Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 119/2021-29

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 11 040 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši

10 % ročně z částky 8 000 Kč od 26. 4. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 3 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 040 Kč od 26. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 655,16 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 26. 4. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 3 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 040 Kč od 26. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 655,16 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 11 040 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba (dále též„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalovanému dne datum na jeho účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně poté, co žalovaný odsouhlasil návrh smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 040 Kč nejpozději do datum. Ve lhůtě splatnosti však žalovaný nic neuhradil. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným v celkové výši 11 040 Kč na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, o čemž byl žalovaný písemně informován. Po postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a registru exekucí (vždy s negativním výsledkem). Vzhledem k tomu, že výše zápůjčky byla nižší než minimální měsíční mzda, mohl žalovaný zápůjčku bez potíží splatit. Žalobkyně k této skutečnosti nenavrhla žádné důkazy (ani k výzvě soudu).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně řádně omluvila svojí přítomnost při jednání a žádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti, neboť jsou pro to podle jejího názoru splněny předpoklady. Soud proto postupoval podle , (dále jen „ “), a věc projednal a rozhodnul bez přítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise.

4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předložené smlouvy o zápůjčce číslo soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu dne datum jednali prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a výsledkem jednání měla být uvedená smlouva. Ze znění smlouvy a informací o zápůjčce soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet částku 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 040 Kč nejpozději do datum. Z potvrzení o provedené platbě a sdělení příjmení příjmení má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně skutečně dne datum poskytla na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Ve výše uvedené lhůtě splatnosti však žalovaný poskytnuté prostředky včetně poplatku neuhradil, jak soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávky, které bylo žalovanému odesláno společně s předžalobní výzvou dne datum (viz podací lístek). Žalovaný byl uvedenými písemnostmi informován o tom, že dosud neuhrazená pohledávka ve výši 11 040 Kč byla postoupena na žalobkyni (uvedené má soud za prokázané také z předložené smlouvy o postoupení pohledávek číslo uzavřené mezi žalobkyní a její předchůdkyní na základě dříve sjednané rámcové smlouvy o úplatném postoupení pohledávek ze dne datum), a byl současně vyzván k úhradě dluhu. Svůj dluh však ani dodatečně neuhradil. Pokud jde o otázku ověření úvěruschopnosti žalovaného, soudu bylo ze strany žalobkyně pouze sděleno, že její předchůdkyně provedla lustraci insolvenčního rejstříku a evidence exekucí, jimiž však žalovaný v době sjednávání smlouvy neprocházel. Konkrétní informace o poměrech žalovaného, ani důkazní prostředky k prokázání uvedených skutečností, však soud k dispozici nemá.

5. Podle , (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle ustanovení upravujících smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., ačkoliv se žalobkyně žalobou domáhala úhrady dluhu z titulu smlouvy o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce je reálná smlouva, jež vzniká okamžikem přenechání, resp. odevzdání zapůjčené věci vydlužiteli. Oproti tomu smlouva o úvěru je konsenzuální smlouva, která vzniká okamžikem uzavření, tj. sjednání obsahu závazku, kdy smluvní strany projevují vůli se jím řídit, a k plnění dle smlouvy dojde až následně. Taktomu bylo i v tomto případě, když peněžní prostředky byly poskytnuty až na základě ujednaného smluvního závazku. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. ). Z výše uvedeného vyplývá, že úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem bez důvodných pochybností zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit; jinak je smlouva neplatná.

10. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tvrdila jen zcela formálně, že její předchůdkyně z insolvenčního rejstříku a evidence exekucí zjistila, že žalovaný neměl problémy se splácením svých závazků. Žalobkyně soudu nepředložila žádný důkazní prostředek, který by potvrzoval pravdivost uvedeného tvrzení. Žalobkyně netvrdila ani žádné konkrétní skutečnosti, zejména pokud jde o osobní poměry žalovaného, zdroj a výši jeho příjmů a veškeré výdaje a závazky žalovaného, které by byly způsobilé ovlivnit jeho schopnost poskytnutý úvěr řádně splácet. Pro nepřítomnost na jednání nemohla být žalobkyně ani vyzvána podle a 3 , aby patřičná tvrzení doplnila a označila důkazy. Žalobkyni přitom muselo být z předchozí výzvy soudu zřejmé, že soud má o skutkových okolnostech věci pochybnosti. Pro nesplnění povinnosti tvrzení ani povinnosti důkazní soud nemohl učinit závěr, že předchůdkyně žalobkyně splnila svoji povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru. Soud proto v souladu s  zákona o spotřebitelském úvěru posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako neplatnou, přičemž k této neplatnosti přihlédl dle o. z. i bez návrhu.

11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná s účinky ex-tunc a mezi stranami současně není jiné platné smluvní ujednání. Nelze tedy považovat za platně ujednané jakékoli peněžité platby. Žalobkyně nicméně v řízení prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka dle § 1879 o. z. řádně postoupena), oč se obohatil. Bezdůvodné obohacení tak odpovídá té části fakticky čerpaných peněžních prostředků, na které žalovaný dosud ničeho neuhradil. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný skutečně na poskytnuté prostředky nic neuhradil. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 8 000 Kč společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s  o. z. ve spojení s ve výši 10 % ročně z dlužné částky od datum (tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru) do zaplacení. V souladu s  bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

14. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 040 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku s ohledem na výše uvedené zamítnul, a to včetně příslušenství.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednil částečný úspěch žalovaného představovaný částkou 3 040 Kč, který ve vztahu k úspěchu žalobkyně představovanému částkou 8 000 Kč, znamená úspěch 28 % z celkového předmětu řízení, čemuž odpovídá úspěch žalobkyně 72 %. Žalobkyně tak má ve smyslu vůči žalovanému, po započtení jeho procesního úspěchu, právo na náhradu 44 % jí vzniklých nákladů řízení.

16. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle , jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a žaloby) ve výši 3x 200 Kč podle , a a d) , advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále by žalobkyni náležel třikrát režijní paušál po 100 Kč podle AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 1 489 Kč.

17. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (44 %) ve výši 655,16 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.