Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 307/2021-54
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 45 646 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhá úroku ve výši 60,48% ročně z částky 27 831,23 Kč od 24. 7. 2020 do 16. 8. 2020, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 45 646,68 Kč s úrokem z prodlení z částky 35 850 Kč ve výši 8,25% ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 40% ročně z částky 27 831,23 Kč od 24. 7. 2020 do 16. 8. 2020, úrokem ve výši 10% ročně z částky 27 831,23 Kč od 17. 8. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby kdy celkový úrok za dobu od 24. 7. 2020 dosáhne částky 114 868 Kč.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 12 120 Kč.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhá úroku ve výši 60,48% ročně z částky 27 831,23 Kč od 24. 7. 2020 do 16. 8. 2020, zastavuje. II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 45 646,68 Kč s úrokem z prodlení z částky 35 850 Kč ve výši 8,25% ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 40% ročně z částky 27 831,23 Kč od 24. 7. 2020 do 16. 8. 2020, úrokem ve výši 10% ročně z částky 27 831,23 Kč od 17. 8. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby kdy celkový úrok za dobu od 24. 7. 2020 dosáhne částky 114 868 Kč. III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 12 120 Kč.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 3. 6. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému po důkladném prověření jeho úvěruschopnosti (z důkladů i databází SOLUS a NRKI) úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 162,46 % ročně a měsíční úhradou za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 371 Kč splatit ve 36 měsíčních splátkách po 3 030 Kč, neplnil však řádně podmínky smlouvy, od 18. 7. 2019 do 17. 4. 2020 splatil pouze 10x 3 030 Kč a ocitl se v prodlení. V důsledku prodlení přesahujícího 60 dní došlo ke dni 22. 7. 2020 k zesplatnění celého úvěru a žalovaný dluží žalobkyni na„ nové jistině úvěru“ (dlužná původní jistina úvěru a přirostlý úrok) částku 34 737,35 Kč, na smluvní pokutě částku 9 796,68 Kč, na úhradách za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr částku 1 113 Kč a dále smluvní úrok z dlužné jistiny 27 831,23 Kč ode dne 24. 7. 2020 do zaplacení.
2. Žalobkyně při ústním jednání vzala žalobu zpět v části I 3) co do úroku ve výši 60,48% ročně s tím, že požadovala úrok ve výši 40% ročně, ve zbývající části navrhla, aby soud žalobě vyhověl.
3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z hodnocení klienta (č.l. 23-24), výpisu z účtu (č.l. 18), potvrzení zaměstnavatele (č.l. 27) a výplatních pásek (č.l. 25-26) soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, který byl v té době zaměstnán u osoby podnikající pod označením jméno příjmení název anonymizována čtyři slova, IČO, čistá měsíční mzda činila v roce 2019 v březnu i v dubnu 28 240 Kč (výplatní pásky) Výdaje zahrnovaly částku 1 300 Kč na bydlení, celkové výdaje činily 3 410 Kč (údaje pouze z listiny Hodnocení klienta). Ve výpisu z registru NRKI (č.l. 31) bylo pouze uvedeno skóre žalovaného 272, ve výpisu ze záznamů z registru SOLUS (č.l. 32) nejsou uvedeny žádné splátky.
4. Dne 3. 6. 2019 žalovaný dle zjištění soudu podepsal předsmluvní formulář (č.l. 20 – 22) obsahující Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v němž byly kromě informací o úvěrovaném (též zahrnuty údaje o podmínkách čerpání formou bezhotovostního převodu, přičemž návrh smlouvy předkládá věřiteli (žalobkyně) ke schválení klient (žalovaný), základní výše spotřebitelského úvěru 30 000 Kč, úroková sazba 162,46 % ročně (RPSN v téže výši, vyjádření znalce Mgr. jméno příjmení, Ph.D., MBA k problematice úročení nominální a efektivní úrokovou sazbou na č.l. 38 -42), doba trvání smlouvy 36 měsíců, výše měsíční splátky 3 030 Kč a základní celková výše úvěru 95 724 Kč. V případě opožděných plateb vzniká žalovanému povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné splátky, s níž bude v prodlení o délce 15 dnů, dále 13 % z dlužné splátky, s níž bude v prodlení o délce 30 dnů a v případě prodlení s úhradou o délce 60 dní se dosud nesplacená jistina, úroky a smluvní pokuty stávají splatnými (tj. dochází k zesplatnění úvěru) a vzniká tzv. nová jistina úvěru se splatností ke dni zesplatnění, případně má žalobkyně až do zaplacení nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou a úrok z prodlení v zákonné výši. Uvedené informace jsou rovněž součástí návrhu smlouvy o úvěru (č.l. 6-9) podepsané dne 3. 6. 2019 a akceptované téhož dne žalobkyní. Z prohlášení ze dne 3. 6. 2019 (č.l. 28-29) bylo zjištěno, že žalovaný byl seznámen s podmínkami spotřebitelského úvěru. Dále žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o schválení úvěru ze dne 5. 6. 2019 (č.l. 10), k němuž byl přiložen splátkový kalendář (č. l. 11). Jednotlivé splátky byly vždy stanoveny ve výši 3 030 Kč, skládaly se ze splátky úroku ve výši 205,36 Kč - 216,56 Kč (přednostní započtení), splátky jistiny ve výši 147,08 Kč – 2 453,64 Kč a pojištění ve výši 371 Kč, poslední splátka byla předepsána na den 18. 6. 2022. Z přihlášky do pojištění (č.l. 35) a přílohy č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru (č.l. 43) soud zjistil, že žalovaný se přihlásil do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr s pojistným ve výši 371 Kč měsíčně. Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 30) soud zjistil, že částka 30 000 Kč byla na vrub účtu žalovaného číslo bankovní účet připsána dne 4. 6. 2019. Soud dále z karty klienta (č.l. 15) zjistil, že žalovaný splatil v období do 18. 7. 2019 celkovou částku 30 300 Kč, následně se při splácení dostal do prodlení, o dlužných splátkách byl upomínán a k doplacení mu zbývá částka 56 791 Kč. Z výzev ze dne 18. 6. 2020 a 20. 7. 2020 (č.l. 19, 18) bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužných splátek. Z oznámení ze dne 22. 7. 2020 (č.l. 16) bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k okamžité úhradě nesplacené části úvěru, neboť žalovaný se dostal do prodlení se splátkami, výzva mu byla doručena dne 11. 6. 2019 (č.l. 17).
5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- Finance s.r.o. v. GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
9. Soud má za zjištěné, že žalobkyně v souladu se smlouvou poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaný je byl povinen spolu s úrokem 162,46 % ročně splatit ve 36 měsíčních splátkách ve výši 3 030 Kč. Žalovaný však tuto povinnost přestal řádně plnit, uhradil pouze 30 300 Kč a dostal se tak do prodlení, proto žalobkyně přistoupila k ukládání smluvních sankcí a zasílání upomínek a ke dni 26. 6. 2016 v důsledku prodlení v délce 60 dní zesplatnila veškeré závazky žalovaného ve výši 56 791 Kč zahrnující nesplacenou část nové jistiny úvěru a smluvní pokuty.
10. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.,
o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018,
a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu,
a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi
o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I․ ÚS 199/11, by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. V projednávané věci žalobkyně projevila pečlivost zejména při zjišťování příjmů, nikoli již výdajů a pohledávek žalovaného. Při porovnání měsíčních příjmů a výdajů žalovaného lze mít podle soudu za to, že žalovaný měl dostatek volných prostředků ke splácení úvěru, nelze ale pominout, že ohledně výdajů vycházela žalobkyně zejména z prohlášení žalovaného obsaženého v předsmluvním formuláři a takové zjišťování je třeba považovat za hraniční. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalovaný byl schopen splácet úvěr, měl vyšší příjem, neměl evidovány žádné jiné úvěry a platby po splatnosti, soud ale musí upozornit žalobkyni, že napříště již nemůže akceptovat takový zjednodušený způsob zjišťování úvěruschopnosti, který je problematický nejen z hlediska formálního (údaje založené na jednostranném prohlášení dlužníka (viz k tomu rozsudek SDEU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13), ale i obsahovém (není vyloučené, ale zároveň není ani příliš pravděpodobné, že by celkové měsíční výdaje žalovaného činily pouhých 3 410 Kč; viz k obsahovému posuzování úvěruschopnosti soudem rozsudek SDEU 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- Finance s.r.o. v . GK)
11. Soud s ohledem na shora uvedené shledal žalobu důvodnou a vyhověl ji, když v části, týkající se nepřiměřeně vysokého úroku z úvěru, řízení zastavil ve smyslu ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. poté, co žalobkyně vzala žalobu zpět v části úroku přesahujícího 40% ročně.
12. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 12 120 Kč. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 2 283 Kč, odměna za právní zastoupení 4 440 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (3 úkony právní služby po 500 Kč za převzetí věci, předžalobní výzvu a podání žaloby), podle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1,2 advokátního tarifu (účast u ústního jednání dne 21. 10. 2021), 3x režijní paušál po 100 Kč a 1x režijní paušál 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem 600 Kč. Soud přiznal dle ust. § 13 odst. 5 advokátního tarifu náhradu cestovních výdajů ve výši 1 090 Kč (za cestu ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět při délce jedné cesty 156 km, průměrné spotřebě paliva vozidla právního zástupce ve výši 6,8 l benzínu na 100km, a výši cestovní náhrady 4,40 Kč za 1km) a náhradu za promeškaný čas ve výši 1 000 Kč za 10 započatých půlhodin po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu. Soud přiznal také náhradu 21% DPH ve výši 1 707 Kč, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.