Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 303/2021-23
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 10 405 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 2 405 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 405 Kč od 26. 6. 2016 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 26. 6. 2016 do 4. 2. 2021.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 315 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 2 405 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 405 Kč od 26. 6. 2016 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 26. 6. 2016 do 4. 2. 2021. III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 315 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 10 405 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, IČO, jako původním věřitelem a postupitelem a společností právnická osoba, IČO, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne datum úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 25.6.2016. Předmětem žaloby je kromě jistiny poskytnutého úvěru rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 405 Kč. K uzavření úvěrové smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet, úvěr byl vyplacen k datu datum, variabilní symbol platby: číslo. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen ani z části. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Před poskytnutím úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“
3. Žalobkyně předložila listinu nazvanou„ Smlouva o zápůjčce“ bez data a bez podpisu žalovaného (dále jen„ Smlouva“), která obsahuje jméno a rodné příjmení žalovaného včetně jeho rodného čísla a adresy, dále číslo jeho bankovního účtu. Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na základě Smlouvy měla být žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 8 000 Kč se splatností do 30 dnů, poplatek za poskytnutí zápůjčky činí 2 405 Kč, měsíční procentní sazba zápůjčky činí 30,48% a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) 2 348,22 %. Ze všeobecných smluvních podmínek lze dovodit způsob poskytnutí zápůjčky popsaný žalobkyní v žalobě, tedy Smlouva měla být uzavřena prostředky komunikace na dálku - prostřednictvím internetu, jejímu uzavření měla předcházet registrace žalovaného na webových stránkách předchůdkyně žalobkyně, v rámci které žalovaný měl poskytnout předchůdkyni žalobkyně osobní údaje. Následně žalovaný odsouhlasil znění smlouvy o zápůjčce a zaslal předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétní zápůjčky. Po prověření úvěruschopnosti žalovaného pak mělo dojít k zaslání konkrétního návrhu smlouvy o zápůjčce a po jeho odsouhlasení ze strany žalovaného i k výplatě zápůjčky bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Ke Smlouvě doložila žalobkyně rovněž rozhodčí smlouvu ze dne datum uzavřenou mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně, žalobkyně však neuvedla, jaké skutečnosti má tato smlouva prokazovat, soud jí tedy nebude důkazně hodnotit. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne datum soud dovodil, že částka 8 000 Kč byla toho dne poukázána na účet č. bankovní účet, platba je uskutečněna pod variabilním symbolem číslo. Předžalobní výzva ze dne 2.2.2021 byla žalovanému zaslána prokazatelně téhož dne, jakož i oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum zaslané žalovanému postupitelem. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, tato smlouva obsahuje seznam postupovaných pohledávek v rámci své přílohy č. 1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho. Ze zprávy právnická osoba ze dne 5.10.2021, kterou si soud vyžádal dle návrhu žalobkyně, bylo zjištěno, že dne datum byla na účet č. bankovní účet připsána od předchůdkyně žalobkyně částka 8 000 Kč a účet příjemce této částky je účtem žalovaného.
4. Po zhodnocení shora uvedených důkazů má soud za to, že žalobkyně neprokázala uzavření závazku v podobě úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, a to uzavřením Smlouvy k datu tvrzenému žalobkyní. Právně tedy nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o zápůjčce, tj. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, dle kterého:„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Smlouva neobsahuje datum a podpis žalovaného, Smlouva měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek předchůdkyně žalobkyně, kde se měl žalovaný nejprve zaregistrovat zadáním osobních a kontaktních údajů, následně mělo dojít ke zřízení klientského účtu žalovaného. Poté měl žalovaný zaslat předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního spotřebitelského úvěru. Následně byla prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet a poté žalovaný dle tvrzení žalobkyně schválil návrh konkrétní smlouvy o zápůjčce, a to vše v rámci uživatelského účtu žalovaného, ke kterému měl pomocí vlastního hesla přístup pouze žalovaný. Přestože soud připouští, že smlouvu o zápůjčce je možné uzavřít prostředky komunikace na dálku, je však na žalobkyni, aby domáhá-li se plnění z takové smlouvy, prokázala uzavření takové smlouvy. Žalobkyně však neprokázala (ke způsobu uzavření Smlouvy žalobkyně nepředložila jediný důkaz), že způsobem popsaným v žalobě skutečně k uzavření Smlouvy došlo, tedy neprokázala postup zahrnující přihlášení klienta do chráněného internetového prostředí, vyplnění žádosti o registraci, o úvěr, odsouhlasení Smlouvy a souvisejících dokumentů žalovaným. Nelze tedy dovodit, že bylo uskutečněno právní jednání žalovaného, kterým žalovaný projevil vůli býti právně zavázán příslušnou Smlouvou.
Žalobkyně prokázala, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným, z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyni tedy svědčí v důsledku výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace v řízení.
5. Na druhou stranu soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému částku 8 000 Kč, a to dne datum na účet č. bankovní účet. Tato skutečnost vyplývá ze zprávy banky vyžádané k návrhu žalobkyně a z potvrzení o bezhotovostní platbě. Výsledky dalšího provedeného dokazování nebylo nijak zpochybněno, že se jedná o plnění, kterého se dostalo žalovanému bez právního důvodu, a žalovaný sám proti žalobě neuplatnil žádné námitky. Soud tedy aplikoval pravidla o bezdůvodném obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“
6. Soud se zabýval i otázkou žalobkyní uplatněného úroku z prodlení a dospěl k závěru, že dluh z bezdůvodného obohacení je dluhem, u něhož nebyl ujednán čas splnění. Je proto na místě vyjít z pravidla obsaženého v § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ V daném případě žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně předžalobní výzvou, která byla dána k poštovní přepravě dne 2.2.2021. Při pravidelném běhu věcí mohla do sféry dispozice žalovaného dorazit nejprve dne 3.2.2021, a tedy nejprve dne 4.2.2021 měl žalovaný plnit. Proto má ode dne následujícího (od 5.2.2021) žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., dle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 5.2.2021 z částky 8 000 Kč rovnající se bezdůvodnému obohacení žalovaného. V tomto rozsahu soud také žalobě ve výroku I tohoto rozsudku vyhověl.
7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť další nároky žalobkyně se opírají o obsah Smlouvy, jejíž uzavření nebylo prokázáno.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 315 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43 %). Celková výše nákladů v částce 2 252 Kč přitom sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 405 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně.
9. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení.
10. Ke splnění povinnosti žalovaného soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.