Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 331/2021-39

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 39 549,16 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 795,51 Kč, se zákonným úrokem

z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 10 795,51 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení,

a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 025,16 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 807,33 Kč,

s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 914,01 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 6 017,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši

29,00 % ročně z částky 16 813,36 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, částku 11 728,49 Kč,

s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 735,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 979,56 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně

z částky 6 844,38 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně

z částky 6 844,38 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 795,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 10 795,51 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 025,16 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 807,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 914,01 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 6 017,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 16 813,36 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, částku 11 728,49 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 735,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 979,56 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 6 844,38 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 6 844,38 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“ nebo„ Právní předchůdkyně žalobkyně“), poté, co ověřila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr smlouvu o zápůjčce dne 4. 9. 2018, číslo

na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky

ve výši 22 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný (Zákazník) se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem 17 836 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků ve výši 5 392 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost

a flexibilní splácení ve výši 7 597 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 4 847 Kč, celkem 18 měsíčními splátkami po 2 214 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána na 4. 3. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností

ke dni 5. 1. 2021 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy

o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Žalovaný uhradil na svůj dluh částku ve výši 11 204,49 Kč. Právní předchůdkyní žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, tj. 5. 3. 2020, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části ve výši 27 820,67 Kč, kterou činila jistina ve výši 16 813,36 Kč a dlužný poplatek ve výši 11 007,31 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 3 914,01 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok

z prodlení ve výši 1 807,33 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 813,36 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny

ve výši 16 813,36 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval

a zůstal dlužen žalovanou částku.

2. Účastníci dále uzavřeli smlouvu o zápůjčce dne 14. 5. 2018, číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný (Zákazník) se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem 12 283 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 504 Kč, s úrokovou sazbou

ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení

ve výši 4 127 Kč, celkem 60 týdenními splátkami po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána na 8. 7. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni

5. 1. 2021 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Žalovaný uhradil na svůj dluh částku ve výši 14 554,51 Kč. Právní předchůdkyní žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, tj. 5. 3. 2020, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části ve výši 11 728,49 Kč, kterou činila jistina ve výši 6 844,38 Kč a dlužný poplatek ve výši 4 884,11 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 2 979,56 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 735,77 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 844,38 Kč od 19. 12. 2020

do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 844,38 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval a zůstal dlužen žalovanou částku.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Bulharské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána

podle čl. 18 odst. 2 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti

a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech,

neboť žalovaný má evidované bydliště na území České republiky (čl. 62 odst. 1 citovaného nařízení).

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl

bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle , , v platném znění, dále jen„ “, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Ze smlouvy o zápůjčce číslo z karty zákazníka – žádostí o spotřebitelský úvěr

ze dne 4. 9. 2018 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 4. 9. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným jako zákazníkem. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy. Původní věřitel

se ve smlouvě zavázal poskytnout Zákazníkovi zápůjčku v částce 22 000 Kč a Zákazník

se zavázal zaplatit věřiteli za tuto zápůjčku poplatek v částce 17 836 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu

za zpracování, doručení a poplatek za administrativní činnost, a že celková dlužná částka, kterou je Zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit činí . Výše výpůjční úrokové sazby byla 29 % p. a. Zákazník se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v hotovostním režimu, a to do rukou osoby uvedené ve smluvních podmínkách 18 měsíčními splátkami po 2 214 Kč, když první splátku je Zákazník povinen zaplatit v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy posledního dne dalšího následujícího měsíčního období, poslední splátka je splatná posledního dne dalšího následujícího měsíčního období. Dále se právní předchůdkyně žalobkyně a Zákazník dohodli, že v případě, kdy Zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdkyně žalobkyně právo

na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.

6. Ze smlouvy o zápůjčce číslo z karty zákazníka – žádostí o spotřebitelský úvěr

ze dne 14. 5. 2018 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 14. 5. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným jako zákazníkem. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy. Původní věřitel

se ve smlouvě zavázal poskytnout Zákazníkovi zápůjčku v částce 14 000 Kč a Zákazník

se zavázal zaplatit věřiteli za tuto zápůjčku poplatek v částce 12 283 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení, poplatek za administrativní činnost, a že celková dlužná částka,

kterou je Zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit činí 26 283 Kč. Výše výpůjční úrokové sazby byla 29 % p. a. Zákazník se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v hotovostním režimu, a to do rukou osoby uvedené ve smluvních podmínkách

v 60 týdenních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první po předposlední činí 439 Kč a poslední činí 382 Kč, když první splátku je Zákazník povinen zaplatit v den podpisu smlouvy, a každou následující splátku vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Dále se právní předchůdkyně žalobkyně a Zákazník dohodli, že v případě,

kdy Zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky,

má právní předchůdkyně žalobkyně právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z příslušných stran ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že dne 18. 12. 2020 byla uzavřena mezi společností právnická osoba, jakožto Postupitelem a žalobkyní jako Postupníkem, smlouva o postoupení, podle které přešly pohledávky za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 5. 1. 2021.

Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne

6. 1. 2021, které bylo podle podacího lístku žalovanému odesláno dne 25. 1. 2021,

a že žalovaný byl vyzván k zaplacení žalované částky.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě

ze dne 28. 6. 2021, z podacího lístku ze dne 28. 6. 2021 a z tabulek o umoření ze dne 12. 1. 2021, soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě jeho dluhu před podáním žaloby s tím, že na smlouvu číslo dluží na jistině částku 16 813,36 Kč

a na smlouvu číslo dluží na jistině částku 6 844,38 Kč.

9. Přípisem zdejšího soudu ze dne 3. 11. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní

od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak,

že vycházela z prohlášení žalovaného uvedeného v kartách zákazníka, které byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Na podporu svých tvrzení pak předložila Smlouvu o zápůjčce (již spisem), Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce (již spisem), zákaznické karty ze dne 14. 5. 2018 a ze dne 4. 9. 2018, pracovní smlouvu žalovaného, nájemní smlouvu žalovaného, výplatní pásky žalovaného za období číslo – číslo, dále pokyn agentury práce k dočasnému výkonu zaměstnání u jiného zaměstnavatele

ze dne 1. 6. 2018 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -97 ze dne 31. 7. 2020.

10. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: dne 4. 9. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 22 000 Kč,

což žalovaný svým podpisem potvrdil. Žalovaný měl tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 17 836 Kč, a to pravidelnými měsíčními splátkami po 2 214 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo právního předchůdkyně žalobkyně na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný

svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož na úhradu svého dluhu zaplatil pouze částku

11 204,49 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně po vzniku práva na zaplacení zbývající části dluhu převedla pohledávky za žalovanou na žalobkyni a tuto skutečnost jí písemně oznámila. Žalovaná na úhradu zbylé části jejího dluhu nezaplatila ničeho ani poté, co k tomu byla právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění vyzvána. Dále dne 14. 5. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 14 000 Kč,

což žalovaný svým podpisem potvrdil. Žalovaný měl tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 12 283 Kč, a to pravidelnými týdenními splátkami po 439 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo právního předchůdkyně žalobkyně na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný

svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož na úhradu svého dluhu zaplatil pouze částku 14 554,51 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně po vzniku práva na zaplacení zbývající části dluhu převedla pohledávky za žalovaným na žalobkyni a tuto skutečnost mu písemně oznámila. Žalovaný na úhradu zbylé části svého dluhu nezaplatil ničeho poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění vyzván.

11. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy,

jimiž Česká republika i Bulharská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 6 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení se aplikuje právo České republiky, neboť žalovaný má obvyklé bydliště

na území České republiky.

12. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí půjčky došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s  , , v platném znění, dále jen „o. z.“,

na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným

je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona

a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil

podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,

co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání

pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

21. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

22. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

23. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětné smlouvy o zápůjčce,

resp. spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru, že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Žalovanému jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány jeho výdaje. Právní předchůdce žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudil úvěruschopnost žalovaného,

zda je schopná spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá,

že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě,

že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

24. Jak již bylo výše konstatováno, dotčené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou s ohledem

na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatné. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému

na základě smlouvy o zápůjčce číslo peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč,

které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení,

tj. částky 10 795,51 Kč (zapůjčených 22 000 Kč po odečtení žalovaným vrácených

11 204,49 Kč), také vrátit (výrok I.). Právní předchůdkyně žalobkyně dále poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce číslo peněžní prostředky ve výši

14 000 Kč, ty jí však žalovaný svým plněném již vrátil.

25. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně

tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaný ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnil.

26. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smluv o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

27. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úrok z prodlení podle o. z. ve výši stanovené ,

a to od 19. 12. 2020 do zaplacení, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , když žalovanému,

který byl ve věci převážně úspěšný, náhrada nákladů nevznikla.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.