Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 302/2020-113

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 63 852,89 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení

5 694 Kč

takto:

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 63 852,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 89 049,89 Kč od 29. 4. 2020 do 11. 5. 2020, z částky 79 049,89 Kč od 12. 5. 2020 do 16. 6. 2020, z částky 70 049,89 Kč od 17. 6. 2020 do 31. 8. 2020, z částky 69 049,89 Kč od 1. 9. 2020 do 14. 9. 2020, z částky 51 049,89 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 77 398,39 Kč od 29. 4. 2020 do 11. 5. 2020, z částky 73 956,96 Kč od 12. 5. 2020 do 16. 6. 2020, z částky 64 956,96 Kč od 17. 6. 2020 do 31. 8. 2020, z částky 63 956,96 Kč od 1. 9. 2020 do 14. 9. 2020 a z částky 45 956,96 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 29. 4. 2020 dosáhne částky 237 369 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 8 960 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 5 694 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ve vztahu k vzájemnému návrhu žalovaného je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 63 852,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 89 049,89 Kč od 29. 4. 2020 do 11. 5. 2020, z částky 79 049,89 Kč od 12. 5. 2020 do 16. 6. 2020, z částky 70 049,89 Kč od 17. 6. 2020 do 31. 8. 2020, z částky 69 049,89 Kč od 1. 9. 2020 do 14. 9. 2020, z částky 51 049,89 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 77 398,39 Kč od 29. 4. 2020 do 11. 5. 2020, z částky 73 956,96 Kč od 12. 5. 2020 do 16. 6. 2020, z částky 64 956,96 Kč od 17. 6. 2020 do 31. 8. 2020, z částky 63 956,96 Kč od 1. 9. 2020 do 14. 9. 2020 a z částky 45 956,96 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 29. 4. 2020 dosáhne částky 237 369 Kč, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 8 960 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 5 694 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Ve vztahu k vzájemnému návrhu žalovaného je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném původně zaplacení částky 76 497,78 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne datum finanční prostředky ve výši 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr společně s úrokem ve výši 139,98 % ročně, a to v celkem 24 měsíčních splátkách ve výši 8 242 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 27. 4. 2020. K tomuto dni se nezaplacená jistina a úroky staly součástí nové jistiny úvěru v částce 94 415,07 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil před zesplatněním 57 694 Kč a po zesplatnění 38 000 Kč. Žalobkyně se tak při zohlednění částečného plnění po žalovaném domáhala zaplacení nové jistiny ve výši 56 415,07 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 493 Kč (za prodlení s úhradou 1., 3., 4., 5., 6., 8. a 9. splátky po dobu delší než 30 dnů), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 600 Kč (za prodlení u 1., 2., 3., 4., 5., 6., 8. a 9. splátky o délce 15 dnů), smluvní pokuty ve výši 14 989,78 Kč (stanovené ve výši 0,1 % denně z aktuální dlužné částky) a úroku v nominální úrokové sazbě 90,81 % ročně z částky 77 398,39 Kč od 29. 4. 2020 do 16. 6. 2020, z částky 75 415,07 Kč od 17. 6. 2020 do 31. 8. 2020, z částky 74 415,07 Kč od 1. 9. 2020 do 14. 9. 2020 a z částky 56 415,07 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne celkem 237 369 Kč. Nominální roční úroková sazba 90,81 % dle žalobkyně odpovídá efektivní úrokové sazbě 139,98 % ročně sjednané ve smlouvě. Žalobkyně má za to, že i pokud by soud shledal, že úrok nebyl sjednán platně, žalovaný by musel hradit úroky v obvyklé míře, kterou však nelze ztotožňovat s údaji z databáze ARAD. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 99 508 Kč od 29. 4. 2020 do 11. 5. 2020, z částky 89 508 Kč od 12. 5. 2020 do 16. 6. 2020, z částky 80 508 Kč od 17. 6. 2020 do 31. 8. 2020, z částky 79 508 Kč od 1. 9. 2020 do 14. 9. 2020 a z částky 61 508 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení.

2. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z provedeného interního skóringu, z veřejně přístupných rejstříků (NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík) a evidencí vedených státními orgány (ARES) a dále z údajů obsažených v žádosti o úvěr a dokladů poskytnutých žalovaným, z nichž vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 27 000 Kč, jeho měsíční náklady jsou tvořeny částkou 10 540 Kč s tím, že předchozí úvěr převážně řádně splácel. Žalovaný nadto svým podpisem výslovně potvrdil, že všechny jím uvedené údaje jsou pravdivé a žalobkyně z nich musela vycházet. Pokud tomu tak není, nelze klientovi poskytovat právní ochranu. Co se týče dříve uzavřené smlouvy číslo podle žalobkyně je nutné zohlednit, že žalovaný vystupoval z pozice podnikatele, nikoliv spotřebitele.

3. Žalovaný nárok uplatněný žalobou ani zčásti neuznal, a to s poukazem na absolutní neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného a nesprávného posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalovaný již nehradil řádně a včas splátky z titulu dříve uzavřené smlouvy o podnikatelské zápůjčce číslo proto žalobkyně měla předvídat, že žalovaný nebude moci řádně hradit ani posuzovaný úvěr. Žalobkyní poskytnutá částka 90 000 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení. Jelikož žalovaný uhradil 95 694 Kč a žalobkyně se tudíž na jeho úkor bezdůvodně obohatila o částku 5 694 Kč, žalovaný vzájemným návrhem proto vůči žalobkyni uplatnil právo na zaplacení této částky coby přeplatku. Žalovaný dále namítl, že s ohledem na úrokovou sazbu a RPSN 139,65 % ročně je celá smlouva absolutně neplatná i z důvodu porušení dobrých mravů. Absolutně neplatné jsou i požadované sankce: smluvní pokuta požadovaná ve výši 499 Kč byla sjednána v rozporu s  , o spotřebitelském úvěru; částka 1 600 Kč dle smlouvy nepředstavuje náhradu účelně vynaložených nákladů, nýbrž opětovně smluvní pokutu; smluvní pokuta požadovaná dle smlouvy je rozporná s dobrými mravy, neboť se jedná již o čtvrté sankcionování žalovaného. Žalovaný závěrem poukázal, že v rámci snahy o smírné vyřešení věci nabídl žalobkyni dne 23. 9. 2020 částku 4 241,77 Kč, žalobkyně však odmítla poskytnout součinnost, a tudíž od uvedeného dne nemůže být žalovaný v prodlení.

4. Žalobkyně následně vzala svůj návrh částečně zpět s tím, že nově požaduje smluvní úrok pouze ve výši 35 % ročně. Soud proto usnesením ze dne 8. 4. 2021, č. j. -101, řízení zastavil co do částky 10 458,11 Kč, smluvní pokuty 2 186,78 Kč, úroku ve výši 55,81 % ročně z částky 77 398,39 Kč od 29. 4. 2020 do 11. 5. 2020, úroku ve výši 90,81 % ročně z částky 3 441,43 Kč od 12. 5. 2020 do 16. 6. 2020, úroku ve výši 55,81 % ročně z částky 73 956,96 Kč od 12. 5. 2020 do 16. 6. 2020, úroku ve výši 90,81 % ročně z částky 10 458,11 Kč od 17. 6. 2020 do 31. 8. 2020, úroku ve výši 55,81 % ročně z částky 64 956,96 Kč od 17. 6. 2020 do 31. 8. 2020, úroku ve výši 90,81 % ročně z částky 10 458,11 Kč od 1. 9. 2020 do 14. 9. 2020, úroku ve výši 55,81 % ročně z částky 63 956,96 Kč od 1. 9. 2020 do 14. 9. 2020, úroku ve výši 90,81 % ročně z částky 10 458,11 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení, úroku 55,81 % ročně z částky 45 956,96 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení 10 % ročně z částky 10 458,11 Kč od 29. 4. 2020 do zaplacení.

5. Předmětem řízení se tak stal návrh žalovaného na zaplacení přeplatku 5 694 Kč a návrh žalobkyně na zaplacení částky 51 049,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 89 049,89 Kč od 29. 4. 2020 do 11. 5. 2020, z částky 79 049,89 Kč od 12. 5. 2020 do 16. 6. 2020, z částky 70 049,89 Kč od 17. 6. 2020 do 31. 8. 2020, z částky 69 049,89 Kč od 1. 9. 2020 do 14. 9. 2020, z částky 51 049,89 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení; dále smluvní pokuty ve výši 12 803 Kč; a konečně úroku ve výši 35 % ročně z částky 77 398,39 Kč od 29. 4. 2020 do 11. 5. 2020, z částky 73 956,96 Kč od 12. 5. 2020 do 16. 6. 2020, z částky 64 956,96 Kč od 17. 6. 2020 do 31. 8. 2020, z částky 63 956,96 Kč od 1. 9. 2020 do 14. 9. 2020 a z částky 45 956,96 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 29. 4. 2020 dosáhne částky 237 369 Kč.

6. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, na jejichž základě zjistil následující skutkový stav.

7. Žalobkyně podepsala s žalovaným dne datum návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvu o úvěru číslo na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 90 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 242 Kč. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve výši 139,98 % ročně, přičemž sjednané úroky běží až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění. Celkem se žalovaný zavázal vrátit 197 808 Kč. Dle čl. 6 smlouvy má žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splátkou delší než 30 dnů právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dále má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením klienta ve výši 200 Kč za prodlení s úhradou splátky delší než 15 dnů. V čl. 6 smlouvy bylo ujednáno, že dnem zesplatnění k dosud nesplacené jistině přirostou dosud nezaplacené úroky a stanou se novou jistinou úvěru. Pro případ, že žalovaný v den zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, vzniká mu dle čl. 6 povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny. Žalovanému byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace a prohlášení klientů.

8. Dle dokladu o vyplacení úvěru žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr v dohodnuté výši dne datum. Dopisem ze dne datum žalobkyně informovala žalovaného, že schválila jeho žádost o úvěr a současně mu poskytla splátkový kalendář, z něhož plyne, že v každé splátce byla zahrnuta jistina i úrok, přičemž jejich vzájemný poměr se postupně měnil.

9. Podle karty klienta žalovaný již od první splátky tyto nehradil včas nebo v plné výši. Celkem uhradil částku 95 694 Kč.

10. Výzvami ze dne 22. 8. 2019, 23. 10. 2019, 22. 11. 2019, 23. 12. 2019, 22. 1. 2020, 24. 3. 2020 a 22. 4. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jednotlivých dlužných splátek. Dopisem ze dne 27. 4. 2020 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru. Předžalobní upomínkou ze dne 4. 11. 2020, odeslanou následujícího dne, byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky.

11. Podle formuláře hodnocení klienta žalovaný dosahoval pravidelného čistého měsíčního příjmu 27 000 Kč ze zaměstnání a podnikání (OSVČ). Jeho výdaje představovala částka 10 540 Kč, kdy částka 3 410 Kč připadala na životní minimum, 2 000 Kč na bydlení a 5 130 Kč na dosavadní splátky žalobkyni. Volné zdroje žalovaného při zohlednění rezervy 1 000 Kč tvořila částka 15 460 Kč. Žalovaný uvedl, že žije sám, jako bydlení označil„ jiné“ a že nemá výdaje spojené s dopravou, kurzy a zálibami apod. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) získal žalovaný CBS skóre 279, což dle vysvětlivek znamená, že smlouva je hodnocena jako„ vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán“. Žalovaný neměl žádný záznam v registru SOLUS. Žalovaný předložil žalobkyni občanský průkaz, potvrzení, že je majitelem účtu, na který byl úvěr vyplacen a opis vybraných údajů z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2018, podle kterého žalovaný neměl žádné příjmy ze závislé činnosti, vykázal příjem 870 586 Kč a paušální výdaje 536 899 Kč.

12. Účastníci sjednali dne datum smlouvu o revolvingové podnikatelské zápůjčce číslo na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému jako investiční zápůjčku 110 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit s úrokem ve výši 197 800 Kč v 60 splátkách po 5 130 Kč. Dle Karty klienta ze dne datum byla žalovanému zápůjčka vyplacena dne datum, přičemž celkem uhradil 131 600 Kč. Žalovaný uhradil prvních 26 splátek (12 splátek před sjednáním nyní posuzované úvěrové smlouvy), avšak s výjimkou jediné, všechny uhradil opožděně nebo postupně po částech.

