Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 324/2021-54
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátem: JUDr. Ing. jméno příjmení jméno,
se sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované,
o zaplacení 44 515,05 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 22 800 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 21.2.2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 21 715,05 Kč, úroku ve výši 4 956,62 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 24 204,16 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 3 331,94 Kč, úroku z prodlení z částky 24 204,16 Kč za dobu od 21.1.2020 do 20.2.2020 a úroku z prodlení z částky 1 404,16 Kč za dobu od 21.2.2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 22 800 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 21.2.2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 21 715,05 Kč, úroku ve výši 4 956,62 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 24 204,16 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 3 331,94 Kč, úroku z prodlení z částky 24 204,16 Kč za dobu od 21.1.2020 do 20.2.2020 a úroku z prodlení z částky 1 404,16 Kč za dobu od 21.2.2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit 44 515,05 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 331,94 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 956,62 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 24 204,16 Kč od 21.1.2020 až do zaplacení a úrokem z částky 24 204,16 Kč ve výši 29 % ročně od 21.1.2020 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smluv o zápůjčce číslo ze dne 29.12.2017 a číslo ze dne 25.10.2017, které žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO. Na základě smluv bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalované 20 000 Kč, resp. 10 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem a poplatky ve výši 16 259 Kč po 2 015 Kč měsíčně, resp. ve výši 8 917 Kč po 316 Kč týdne, když poslední splátka byla splatná dne 29.6.2019, resp. dne 19.12.2018. Žalovaná své platební povinnost řádně neplnila, uhradila v souvislosti s předmětnými smlouvami pouze 2 137,90 Kč, resp. 5 062,10 Kč. Dlužná částka pak sestává z nezaplacené jistiny a poplatku. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobcem dne 20.1.2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno, byla rovněž upomenuta k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně. Při uzavírání předmětné smlouvy právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost, kdy s odbornou péčí zkoumal schopnosti žalované předmětný úvěr splácet, přičemž spotřebitel má zákonnou povinnost poskytnout tyto informace úplné a pravdivé. Pokud by tyto zkreslil, mohlo by se konečně jednat o trestný čin úvěrového podvodu. Získané informace právní předchůdce žalobce získal od žalované a ověřoval na základě dokumentů žalovanou předložených, když informace a vyžádané doklady zanesl do tzv. zákaznické karty.
2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smluv řádně zabýval schopností žalované splácet předmětný úvěr, zevrubně zopakoval shora uvedené, když především dále vyzdvihl informace zaznamenané jeho právním předchůdcem v souvisejících listinách. Dále uvedl, že dle občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře. Právnímu předchůdci žalobce byly pro posouzení schopnosti splácet úvěr poskytnuty listin y, které byly zaznamenány v zákaznické kartě. V daném případě tak bylo vyhověno jak požadavkům zákona, tak související judikatury, v tomto ohledu dále odkázal na rozhodnutí Krajského soud v Českých Budějovicích, č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující listin y fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto listin y byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdili svým podpisem. V době uzavření předmětné smlouvy zákon o spotřebitelském úvěru nestanovil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v případě nedostatku zkoumání schopnosti splácet úvěr.
3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
4. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu po seznámení s názorem soudu, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši.
5. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 25.10.2017 vyplynulo, že jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.
6. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 29.12.2017 vyplynulo, že jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.
7. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 25.10.2017, kde žalovaná oproti svému podpisu prohlásila údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že má jeden zdroj příjmu, je nezaměstnaná s čistým příjmem 4 226 Kč, její ostatní příjmy činí 13 366 Kč měsíčně. Ohledně měsíčních výdajů prohlásila, že tyto činí 8 000 Kč. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, bydlí v nájmu, je svobodná. Za žalobce tuto listin u podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovanou byly poskytnuty následující dokumenty: potvrzení o příjmu a výměr důchodu či podpory.
8. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 29.12.2017, kde žalovaná oproti svému podpisu prohlásila údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že má jeden zdroj příjmu, je zaměstnaná s čistým příjmem 6 334 Kč, její ostatní příjmy činí 3 366 Kč měsíčně a další příjmy činí 13 000 Kč. Ohledně měsíčních výdajů prohlásila, že tyto činí 8 264 Kč, z toho 1 264 Kč interní splátky právnímu předchůdci žalobce. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, bydlí v nájmu, je svobodná. Za žalobce tuto listin u podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovanou byly poskytnuty následující dokumenty: výplatní pásky.
9. Ze dvou listin označených jako anonymizováno umoření vyplynulo, že žalovaná v souvislosti s předmětnými smlouvami uhradila shora uvedenou částku.
10. Z oznámení ze dne 20.1.2020 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, oznámila žalované, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň ji informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalované odesláno dne 14.2.2020.
11. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobce dne 11.5.2020 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20.1.2020 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovanou.
13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvy, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaná obdržela celkem 30 000 Kč. Žalovaná na základě těchto smluv uhradila pouze 7 200 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smluv zabýval schopností žalované úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v zákaznické kartě, jak jsou shora specifikovány. Pohledávka z předmětných smluv byla následně postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a následně jí také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.
14. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
15. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvy o zápůjčce, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaná obdržela 30 000 Kč. Žalovaná na základě smluv uhradila pouze 7 200 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatnými, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
22. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžité zápůjčky poskytnuté spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru ), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.
23. Fakticky žalobce doložení listin prokazujících doložení příjmu neprokázal. I kdyby soud vycházel z fikce jejich doložení, tak je třeba shledat, že nebyly nijak specifikovány výdaje žalované, na jejich doložení právní předchůdce žalobce zcela rezignoval, a to včetně jejich označení v zákaznické kartě. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé, ale pokud jsou výdaje označeny jen odhadovanou paušální sumou a zároveň nejsou ani elementárně doloženy listinami, nelze bez dalšího dospět k závěru o věrohodnosti takové informace. Jistě nebylo např. nijak komplikované opatřit si od žalované kopii nájemní smlouvy či doklad SIPO. S ohledem na povahu nájemního bydlení a obvyklé ceny nájemného včetně obvyklých plateb za energie apod. se navíc deklarované celkové výdaje žalované ve výši kolem 7 000 Kč měsíčně nejeví jako věrohodné. Není také bez dalšího zřejmé, proč žalovaná deklarovala jediný příjem, ač je tento následně rozdělen do tří kapitol (položek) a není pak bez dalšího rovněž zřejmé, jaká z těchto položek měla být doložena.
24. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení. Pokud žalobce odkazuje na obecné zásady poctivosti v právním styku, tak v daném případě není objasněno za jakých okolností a z jakého důvodu má vyplněná zákaznická karta stávající podobu. Podstatné ale je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015).
25. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
26. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalované nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, resp. údaje v zákaznické kartě byly nevěrohodné a nedoložené, shledal soud uzavřené smlouvy s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnými. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalované 30 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno bez právního důvodu a je povinna takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaná v souvislosti se smlouvami uhradila 7 200 Kč, zbývá tedy uhradit 22 800 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalobce dle doložených důkazů žalovanou vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 14.2.2020. Toto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručené třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 19.2.2020, jelikož pak žalovaná bez zbytečného odkladu v následující den neplnila, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ). S ohledem na prodlení žalované má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.
27. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla v řízení většinově úspěšná a měla by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.