Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 149/2021-20

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Strnadovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 2 820 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba žalobkyně, kterou se po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 2 820 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 209,29 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 457,59 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 274,90 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 19,31 % ročně z částky 2 274,90 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba žalobkyně, kterou se po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 2 820 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 209,29 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 457,59 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 274,90 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 19,31 % ročně z částky 2 274,90 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení , , (dále jen „ ”)

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 2 820 Kč (jistina, úhrady za služby) spolu s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO.

3. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: dne datum byla uzavřena mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen:„ příjmení jméno“) a žalovanou smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě příjmení jméno přenechala žalované peníze ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit náklady ve výši 3 460 Kč ve 45 týdenních splátkách po 188 Kč s tím, že první splátka je splatná právě 7. kalendářní den po uzavření smlouvy a každá následující splátka je splatná nejpozději do konce následujícího týdenního období. Dne datum byla pohledávka právnická osoba Credit za žalovanou postoupena žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována. Při posuzování úvěruschopnosti žalované právnická osoba Credit zohlednila další příjem (příjem z podnikání, brigáda) ve výši 6 686 Kč, který nebyl nijak doložen. Žalovaná byla v době posuzování úvěruschopnosti na rodičovské dovolené. Dle tvrzení žalobkyně, uhradila žalovaná celkem částku ve výši 6 806 Kč.

4. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z ustanovení , , účinného od 1. 1. 2014 (dále jen:„ “) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen:„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaná je spotřebitelem (ustanovení ); jedná se o smlouvu spotřebitelskou.

5. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Dle současné právní úpravy se jedná o neplatnost relativní (ustanovení ), kterou může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (ustanovení spotřebitelského úvěru). Tato právní úprava je však v rozporu s unijním právem, když články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum (dále jen:„ směrnice 2008/48“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době – srovnej: rozsudek Soudního dvora ve věci C číslo. Cílem směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti.

Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu příjmení v . Enel ze dne datum, kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. obec nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU.

Pohledávka právnická osoba Credit za žalovanou byla postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením a násl. , .

6. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a na judikaturu Soudního dvora, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když právní předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. příjmení příjmení jméno nejednala čestně a spravedlivě, když poskytla úvěr žalované – osobě, pobírající rodičovský příspěvek, jejíž příjem byl navýšen nedoloženým výdělkem z brigády/podnikatelské činnosti. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. ). Z ustanovení se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen

7. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posoudil soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a žalobu zamítl, když částka ve výši 5 000 Kč, která odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalované, byla již zaplacena.

8. K úvaze žalobkyně, že právnická osoba Credit před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od žalované, soud uvádí, že takovéto ničím nepodložené prohlášení spotřebitele nemůže být kvalifikováno jako dostatečné a lze jen stěží přepokládat, že spotřebitel chápe pojem„ posoudit s odbornou péčí“, naopak poskytovatel úvěru postupující s odbornou péčí si musí být vědom nutnosti shromažďovat a uchovávat důkazy o plnění povinnosti posoudit úvěruschopnost s odbornou péčí. Poskytovatel úvěru nemůže spoléhat, že druhá strana jedná poctivě, naopak sám musí vyvinout úsilí ke zjištění, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet (povinnosti ověřit tvrzení spotřebitele obecně plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího sodu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. ).

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud se zřetelem k ustanovení , když žalované žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).