Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 181/2021-52

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Růžičkou v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně, příjmení jméno

zastoupené Mgr. jméno příjmení, advokátem se sídlem adresa žalobkyně

a

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částka s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky částka, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovanému se proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky [částka], úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žalovanému se proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se návrhem, doručeným soudu dne datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky částka od datum do zaplacení. Návrh na zahájení řízení žalobkyně odůvodnila zejména tím, že účastníci uzavřeli dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo (dále též jen jako„ SÚ 1“), přičemž žalobkyně na jejím podkladu také žalovanému jako úvěr smluvenou částku částka a i smluvenou„ formou“ vyplatila. Žalovaný ale podle žalobkyně naproti tomu sjednané smluvní podmínky spotřebitelského úvěru (povinnost splácet tento úvěr i se sjednaným úrokem, úhradami za v SÚ 1 rovněž sjednané doplňkové služby, a ve sjednaných 72 pravidelných měsíčních splátkách po částka) porušil, když sjednané splátky řádně a i přes opakované upomínání ze strany žalobkyně nesplácel, pročež došlo v souladu s obsahem SÚ 1 (jejím čl. V. 5. 5.) přípisem žalobkyně žalovanému ze dne datum k témuž dni k předčasnému zesplatnění úvěru a zároveň k výzvě žalobkyně žalovanému k zaplacení nároku ujednaného rovněž v čl. V. 5.5. SÚ 1. Tento nárok byl žalobkyní k datum vyčíslen na částku částka, a složen byl z těchto kalkulačních položek:

a) neuhrazená jistina úvěru v částce částka,

b) neuhrazená zbylá část celkového smluvního úroku v částce částka,

c) neuhrazená zbylá část smluvní úhrady za sjednanou doplňkovou inkasní službu ve výši částka,

d) neuhrazená zbylá část smluvní úhrady za sjednanou doplňkovou službu Podpora - odklad ve výši částka,

e) neuhrazená zbylá část smluvní úhrady za sjednanou doplňkovou službu Podpora - nemoc ve výši částka,

f) neuhrazená zbylá část smluvní úhrady za sjednanou doplňkovou službu Podpora - práce ve výši částka,

g) neuhrazené smluvní poplatky za upomínku číslo ve výši částka (a za upomínku číslo ve výši částka – tyto již byly uhrazeny a žalobou nepožadovány),

h) neuhrazená smluvní pokuta za prodlení s jednotlivými splátkami úvěru dle ust. V. SÚ 1 ve výši částka,

i) neuhrazený smluvní úrok z prodlení za prodlení žalovaného se zaplacením smluvených úhrad za sjednanou doplňkovou inkasní službu ve výši částka,

j) neuhrazená smluvní pokuta dle čl. V. 5.5. SÚ 1 ve výši částka.

Žalobkyně pak v tomto řízení po žalovaném uplatnila nárok na zaplacení všech uvedených nároků s výjimkou těch specifikovaných v tomto bodě odůvodnění tohoto rozsudku pod písm. h) a i), a po ponížení nároku uvedeného tamtéž pod písm. b) o částku částka (jako o částku odpovídající žalobkyní evidovanému přeplatku ze strany žalovaného). Vedle přisouzení takto specifikovaného nároku v částce částka pak žalobkyně požadovala po žalovaném přiznat ještě pro dobu od datum do zaplacení zákonný úrok z prodlené ve výši 8,25 % ročně z částky částka (jako součtu nároků specifikovaných výše v tomto bodu odůvodnění tohoto rozsudku pod písm. a), g) a j)) a smluvní úrok z prodlené ve výši 0,1 % denně z částky částka (jako součtu nároků specifikovaných výše v tomto bodu odůvodnění tohoto rozsudku pod písm. c), d), e) a f)) od datum do zaplacení.

2. Podáními žalobkyně ze dnů datum a datum byl konečně návrh žalobkyně na zahájení řízení doplněn a upřesněn žalobkyní mj. i o popis průběhu kontraktace SÚ 1 mezi účastníky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a i o podrobná tvrzení o tom, jak žalobkyně řádně posoudila před poskytnutím předmětného spotřebitelského úvěru žalovanému schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky tohoto spotřebitelského úvěru, a to dle žalovaným podepsaného dotazníku (jeho obsahu – údajů o anonymizováno žalovaného žalobkyní rovněž podrobně dotvrzených) a na základě porovnání jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění jeho dosavadních závazků. Při tomto procesu pak žalobkyně také od žalovaného vyžádala kopii jeho občanského průkazu, dokladu o jeho příjmech, výpis z jeho bankovního účtu, a vyšla i dalších podkladů obstaraných jí samotnou (výpisu z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku k osobě žalovaného, výpisu neplatných dokladů), kdy zohlednila i v tomto případě vyhovující koeficienty DSTI (19%) a DTI (0,52) dle doporučení ČNB.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a v průběhu řízení zůstal zcela procesně pasivní.

4. Soud ve věci u prvního jednání (konaného za splnění podmínek bez účasti obou účastníků) provedl veškeré žalobkyní navržené listinné důkazy, a z těch dále výslovně označených zjistil následující (a s ohledem na dále uvedené právní závěry soudu) relevantní skutečnosti.

5. Z výtisku e-mailové komunikace účastníků ze dnů datum a datum (mezi e-maily email, email, email), a to ve spojení s důkazy„ souhlas k inkasu z aplikace jméno“ a opakovanou platební instrukcí ze dne datum, a i se smlouvou účastníků o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo vzal soud za zjištěné, že již dne datum došlo mezi účastníky k podpisu návrhu k důkazu rovněž provedené smlouvy účastníků o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo SÚ 1, (žalovaný totiž na e-mail žalobkyně z datum z 10: 26:33 hod., v němž mu byly sděleny přístupové údaje do jeho klientského účtu na webu žalobkyně, předmětný návrh smlouvy – SÚ 1 mu zpřístupněný žalobkyní v daném klientském účtu podepsal mu k tomuto účelu žalobkyní opět poskytnutým SMS kódem číslo, odeslaným žalovaným žalobkyni z tel. číslo dne datum v 10:3 0:20 hod.). O tom, že žalovaný tímto způsobem danou smlouvu na dálku s žalobkyní podepsal svědčí nepřímo i skutečnost, že v souladu s ní pak žalovaný zadal pro ověření své totožnosti a v souladu s danou smlouvou verifikační platbu na účet žalobkyně ze svého účtu č. bankovní účet, což má soud za prokázané z printscreenu dané verifikační platby (s VS odpovídajícím číslu SÚ: číslo) z prostředí chráněné webové bankovní aplikace jméno ve spojení s rovněž k důkazu provedeným výpisem z účtu žalovaného z téhož účtu č. bankovní účet za únor 2020. Nepřímo pro to svědčí i výpis z účtu žalovaného u právnická osoba (č. bankovní účet), z něhož se podávala existence dřívějšího závazku žalovaného k žalobkyni (žalovaný musel umožnit ze svého běžného účtu inkaso ve prospěch žalobkyně, a to ve vztahu k závazkům z dřívější smlouvy účastníků číslo ve vztahu ke kterým měla být dle obsahu SÚ 1 použita část z prostředků z prostředků sjednávaných v SÚ 1). Nepřímo to podporuje i skutečnost, že žalobkyně disponuje i kopiemi osobních dokladů žalovaného a třeba i výpisem z běžného účtu žalovaného za uzavření SÚ 1 předcházející měsíc 2/ 2020 u právnická osoba (č. bankovní účet), a tedy za měsíc, který již nesouvisel se zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného ve vztahu k předchozí smlouvě účastníků číslo. To má soud za zjištěné z těchto označených kopií listin. Ty pak prokazují nepřímo i ta tvrzení žalobkyně, že před uzavřením SU 1 žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného k plnění závazků z dané smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z SÚ 1 má soud dále za zjištěné, že obsahem účastníky podepsané SÚ1 bylo ujednání účastníků o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalobkyní žalovanému v částce částka, a to se sjednanou dobou splácení 6 let prostřednictvím měsíčních splátek po částka (včetně splátek sjednaných úhrad za doplňkové služby spojené s tímto spotřebitelským úvěrem). Dle zjištěného obsahu této smlouvy měla být část dle ní poskytovaného spotřebitelského úvěru (rovná částce částka) vyplacena žalobkyní jí samotné na umoření jiného peněžitého závazku žalovaného z mezi účastníky ještě předtím dne datum uzavřené smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo (zjištěno z čl. IV. 4. 3. SÚ 1), částka 11 805 vyplacena na účet žalovaného č. bankovní účet, a částka částka použita na náklady žalobkyně spojené s poskytnutím úvěru (a jak jsou tyto náklady specifikovány blíže v čl. 4 SÚ 1). Ze SÚ 1 soud dále zjistil, že před jejím uzavřením žalobkyně dle jejího obsahu zkoumala úvěruschopnost žalovaného (zjištěno zejména z textu této smlouvy, čl. II, a její přílohy číslo), přičemž při tom žalobkyně zohledňovala i žalovaným jí sdělené a i dle obsahu SÚ 1 dílem žalovaným i žalobkyni doložené údaje o tehdejších poměrech žalovaného. Mezi tyto žalovaným sdělené údaje patřily zejména údaje o tom, že je žalovaný svobodný, bez vyživovacích povinností, trvale bytem na adrese ohlašovny Městského úřadu Hranice, s doručovací adresou adresa žalovaného, údaj o tehdejším zaměstnavateli žalovaného právnická osoba, IČO, kde byl žalovaný také dle zjištěného obsahu SÚ 1 tehdy zaměstnán od roku 2016 na„ hlavní pracovní poměr“ na dobu neurčitou, a to s příjmem částka měsíčně. Zohledněny byly tehdy žalobkyní i žalovaným uvedené měsíční náklady žalovaného na spotřebitele částka, částka na bydlení, splátky jiných závazků částka měsíčně, náklady na inkaso částka měsíčně, a i částka částka měsíčně uvedená žalovaným jako náklady žalovaného na sportovní sázky.

6. K procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní před uzavřením SÚ 1 má soud za zjištěné i to, že žalovaný žalobkyni doložil k jím deklarovaným poměrům (sděleným skutečnostem) mj. i výpis z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet za únor 2020. Z tohoto výpisu soud dále zjistil, že žalovaný byl na počátku února 2020 v nepovoleném debetním zůstatku na tomto svém běžném účtu – částka, a na konci opět v nepovoleném debetním zůstatku – částka. Celkové příchozí platby na daný účet žalovaného dosahovaly za daný měsíc částka a odchozí částka. Na účtu je přitom evidována dne datum i příchozí platba částky částka odpovídající žalovaným deklarovanému příjmu z jeho zaměstnání, a dále patrné i to, že žalovaný splácel v únoru v SÚ 1 jiný svůj další deklarovaný závazek (půjčku od obec spořitelny„ Peníze na klik“ evidovanou na účtu č. bankovní účet, a kterou následně opětovně v daném měsíci od právnická osoba čerpal). Rovněž je z daného výpisu z účtu zřejmé (a soud to má za zjištěné), že žalovanému byly v souvislosti s „ debetem“ na jeho běžném účtu u právnická osoba tímto peněžním ústavem účtovány průběžně různorodé poplatky a i smluvní úroky v částce cca. částka v daném měsíci (jen dne datum„ debetní úrok částka“), a dále to, že na ve vztahu k předchozím smluvním peněžitým závazkům žalovaného k žalobkyni (na úhradu splátek úvěru číslo) se žalovanému nedostávalo v daném měsíci finančních prostředků (počínaje dnem datum byly zamítány příkazy k inkasu z daného běžného účtu žalovaného ve prospěch účtu žalobkyně, a to pro nedostatek dispoznibilních prostředků na účtu žalovaného). Z výplatní pásky žalovaného za únor 2020 má soud dále za zjištěné, že za únor 2020 činila čistá mzda žalovaného od právnická osoba částka. Z SÚ 1 soud také zjistil, že žalovaný podpisem SÚ 1 také učinil prohlášení (viz. čl. II. SÚ 1), že není účasten řady vyjmenovaných řízení (exekuční, soudní, správní, rozhodčí, insolvenční...), které by byly způsobilé negativně ovlivnit jeho finanční situaci, popř. vymahatelnost závazků z SÚ 1, a že informace, které žalobkyni poskytl jsou k datu jejich poskytnutí pravdivé, přesné, úplné, a že nejsou v žádném ohledu zavádějící, a potvrdil i to, že žalobkyně posoudila jeho schopnost splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, z databází a z jiných zdrojů.

7. K procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením SÚ 1 soud dále zjistil, že žalobkyně provedla také lustra osoby/osobních dokladů žalovaného v registru neplatných občanských průkazů v nebankovním webová adresa v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, přičemž v těchto nezjistila negativních informací k úvěruschopnosti žalovaného (to má soud za zjištěné z těchto luster z datum a z doložené kopie občanského průkazu žalovaného).

8. Z potvrzení o úhradě dluhu z úvěru číslo ze dne datum ve spojení se dvěma výtisky detailu pohybu na účtu z datum (variabilní symbol a variabilní symbol), soud zjistil, že žalobkyně dne datum na podkladě SÚ 1 převedla ze svého účtu na jiný svůj účet částku částka za účelem splnění závazku žalovaného k žalobkyně z dřívější smlouvy o spotřebitelském úvěru účastníků číslo SÚ 2 (o tom svědčí i VS této platby shodný s číselným označením SÚ 2) a dále na účet žalovaného č. bankovní účet částku částka Tyto skutečnosti žalovanému také žalobkyně oznámila, a to stejně jako tu, že částka částka bude započtena na náklady žalobkyně specifikované v čl. 4 SÚ 1 (příjmení má soud za zjištěné i z potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce ze dne datum, potvrzení o úhradě dluhu z úvěru číslo ze dne datum, přehledu úvěru číslo z datum).

9. Z úřední činnosti (a i výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně) je soudu známo, že žalobkyně i v březnu 2020 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru uděleným jí ČNB.

10. Ze zesplatňující upomínky z datum, včetně připojené plné moci a podacího archu z datum, soud zjistil, že žalobkyně žalovaného v této upomínce vyzvala k zaplacení jí evidovaných závazků žalovaného z SÚ 1 ve lhůtě do datum, a to včetně závazku ke splacení nesplacené části úvěrové jistiny v částce částka. Stejně tak má soud za zjištěné z této zesplatňující výzvy, že žalovaný žalobkyni uhradil z titulu SÚ celkem 9 měsíčních splátek sjednaných v SÚ 1, a tedy celkem částku částka.

11. Ze znaleckého posudku číslo interní metodiky a vysvětliv. k vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, přípis ČNB z datum a z článku uveřejněného na serveru člověk v webová adresa, soud s ohledem na přijatý právní názor (jak bude dále shrnut) relevantní skutková zjištění nečinil, a to když tyto důkazy nesvědčily s ohledem na svoji povahu o dle soudu ve věci rozhodujících okolnostech v této věci, konkrétně o konkrétních skutečnostech - poměrech žalovaného v rozhodné době a rozhodných pro závěr o jeho úvěruschopnosti před uzavřením SÚ 1 potažmo před poskytnutím spotřebitelského úvěru dle této smlouvy žalobkyní žalovanému. Stejně tak soud nepřijal relevantní zjištění ani z dalších upomínek žalobkyně pro žalovaného (v těchto žalovaný buď nebyl vyzýván k úhradě jistiny celého dluhu, popř. nebylo ani doloženo jejich odeslání).

