Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 C 198/2021-17

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 11 211 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8.211 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.292,74 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6.000 Kč od 24. 10. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 3.000 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši

1.045 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8.211 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.292,74 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6.000 Kč od 24. 10. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 3.000 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.045 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 23. 10. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 11.211 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne

14. 3. 2018 uzavřena Smlouva o úvěru číslo (dále jen jako„ Smlouva“), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci úvěr ve výši 6.000 Kč, jakož i poplatek za jeho poskytnutí ve výši 2.211 Kč nejpozději do

11. 4. 2018, a v případě prodlení se žalovaný zavázal uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou žalobce kapitalizoval za období od 12. 4. 2018 do 24. 8. 2019 částkou ve výši 3.000 Kč. Žalovaný (ačkoliv písemně upomínán) dlužnou částku žalobci dosud neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením (dále jen „“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení souhlasili.

4. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne 14. 3. 2018 uzavřel žalobce a žalovaný Smlouvu o spotřebitelském úvěru

číslo (dále jen jako„ Smlouva“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě této Smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6.000 Kč a tento byl dne 14. 3. 2018 žalovanému na bankovní účet číslo (pod variabilním symbolem číslo) i poskytnut. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci úvěr ve výši 6.000 Kč

a uhradit poplatek za jeho poskytnutí ve výši 2.211 Kč nejpozději do 11. 4. 2018 Smluvní strany dále dohodly, že v případě prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy je žalovaný povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván dopisem zástupkyně žalobce ze dne 5. 10. 2020.

5. S ohledem na datum vniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky již dle , (dále jen jako„ “), neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014.

6. Podle ustanovení a násl. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle ustanovení se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle ustanovení k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem

a žalovaným vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395

a násl. (dále jen jako„ Smlouva“). Žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaný poté jakožto spotřebitel (ustanovení ). Na základě této Smlouvy byl žalovanému dne 14. 3. 2018 poskytnut úvěr ve výši 6.000 Kč, který se zavázal vrátit žalobci včetně poplatku za jeho poskytnutí nejpozději do 11. 4. 2018. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky, ani poplatek za jejich poskytnutí, ve sjednané lhůtě nevrátil

a porušil tak svou základní povinnost z tohoto závazkového vztahu vyplývající. Pokud jde

o složení a výši dlužné částky, tyto žalovaný nijak nerozporoval.

11. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatil

a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě částečně vyhověl

a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku v celkové výši 8.211 Kč (tj. 6.000 Kč + 2.211 Kč) Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením povinen zaplatit i úrok z prodlení, přičemž jeho výše byla stanovena na základě

12. Pokud jde poté o ujednání o smluvní pokutě, soud jej považuje za nepřiměřené ve smyslu ustanovení a ve smyslu Směrnice Rady 93/13 EHS. Současně je nutno i poznamenat, že účinné znění ustanovení poskytuje spotřebitelům ještě vyšší ochranu než Směrnice Rady 93/13 EHS, neboť dopadá na všechna nepřiměřená ujednání, nikoli pouze na nepřiměřená ujednání nesjednaná individuálně. Z porovnání výše smluvní pokuty (0,1 % denně), výše zajištěné částky (6.000 Kč) a splatnosti úvěru (28 dnů) nelze totiž než dovodit, že takto sjednaná smluvní pokuta je vzhledem k výši

a povaze zajišťovaného závazku nepřiměřeně vysoká. Soud zde přihlédl i k okolnosti, že ujednání o smluvní pokutě je sice obsaženo v samotné Smlouvě, ale jako takové je stále součástí formulářově předtištěného vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci

a žalovanému tak bylo v podstatě vnuceno smluvní ujednání v podobě zajištění smluvní pokutou ve výši 36,5 % ročně. Ze samotné vizuální formy Smlouvy je tak patrno, že ustanovení o smluvní pokutě sjednáno individuálně nebylo, nadto byla smluvní pokuta stanovena pouze pro případ prodlení žalovaného, porušení smluvních povinností ze strany žalobce žádným zvláštním způsobem zajištěno nebylo. Již jen pro úplnost soud odkazuje i na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 1. 2012, podle něhož je„ neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. příjmení, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy.“

13. K nepřiměřenosti ujednání přitom soud přihlédne z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve spojených věcech C -240/98 až C -244/98 ze dne 27. 6. 2000), spotřebitel má sice možnost se nepřiměřeného ujednání dovolat (ustanovení , rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C -473/00, Cofidis SA proti Jean-Louis Fredeout ze dne 21. 11. 2002), ale v projednávané věci se žalovaný nepřiměřených ustanovení nedovolal.

14. Lze tedy uzavřít, že soud k nepřiměřenému ujednání o smluvní pokutě v souladu s ustanovením

nepřihlédl a žalobu v této části zamítnul.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením (dále jen „“) podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 11.211 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové 8.211 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou ve výši 3.000 Kč, ohledně které soud žalobu zamítnul. Žalobce byl proto úspěšný v 73,2 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 26,8 % předmětu řízení a po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného, má žalobce právo na náhradu

46,4 % (73,2 % minus 26,8 % = 46,4 %) účelně vynaložených nákladů. Žalobce vynaložil náklady řízení sestávající z odměny za zastoupení za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí

a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání – žaloba ze dne 23. 10. 2020) v souladu s ustanovením , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); ze tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení advokátního tarifu; z částky 252 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek; a konečně z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Celkově tak žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 2.252 Kč a vzhledem k poměru úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného, má žalobce vůči žalovanému právo na náhradu

46,4 % účelně vynaložených nákladů, tj. na částku 1.045 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalobce (ustanovení ) ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (ustanovení ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.