Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 306/2021-20

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 2 501 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 2 501 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 326,12 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 312,79 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 419,69 Kč od 2021 do zaplacení a úroku ve výši 19,98 % ročně z částky

2 419,69 Kč od 2021 do zaplacení, se v plném rozsahu zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 2 501 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 326,12 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 312,79 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 419,69 Kč od [2021] do zaplacení a úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 2 419,69 Kč od [2021] do zaplacení, se v plném rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni plnění specifikované v prvním výroku tohoto rozsudku, kteréžto měla žalovaná mít povinnost zaplatit původnímu věřiteli z titulu úvěrové smlouvy, resp. smlouvy o zápůjčce, když porušila svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatila úvěr (zápůjčku), který jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla.

2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez jednání podle ustanovení (dále jen „”); za dané procesní situace (viz níže) soud z důvodu hospodárnosti řízení nevyžadoval vyjádření žalované, neboť tímto postupem z povahy věci nemohlo být porušeno žádné hmotné ani procesní právo žalované.

3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě smlouvou o zápůjčce ze dne

2015, uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalovanou, a příslušnou Tabulkou umoření, vyhotovenou dne 2020.

4. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně nejprve dne 2015 smlouvu„ o zápůjčce“, podle které se jí právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, za což měla žalovaná v šedesáti týdenních splátkách právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku 18 361 Kč s tím, že samotný úrok představovala částka 1 277 Kč, poplatek za administrativní činnost byl sjednán ve výši 1 901 Kč a za hotovostní režim splátek se měla žalovaná zavázat zaplatit částku

5 183 Kč.

5. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jako smlouvu o úvěru ve smyslu a násl. ve spojení s tehdy platným , o spotřebitelském úvěru.

6. Na základě aplikované právní úpravy dospěl soud k závěru, že předmětnou smlouvu je možno považovat za platnou, a to v tom smyslu, že není důvod ji považovat jako celek za – absolutně – neplatnou s tím, že za dané procesní situace nejsou namístě důvodné pochybnosti, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované.

7. V předchozím odstavci zaznamenané závěry se však neuplatní v případě ujednání o poplatku za hotovostní inkaso; ve shodě se závěry např. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích

č. j. -23, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích č. j. či rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. -64, má totiž podepsaný soud – na základě přiměřeného použití ustanovení – 1815 – za to, že ujednání o poplatku za hotovostní inkaso je třeba považovat za neplatné, neboť a) znamená významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele, b) v zásadě jde o ujednání, jež neodráží skutečnou vůli žalované čerpat nadstandardní službu v podobě hotovostního inkasa, c) tento poplatek významně převyšuje splátku úroku, přičemž představuje podstatnou (až dominantní) část splátky a d) žalovaná je podle tohoto ujednání nucena tento poplatek platit i v případě, že by danou službu vůbec fakticky nevyužívala. Výši tohoto poplatku je tak kontextuálně třeba považovat za nepřiměřenou, a to jednoznačně v neprospěch žalované jakožto spotřebitele.

8. Naproti tomu podepsaný soud shledal za platné ujednání o poplatku za„ za administrativní činnost“, neboť zohlednil skutečnost, že v případě, kdy si spotřebitel půjčuje relativně nízkou finanční částku (přičemž současně vstupuje do„ hry“ i fakt, že bankovní instituce by danému spotřebiteli v té době patrně„ nepůjčila“), navíc krátkodobě, reálně nemůže pouze úrok vyčíslený částkou 1 277 Kč pokrýt veškeré skutečné (resp. účelně vynaložené) náklady poskytovatele úvěru. Ujednání o poplatku za„ za administrativní činnost“ tak podle mínění soudu není namístě považovat – bez dalšího – za neplatné, neboť sjednaný poplatek ve výši 1 901 Kč se – prima facie – nezdá být nepřiměřeně vysokým.

9. Při zohlednění všech potenciálně relevantních skutečností je tak podle mínění soudu v projednávané věci nutno vyjít z premisy, že žalovaná vstoupila s právní předchůdkyní žalobkyně do právního vztahu, v jehož rámci se – platně – zavázala zaplatit během šedesáti týdenních splátek částku 13 178 Kč. Ze samotné žaloby přitom vyplynulo, že žalovaná do postoupení předmětné pohledávky zaplatila z titulu smlouvy částku 14 760 Kč, tedy částku, která částku, k jejímuž zaplacení se platně zavázala, zjevně přesahuje.

10. Již v době postoupení pohledávek tedy podle mínění soudu právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou z titulu předmětné smlouvy žádnou pohledávku neměla (srov. ustanovení

).

11. Pro pořádek je vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle , neboť a) závěr o neplatnosti dílčích ujednání je závěrem právním (nikoliv skutkovým, jenž by mohl být zvrácen doplněním žalobních tvrzení či označením dalších důkazů), a b) tento (či obdobný) závěr je žalobkyni znám z celé řady jiných jejích právních věcí, pročež pro ni nemůže být závěrem„ překvapivým“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.

12. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle s tím, že žalované žádné procesně relevantní náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).