Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 145/2021-18
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Fejtovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba se co do kapitalizovaného úroku ve výši 510 Kč a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 6. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 089 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žaloba se co do kapitalizovaného úroku ve výši 510 Kč a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 6. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 089 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].
1. Žalobou podanou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 510 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 21. 6. 2018 do zaplacení. Žalobní nárok odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, po prověření úvěruschopnosti žalované uzavřela se žalovanou dne 20. 3. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalované revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 35 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaná na základě smlouvy čerpala celkem částku 6 000 Kč, přičemž se smlouvou zavázala zaplatit věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru, poplatkem za čerpání úvěru anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Výše minimální pravidelné splátky i celkové dlužné částky byla dle smlouvy sdělována dlužníkovi vždy ve výpisu, přičemž minimální pravidelná splátka byla splatná vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru až do výše celkové dlužné částky. Žalovaná neuhradila ani minimální pravidelnou splátku, na výzvu věřitele nereagovala. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 20. 12. 2019, zahraniční společnost právnická osoba se sídlem adresa, číslo název název, místo název číslo, země, postoupila pohledávku za žalovanou na právnická osoba, společnost právnická osoba uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek včetně pohledávky za žalovanou, žalobkyně se tak stala věřitelem žalované. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky, žalovaná na výzvu nereagovala.
2. Podáním doručeným soudu dne 8. 11. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 510 Kč představující úrok z úvěru a co do částky 500 Kč představující účelně vynaložené náklady. Soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 – 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) řízení v této části zastavil.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
4. Dle § 157 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. , v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich souvislosti má soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 21. 3. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě umožnila žalované čerpat revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Žalovaná vyčerpala 21. 3. 2018 částku 6 000 Kč Smlouvou bylo ujednáno, že žalovaná zaplatí věřiteli úvěr, úrok z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a s poplatkem za čerpání úvěru. Výše minimální pravidelné splátky i celkové dlužné částky byla dle smlouvy sdělována dlužníkovi vždy ve výpisu, přičemž minimální pravidelná splátka byla splatná vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru až do výše celkové dlužné částky. Žalovaná splátky nehradila. Výpisem splatným 20. 6. 2018 byla žalované oznámena výše celkové dlužné částky k datu splatnosti, tato sestávala z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč, úroku z úvěru ve výši 527 Kč, pokuty z prodlení ve výši 500 Kč (2 x 250 Kč). Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 20. 12. 2019, byla pohledávka za žalovanou společností právnická osoba se sídlem adresa, číslo název název, název název číslo, země, postoupena na právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, kterážto společnost pohledávku za žalovanou postoupila dne 9. 6. 2020 na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky, žalovaná na výzvu nereagovala.
6. Při právním hodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že dne 20. 3. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující a žalovaná jakožto úvěrovaná smlouvu, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dle § 104 a následujících z. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím elektronického formuláře pro uzavření jednotlivé smlouvy o úvěru umístěného v rámci uživatelského účtu. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč. Žalovaná čerpala celkem částku 6 000 Kč, čerpanou částku se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem a poplatkem za čerpání úvěru pravidelnými měsíčními splátkami oznámenými ve výpisu, a to vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. V řízení nebylo prokázáno, že žalovaná na tuto částku ke dni vyhlášení rozsudku žalobkyni čehokoliv zaplatila a žalobkyně vstoupila do práv původního věřitele právnická osoba na základě smluv o postoupení pohledávek uzavřených platně dle § 1879 a následujících o.z. Žalobkyně uplatnila po částečném zpětvzetí pohledávku z titulu nesplacené jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela předmětnou smlouvu jakožto podnikatelka a profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů, a bylo proto její povinností v souladu s ust. § 86 odst. 1 a § 86 odst. 2 ZoSÚ před uzavřením smlouvy posoudit schopnost žalované úvěr splácet, a to mimo jiné i na základě porovnání příjmů a výdajů žalované, která smlouvu uzavřela jakožto spotřebitelka. Žalobkyně přes poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnila, a tudíž o této rozhodné skutečnosti (povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované) neunesla břemeno důkazní. Soud proto vyložil ustanovení § 86 ZoSÚ a § 580 , § 588 o. z. ve prospěch žalované, jakožto spotřebitelky (použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější dle § 1812 odst. 1 o. z.) tak, že právní předchůdkyně žalobkyně zákonné povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované nedostála, a dospěl proto k závěru, že smlouva je absolutně neplatná. Soud má za to, že dlouhodobě uplatňovaná a obecně známá koncepce ochrany spotřebitele zakotvená ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 a směrnici 93/13, ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie a také Nejvyššího soudu ČR vztahující se ke smlouvám o spotřebitelském úvěru, nemůže vést k jinému výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ než takovému, že při neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ, je nutno posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 3. 2018 jako absolutně neplatnou a k této neplatnosti pak soud přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu dle § 86 , § 87 ZoSÚ. Žalobní nároky z neplatné smlouvy o úvěru ze dne 21. 3. 2018 nemůže soud důvodně přiznat. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná přijala dne 21. 3. 2018 od právní předchůdkyně žalobkyně plnění z neplatné smlouvy ve výši 6 000 Kč, kterou dosud žalobkyni nevrátila. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., které je žalovaná povinna vrátit žalobkyni v souladu s ust. § 2991 odst. 1 o. z. a § 87 odst. 1 o. z. Žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky, dle tvrzení žalobkyně žalovaná dlužnou částku nezaplatila. Soud proto shledal žalobní nárok na zaplacení částky 6 000 Kč co do základu a výše důvodný a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jehož základ (prodlení se zaplacením nastalo 21. 6. 2018, tedy den po splatnosti 20. 6. 2018) vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a jeho výše 8,5 % ročně z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku.
7. Žalobkyně vzala před jednáním žalobu částečně zpět, a to co do částky 1 010 Kč, a tedy procesně zavinila zastavení řízení v této části. Byla to proto žalovaná, které byla žalobkyně povinna hradit náklady řízení v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. o. s. ř. Ze spisu však žádné prokazatelné náklady řízení soud na straně žalované nezjistil, a proto v této části řízení žádnému z účastníků řízení náklady řízení nepřiznal. Co do částky 6 000 Kč s příslušenstvím byla žalobkyně plně úspěšná, a proto soud uložil neúspěšné žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení dle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. o. s. ř. v celkové výši 2 089 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, nákladů na zastoupení advokátem ve výši odměny stanovená podle ustanovení § 6 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , (advokátní tarif), ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (1. převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby, 2. návrh ve věci samé, 3. výzva k plnění), paušálních náhrad hotových výdajů ke každému takovému úkonu dle odst. 5 stejného ustanovení ve výši 100 Kč, daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené z odměn a náhrad advokáta, tedy z částky 900 Kč, ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ).