Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 225/2021-68
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení titul.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 69 562 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nároku č. 1 částku ve výši 15 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 900 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení s na nároku č. 2 částku ve výši 2 722 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 722 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v nároku č. 1 co do částky 19 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 519,76 Kč, úroku ve výši 19,12 % ročně z částky 23 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení přesahujícího zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku č. I, v nároku č. 2 co do částky 27 356 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 133,02 Kč a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 21 792,01 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení přesahujícího zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku č. I a v nároku č. 3 co do částky 4 584 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 985,65 Kč, úroku ve výši 19,32 % ročně z částky 3 518,42 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 510,17 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 3 518,42 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nároku č. 1 částku ve výši 15 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 900 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení s na nároku č. 2 částku ve výši 2 722 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 722 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v nároku č. 1 co do částky 19 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 519,76 Kč, úroku ve výši 19,12 % ročně z částky 23 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení přesahujícího zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku č. I, v nároku č. 2 co do částky 27 356 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 133,02 Kč a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 21 792,01 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení přesahujícího zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku č. I a v nároku č. 3 co do částky 4 584 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 985,65 Kč, úroku ve výši 19,32 % ročně z částky 3 518,42 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 510,17 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 3 518,42 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil zaplacení částky 69 562 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze tří smluv o zápůjčce. Žalobkyně svůj nárok č. 1 odůvodnila tím, že společnost právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“) posoudila úvěruschopnost žalovaného a následně s ním uzavřela dne 17. 11. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytl právnická osoba žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnická osoba zpět úrok ve výši 4 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč. Dále bylo mezi smluvními stranami sjednáno životní pojištění, na které se žalovaný zavázal zaplatit 600 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 700 Kč, poslední splátka tak byla stanovena na 11. 1. 2020. Žalovaný na pohledávku za celou dobu splácení uhradil pouze částku 7 100 Kč (poslední platba uhrazena dne 21. 11. 2019), která byla započtena v částce 4 600 Kč na úrok, v částce 766,70 Kč na poplatek za administrativní činnost, v částce 1 627,18 Kč na hotovostní inkaso splátek a v částce 106,12 Kč na poplatek za životní pojištění. Vzhledem k tomu, že celková dlužná částka nebyla zaplacena do 11. 1. 2020, žalobkyně úročí nezaplacenou jistinu úrokem ve výši 19,12 % ročně od 12. 1. 2020 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla dne 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném na nároku č. 1 uhradit částku 34 900 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 23 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 833,30 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 572,82 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 493,88 Kč. Dále žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 4 519,76 Kč (úrok ve výši 19,12 % ročně z částky 23 000 Kč od 12. 1. 2020 do 15. 1. 2021), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 363,89 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 23 000 Kč od 12. 1. 2020 do 15. 1. 2021), úroků ve výši 19,12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 23 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 10,00 % ročně z dlužné částky ve výši 23 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
2. Nárok č. 2 žalobkyně odůvodnila tím, že právnická osoba posoudil úvěruschopnost žalovaného a následně s ním uzavřela dne 1. 9. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytl právnická osoba žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnická osoba zpět úrok ve výši 3 740 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,27 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 400 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 78 týdenních splátkách po 534 Kč, poslední splátka tak byla stanovena na 29. 2. 2020. Žalovaný na pohledávku za celou dobu splácení uhradil pouze částku 11 502 Kč (poslední platba uhrazena dne 21. 11. 2019), která byla započtena v částce 207,99 Kč na jistinu, v částce 3 740 Kč na úrok, v částce 4 393,93 Kč na poplatek za administrativní činnost a v částce 3 160,08 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Vzhledem k tomu, že celková dlužná částka nebyla zaplacena do 29. 2. 2020, žalobkyně úročí nezaplacenou jistinu úrokem ve výši 21,27 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla dne 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném na nároku č. 2 uhradit částku 30 078 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 21 792,01 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 6,07 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 279,92 Kč. Dále žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 4 133,02 Kč (úrok ve výši 21,27 % ročně z částky 21 792,01 Kč od 1. 3. 2020 do 15. 1. 2021), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 943,12 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 21 792,01 Kč od 1. 3. 2020 do 15. 1. 2021), úroků ve výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny ve výši 21 792,01 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 10,00 % ročně z dlužné částky ve výši 21 792,01 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
3. Nárok č. 3 žalobkyně odůvodnila tím, že právnická osoba posoudil úvěruschopnost žalovaného a následně s ním uzavřela dne 18. 6. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytl právnická osoba žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnická osoba zpět úrok ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Dále bylo mezi smluvními stranami sjednáno životní pojištění, na které se žalovaný zavázal zaplatit 360 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 456 Kč, poslední splátka tak byla stanovena na 12. 8. 2019. Žalovaný na pohledávku za celou dobu splácení uhradil pouze částku 22 776 Kč (poslední platba uhrazena dne 21. 11. 2019), která byla započtena v částce 11 481,58 Kč na jistinu, částce 3 000 Kč na úrok, v částce 3 000 Kč na poplatek za administrativní činnost, v částce 4 994,74 Kč na hotovostní inkaso splátek a v částce 299,68 Kč na životní pojištění. Vzhledem k tomu, že celková dlužná částka nebyla zaplacena do 12. 8. 2019, žalobkyně úročí nezaplacenou jistinu úrokem ve výši 19,32 % ročně od 13. 8. 2019 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla dne 15. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném na nároku č. 3 uhradit částku 4 584Kč, která se skládá z jistiny ve výši 3 518,42 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 005,26 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 60,32 Kč. Dále žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 985,65 Kč (úrok ve výši 19,32 % ročně z částky 3 518,42 Kč od 13. 8. 2019 do 15. 1. 2021), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 510,17 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 3 518,42 Kč od 13. 8. 2019 do 15. 1. 2021), úroků ve výši 19,32 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 518,42 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 10,00 % ročně z dlužné částky ve výši 3 518,42 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
4. Žalobkyně na výzvu soudu k doložení listin k prokázání posouzení úvěruschopnosti dne 26. 10. 2021 uvedla, že splnila povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Majetková situaci žalovaného byla ověřena před uzavřením jednotlivých smluv z pracovních smluv a výplatních pásek. Žalobkyně kopii těchto dokladů nemá k dispozici. právnická osoba neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného a jeho příjem považoval za dostatečný a proto úvěr poskytl.
5. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
6. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
7. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/ 2016 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 občanského zákoníku, pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.
12. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Nejprve se soud zabýval nárokem č. 3, protože byl sjednán nejdříve:
14. Z karty zákazníka ze dne 18. 6. 2018 vyplývá, že žalovaný požádal o poskytnutí zápůjčky ve výši 15 000 Kč, uvedl, že je rozvedený, žije v nájmu s partnerkou (údajně doloženo nájemní smlouvou), má jedno nezaopatřené dítě. Žalovaný uvedl, že má v současnosti zápůjčku u právnická osoba v celkové výši 5 400 Kč s celkovou měsíční splátkou 1 200 Kč. Žalovaný uvedl, že zaměstnaný na hlavní pracovní poměr u název zaměstnavatele se smlouvou na dobu neurčitou, kdy jeho čistý příjem činí 10 896 Kč (údajně ověřeno z pracovní smlouvy a výplatních pásek). Výdaje žalovaného celkem pak činí 7 850 Kč (tj. výdaje na bydlení 1 500 Kč, osobní výdaje 5 150 Kč, splátky úvěrů 1 200 Kč). Žalovaný prohlásil, že je proti němu vedena 1 exekuce. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo ze dne 18. 6. 2018 (dále jen„ smlouva“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právnická osoba ujednání, dle kterého mu byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 27 360 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 15 000 Kč, úroku ve výši 3 000 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč (při 60 splátkách činí 40 % z výše spotřebitelského úvěru), administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč (tj. administrativní poplatek ve výši 20 % ze spotřebitelského úvěru) a pojištění název pojištění ve výši 360 Kč. Žalovaný bude celkovou dlužnou částku hradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 456 Kč, přičemž první splátku je povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. Dle čl. 1 smlouvy zaplatí žalovaný za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou splatnou po celou dobu trvání smlouvy, v případě smlouvy uzavřené na 60 týdnu činí úroková sazba 32,15 % ročně. Dle čl. 2 smlouvy úhrady žalovaného v podobě týdenních splátek se započítávají nejprve na (i) úrok, poté na (ii) poplatek, poté na (iii) jistinu. Dle čl. 2 smlouvy je tato smlouva uzavřena na dobu určitou, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru do dne vypořádání veškerých závazků. Dle čl. 9 smlouvy se smluvní strany dohodly, že částka 4 841 Kč se použije na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru číslo čerpaného žalovaným v minulosti (refinancování), takže žalovanému bude vyplacena pouze částka 10 159 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 soud zjistil, že právnická osoba postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byl rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto přípisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 13. 5. 2021 vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.
15. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným ujednání, na základě kterého poskytla žalovanému v den podpisu ujednání částku 15 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit celkovou částku 27 360 Kč, který se skládá z jistiny, úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek a pojistného. Žalovaný na pohledávku celkem zaplatil částku 22 776 Kč.
16. právnická osoba jako podnikatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 18. 6. 2018 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaný povinen peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl právnická osoba dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. právnická osoba měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. právnická osoba tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou, rozhodnutím o přiznání sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Toto právnická osoba učinil, měl však kriticky hodnotit, zda má žalovaný dostatek finančních prostředků na to, aby dlužnou částku splácel. Průměrná mzda činila v 2. pololetí roku 2018 částku 31 851 Kč, pokud měl žalovaný čistý příjem ve výši 10 896 Kč, byl jeho příjem velmi nízký. Rovněž výdaje žalovaného na bydlení, když deklaroval, že žije v nájmu i jeho osobní výdaje, ze kterých má živit nezaopatřené dítě (ve skutečnosti soud zjistil, že žalovaný v době uzavření smlouvy měl dvě nezaopatřené děti) se jeví jako značně podhodnocené a neodpovídají běžným nákladům průměrného člověka. Pokud žalovaný dále uvedl, že je proti němu vedeno jedno exekuční řízení, měl si právnická osoba ověřit schopnost žalovaného úvěr splácet i z jiných zdrojů. Pokud by právnická osoba postupoval s dostatečnou obezřetností, zjistil by, že žalovaný má ve skutečnosti 2 vyživovací povinnosti a exekučních řízení je proti žalovanému vedeno hned několik (dvě v roce 2014, jedno v roce 2015, jedno v roce 2016 a jedno v roce 2018), kdy bylo vůči němu v rámci exekuce vymáháno i dlužné výživné ve výši 193 500 Kč. právnická osoba tedy postupoval v rozporu s ustanoveními § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když zcela ignoroval důvodnou pochybnost, že žalovaný nebude schopen spotřebitelský úvěr splácet a to na základě porovnání jeho příjmů a výdajů ale i způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel zápůjčky před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalovaný tak měl částku 15 000 Kč, která mu byla prokazatelně poskytnuta, žalobkyni vrátit, a to dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný na nároku č. 3 zaplatil celkem částku 22 776 Kč, jistina pohledávky ve výši 15 000 Kč tak byla zcela zaplacena a žalovaný dokonce uhradil o 7 776 Kč více. Vzhledem k tomu, že žalovaný má dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uhradit pouze jistinu, která byla uhrazena, byl celý nárok č. 3 zamítnut. Přeplatek žalovaného ve výši 7 776 Kč bude použit na ostatní nároky.
17. Dále se soud zabýval nárokem č. 2:
18. Z karty zákazníka ze dne 1. 9. 2018 vyplývá, že žalovaný požádal o poskytnutí zápůjčky ve výši 22 000 Kč, uvedl, že je rozvedený, žije v nájmu s partnerkou (údajně doloženo nájemní smlouvou), má jedno nezaopatřené dítě. Žalovaný uvedl, že má v současnosti zápůjčku u právnická osoba v celkové výši 22 660 Kč s celkovou měsíční splátkou 1 824 Kč. Žalovaný uvedl, že zaměstnaný na hlavní pracovní poměr u název zaměstnavatele se smlouvou na dobu neurčitou, kdy jeho čistý příjem činí 11 826 Kč (údajně ověřeno z pracovní smlouvy a výplatních pásek). Výdaje žalovaného celkem pak činí 8 474 Kč (tj. výdaje na bydlení 1 500 Kč, osobní výdaje 5 150 Kč, splátky úvěrů 1 824 Kč). Žalovaný prohlásil, že je proti němu vedena 1 exekuce. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo ze dne 1. 9. 2018 (dále jen„ smlouva“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právnická osoba ujednání, dle kterého mu byla poskytnuta částka ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 41 580 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 22 000 Kč, úroku ve výši 3 740 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 11 440 Kč (při 78 splátkách činí 52 % z výše spotřebitelského úvěru), administrativní poplatek ve výši 4 400 Kč (tj. administrativní poplatek ve výši 20 % ze spotřebitelského úvěru). Žalovaný bude celkovou dlužnou částku hradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách ve výši 534 Kč, přičemž první splátku (ve výši 462 Kč) je povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. Dle čl. 1 smlouvy zaplatí žalovaný za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou splatnou po celou dobu trvání smlouvy, v případě smlouvy uzavřené na 78 týdnu činí úroková sazba 21,27 % ročně. Dle čl. 2 smlouvy úhrady žalovaného v podobě týdenních splátek se započítávají nejprve na (i) úrok, poté na (ii) poplatek, poté na (iii) jistinu. Dle čl. 2 smlouvy je tato smlouva uzavřena na dobu určitou, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru do dne vypořádání veškerých závazků. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 soud zjistil, že právnická osoba postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byl rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto přípisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 13. 5. 2021 vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.
19. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným ujednání, na základě kterého poskytla žalovanému v den podpisu ujednání částku 22 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit celkovou částku 41 580 Kč, který se skládá z jistiny, úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek a pojistného. Žalovaný na pohledávku celkem zaplatil částku 19 278 Kč (tj částku 11 502 Kč, kterou žalobkyně uvedla v žalobě a dále částku 7 776 Kč jako přeplatek z nároku č. 3.
20. právnická osoba jako podnikatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 1. 9. 2018 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 22 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaný povinen peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl právnická osoba dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. právnická osoba měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. právnická osoba tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou, rozhodnutím o přiznání sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. právnická osoba si vyjádření žalovaného o jeho příjmech a výdajích vyžádal, měl však i kriticky hodnotit, zda má žalovaný dostatek finančních prostředků na to, aby dlužnou částku splácel. Průměrná mzda činila v 2. pololetí roku 2018 částku 31 851 Kč, pokud měl žalovaný čistý příjem ve výši 11 826 Kč, byl jeho příjem velmi nízký. Rovněž výdaje žalovaného na bydlení, když deklaroval, že žije v nájmu i jeho osobní výdaje, ze kterých má živit nezaopatřené dítě (ve skutečnosti soud zjistil, že žalovaný v době uzavření smlouvy měl dvě nezaopatřené děti) se jeví jako značně podhodnocené a neodpovídají běžným nákladům průměrného člověka. Pokud žalovaný dále uvedl, že je proti němu vedeno jedno exekuční řízení, měl si právnická osoba ověřit schopnost žalovaného úvěr splácet i z jiných zdrojů. Pokud by právnická osoba postupoval s dostatečnou obezřetností, zjistil by, že žalovaný má ve skutečnosti 2 vyživovací povinnosti a exekučních řízení je proti žalovanému vedeno hned několik (dvě v roce 2014, jedno v roce 2015, jedno v roce 2016 a jedno v roce 2018), kdy bylo vůči němu v rámci exekuce vymáháno i dlužné výživné ve výši 193 500 Kč. právnická osoba tedy postupoval v rozporu s ustanoveními § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když zcela ignoroval důvodnou pochybnost, že žalovaný nebude schopen spotřebitelský úvěr splácet a to na základě porovnání jeho příjmů a výdajů ale i způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel zápůjčky před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalovaný tak měl částku 22 000 Kč, která mu byla prokazatelně poskytnuta, žalobkyni vrátit, a to dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný na nároku č. 2 zaplatil celkem částku 19 278 Kč, na jistině pohledávky tak zbývá uhradit částku 2 722 Kč. Žalovaný tak měl částku 8 000 Kč, která mu byla poskytnuta žalobkyni, vrátit, a to dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem. První prokazatelná výzva k úhradě dluhu byla žalovanému zaslána v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, dle které měl žalovaný dlužnou částku uhradit do 10 dnů po obdržení dopisu, který byl odeslán dne 22. 2. 2021 Poslední den k úhradě byl 8. 3. 2021. Jestliže žalovaný do této lhůty dlužnou částku neuhradil, dostal se od 9. 3. 2021 s úhradou částky 2 722 Kč do prodlení a je od této doby povinen zaplatit žalobkyni dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku i zákonný úrok z prodlení z této částky. Soud tedy na nároku č. 2 přiznal žalobkyni právo na úhradu částky 2 722 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 3. 2021 do zaplacení. Co do částky 27 356 Kč (tj. 30 078 Kč 2 722 Kč) pak byla žaloba zamítnuta, dále byl zamítnut nárok na smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení přesahující zákonný úrok z prodlení, který byl žalobkyni přiznán.
21. Dále se soud zabýval nárokem č. 1:
22. Z karty zákazníka ze dne 17. 11. 2018 vyplývá, že žalovaný požádal o poskytnutí zápůjčky ve výši 23 000 Kč, uvedl, že je rozvedený, žije v nájmu s partnerkou (údajně doloženo nájemní smlouvou), má jedno nezaopatřené dítě. Žalovaný uvedl, že má v současnosti zápůjčku u právnická osoba v celkové výši 17 784 Kč s celkovou měsíční splátkou 1 824 Kč. Žalovaný uvedl, že zaměstnaný na hlavní pracovní poměr u název zaměstnavatele se smlouvou na dobu neurčitou, kdy jeho čistý příjem činí 10 728 Kč (údajně ověřeno z pracovní smlouvy a výplatních pásek) a dále má další příjem ve výši 7 000 Kč. Výdaje žalovaného celkem pak činí 9 674 Kč (tj. výdaje na bydlení 2 700 Kč, osobní výdaje 5 150 Kč, splátky úvěrů 1 824 Kč). Žalovaný prohlásil, že je proti němu vedena 1 exekuce. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo ze dne 17. 11. 2018 (dále jen„ smlouva“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právnická osoba ujednání, dle kterého mu byla poskytnuta částka ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 42 000 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 23 000 Kč, úroku ve výši 4 600 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč (při 60 splátkách činí 40 % z výše spotřebitelského úvěru), administrativní poplatek ve výši 4 600 Kč (tj. administrativní poplatek ve výši 20 % ze spotřebitelského úvěru) a poplatek za pojištění název pojištění. Žalovaný bude celkovou dlužnou částku hradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 700 Kč, přičemž první splátku je povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. Dle čl. 1 smlouvy zaplatí žalovaný za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou splatnou po celou dobu trvání smlouvy, v případě smlouvy uzavřené na 78 týdnu činí úroková sazba 32,15 % ročně. Dle čl. 2 smlouvy úhrady žalovaného v podobě týdenních splátek se započítávají nejprve na (i) úrok, poté na (ii) poplatek, poté na (iii) jistinu. Dle čl. 2 smlouvy je tato smlouva uzavřena na dobu určitou, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru do dne vypořádání veškerých závazků. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 soud zjistil, že právnická osoba postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byl rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto přípisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 13. 5. 2021 vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.
23. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným ujednání, na základě kterého poskytla žalovanému v den podpisu ujednání částku 23 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit celkovou částku 42 000 Kč, který se skládá z jistiny, úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek a pojistného. Žalovaný na pohledávku celkem zaplatil částku 7 100 Kč.
24. právnická osoba jako podnikatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 17. 11. 2018 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 23 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaný povinen peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl právnická osoba dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. právnická osoba měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. právnická osoba tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou, rozhodnutím o přiznání sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. právnická osoba si vyjádření žalovaného o jeho příjmech a výdajích vyžádal, měl však i kriticky hodnotit, zda má žalovaný dostatek finančních prostředků na to, aby dlužnou částku splácel. Průměrná mzda činila v 2. pololetí roku 2018 částku 31 851 Kč, pokud měl žalovaný čistý příjem ve výši 10 728 Kč, byl jeho příjem velmi nízký, přičemž je otázkou, zda byl další příjem žalovaného ve výši 7 000 Kč nějakým způsobem žalovaným doložen. Rovněž výdaje žalovaného na bydlení, když deklaroval, že žije v nájmu i jeho osobní výdaje, ze kterých má živit nezaopatřené dítě (ve skutečnosti soud zjistil, že žalovaný v době uzavření smlouvy měl dvě nezaopatřené děti) se jeví jako značně podhodnocené a neodpovídají běžným nákladům průměrného člověka. Pokud žalovaný dále uvedl, že je proti němu vedeno jedno exekuční řízení, měl si právnická osoba ověřit schopnost žalovaného úvěr splácet i z jiných zdrojů. Pokud by právnická osoba postupoval s dostatečnou obezřetností, zjistil by, že žalovaný má ve skutečnosti 2 vyživovací povinnosti a exekučních řízení je proti žalovanému vedeno hned několik (dvě v roce 2014, jedno v roce 2015, jedno v roce 2016 a jedno v roce 2018), kdy bylo vůči němu v rámci exekuce vymáháno i dlužné výživné ve výši 193 500 Kč. právnická osoba tedy postupoval v rozporu s ustanoveními § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když zcela ignoroval důvodnou pochybnost, že žalovaný nebude schopen spotřebitelský úvěr splácet a to na základě porovnání jeho příjmů a výdajů ale i způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel zápůjčky před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalovaný tak měl částku 23 000 Kč, která mu byla prokazatelně poskytnuta, žalobkyni vrátit, a to dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný na nároku č. 3 zaplatil celkem částku 7 100 Kč, na jistině pohledávky tak zbývá uhradit částku 15 900 Kč. Žalovaný tak měl částku, která mu byla poskytnuta, žalobkyni vrátit, a to dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem. První prokazatelná výzva k úhradě dluhu byla žalovanému zaslána v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, dle které měl žalovaný dlužnou částku uhradit do 10 dnů po obdržení dopisu, který byl odeslán dne 22. 2. 2021 Poslední den k úhradě byl 8. 3. 2021. Jestliže žalovaný do této lhůty dlužnou částku neuhradil, dostal se od 9. 3. 2021 s úhradou částky 15 900 Kč do prodlení a je od této doby povinen zaplatit žalobkyni dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku i zákonný úrok z prodlení z této částky. Soud tedy na nároku č. 3 přiznal žalobkyni právo na úhradu částky 15 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 3. 2021 do zaplacení. Co do částky 19 000 Kč (tj. 34 900 Kč 15 900 Kč) pak byla žaloba zamítnuta, dále byl zamítnut nárok na smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení přesahující zákonný úrok z prodlení, který byl žalobkyni přiznán.
25. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, měl-li účastník úspěch jen částečný. Převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
26. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.