Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 228/2021-27
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 11 170 Kč s příslušenstvím (půjčka)
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 480 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 480 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 7 690 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 379,29 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 092,85 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 461,27 Kč od 30. 11. 2019 do 12. 8. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 981,27 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 8 461,27 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 480 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 480 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 7 690 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 379,29 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 092,85 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 461,27 Kč od 30. 11. 2019 do 12. 8. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 981,27 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 8 461,27 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 170 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 13. 10. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) na částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na 23. 11. 2017. Součástí Smlouvy bylo i životní pojištění za poplatek 290 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 6 520 Kč, jež byla v rozsahu 1 538,73 Kč započítána na jistinu, v rozsahu 1 400 Kč započítána na úrok, v rozsahu 2 000 Kč započítána na administrativní poplatek, v rozsahu 1 474,38 Kč započítána na poplatek za hotovostní inkaso a v rozsahu 106,89 Kč započítána na poplatek za životní pojištění. Úvěr byl žalovanému předchůdkyní žalobkyně poskytnut dne 13. 10. 2016 v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil, když poslední úhradu na výše uvedený úvěr provedl dne 12. 11. 2019. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 23. 11. 2017 uhrazena řádně a v plné výši, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8 461,27 Kč ode dne 24. 11. 2017 roční úrokovou sazbou 23,66 %. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 29. 11. 2019. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 12. 10. 2016, a to ve formě úvěru. V rámci Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou 58 pravidelných týdenních splátek ve výši 305 Kč. V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal kromě vrácení poskytnutých prostředků zaplatit i úrok z poskytnuté částky ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatek za pojištění anonymizována dvě slova ve výši 290 Kč. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému předmětné prostředky v hotovosti, při podpisu Smlouvy RPSN činilo 75,72 %.
6. Z karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne 11. 10. 2016 soud zjistil, že žalovaný požádal o zápůjčku ve výši 10 000 Kč, když dle svého prohlášení měl bydlet v nájmu. Byl svobodný, bezdětný s učňovským vzděláním. Pracoval ve společnosti právnická osoba v obec na blíže neurčené pozici na dobu určitou do 1. 12. 2016. Jako příjmy uvedl celkem částku 16 100 Kč měsíčně. Jako své měsíční náklady žalovaný vedl celkem částku 10 650 Kč, když náklady na bydlení měly činit 5 650 Kč měsíčně, osobní výdaje jako např. telekomunikační služby, jídlo, doprava a oblečení, pak částku 4 500 Kč měsíčně a spoření ve výši 500 Kč měsíčně. Z této karty je také zřejmé, že při žádosti o úvěr žalovaný měl předložit zástupkyni předchůdkyně žalobkyně pracovní smlouvu, výpis z účtu a nájemní smlouvu.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, včetně její přílohy, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni.
8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, včetně podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni.
9. Z předžalobní upomínky ze dne 11. 12. 2020, včetně podacího lístku ze 14. 12. 2020, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 19 459,34 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení spolu.
10. Zbylé listin y založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
11. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
12. Dne 12. 10. 2016 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti, při podpisu Smlouvy. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý úvěr – spotřebitelský úvěr splácet formou 58 pravidelných týdenních splátek ve výši 305 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tuto zápůjčku vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 290 Kč. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný celkem na uplatněné pohledávky uhradil 6 520 Kč. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 21. 7. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině. Soud shledal kartu zákazníka – žádost o zápůjčku jako velmi neurčitě formulovou, kdy předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že příjmy žalovaného jsou měsíčně 16 100 Kč. Není však zřejmé, jakou pozici měl žalovaný u svého zaměstnavatele vykonávat. Předchůdkyně žalobkyně tak nemohla ani posoudit, jestli částka 16 100 Kč odpovídá pracovnímu zařazení žalovaného, nebo je nadsazená. Stejně tak částka nákladů na bydlení a inkaso ve výši 5 650 Kč se jeví jako silně podhodnocená, uvážíme-li, že žalovaný bydlel sám (zvolil možnost nájemník, nikoliv spolubydlící) a tato částka by tak kromě holého platu měla obsahovat i náklady na energie a služby související s užíváním bytu, např. zálohy na plyn, elektřinu, vodné a stočné, svoz odpadu atd. Stejné pochybnosti o věrohodnosti údajů jsou i u částky 4 500 Kč, jež by měla pokrývat měsíční náklady žalovaného na jídlo, telekomunikační služby, léky, dopravu a oblečení. Pokud přitom z karty zákazníka vyplývá, že bydlel v obec a do zaměstnání dojížděl do obec tak významná část této částky musela být použita na dojíždění. I tato částka se tak jeví jako silně podhodnocená. Předchůdkyně žalobkyně se navíc spokojila jen s prohlášením, že své zástupkyně, že této byly předloženy výpisy z účtu, pracovní smlouva a nájemní smlouvy, není však již zřejmé, co tyto doklady obsahovaly, zejména k jak dlouhému období se výpisy z účtu vztahovaly a jestli skutečně z nich vyplýval disponibilní měsíční příjem žalovaného 5 450 Kč. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela z jakýchkoliv dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a žalovaného o tomto postoupení stejného dne informovala. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 29. 11. 2019 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
15. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 o.z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
17. Dle § 1968 o.z. , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 9 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle stejného ustanovení ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
21. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 9 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo), dle níž není z pohledu § 9 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. A to zejména za situace, kdy pro jednotlivé vstupní hodnoty posouzení úvěruschopnosti neměla předchůdkyně žalobkyně žádné podklady, kromě prohlášení své obchodní zástupkyně, a to navíc za situace, kdy deklarované částky výdajů se jeví jako silně podhodnocené.
22. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši 10 000 Kč původně z důvodu poskytnutí úvěru – spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil jen v rozsahu 6 520 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 3 480 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách, včetně pojištění. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. dne 12. 8. 2021. Nejpozději dne 13. 8. 2021 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z. , kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , avšak ve své výši zároveň limitována žalobním návrhem žalobkyně, tj. 8,05 % ročně. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019.
23. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 3 480 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný byl úspěšný co do částky 7 690 Kč s úrokem z prodlení a ostatním příslušenstvím uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
25. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.