Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
35 CO 380/2021-71
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a JUDr. Michala Fridricha ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
bytem adresa
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
sídlem adresa
o zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) ohledně lhůty k plnění potvrzuje, v zamítavém výroku o věci samé (II.) se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení jdoucím, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku, tj. co do částky částka s příslušenstvím potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši částka do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) ohledně lhůty k plnění potvrzuje, v zamítavém výroku o věci samé (II.) se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení jdoucím, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku, tj. co do částky [částka] s příslušenstvím potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení (výrok II.) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok III.).
2. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. spisová značka (dále jen posuzované řízení), jehož předmětem bylo odškodnění za nepřiměřeně dlouze vedené řízení; posuzované řízení bylo zatíženo nepřípustnými průtahy, žalobkyně je pociťovala velmi negativně v osobní a psychické sféře, vydávaná rozhodnutí byla opakovaně rušena, řízení nebylo složité, řízení mělo pro ni zvýšený význam, je relativně vysokého věku, s čímž souvisí i zdravotní stran, žádný průtah nezavinila, procesní povinnosti si plnila řádně a včas a proti průtahům marně brojila; nárok u žalované uplatnila dne datum. Následně vzala žalobu zpět co do částky částka s příslušenstvím, neboť tato částka jí žalovanou byla dne datum vyplacena.
3. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně dne datum uplatnila žalobou požadovaný nárok, shledala jej důvodným co do částky částka, když za řízení trvající 12 let a 11 měsíců jí přiznala částka za rok, neboť zohlednila, že už v původním kompenzačním řízení bylo přihlédnuto k samotné délce kompenzačního řízení tak, že za rok řízení byla žalobkyni přiznána částka částka. Výslednou částku dále snížila o 25 % s ohledem na projednávání věci na všech stupních soudní soustavy včetně Ústavního soudu a o dalších 30 % s ohledem na nižší význam předmětu řízení pro žalobkyni.
4. V rozsahu zpětvzetí žaloby bylo řízení co do částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení jdoucím zastaveno.
5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění uvedených v bodě 7 písemného odůvodnění napadeného rozsudku, na které lze pro stručnost odkázat. Po právní stránce věc posoudil podle zák. č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen OdpŠk), a po citaci jeho §§ 1 odst. 1 , 5 písm. a/, 13 odst. 1, 14 odst. 3, 15 odst. 2 a 31a dospěl k následujícím závěrům. Posuzované řízení bylo zahájeno dne datum a skončeno datum rozhodnutím Ústavního soudu o ústavní stížnosti žalobkyně. Délka posuzovaného řízení činila 12 let a 11 měsíců, neboť k celkové délce řízení (12 let a 5 měsíců) přičetl 6 měsíců spočívající v délce předsoudní fáze, resp. mimosoudního projednání nároku (nejdéle 6 měsíců). V dané věci byl nárok u žalované uplatněn dne datum, šestiměsíční lhůta k projednání uplynula dnem datum (rozhodnutí NS ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka a ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Konstatoval, že se jednalo o nepřiměřeně dlouze vedené řízení, čímž došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat; došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu, a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Na délce řízení se zásadní měrou podílely soudy, jejich postup byl nekoncentrovaný a liknavý, proto je namístě žalobkyni poskytnout peněžitou formu zadostiučinění.
6. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění soud prvního stupně vycházel ze Stanoviska NS ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 , dle něhož pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka pohybuje v rozmezí mezi 15 000 a částka za 1 rok řízení, přičemž za první 2 roky je přiznávána v jedné polovině. Shledal důvody pro stanovení výše základní sazby za 1 rok řízení v horní hranici této sazby, neboť řízení bylo extrémně dlouhé. Nicméně z konečného rozhodnutí v posuzovaném řízení (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum) zjistil, že základní částka odškodnění byla navýšena, neboť samotné kompenzační řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, soud tak v tomto řízení přikročil ke snížení základní částky a za přiměřenou základní sazbu považoval částka za rok řízení. Základní výměra zadostiučinění je představovaná částkou částka. Tuto částku dále modifikoval dle zákonných kritérií. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Ve věci samé rozhodoval soud prvního stupně 4×, odvolací soud 5×, 3× Nejvyšší soud a 2× Ústavní soud. Ačkoliv nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv, nelze ani k tíži státu přičítat prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení. Z toho důvodu - tzv. několikastupňovitosti základní částku snížil o 30 %. Význam předmětu řízení pro žalobkyni shledal jako zvýšený s odůvodněním, že v době uplatnění nároku u žalované bylo žalobkyni anonymizováno let, v době skončení řízení anonymizováno let a osobami v pokročilejším věku jsou myšleny osoby dosahující anonymizováno let. Z toho důvodu základní částku zvýšil o 5 %. Z hlediska složitosti věci (skutkové, právní i procesní) hodnotil řízení jako standardní, z tohoto hlediska základní výměru nemodifikoval. Přihlédl dále k tomu, že žalobkyně se na řízení, resp. jeho délce částečně podílela, když vzala žalobu 2× částečně zpět, přičemž jednou tak učinila pro částečné plnění žalované strany až po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku, žalobu opakovaně doplňovala a rozšiřovala, soudem musela být vyzývána k zaplacení soudního poplatku za dovolání, na druhou stranu nebylo zjištěno, že by žádala soud o přednostní vyřízení věci, podávala stížnosti na postup soudu, navrhovala určení lhůty k provedení úkonů. Z tohoto hlediska základní částku snížil o 5 %. Další kritérium věci, a to postup soudu ve věci hodnotil jako ne plynulý, liknavý, rozhodnutí soudu byla nepřezkoumatelná, docházelo i k průtahům v řízení, opakovaně bylo žádáno o prodloužení lhůty k vypracování písemného vyhotovení rozsudku, přestože jednání byla odročována za účelem vyhlášení rozsudku. K prodlení došlo i před dovolacím soudem, kterému byla věc předložena datum a o dovolání bylo rozhodnuto až datum, podruhé mu věc byla předložena datum a rozhodnuto bylo až datum, potřetí mu věc byla předložena datum a o dovolání rozhodl až datum, což je celkem doba 5 let a 8 měsíců. S ohledem na postup soudů základní částku zvýšil o 10 %. Celkově základní částku snížil o 20 % (částka). Žalobkyni tak náležela celkově částka částka, a protože jí mimosoudně žalovaná plnila částka, žalobě vyhověl co do částky částka a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. O příslušenství pohledávky rozhodl podle § 15 odst. 2 OdpŠk a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl podle §§ 142 odst. 3 a 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. o. s. ř.
7. Proti tomuto rozsudku žalobkyně podala v zákonné lhůtě odvolání, jímž napadla výrok I. ohledně lhůty k plnění, výrok II. a výrok III. v části nepřiznané náhrady nákladů řízení. Namítla v něm, že přistoupil-li soud ke snížení původně jím uvažované částky částka za rok trvání řízení na částka, při délce posuzovaného řízení 12 let a 11 měsíců jí tak namísto původně uvažované základní částky odškodnění částka tuto přiznal toliko ve výši částka, tím ji nepřípustně sankcionoval za to, že jí soud poskytl jakési zvýšení odškodnění už v samotném posuzovaném řízení za průtahy v něm samém. Případně až ohledně výsledné částky odškodnění mohl uvažovat, že by tuto snížil o to, co se jí již na odškodnění průtahu posuzovaného řízení dostalo už v něm samém. Pro počet stupňů soudní soustavy nesvědčila složitost věci, ale výlučně nesprávnosti v postupech orgánů veřejné moci během posuzovaného řízení. V dané věci tedy počet stupňů soudní soustavy nesvědčí o složitosti věci, nepadá z tohoto důvodu do úvahy žádné krácení základní částky odškodnění, naopak je namístě ji razantně navýšit. Za nesprávný označila závěr soudu prvního stupně, že v daném případě se nejednalo o řízení, u kterého se vyšší význam jeho předmětu presumuje. Soud prvního stupně se nevypořádal s její právní argumentací ohledně toho, že zvýšený význam posuzovaného řízení judikatura ESLP presumuje. Nedostatečně vzal v úvahu zvýšení významu řízení z důvodu jejího věku. Zásadně vadný a odporující judikatuře dovolacího soudu je závěr soudu prvního stupně o snížení základní částky odškodnění o 5 % z důvodu jejích postupů v posuzovaném řízení. Nezhodnotil, zda ta která vytýkaná okolnost vůbec měla nějaký vliv na průběh posuzovaného řízení. Naprosto nedostatečné je také zvýšení o pouhých 10 % dle kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení. Výsledné snížení základní částky odškodnění o 20 % je naprosto neodpovídající, nepřípustné a nespravedlivé, všechny důvody, které by mohly vést k jejímu omezení nebo vyloučení, je třeba vykládat restriktivně. Při určení výše odměny advokáta mělo být aplikováno ust. §§ 7 a 8 vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále AT). Namítla, že jí nebyla přiznána náhrada za podání ze dne datum. Uplatnila nárok na náhradu nákladů řízení za uplatnění nároku u žalované, jednalo se o výzvu k plnění. Byla nesprávně určena lhůta k plnění, když to, že se jedná o plnění ze státního rozpočtu, není rozhodným důvodem. Navrhla, aby změnou napadeného rozsudku bylo žalobě vyhověno v celém rozsahu a bylo jí přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení.
8. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.
9. Z podnětu a v mezích podaného odvolání odvolací soud přezkoumal v systému neúplné apelace napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení, aniž ve věci nařizoval jednání (ust. §§ 212 , 212a a 214 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), a odvolání shledal důvodným pouze částečně.
10. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil správný a úplný skutkový základ a věc zásadně správně posoudil i po stránce právní. S přiléhavým odůvodněním napadeného rozsudku se odvolací soud podstatně ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud především sdílí závěr soudu prvního stupně, že posuzované řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a že žalobkyni v souvislosti s ním vznikla presumovaná nemajetková újma, kterou s ohledem na délku posuzovaného řízení je nutno odškodnit peněžitou formou. Ztotožňuje se se základní výměrou částka za rok trvání řízení, jak ji stanovil soud prvního stupně. Ten totiž správně přihlédl k dřívějšímu zohlednění nepřiměřené délky kompenzačního řízení a navýšení zadostiučinění ve vztahu k původnímu posuzovanému řízení (srovnej usnesení NS ČR ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, vydaného ve věci týchž účastníků řízení). Soud prvního stupně také správně vyhodnotil kritéria stanovená v § 31a odst. 3 OdpŠk indikující zvýšení či snížení základní výměry odškodnění. Posuzované řízení bylo mimořádně komplikované z procesního hlediska, když s ohledem na využívání dostupných procesních prostředků ve věci opakovaně rozhodovaly soudy všech stupňů, včetně 2× soudu Ústavního. Snížení základní výměry o 30 % je v daném případě plně odůvodněno. Z hlediska významu posuzovaného řízení pro žalobkyni se z objektivního hlediska nejednalo o řízení, s nímž by byl presumován zvýšený zájem (jako je tomu u věcí trestních, osobního stavu, pracovněprávních, sociálně právních a podobně). Ze subjektivního hlediska se zčásti jednalo o řízení se zvýšeným významem, a to s ohledem na vyšší věk žalobkyně, která v průběhu řízení dosáhla pokročilého věku. Odvolací soud tedy aprobuje závěr soudu prvního stupně, který z tohoto hlediska zvýšil základní výměru o 5 %. Soud prvního stupně také správně a úplně zdůvodnil, proč navýšil základní výměru odškodnění o 10 % z hlediska postupu soudů v posuzovaném řízení. Je zřejmé, že řízení bylo prodlouženo zejména v důsledku opakovaných dovolacích řízení, avšak je třeba vzít v úvahu, že se jedná o řízení o mimořádném opravném prostředku a 3× bylo v podstatě vždy rozhodnuto do dvou let. Soud prvního stupně při hodnocení kritéria jednání poškozeného uzavřel, že žalobkyně se na délce posuzovaného řízení částečně podílela tak, jak je zrekapitulováno shora. S tímto dílčím závěrem se odvolací soud neztotožňuje. Žalobkyně činila úkony, které nelze označit za aktivitu ryze obstrukčního charakteru (srovnej rozsudek NS ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Z tohoto důvodu tedy nebylo na místě krátit základní výměru o dalších 5 %.
11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé II. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dalších částka s příslušenstvím, jinak jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil (§§ 220 odst. 1 písm. a/ a 219 o. s. ř. o. s. ř. ).
12. O lhůtě k plnění soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. o. s. ř. a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Jedná se o zaběhlou judikaturní praxi. Proto byl rozsudek v této části jako věcně správný ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. o. s. ř. potvrzen.
13. Pochybení soudu prvního stupně nebylo shledáno ani v akcesorickém výroku o nákladech řízení. Žalobkyně měla v řízení před soudem prvního stupně v zásadě plný úspěch, proto jí byla přiznána plná náhrada nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a odměně advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé a částečně zpětvzetí žaloby). Soud prvního stupně správně nepřiznal odměnu za úkon právní služby spočívající v předběžném uplatnění nároku u žalované (§ 31 odst. 4 OdpŠk), neboť se jedná o neformální úkon nevyžadující realizaci prostřednictvím právního zástupce (srovnej například usnesení ÚS ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 3120/11 ). Předžalobní uplatnění nároku u žalované je tak úkonem samotné žalobkyně a nelze jej považovat ani za výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d/ AT. Soud prvního stupně správně stanovil výši odměny advokáta podle § 9 odst. 4 písm. a/ AT (srovnej rozsudek NS ČR ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, vydaného ve věci týchž účastníků řízení). Jako účelně vynaložený náklad nelze hodnotit ani písemnou repliku žalobkyně, resp. jejího právního zástupce ze dne datum, neboť ta byla učiněna až poté, kdy ve věci bylo dne datum rozhodnuto. Protože žalobkyně měla zásadně úspěch i v odvolacím řízení, byla jí přiznána náhrada nákladů vzniklých v této fázi řízení, a to za jeden úkon právní služby (odvolání) ve výši částka, a jednu paušální náhradu částka, celkem částka. Náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů tak činí celkově částka O lhůtě k plnění a platebním místě odvolací soud rozhodl podle §§ 160 odst. 1 věty za středníkem a 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v obec prostřednictvím soudu prvního stupně do dvou měsíců od jeho doručení za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. o. s. ř.