Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 7/2021-19
Okresní soud Plzeň - sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 30 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 050 Kč s 8,25% zákonným úrokem z prodlení od 11. 8. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v částce 19 450 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 2 317,38 Kč, 9% zákonnými úroky z prodlení z částky 6 566 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, 9% úroky z prodlení z částky 11 050 Kč od 21. 5. 2020 do 10. 8. 2020 a 10,89% úroky ročně z částky 15 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobce je povinen uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 409 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň-sever.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 050 Kč s 8,25% zákonným úrokem z prodlení od 11. 8. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v částce 19 450 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 2 317,38 Kč, 9% zákonnými úroky z prodlení z částky 6 566 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, 9% úroky z prodlení z částky 11 050 Kč od 21. 5. 2020 do 10. 8. 2020 a 10,89% úroky ročně z částky 15 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalobce je povinen uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 409 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň-sever. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 30 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 616 Kč od datum do zaplacení ve výši 9,00 % ročně, smluvního úroku 10,89% ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 317,38 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum uzavřel žalovaný se spol. právnická osoba, IČO (s účinností ke dni datum byla část závodu společnosti převedena na spol. právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, dále jen („ původní věřitel“), Smlouvu o úvěru č. anonymizováno rok. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr celkem ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku 15 000 Kč spolu s navýšením ve výši 10 950 Kč v 13 pravidelných měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Žalovaný čerpal úvěr v hotovosti. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když dosud uhradil částku 3 950 Kč. Následně byla předmětná pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobce.
Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) vyzval žalobce a žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas, žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.
Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne datum.
Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o úvěru č. anonymizováno rok, jejíž součástí byly rovněž smluvní podmínky. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se proti tomu zavázal půjčenou částku vrátit s navýšením o celkem 10 950 Kč v 13 pravidelných měsíčních splátkách po 1 950 Kč. V návaznosti na délku splátek byla ve smlouvě stanovena smluvní úroková výše 25,85% ročně a RPSN 166,07% Součástí smlouvy o úvěru byly i ujednání, kterými se žalovaný zavázal pro případ prodlení uhradit smluvní pokutu podle § 2048 – 2052 o. z., a to ve výši 0,1 % denně a zákonný úrok z prodlení. Z transakční historie má soud za prokázané, že žalovaný uhradil celkem 3 950 Kč.
Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku , ale především s článkem 36 Listin y. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015 , dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústav y výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“
Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy, tj. listopadu 2017 dle statistiky ČNB činila roční procentuální sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,54%. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 28,62% p.a. Je pravdou, že smluvní úrok byl stanoven ve výši 25,85% ročně, avšak při posuzování platnosti smlouvy musí soud posuzovat smlouvu jako celek s veškerými náležitostmi. Ve smlouvě je mj. stanoveno, že výše RPSN činí 166,07%. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částky, které měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahují i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období a je nutno pohlížet na uzavřenou smlouvu jako na smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o.z, neboť smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutou půjčku, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy. Částky, které měl žalovaný uhradit, tak dosahují ve svém souhrnu téměř ¾ částky poskytnuté žalovanému, konkrétně 73% poskytnuté jistiny.) V tomto ohledu je třeba hodnotit ujednání ve smlouvě o úvěru o nároku na souhrnný poplatek ve světle § 580 o.z. jako ujednání, které je v rozporu s požadavkem dobré víry a které znamená újmu spotřebitele a značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je tedy ujednáním absolutně neplatným. Soud tedy uzavřenou smlouvu shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 občanského zákoníku . Soud však z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o.z. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 11 050 Kč (nesplacená jistina). Splatnost pohledávky za žalovaným nastala dle oznámení o postoupení ze dne datum, nejdéle datum. Od datum tak nastalo na straně žalovaného prodlení a v této souvislosti byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky.
Soud dále uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 409 Kč v souladu s Položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň - sever.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.