12. Po provedeném dokazování soud přijal závěr o skutkovém stavu, podle kterého žalobkyně v řízení neprokázala, že v daném případě posoudila ve vztahu k závazkům žalovaného obsažených v návrhu na uzavření SÚ 1 úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, když naopak z jí dostupných informací o poměrech žalovaného k datum vyplývalo, že tu jsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. I tak ale bylo prokázáno, že žalobkyně dne datum uhradila na podkladě SÚ 1 na splnění jiného závazku žalovaného k žalobkyni (z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo) částku částka a dále na běžný účet žalovaného č. bankovní účet částku částka, kdy i k jejich vrácení žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala přípisem z datum ve lhůtě do datum. Že by došlo k faktickému bezdůvodnému obohacení žalovaného i co do částky částka (způsobem předvídaným v návrhu SÚ 1 v jejím čl. IV. 4. 8 ve spojení s jejím čl. IV. 4. 3.), to soud za prokázané nevzal, a to na rozdíl od té skutečnosti, že žalovaný žalobkyni z titulu téže smlouvy (SÚ 1) uhradil částku částka.

13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1968 věta první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

22. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Po aplikaci cit. zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že nelze přijmout závěr o tom, že by mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyní coby podnikatelem – poskytovatelem spotřebitelského úvěru a žalovaným coby spotřebitelem; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. o. z., a jak se její obsah podával z návrhu na uzavření SÚ 1.

25. Poskytovateli spotřebitelského úvěru byla i v době kontraktace SÚ 1 (podle obsahu smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z.) účastníků uložena povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací, které musely i v tomto konkrétním případě dostát dikci a požadavkům věta první z.č. , a tedy být takové, aby byly (objektivně posuzováno) zhodnotitelné jako v daném případě nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené pro přijetí závěru o tom, že z nich nejsou zřejmé důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele daný spotřebitelský úvěr splácet. Uvedený zákon nestanoví sice výslovně přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy i proto musí být činnost poskytovatele spotřebitelského úvěru a již jen z logiky věci (a pro splnění zákonných požadavků na něho kladených) vždy individuální a zároveň závislá i na tom kterém úvěrovém případě, resp. podmínkách daného úvěru, a přirozeně i na osobě a poměrech každého konkrétního spotřebitele. V řadě případů pak mohou dle názoru soudu pro závěr o„ úvěruschopnosti“ spotřebitele dostačovat již informace, které má o spotřebiteli poskytovatel úvěru na základě jejich vzájemných předchozích či paralelně existujících smluvních vztahů, přičemž obsah těchto informací může být pravidelně důvodem nejméně pro odmítnutí žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru (při opakovaném prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.). Naopak platí ale i to, že takové informace do značné míry mohou svojí vypovídací hodnotou a skladbou odůvodnit i závěr o úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele a ve vztahu k uvažovanému novému spotřebitelskému úvěru.

26. Ustanovení , o spotřebitelském úvěru pak výslovně předpokládá, že zdrojem relevantních informací o spotřebiteli může být i samotný spotřebitel. Toto ustanovení ale v žádném případě nepřesouvá důkazní břemeno za správnost a úplnost poskytnutých údajů na spotřebitele, a ani nezbavuje poskytovatele spotřebitelského úvěru povinnosti jednat při obstarávání informací o spotřebiteli rozhodných pro posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí (a to stejně jako případná prohlášení spotřebitele o splnění těchto povinností ze strany poskytovatele, jak byla soudem zjištěna i v této věci – viz. zejména čl. II. SÚ 1). Řádný postup poskytovatele by pak v každém jednotlivém případě posouzení úvěruschopnosti měl směřovat ke zjištění a posouzení a vyhodnocení specifik každé jednotlivé žádosti o úvěr každého jednotlivého spotřebitele, a naplnit ve svém důsledku i požadavek na získání informací o spotřebiteli, které bude možno objektivně vzato posoudit jako v daném případě nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené pro závěr o schopnosti spotřebitele podmínky daného úvěru plnit, resp. pro závěr o schopnosti splácet úvěr tak jak je uvažovanou smlouvou o úvěru sjednáváno. Mezi takové zdroje informací pak lze zahrnout v obecné rovině lustra osoby spotřebitele v rejstřících příjmení a BRKI/NRKI (sdílející informace z bankovního i nebankovního prostředí splácení úvěrů), ale i informace získané z jakéhokoliv jiného zdroje, včetně těch, jaké v tomto případě dle přijatých skutkových zjištění získala z řady zdrojů (včetně osoby samotného žalovaného jako spotřebitele) žalobkyně.

27. V daném případě nemá soud pochyb o tom, že žalobkyně si byla své zákonné povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost žalovaného vědoma, kdy této se také snažila (nejméně formálně) dostát, ale již nemohl po komplexním vyhodnocení skutečností podávajících se z žalobkyni k datum dostupných zdrojů (podkladů a potažmo i v této věci provedených důkazů) uzavřít, že by z těchto bez důvodných pochybností vyplývalo, že žalovaný jako spotřebitel bude schopen své závazky podávající se z návrhu na uzavření SÚ 1 splácet.

28. Z provedeného dokazování se podává, že žalovaný dle žalobkyní v rozhodné době obstaraných luster a výpisů neprocházel jako osoba povinného v exekuci, osoba dlužníka v insolvenčním řízení apod., a i to, že dle žalovaným samotným žalobkyni deklarovaných a doložených údajů byl svobodný, bez vyživovací povinnosti, a příjmem ze stálého zaměstnání okolo částka měsíčně, a i to že tento příjem byl dle žalovaným deklarovaných údajů o jeho výdajích dostatečný na splácení SÚ 1, a i pravidelných žalovaným deklarovaných platebních závazků žalovaného (a i dalších žalovaným žalobkyni sdělených nutných životních výdajů). Všechny tyto skutečnosti lze z pohledu úvahy o úvěruschopnosti žalovaného v rozhodné době (k datum) a ve vztahu k závazkům žalovaného ze SÚ 1 hodnotit jako pozitivní ukazatele úvěruschopnosti žalovaného.

29. Na druhé straně musel ale soud také uzavřít, že se z dalších provedených důkazů zároveň podává, že se z dalších žalobkyni v téže době dostupných podkladů podávaly i takové skutečnosti, které soud musel vyhodnotit a posoudit podle jejich obsahu a vypovídací hodnoty (a jak to musela učinit ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru i žalobkyně jako poskytovatel takového úvěru) jako takové, že i přes uvedené zjištěné pozitivní ukazatele úvěruschopnosti žalovaného musely být z objektivního hlediska hodnoceny ony další skutečnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru jako z pohledu úvěruschopnosti žalovaného negativní, a vyžadující si přinejmenším jejich další prověření a vyjasnění (pro k datum uvažovanou možnost přijetí konečného závěru o úvěruschopnosti žalovaného v daném případě a ve vztahu k závazkům ze SÚ 1).

