Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 236/2021-64
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Suchánkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 16 556 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 855 Kč s úrokem z prodlení z částky 13 727 Kč ve výši 10 % ročně od 24. 3. 2020 do 21. 4. 2020, úrokem z prodlení z částky 11 493 Kč ve výši 10 % ročně od 22. 4. 2020 do 14. 5. 2020, úrokem z prodlení z částky 10 220 Kč ve výši 10 % ročně od 15. 5. 2020 do 14. 8. 2020, úrokem z prodlení z částky 8 947 Kč ve výši 10 % ročně od 15. 8. 2020 do 11. 12. 2020, úrokem z prodlení z částky 7 674 Kč ve výši 10 % ročně od 12. 12. 2020 do 16. 3. 2021, úrokem z prodlení z částky 6 401 Kč ve výši 10 % ročně od 17. 3. 2021 do 14. 4. 2021, úrokem z prodlení z částky 5 128 Kč ve výši 10 % ročně od 15. 4. 2021 do 14. 6. 2021, úrokem z prodlení z částky 3 855 Kč ve výši 10 % ročně od 15. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 698 Kč, částky 6 003 Kč a úroku ve výši 86,16 % ročně z částky 14 959,94 Kč od 24. 3. 2020 do 14. 5. 2020 ve výši 1 775,28 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,16 % ročně z částky 14 821,68 Kč od 15. 5. 2020 do 14. 8. 2020 ve výši 3 111,44 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,16 % ročně z částky 13 548,68 Kč od 15. 8. 2020 do 11. 12. 2020 ve výši 3 679,48 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,16 % ročně z částky 12 275,68 Kč od 12. 12. 2020 do 16. 3. 2021 ve výši 2 660,95 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,16 % ročně z částky 11 002,68 Kč od 17. 3. 2021 do 14. 4. 2021 ve výši 728,19 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,16 % ročně z částky 9 729,68 Kč od 15. 4. 2021 do 14. 6. 2021 ve výši 1 354,20 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,16 % ročně z částky 8 456,68 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 3. 2020 dosáhne částky 64 339,00 Kč, a úroku z prodlení z částky 6 698 Kč ve výši 10% ročně od 24. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 855 Kč s úrokem z prodlení z částky 13 727 Kč ve výši 10 % ročně od 24. 3. 2020 do 21. 4. 2020, úrokem z prodlení z částky 11 493 Kč ve výši 10 % ročně od 22. 4. 2020 do 14. 5. 2020, úrokem z prodlení z částky 10 220 Kč ve výši 10 % ročně od 15. 5. 2020 do 14. 8. 2020, úrokem z prodlení z částky 8 947 Kč ve výši 10 % ročně od 15. 8. 2020 do 11. 12. 2020, úrokem z prodlení z částky 7 674 Kč ve výši 10 % ročně od 12. 12. 2020 do 16. 3. 2021, úrokem z prodlení z částky 6 401 Kč ve výši 10 % ročně od 17. 3. 2021 do 14. 4. 2021, úrokem z prodlení z částky 5 128 Kč ve výši 10 % ročně od 15. 4. 2021 do 14. 6. 2021, úrokem z prodlení z částky 3 855 Kč ve výši 10 % ročně od 15. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 698 Kč, částky 6 003 Kč a úroku ve výši 86,16 % ročně z částky 14 959,94 Kč od 24. 3. 2020 do 14. 5. 2020 ve výši 1 775,28 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,16 % ročně z částky 14 821,68 Kč od 15. 5. 2020 do 14. 8. 2020 ve výši 3 111,44 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,16 % ročně z částky 13 548,68 Kč od 15. 8. 2020 do 11. 12. 2020 ve výši 3 679,48 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,16 % ročně z částky 12 275,68 Kč od 12. 12. 2020 do 16. 3. 2021 ve výši 2 660,95 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,16 % ročně z částky 11 002,68 Kč od 17. 3. 2021 do 14. 4. 2021 ve výši 728,19 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,16 % ročně z částky 9 729,68 Kč od 15. 4. 2021 do 14. 6. 2021 ve výši 1 354,20 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 86,16 % ročně z částky 8 456,68 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 3. 2020 dosáhne částky 64 339,00 Kč, a úroku z prodlení z částky 6 698 Kč ve výši 10% ročně od 24. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 556 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 12. 11. 2019 smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta na jeho účet částka 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu a sjednaný úrok ve výši 86,16 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 273 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyni zaplatil 11 145 Kč, částku 2 234 Kč do zesplatnění dluhu, zbytek až po zesplatnění. Dlužná částka se skládá z jistiny 14 959,94 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění 3 212,74 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve výši 1 497 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 003 Kč, na kterou žalobkyni vzniklo právo po zesplatnění úvěru od 24. 3. 2020 do podání žaloby. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku z prodlení a běžného úroku 86,16 % ročně z jistiny od 24. 3. 2020 až do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne maximální částky 64 339 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z předsmluvního formuláře z 12. 11. 2019 soud zjistil, že žalobkyně nabídla žalovanému na jeho žádost úvěr ve výši 15 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 86,16 % jako pevnou úrokovou sazbou na celou dobu splácení úvěru, celkem by žalovaný měl splatit 53 616 Kč v 48 měsíčních splátkách po 1 273 Kč, pro případ opožděných plateb si strany dohodly smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s kterou je žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodly se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud prodlení pokračuje po zesplatnění, dohodly si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 11. 2019 soud zjistil, že účastníci smlouvu uzavřeli v souladu s předsmluvními informacemi a žalobkyně smlouvu podepsanou oběma účastníky zaslala žalovanému na jím uvedenou adresu, jak dokládá dodejka. Z oznámení o schválení úvěru z 15. 11. 2019 má soud za prokázané schválení úvěru, o který žalovaný požádal a splátkový kalendář. Z dokladu o vyplacení má soud za prokázané, že na účet určený ve smlouvě žalovaným byla poskytnuta částka 15 000 Kč. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil celkem 11 145 Kč v nepravidelných splátkách, z toho 1 273 Kč do zesplatnění pohledávky a byl upomínán pro prodlení. Z výzev ze dne 15. 1. 2020, 17. 2. 2020, 17. 3. 2020 a 8. 9. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl písemně upomínán o zaplacení. Z oznámení ze dne 22. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení. Z výpisu z databáze příjmení soud zjistil, že v listopadu 2019 byly bankami poskytovány úvěry domácnostem na spotřebu s úrokovou sazbou v průměru 8,34 %, na kontokorenty a revolvingové úvěry se sazbou 12,44 % a na kreditní karty se sazbou 18,51 %. Dále soud provedl důkazy navržené žalobkyní k prokázání, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného: Z prohlášení klientů ze dne 12. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že nemá dluhy, není proti němu vedeno exekuční řízení, není v úpadku. Z hodnocení klienta zjistil, že žalovaný uvedl, že nemá žádné děti, je zaměstnán, má čistý příjem 12 758 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 2 000 Kč měsíčně, věřitel na jeho osobu spočítal výdaje ve výši životního minima 3 410 Kč, dále žalovaný uvedl, že je svobodný, vyučený, bydlí v pronájmu. Z potvrzení zaměstnavatele má soud za prokázané, že žalovaný byl zaměstnán jako údržbář s průměrnou čistou mzdou 15 295 Kč měsíčně. Z výplatní pásky za září 2019 soud zjistil, že žalovaný měl čistou mzdu 14 485 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného prověřila v registru NRKI a příjmení, avšak z lustrace v příjmení nevyšel žádný výsledek a rovněž skoring nebyl proveden, když žalovaný byl v registru nový. Z informací o pojištění soud zjistil, že pro přijetí žalovaného do skupinového pojištění bylo podmínkou mimo jiné, aby měl s žalobkyní uzavřenou platnou smlouvu o úvěru, z přihlášky do pojištění a přílohy smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaný je přihlásil do skupinového pojištění žalobkyně. Další navržené důkazy soud neprovedl, neboť skutkový stav považoval za dostatečně prokázaný a otázku přiměřenosti úrokové míry soud posuzuje sám.
4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal o úvěr, žalobkyně mu nabídla úvěr 15 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 86,16 %, dohodli si smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s kterou bude žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodli se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud by prodlení pokračovalo po zesplatnění, dohodli si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, využila údaje sdělené žalovaným, že nemá žádné dluhy a vyžádala si doklady k výši jeho výdělku. Z lustrace žalovaného v registrech nezískala žalobkyně žádné relevantní informace, spokojila se s uvedením výdajů žalovaného na bydlení 2 000 Kč a připočetla částku životního minima. Žalovaný smlouvu o úvěru podepsal a žalobkyně mu oznámila schválení úvěru a splátkový kalendář splácení v 48 měsíčních splátkách po 1 273 Kč. Žalobkyně poukázala na žalovaným uvedený účet částku 15 000 Kč. Žalovaný splátky neplatil řádně a včas, byl v prodlení. Žalobkyně úvěr zesplatnila k 22. 3. 2020, žalovanému to oznámila a upomínala jej o zaplacení.
5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z.
6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po právní stránce tak soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Soud obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, rovněž i nyní za účinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyní ex offo. Žalobkyně si obstarala podklady od žalovaného, konkrétně jeho prohlášení, že je bez dluhů, doklay o jeho výdělku a dále využila internetových databází. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob, což žalobkyně splnila tím, že měla k dispozici potvrzení zaměstnavatele a výplatní pásku, a dále je povinna v případě pochybností dále tyto skutečnosti ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala v tomto případě s dostatečnou odbornou péči, když na základě předložených listin neměla důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spokojila se s formálním uvedením velmi nízkých výdajů žalovaného, když minimálně výdaje uvedené na bydlení neodpovídají situaci na trhu s nájmy a energiemi v době uzavření smlouvy a žalovaný uváděl, že žije v pronájmu, nebyl prověřován ani jeho účet, zůstatek a běžné výdaje. Lustrace v registrech navíc neměla pro žalobkyni žádný výstup, případné exekuce vedené proti žalovanému žalobkyně neprověřovala. Žalobkyně dle názoru soudu nepřistoupila dostatečně aktivně ke zjištění skutečné výdajové situace žalovaného. Pokud žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, ačkoli neměla řádně prověřené jeho výdaje, porušila dle názoru soudu zákon o spotřebitelském úvěru, prověření provedla pouze formálně a nikoli s řádnou pečlivostí a smlouva o úvěru je z tohoto důvodu neplatná. Současně tak ani nemohl být žalovaný účasten skupinového pojištění a žalobkyně si tak nemohla platbu pojistného započítávat ze zaplacených splátek.
9. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 obč. zák. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytla na jeho účet (15 000 Kč), jak bylo prokázáno, sníženou o částku 11 145 Kč, kterou již žalovaný uhradil. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 3 855 Kč. Žalobkyně žalovaného vyrozumívala o jeho dluhu, tedy nejméně od 24. 3. 2020 žalovaný věděl, že žalobkyně požaduje vrácení mimo jiné i částky, kterou mu poskytla, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od 24. 3. 2020 do zaplacení z částek dle postupného splácení žalovaného, jak žalobkyně požadovala. V ostatním pak soud žalobu zamítl.
11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovaný byl ve věci úspěšnější, dle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly.
12. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř., když k jinému postupu neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.