Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 306/2021-66

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa, PSČ obec a číslo

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se na soud obrátila s tvrzením, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě žalovanému přenechala dne datum peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se vedle vrácení přenechané částky zavázal k zaplacení úroku ve výši 0,9 % z dlužné částky denně. Termín splatnosti byl dohodnut dne datum a k tomuto dni měl žalovaný na jistině úvěru a dohodnutém úroku zaplatit celkem částka. Pro případ prodlení s vrácením úvěru byla mezi účastníky dohodnuta povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky jistiny v prodlení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu za dobu od datum do datum, tj. ve výši částka Celkem se tak na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač mu byly žaloba i předvolání k jednání doručovány na jeho adresu pro doručování, tj. adresu místa jeho trvalého pobytu, postupem podle , k nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle

3. Na podkladě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo k ní připojených všeobecných obchodních podmínek a faktury dospěl sud k závěru, že dne datum byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru o shora popsaném obsahu, když žalovaný souhlas s uzavřením této smlouvy projevil svou aktivitou na webovém portálu žalobkyně, přičemž jeho identita byla v té souvislosti ověřena pomocí aplikace kontomatik, když žalovaný zadal své přihlašovací údaje do internetového bankovnictví své domovské banky (viz bank statement data).

4. Již ve smlouvě samotné bylo výslovně zmíněno, že tato smlouva podléhá úpravě provedené , o spotřebitelském úvěru. Ostatně je patrné, že uvedenou smlouvou poskytla žalobkyně úvěr žalovanému coby spotřebiteli, pročež je tento úvěr ve smyslu uvedeného zákona na místě kvalifikovat jako spotřebitelský ( ). Žalovaný na pohledávku z uvedené smlouvy dosud podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil.

5. Z ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném

do datum (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) mimo jiné vyplývá povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

6. Jak vyložil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli již úvěr či jiné služby poskytli dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem citovaných ustanovení zákona lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které dlužník uvedl, ověří, resp. objektivně podloží, například potvrzením zaměstnavatele apod. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. i Nejvyšší správní soud.

7. Shora uvedené úvahy o charakteru a obsahu povinnosti poskytovatele zkoumat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele jakož i úvahy o následcích porušení této povinnosti, rozvinul Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne datum. V tomto svém rozhodnutí se Ústavní soud především přihlásil k myšlence, že obecné soudy mají povinnost zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení uvedené povinnosti ze strany poskytovatele (viz také rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo anonymizováno Finance).

8. K prokázání toho, jak žalobkyně splnila svou povinnost posoudit před uzavřením předmětné smlouvy úvěruschopnost žalovaného, předložila záznam údajů o žalovaném ze dne datum, podle něhož měl čistý měsíční příjem žalovaného (total monthly net income) činit částka a jeho výdaje měly činit měsíčně částka (mothly total expenses). Současně byl předložen výpis z jeho účtu od 5/ 2019 do 11/ 2019. Z předloženého výpisu z účtu je patrné, že minimálně od září 2019 žalovaný opakovaně čerpal spotřebitelské úvěry, jimiž splácel jiné již dříve čerpané spotřebitelské úvěry (např. právnická osoba, anonymizována tři slova atd.). Především však žalovaný opakovaně sázel – zejména na portálu webová adresa. Z předložených listin přitom výše jeho pravidelného čistého měsíčního příjmu částka nevyplynula a stejně tak z nich nevyplynul ani fakt, že by jeho výdaje činily jen částka měsíčně. Nakonec i vě označené„ bank statement data“ jsou hned v úvodu uváděny peněžité transakce žalovaného označené jako„ monthly, gambling“, z čehož je patrné, že žalovaný utrácí peněžní prostředky, které nadto získává prostřednictvím spotřebitelských úvěrů, v sázkách. Takto provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany poskytovatele nebylo provedeno v souladu s požadavky zákona, neboť v otázce výdajů bylo vycházeno jen z údajů poskytnutých žalovaným, přičemž tyto nebyly nikterak ověřeny. Nadto byl zcela ignorován fakt, že žalovaný peníze prohrává v sázkách. Stěží tedy mohl být naplněn požadavek náležitého posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet zejména na základě porovnání jeho příjmů na straně jedné a výdajů na straně druhé.

9. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn.

. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu

a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

10. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou

i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

11. Soud proto dospěl k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatným právním jednáním. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši částka, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

12. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky částka, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Ustanovení § 87 odst.

1 věta třetí stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v  odst.

2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaný nepochybně věděl, že má částku částka vrátit do datum, jak bylo ostatně ve smlouvě ujednáno. Ode dne následujícího se tedy ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od datum nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané , tj. ve výši 10 % ročně. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

13. Při rozhodování o vzájemné povinnosti účastníků k náhradě nákladů řízení, vzal soud v úvahu nejen otázku úspěchu a neúspěchu, co do požadované jistiny nároku, ale rovněž otázku úspěchu

a neúspěchu co do požadovaného příslušenství této pohledávky a dospěl k závěru, že žalobkyně je čistě úspěšná v rozsahu 20 % a právě v tomto rozsahu je jí žalovaný povinen nahradit náklady řízení podle

14. Náklady řízení žalobkyně jsou následující:

- soudní poplatek ve výši částka

- odměna zástupce žalobkyně ve výši částka za tři úkony právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) se sazbou odměny ve výši částka za úkon podle vyhl. č. , (AT)

- paušální náhrada hotových výdajů ve výši částka spojených se shora uvedenými třemi úkony se sazbou náhrady ve výši částka za úkon podle § 14b AT

- odměna zástupce žalobkyně ve výši částka za jeden úkon právní služby (tj. doplnění žaloby) se sazbou odměny podle § 7 AT

- paušální náhrada hotových výdajů ve výši částka vynaložených v souvislosti s právě uvedeným úkonem právní služby a se sazbou náhrady podle § 13 odst. 3 AT

- náhrada 21 % DPH, kterou je zástupce žalobkyně povinna odvést z odměny a náhrad ve výši

částka.

Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí částka, z nichž 20 % činí částka.

15. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle vyhl. č. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující částka, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené.

16. Stanovené platební povinnosti soud podle uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu ve obec.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.