30. Tyto další skutečnosti spatřuje soud v následujícím. Předně nelze přehlédnout, že žalovaný relativně krátce po uzavření předchozí smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo s žalobkyní řešil svoji finanční situaci a své finanční potřeby dalším (a dokonce vyšším) spotřebitelským úvěrem od žalobkyně (uzavřením SÚ 1), dále to, že relativně krátce po uzavření této předchozí smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyl žalovaný schopen splácet žalobkyni i nižší závazky právě z této dřívější smlouvy o spotřebitelském úvěru (jak se podává z neprovedených inkas z běžného účtu žalovaného za únor 2020. právě na umoření závazků žalovaného z této dřívější smlouvy), dále to, že žalovaný zjevně nejméně v měsíci předcházejícím uzavření SÚ 1 nebyl schopen se svým pravidelným příjmem ze zaměstnání vyjít při hrazení svých reálných měsíčních potřeb a závazků (a sázek), jak se tyto podávaly z výpisu z běžného účtu za únor 2020. Z něho bylo totiž patrné, že tento měsíc měl žalovaný prakticky stejné příjmy a stejné výdaje (a tedy výdaje násobně vyšší, než jaké deklaroval žalobkyni v rámci popisu svých výdajů v rámci dotazů na jeho poměry v SÚ 1). Rovněž nelze přehlédnout, že žalovaný zjevně nebyl schopen své finanční potřeby a závazky řešit ani dosavadním (a z výpisu z běžného účtu žalovaného za únor 2020 se podávajícím) kontokorentem s limitem 50 000 právnická osoba, a ani z téhož důkazu se podávajícím dalším finančním produktem od téhož peněžního ústavu„ Peníze na klik“. Za situace, kdy pak žalovaný nadto žalobkyni uváděl v rámci svých pravidelných měsíčních výdajů dokonce i kurzové – sportovní sázky (což je sice výdaj nepochybně zbytný, ale měl vést žalobkyni zcela jednoznačně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru k vyšší míře prověřování údajů o finanční situaci spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, potažmo k podrobnějšímu zkoumání subjektivní úvěruschopnosti žalovaného), dospěl soud k závěru, že souhrn všech těchto skutečností (vypovídajících na druhé straně o možném negativním závěru o úvěruschopnosti žalovaného) si v daném případě vyžadoval na straně žalobkyně jednoznačně podrobnější analýzu příjmů a výdajů žalovaného (a za delší časové období), než jaká se podávala z provedených důkazů. Za této situace (a při těchto žalobkyni dostupných skutečností o poměrech žalovaného) bylo na žalobkyni jako na poskytovateli spotřebitelského úvěru (pokud měla dostát požadavkům kladených na ni ), aby od žalovaného např. nejméně vyžádala (nebo jinak získala) doklady o výdajích žalovaného a výpisy z účtu žalovaného za delší časový úsek, popř. jinak rozkryla důvody, proč žalovaný v daném období února 2020 zjevně nevycházel se svým jinak poměrně vysokým příjmem a při relativně nízkých měsíčních výdajích (ale dle výpisu z běžného účtu žalovaného deklarovaných v nízké výši...), a zda jde o stav toliko krátkodobý, nebo nikoliv (pro což naopak svědčily snad veškeré výše popsané negativní zjištění k úvěruschopnosti žalovaného dostupné k datum i žalobkyni). Za tohoto stavu soud uzavřel, že žalobkyně nedostála požadavkům kladených na ni jako na poskytovatele spotřebitelského úvěru zákona o spotřebitelském úvěru.

31. Soud pak v té souvislosti ještě dodává, že posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda lze s určitou mírou jistoty a spolehlivosti predikovat, že spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení a výši splátek zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez zásadních problémů a omezení zaplatit splátky v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. ( ) Ani důkladná analýza pouze jedné ze stran rozpočtu spotřebitele pak sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr postačovat nemůže, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné uzavřít, zda bude schopen uvažované splátky platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní pravidelné výdaje.

32. Soud tedy uzavírá, že úprava ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Je tedy otázkou, zda neplatnost smlouvy je neplatností absolutní nebo relativní.

33. Předchozí právní úprava, platná do datum ukládala v  (ve znění platném od datum) věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Jednalo se o neplatnost absolutní.

34. V projednávané věci byla smlouva uzavřena za účinnosti a otázkou tedy zůstávalo, zda i podle nové právní úpravy bylo možné vyhodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného splnění uvedené povinnosti věřitelem za neplatnou a k takové neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Přitom jejím řešení soud vycházel z judikatorně ustálené zásady, kterou z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud ČR již v nálezu ze dne datum, sp. zn. , nebo v nálezu ze dne datum, sp. zn. Ústavní soud uvedl, že,„ nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy namístě závěr, že jde o smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Smlouva odporuje zákonu a smysl a především účel vyžadují, aby na takové právní jednání bylo nahlíženo jako na neplatné. Proto je taková smlouva absolutně neplatná podle a o.z.

35. Pokud se týká termínu„ veřejný pořádek“ je pojmem mimořádně širokým a v zásadě odpovídá pojmu veřejného zájmu. Jde o souhrn pravidel nebo zásad chování, souhrn zásad, na kterých celá společnost trvá. Takovými zásadami je mimo jiné zásada ochrany spotřebitele jako slabší strany, která našla svůj výraz ve spotřebitelském právu. K posílení norem podílejících se na ochraně spotřebitele jako slabší strany došlo jak v evropském, tak v českém právu.

