Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 358/2021-85
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupeného advokátem JUDr. jméno příjmení,
se sídlem adresa,
proti
žalovaným: 1) celé jméno žalovaného, narozený dne datum,
trvale bytem adresa žalované a žalovaného,
2) celé jméno žalované, narozená dne datum,
trvale bytem adresa žalované a žalovaného,
o zaplacení 88 993,08 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný 1) a žalovaná 2) jsou povinni uhradit společně a nerozdílně žalobci 64 052,37 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 11.2.2021 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 24 940,71 Kč, úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 88 993,08 Kč za dobu od 29.1.2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 4 349,91 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 88 993,08 Kč za dobu od 29.1.2021 do 10.2.2021 a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 24 940,71 Kč za dobu od 11.2.2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný 1) a žalovaná 2) jsou povinni uhradit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 825 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný 1) a žalovaná 2) jsou povinni uhradit společně a nerozdílně žalobci 64 052,37 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 11.2.2021 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 24 940,71 Kč, úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 88 993,08 Kč za dobu od 29.1.2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 4 349,91 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 88 993,08 Kč za dobu od 29.1.2021 do 10.2.2021 a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 24 940,71 Kč za dobu od 11.2.2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný 1) a žalovaná 2) jsou povinni uhradit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 825 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 88 993,08 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 4 349,91 Kč, úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 88 993,08 Kč od 29.1.2021 do zaplacení a úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 88 993,08 Kč od 29.1.2021 do zaplacení. Dále uvedl, že žalovaní uzavřeli s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, dne 4.12.2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě bylo žalovaným poskytnuto celkem 104 000 Kč, které se zavázali splatit spolu se sjednaným úrokem a poplatky formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaní se dostali opakovaně do prodlení se splácením úvěru, proto právní předchůdce žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr prohlásil za splatný dopisem ze dne 18.10.2019. Předmětná pohledávka byla výše uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.1.2021. Žalovaní dluh nevyrovnali i přes zaslání předžalobní upomínky.
2. Žalovaní se, ač řádně a včas předvoláni (převzali oba osobně na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavili, žalobce se z jednání soudu omluvil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
3. Žalovaní se ve věci nevyjádřili.
4. Ze smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovanými dne 4.12.2018 vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 104 000 Kč, který se žalovaní zavázali splácet spolu se sjednaným úrokem po 2 091,88 Kč měsíčně. Ke smlouvě žalobce rovněž doložil obchodní podmínky sjednané jako její nedílnou součást a sazebník poplatků.
5. Z výpisu z předmětného úvěrového účtu zpracovaného právním předchůdcem žalobce vyplynulo, že žalovaným bylo poskytnuto 104 000 Kč, jak je shora uvedeno. V dané souvislosti žalovaní v období od 15.1.2019 do 21.7.2020 uhradili právnímu předchůdci žalobce celkem 39 947,63 Kč.
6. Z dopisu ze dne 20.10.2019 vyplynulo, že právnická osoba oznámila oběma žalovaným, že prohlašuje předmětný úvěr za splatný ke dni 18.10.2019.
7. Z dvou oznámení ze dne 2.2.2021 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, oznámila žalovaným, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň je informovala o výši dluhu. Dle přiložených podacích lístků byla tato výzva oběma žalovaným odeslána dne 5.2.2021.
8. Z předžalobních upomínek adresovaných oběma žalovaným právním zástupcem žalobce dne 23.2.2021 vyplynulo, že žalovaní byli vyzváni k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byly tyto výzvy žalovaným odeslány před podáním žaloby dne 25.2.2021.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21.1.2021 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovanými.
10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovanými uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaní obdrželi 104 000 Kč. Žalovaní v dané souvislosti uhradili celkem 39 947,63 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, což bylo žalovaným oznámeno v dopise oběma odeslaným dne 5.2.2021, žalovaným byla také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.
11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
16. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovanými uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaní obdrželi 104 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
19. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku (úvěr) poskytnutou spotřebiteli. Žalobce vůbec netvrdil a tím méně prokázal, že by se jeho právní předchůdce zabýval schopností žalovaných splácet úvěr (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru ), tato skutečnost pak nevyplývá ani ze žádného z provedených a navržených důkazů. Svou neúčastí při jednání se pak žalobce vzdal možnosti být v daném ohledu poučen dle § 118a odst. 1 , odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí).
20. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015). Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
21. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, resp. žalobce takovou okolnost netvrdila a neprokázal, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovaným 104 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaných, neboť jim bylo plněno bez právního důvodu a jsou povinni takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Z provedených důkazů ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaní v souvislosti se smlouvu uhradili 39 947,63 Kč, zbývá tedy uhradit 64 052,37 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaní byli tedy povinni bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalobce dle doložených důkazů žalované vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 5.2.2021. Toto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručené třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 10.2.2021, jelikož pak žalovaní bez zbytečného odkladu v tento den neplnili, jsou od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ). S ohledem na prodlení žalovaných má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.
22. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy). Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 3 560 Kč a náklady na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5 . vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „tarif “) činí v daném řízení odměna advokáta za jeden úkon právní služby 4 660 Kč. Právní zástupce žalobce v daném řízení účelně vykonal čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé – dvě předžalobní výzvy a žaloba). S ohledem na skutečnost, že v doložené předžalobní výzvě absentuje právní posouzení věci a také širší posouzení skutkové, je třeba takovou výzvu považovat za tzv. jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) tarifu a přiznat za ni odměnu poloviční, v daném případě tedy 2 330 Kč. Dle § 13 odst. 3 tarifu pak advokátu náleží paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 3 188 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených položek činí 21 928 Kč (3 560 + 2 x 4 660 + 2 x 2 330 + 4 x 300 + 3 188). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 64 052,37 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 68 540,42 Kč, žalovaní byli úspěšní ohledně zaplacení 24 940,71 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jejich straně celkem 43 821,36 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 112 361,78 Kč tak představuje úspěch žalobce 61 %, úspěch žalovaných 39 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 22 % svých nákladů, z částky 21 928 Kč tedy ve výši 4 825 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.