí právo na náhradu nákladů řízení ve výši 10 %, vzhledem k tomu, že z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).