36. Rovněž Krajský soud v Ostravě uvedl ve svém rozsudku ze dne 14. 3. 2018 sp. zn. , že:„ Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.“

37. Jiný závěr, než že je smlouva absolutně neplatná i za právní úpravy platné od datum, by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům (spotřebitelům) také neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období. Přitom ochrana spotřebitele je průběžně od roku 2010 (kdy platil původní zákon o spotřebitelském úvěru) do současnosti posilována, a to v souladu s evropským právem.

38. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy , který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v  věta druhá Po přijetí tohoto závěru proto soud konečně uzavřel, že žalobu nelze posoudit jako důvodnou ohledně všech žalobou uplatněných nároků výhradně na smluvním základu (opírajících se tedy o předmětnou úvěrovou smlouvu), a tedy co do nárokovaného plnění na nesplacenou úvěrovou část úvěrové jistiny, nárokované smluvní úhrady za smluvní doplňkové služby, smluvní pokutu (a potažmo na požadovaný zákonný úrok z prodlení z těchto nároků s výjimkou toho, žalobkyni ve výroku č. I tohoto rozsudku z částky částka od datum do zaplacení) a i na nárokovaný smluvní úrok.

39. Provedeným dokazováním nicméně bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému na základě SÚ 1, kteroužto soud posoudil jako absolutně neplatnou smlouvu, poskytla fakticky částku celkem částka (dílem na umoření jiného závazku žalovaného u žalobkyně a dílem převodem přímo na účet žalovaného). Obě tato prokázaná plnění z titulu této smlouvy pak nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného (v celkové částce částka), když co do částky částka se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil přímo (přírůstkem finančních prostředků na svém běžném účtu) a v rozsahu částky částka tím, že v této částce zanikl bez platného právního důvodu plněním žalobkyně ve výši částka jiný závazek žalovaného (k žalobkyni a z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo). Z provedeného dokazování se pak podává, že žalovaný z titulu téže absolutně neplatné smlouvy žalobkyni uhradil částka, přičemž kvantifikované bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně činí celkem částka (částka – částka). Tuto částku je proto žalovaný povinen žalobkyni vydat jako bezdůvodné obohacení s oporou v §§ 2991 odst. 1 a 2993 o.z., a to na výzvu žalobkyně (§ 1958 odst. 2 o.z.). K té dle přijatých zjištění došlo prokazatelně poprvé výzvou žalobkyně z datum a ve lhůtě do datum. Tehdy se tak nárok žalobkyně na vydání bezdůvodné obohacení ve výši částka stal splatný. Od datum je proto žalovaný s jeho zaplacením v prodlení (§ 1968 o.z.) a žalobkyni proto přísluší od tohoto dne i nárok na zákonný úrok z prodlení z téže částky (§ 1970 o.z.). Soud proto žalobě vyhověl alespoň co do částky částka s úrokem z prodlení v zákonné výši od datum do zaplacení, a ve zbývajícím rozsahu žalobu ve výroku č. II rozsudku zamítl. Zbývá dodat, že za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nebylo možno vyhodnotit také část úvěru rovnou dle obsahu návrhu na uzavření SÚ 1 částce částka, a to když o tuto byla dle samotné neplatné dohody účastníků v SÚ 1 ponížena jistina úvěru a do majetkové sféry žalovaného tak tato částka fakticky nedošla, přičemž ani závazek žalovaného k jejímu zaplacení (jako k zaplacení v SÚ 1 specifikovaných nákladů žalobkyně) dle podaných právních závěrů a pro absolutní neplatnost SÚ 1 ani platně nevznikl.

40. O nákladech řízení soud rozhodl podle , a podle něhož by právo na náhradu nákladů řízení svědčilo alespoň poměrně žalovanému. Tomu ale žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly a tak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení jak uvedeno ve výroku č. III tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.