Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 256/2021-43

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Suchánkovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 64 800 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 519 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 32 519 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 279 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 13 279 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, částky 19 002 Kč a 70,11 % úroku ročně z částky 39 511,95 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 129 729 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 519 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 32 519 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 279 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 13 279 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, částky 19 002 Kč a 70,11 % úroku ročně z částky 39 511,95 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 129 729 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 64 800 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 8. 2019 smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta na jeho účet částka 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu a sjednaný úrok ve výši 97,66 % ročně splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši 2 660 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyni zaplatil 7 481 Kč. Dlužná částka se skládá z jistiny 39 511,95 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění 4 716,71 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 19 002 Kč, na kterou žalobkyni vzniklo právo po zesplatnění úvěru od 21. 1. 2020 do podání žaloby. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku z prodlení a běžného úroku

70,11 % ročně z jistiny od 21. 1. 2020 až do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne maximální částky 129 729 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z předsmluvního formuláře z 20. 8. 2019 soud zjistil, že žalobkyně nabídla žalovanému na jeho žádost úvěr ve výši 40 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 97,66 % jako pevnou úrokovou sazbou na celou dobu splácení úvěru, celkem by žalovaný měl splatit 108 108 Kč v 42 měsíčních splátkách po 2 660 Kč, pro případ opožděných plateb si strany dohodly smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s kterou je žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodly se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud prodlení pokračuje po zesplatnění, dohodly si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 8. 2019 soud zjistil, že účastníci smlouvu uzavřeli v souladu s předsmluvními informacemi a žalobkyně smlouvu podepsanou oběma účastníky zaslala žalovanému na jím uvedenou adresu, jak dokládá dodejka. Z oznámení o schválení úvěru z 21. 8. 2019 má soud za prokázané schválení úvěru, o který žalovaný požádal a splátkový kalendář. Z dokladu o vyplacení má soud za prokázané, že na účet určený ve smlouvě žalovaným byla poskytnuta částka 40 000 Kč. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil celkem 7 481 Kč a byl upomínán pro prodlení. Z výzev ze dne 16. 12. 2019, 15. 1. 2020, 28. 7. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl písemně upomínán o zaplacení. Z oznámení ze dne 19. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení. Dále soud provedl důkazy navržené žalobkyní k prokázání, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného: Z prohlášení klientů ze dne 20. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že nemá dluhy, není proti němu vedeno exekuční řízení, není v úpadku. Z hodnocení klienta zjistil, že žalovaný uvedl, že nemá žádné děti v domácnosti, je zaměstnán, má čistý příjem 23 573 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 1 000 Kč měsíčně, věřitel na jeho osobu spočítal výdaje ve výši životního minima 3 410 Kč, dále žalovaný uvedl, že splácí stejnému věřiteli 4 240 Kč měsíčně, je svobodný, má maturitu, bydlí u rodičů. Z kopie občanského průkazu má soud za prokázané, že věřitel ověřil totožnost žalovaného. Z pracovní smlouvy ze dne 16. 3. 2015 soud zjistil, že žalovaný od 16. 3. 2015 pracoval jako řidič s platem 15 000 Kč – 23 125 Kč měsíčně, z dohody o změně pracovní smlouvy soud zjistil, že pracovní poměr byl žalovanému změněn na dobu neurčitou. Z výplatní pásky z června 2019 má soud za prokázané, že žalovaný měl základní mzdu 17 850 Kč, čistou mzdu 22 833 Kč, dostal odměny přes 6 000 Kč a 5 000 Kč za přesčasy a práci v noci a v sobotu a neděli. Z výplatní pásky z července 2019 má soud za prokázané, že žalovaný měl základní mzdu 17 850 Kč, na účet dostal 25 183 Kč, měl odměny 6 769 Kč, 500 Kč a 1 260 Kč a více než 6 000 Kč další příplatky. Z informace o účtu žalovaného má soud za prokázané číslo jeho účtu, zůstatek 1 455,19 Kč, z detailu pohybu na účtu žalovaného má soud za prokázaný příjem ze zaměstnání dne 12. 7. 2019 v částce 22 104 Kč a dne 14. 8. 2019 v částce 25 183 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného prověřila v registru příjmení, avšak z lustrace nevyšel žádný výsledek. Z informací o pojištění soud zjistil, že pro přijetí žalovaného do skupinového pojištění bylo podmínkou mimo jiné, aby měl s žalobkyní uzavřenou platnou smlouvu o úvěru, z přihlášky do pojištění a přílohy smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaný je přihlásil do skupinového pojištění žalobkyně. Další navržené důkazy soud neprovedl, neboť skutkový stav považoval za dostatečně prokázaný a otázku přiměřenosti úrokové míry soud posuzuje sám.

4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal o úvěr, žalobkyně mu nabídla úvěr 40 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 97,66 %, dohodli si smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s kterou bude žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodli se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud by prodlení pokračovalo po zesplatnění, dohodli si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, využila údaje sdělené žalovaným, vyžádala si doklady k výši jeho výdělku. Z lustrace žalovaného v registrech nezískala žalobkyně žádné relevantní informace, spokojila se s uvedením výdajů žalovaného na bydlení 1 000 Kč a připočetla částku životního minima, vycházela ze mzdy včetně odměn a příplatků. Žalovaný smlouvu o úvěru podepsal a žalobkyně mu oznámila schválení úvěru a splátkový kalendář splácení v 48 měsíčních splátkách po 2 660 Kč, když žalovaný již stejnému věřiteli splácel 4 240 Kč měsíčně. Žalobkyně poukázala na žalovaným uvedený účet částku 40 000 Kč. Žalovaný splátky neplatil řádně a včas, byl v prodlení. Žalobkyně úvěr zesplatnila k 19. 1. 2020, žalovanému to oznámila a upomínala jej o zaplacení.

5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle a násl. o. z.

6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po právní stránce tak soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Soud obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, rovněž i nyní za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a , kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyní ex offo. Žalobkyně si obstarala podklady od žalovaného, konkrétně jeho prohlášení, že je bez dluhů, přesto že splácel již 4 240 Kč měsíčně, vyžádala doklady o jeho výdělku a dále využila internetové databáze solus, z které však neměla žádný výstup. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob, což žalobkyně splnila tím, že měla k dispozici potvrzení zaměstnavatele a výplatní pásku, a dále je povinna v případě pochybností dále tyto skutečnosti ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala v tomto případě s dostatečnou odbornou péči, když na základě předložených listin neměla důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spokojila se s formálním uvedením velmi nízkých výdajů žalovaného, když minimálně výdaje uvedené na bydlení neodpovídají situaci na trhu s nájmy a energiemi v době uzavření smlouvy, nebyl prověřován ani výpis z jeho účtu a běžné výdaje. Lustrace v registrech navíc neměla pro žalobkyni žádný výstup, případné exekuce vedené proti žalovanému žalobkyně neprověřovala. Žalobkyně dle názoru soudu nepřistoupila dostatečně aktivně ke zjištění skutečné výdajové situace žalovaného, ohledně příjmů vycházela z výplatních pásek včetně odměn a příplatků, žalovaný měl však zaručenu základní mzdu ve výši 17 850 Kč hrubého, měl navíc nízký zůstatek na účtu. Pokud žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, ačkoli neměla řádně prověřené jeho výdaje, když navíc žalovaný již 4 240 Kč splácel a dalších 2 660 Kč měsíčně měl splácet, vycházela z vyšších než zaručených příjmů, porušila dle názoru soudu zákon o spotřebitelském úvěru, prověření provedla pouze formálně a nikoli s řádnou pečlivostí a smlouva o úvěru je z tohoto důvodu neplatná. Současně tak ani nemohl být žalovaný účasten skupinového pojištění a žalobkyně si tak nemohla platbu pojistného započítávat ze zaplacených splátek.

9. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 obč. zák. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytla na jeho účet (40 000 Kč), jak bylo prokázáno, sníženou o částku 7 481 Kč, kterou již žalovaný uhradil. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 32 519 Kč. Žalobkyně žalovaného vyrozumívala o jeho dluhu, tedy nejméně od 21. 1. 2020 žalovaný věděl, že žalobkyně požaduje vrácení mimo jiné i částky, kterou mu poskytla, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení podle ust. ve výši dle nař. vl. č. od 21. 1. 2020 do zaplacení. V ostatním pak soud žalobu zamítl.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. , když žalovaný byl ve věci při započtení příslušenství úspěšnější, dle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly.

12. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle věty prvé , když k jinému postupu neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.