13. Žalobkyně v rámci dokazování předložila vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, z něhož plyne, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena efektivní či nominální úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech stejná. Soud z těchto listin však neučinil žádná pro věc významná skutková zjištění, neboť v samotné úvěrové smlouvě byla výše úroku určena zcela jednoznačně jako pevná a po celou dobu trvání smlouvy neměnné sazba. Ve vztahu ke spotřebiteli považuje soud polemiku ohledně nominální úrokové sazby a výpočtu efektivní úrokové míry podle složitých vzorců znalce za zcela irelevantní a pro spotřebitele nadto za nesrozumitelné a matoucí. Vedle toho, sama žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět ve vztahu k žalované výši úroku a požadovala jej nově v nižší úrokové míře

14. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, což ostatně ani žádný z účastníků nerozporoval, že účastníci podepsali dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobkyně zaslala žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč, které se zavázal uhradit společně s úrokem ve výši 139,98 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách.

20. Ačkoliv je žalovaný podnikající fyzickou osobou, v rámci posuzovaného smluvního vztahu vystupoval jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by smlouvu sjednával z pozice podnikatele pro své podnikatelské účely a žádný z účastníků to ani netvrdil. Před poskytnutím úvěru proto bylo povinností žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet. Pokud tak neučinila, smlouva je absolutně neplatná (k absolutní neplatnosti viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k  ). Tato zákonná povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

21. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

22. Soud má za to, že žalobkyně při sjednávání smlouvy nepostupovala v souladu s výše citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že musí vycházet z údajů sdělených klientem, neboť nemá reálnou možnost jeho výdaje ověřovat s tím, že je to žalovaný, kdo je zodpovědný za to, že jím sdělené údaje jsou správné a pravdivé. K této argumentaci soud uvádí, že povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o veřejnoprávní povinnost žalobkyně nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na žalovaného a žalobkyně se jí nemůže zprostit tvrzením, že jí nezbývá než spoléhat na správnost údajů sdělených, a nikoliv doložených, klientem. Takový přístup nemůže požívat právní ochrany. Z § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ostatně plyne povinnost poskytovatele úvěru pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

23. Ani případné porušení povinnosti poctivého jednání spotřebitele při uzavírání úvěrových smluv nemůže vést poskytovatele úvěru ke zproštění jeho povinnosti dostát požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. To znamená, že žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na pouhé sdělení majetkových poměrů, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem, je zcela nedostačující. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak nadhodnocují své příjmy a zejména pak zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru.

24. Pokud jde o příjmy žalovaného, ten v kartě hodnocení klienta uvedl, že tyto činí 27 000 Kč, k čemuž za druh příjmu označil s nabízených možností„ zaměstnání“ a„ OSVČ“. Z daňového přiznání ani z tvrzení účastníků však nevyplynulo, že by žalovanému plynuly příjmy ze závislé činnosti. Co se týče výdajů žalovaného, tyto zjevně nebyly jakkoli relevantně prověřovány, neboť žalobkyně předložila toliko opis vybraných údajů z daňového přiznání žalovaného za rok 2018. Žalovaný uplatnil v daňovém přiznání paušální výdaje. Tyto jsou sice relevantní při stanovení základu daně pro daňové účely, nemají však žádnou vypovídací hodnotu ohledně faktické výdajové stránky klienta, neboť nepředstavují reálný rozdíl mezi příjmy a skutečně vynaloženými výdaji, z nichž by bylo možno vycházet pro účely posouzení bonity spotřebitele. V případě, kdy podnikající fyzická osoba uplatňuje paušální výdaje, nelze z daňového přiznání podle soudu učinit relevantní závěr ani o jejích skutečných čistých měsíčních příjmech (tedy o částce, kterou má osoba fakticky k dispozici), v nichž je logicky zohledněna i výdajová stránka. S ohledem na to bylo podle soudu povinností žalobkyně v zájmu řádného zjištění majetkových poměrů spotřebitele se nespoléhat na neprůkazné daňové údaje a pouhé prohlášení žalovaného, že jím vyplněné údaje jsou úplné a pravdivé.

25. Co se týká výdajů na bydlení, tyto měla představovat částka 2 000 Kč měsíčně a žalovaný z nabízených možností zvolil jako formu bydlení„ jiné“. Soud má za to, že je na místě od poskytovatele úvěru očekávat, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů a bude trvat na tom, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů doložil. Toto přitom není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi a soud tak opětovně nepřisvědčuje argumentaci žalobkyně, že pokud klient uvede nižší částku, nezbývá jí než z takových údajů vycházet. Naopak, bylo oprávněním a v zájmu žalobkyně po žalovaném žádat doložení dokladů, které souvisí s náklady za bydlení a souvisejícími službami. Žalobkyně do výdajů žalovaného dále zahrnula částku 3 410 Kč coby životní minimum, z čehož ovšem nelze dle soudu také zjistit nic o jeho skutečných pravidelných výdajích. Soud považuje rovněž za vysoce nepravděpodobné, aby žalovaný neměl vyjma bydlení a splátek předchozího závazku žalobkyni žádné další výdaje. Tyto skutečnosti podle soudu měly v žalobkyni vzbudit objektivní pochybnosti o správnosti výše výdajů žalovaného. Žalobkyni měly vzniknout obavy o schopnosti žalovaného řádně hradit splátky úvěru i s ohledem na jeho platební morálku v rámci hrazení revolvingové podnikatelské zápůjčky, a je zcela nepodstatné, že zde žalovaný vystupoval v pozici podnikatele, a na to, že dle interního skóringu žalobkyně byl žalovaný posouzen s vyšším rizikem, kdy má být výše úvěru buďto výrazně limitována nebo dokonce zamítána. Přesto mu žalobkyně úvěr v poměrně vysoké výši poskytla.

26. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí dostatečně náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbyde taková částka, aby mohl pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky dvou závazků v celkové výši 13 372 Kč měsíčně. Posouzení úvěruschopnosti, jak jej provedla žalobkyně, je proto třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.

27. Smlouva o úvěru tudíž byla uzavřena neplatně a žalobkyně měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení (vydání) poskytnuté jistiny 90 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Nicméně, jak plyne z karty klienta a vyjádření obou účastníků, žalovaný za trvání úvěrového vztahu žalobkyni zaplatil celkem 95 694 Kč, tedy více, než kolik mu bylo ze strany žalobkyně poskytnuto. Požadavek žalobkyně na zaplacení částky 63 852,89 Kč, zákonných úroků z prodlení a smluvních úroků, je proto nedůvodný a soud žalobu zcela zamítl, jak plyne z výroku I. tohoto rozsudku. Důvodným je naopak vzájemný návrh žalovaného, kterým se dožadoval částky 5 694 Kč, představující„ přeplatek“ jdoucí nad rámec žalovaným uhrazené jistiny 90 000 Kč.

28. Přestože ze zákona bylo vedeno společné řízení o žalobě a o vzájemném návrhu žalovaného, pro účely rozhodování o nákladech řízení je nutné vycházet z toho, že se jedná o řízení o samostatných nárocích, o kterých je proto nutné rozhodnout též samostatně, byť je v obou případech přiznávána žalovanému. Žalovaný byl v průběhu řízení zastoupen advokátem nicméně ke dni 29. 7. 2021 bylo jeho právní zastoupení ukončeno a proto soud rozhodl, že náklady řízení budou přiznány k rukám žalovaného.

29. O náhradě nákladů v řízení o žalobě samotné rozhodl soud podle věta první ve spojení s  Nahlíženo ryze z procesního hlediska, žalobkyně částečným zpětvzetím žaloby zavinila částečné zastavení řízení a ve zbytku svého nároku byla neúspěšná, neboť soud její žalobu zamítl. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla v tomto řízení zcela neúspěšná, proto soud přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů řízení, které představují náklady zastoupení advokátem, tj. odměna ve výši 8 360 Kč, stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 76 497,78 Kč (v rozsahu před částečným zastavením řízení) za dva úkony právní služby po 4 180 Kč podle , d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu – vyjádření k žalobě) a dvě paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle a. t. Žalovanému vznikly účelně vynaložené náklady ve výši 8 960 Kč, jejichž náhradu mu soud přiznal.

30. V řízení o vzájemném návrhu byl zcela úspěšný žalovaný, proto mu vzniklo podle právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za vzájemný návrh ve výši 1 000 Kč, nákladů zastoupení advokátem v průběhu řízení, za které náleží odměna ve výši 1 500 Kč stanovená dle a a. t. z tarifní hodnoty 5 694 Kč za jeden úkon právní služby podle a. t. (písemné podání soudu – uplatnění vzájemného návrhu) a paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč podle a. t. Dohromady přiznal soud žalovanému za uplatnění vzájemného návrhu náhradu nákladů řízení ve výši 2 800 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.

Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona