Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 245/2021-60
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, zákonným úrokem z prodlení ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši anonymizováno ročně, a s úrokem ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, (dále jen„ právnická osoba“) se žalovaným smlouvu o úvěru číslo základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku částka (úvěr ve výši částka a náklady spotřebitelského úvěru ve výši částka) v 13měsíčních splátkách po částka. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum. Ke dni datum byla část závodu právní předchůdkyně žalobkyně převedena na společnost právnická osoba, IČO, (dále jen„ právnická osoba“), čímž došlo i k převodu pohledávky za žalovaným. Následně pak společnost právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši částka a dlužné smluvní pokuty ve výši částka Ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalovaný žalobkyni ničeho.
2. K jednání, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Soud proto projednal věc podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a navrhl, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, předpisu splátek ke smlouvě o úvěru a souhlasu žalovaného se zpracováním osobních údajů ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem částka (jistinu ve výši částka a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši částka) v 13 měsíčních splátkách po částka. Ve smlouvě si strany sjednaly, že úvěr bude poskytnut s obligačním úrokem ve výši anonymizováno z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí anonymizováno p. a. u úvěru na 13 měsíců. Z listin y označené jako transakční historie (evidence uhrazených plateb) soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částka. Z výpisu z obchodního rejstříku právní předchůdkyně žalobkyně soud ověřil, že dni datum byla část závodu právní předchůdkyně žalobkyně převedena na společnost právnická osoba Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, dodatku číslo ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne datum, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne datum včetně oznámení o provedení příkazu ze dne datum a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum oznámila právnická osoba anonymizována dvě slova žalovanému postoupení pohledávky. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Z předžalobní výzvy ze dne datum bylo soudem zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do datum. Z podacího lístku ze dne datum soud ověřil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka.
4. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitel, s žalovaným, jako dlužníkem, uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal, včetně sjednaného navýšení na částku částka (úvěr částka, náklady spotřebitelského úvěru částka), právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit v 13měsíčních splátkách po částka. Žalovaný na svůj dluh nehradil řádně a včas, uhradil pouze část (částka), právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka za žalovaným, která byla v důsledku převodu části závodu právní předchůdkyně žalobkyně převedena na společnost právnická osoba, která následně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni.
5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
15. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo Consumer Finance proti jméno příjmení a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
16. Ačkoliv v projednávaném případě byla žalobkyně při jednání podle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. poučena o tom, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neučinila tak.
17. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
18. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
19. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.
20. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republik y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb. ), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zákona č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
21. Též podle rozsudku Evropského soudního dvora ze dne datum, ve věci C číslo, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci právnická osoba proti GK, Evropský soudní dvůr konstatoval, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Tedy Evropským soudním dvorem je pro případ porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 citované směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, dovozována absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.
22. Na základě všech shora uvedených skutečností soud shledal, že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, případně ověřovala bonitu žalovaného, a ani, že by ji vůbec jakkoliv ověřovala. Právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení.
23. Současně má soud v řízené za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku částka, převzetí této částky stvrdil žalovaný svým podpisem. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně v této výši bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši částka žalovanému poskytla bez právního důvodu. Jak se podává z transakční historie předložené žalobkyní, žalovaný na konto dotčené smlouvy uhradit celkem částka (částka dne datum, částka dne datum, částka dne datum, částka dne datum, částka dne datum, částka dne datum, částka dne datum, částka dne datum, částka dne datum, částka dne datum, částka dne datum a částka dne datum). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne datum, danou k poštovní přepravě dne datum. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní cen po odeslání, tj. datum, zároveň byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do datum, žalovaný je tak od datum v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , u prodlení nastalého datum činil úrok 8,25 % ročně (výrok I.).
24. Protože úvěrovou smlouvu má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (obchodní úrok, úroky před výzvou, smluvní pokuta) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán, ve zbytku tak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
25. V dané věci byla žalobkyně převážně neúspěšná a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, bylo proto vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. )
26. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.