Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 34/2021-36
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 451,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 592 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 161,19 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 592 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 859,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 283,85 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 9 821,44 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 34,91 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 859,44 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 036 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 592 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 161,19 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 592 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 859,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 283,85 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 9 821,44 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 34,91 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 859,44 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 036 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 451,44 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru číslo. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem čerpal částku ve výši 11 598 Kč, přičemž na poskytnutý úvěr uhradil 3 006 Kč. Žalovaný své závazky ze smlouvy řádně a včas neplnil, v důsledku čehož žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 29. 10. 2020. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení neuhrazené jistiny 9 821,44 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 130 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Dále se pak domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 283,85 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 9 821,44 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 196,1 Kč od 13. 11. 2020 do 3. 2. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 451,44 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla prověřována pomocí tzv. kreditního skóre. Tímto statickým modelem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Žalobkyně současně provedla kontrolu v externích úvěrových registrech SOLUS, CEE, NRKI a ISIR. Žalobkyně vycházela z výpisů z účtu žalovaného a z hodnot životního minima dospělého člena domácnosti a jednoho dítěte a dále z měsíčních nákladů na bydlení dle ČSÚ.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.
3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázel splácet splátkami ve výši 4 % z dlužné částky. Roční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 26,28 %. Ve smlouvě bylo současně ujednáno, že výše prvního čerpání činí 11 598 Kč za účelem nákupu zboží (nábytek), přičemž žalovaný se zavázal splatit tuto částku v 30 měsíčních splátkách po 501 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Roční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 20,42 %. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že výše minimální měsíční splátky (která se skládá ze splátky úvěru a splátky splátkových programů) bude uvedena v pravidelném měsíčním výpisu. Ve smlouvě bylo sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč (podle čl. 9 úvěrových podmínek pro případ prodlení s úhradou splátky) a po zesplatnění smluvní pokutu ve výši 10 % z nezaplacené jistiny, úroků a pojistného. V čl. 7 úvěrových podmínek bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit v případě prodlení žalovaného se splácením alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po více jak 3 měsíce.
4. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že žije v podnájmu, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnán s příjmem 25 000 Kč měsíčně a příjmy ostatních členů domácnosti činí 6 100 Kč. Podle předložené úvěrové zprávy měl žalovaný v registru NRKI jeden záznam a žádný záznam v registru SOLUS. Žalobkyně dále předložila výpisy z bankovního účtu žalovaného za srpen až říjen 2019, z nichž soud zjistil, že v srpnu 2019 měl žalovaný příjmy 28 886,80 Kč a výdaje 28 410,63 Kč, pročež konečný zůstatek na účtu činil 491,97 Kč. V září měl žalovaný příjmy 26 978,75 Kč a výdaje 27 470,72 Kč, pročež konečný zůstatek na účtu činil 0 Kč, se závazky po splatnosti 195,38 Kč. V říjnu činily příjmy žalovaného 22 484 Kč a výdaje také 22 484 Kč, pročež konečný zůstatek na účtu byl 0 Kč, žalovaný závazky po splatnosti ve výši 195,38 Kč. V říjnu činily příjmy žalovaného 22 484 Kč a výdaje také 22 484 Kč, pročež konečný zůstatek na účtu byl 0 Kč a žalovaný měl závazky po splatnosti ve výši 1 020,78 Kč.
5. Z předložené tabulky„ anonymizováno 5 slov“ plyne, že žalovaný dne datum čerpal úvěr ve výši 11 598 Kč z důvodu nákupu zboží, přičemž uhradil prvních 6 splátek po 501 Kč a následně se ocitl v prodlení. Celkem uhradil 3 006 Kč.
6. Dopisem ze dne 29. 10. 2020, odeslaným následujícího dne, žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a současně jej vyzvala k úhradě dlužné částky 11 118,23 Kč do 14 dnů od sepsání této výzvy. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu rovněž předžalobní upomínkou ze dne 19. 11. 2020, odeslanou žalovanému následujícího dne.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Před poskytnutím úvěru proto bylo povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.
13. Pokud poskytovatel úvěru této své povinnosti nedostojí, smlouva je absolutně neplatná. Soud poukazuje, že z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.
14. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Z § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ spotřebitelem sdělených„ čísel“ představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Poskytovatel úvěru má proto jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Této povinnosti se nemůže zprostit pouhým spoléháním se na údaje tvrzené a nikoliv současně doložené klientem a ani použitím obecných statistických údajů. Při posuzování tzv. bonity klienta je naopak nutno vycházet z individualizovaných údajů žadatele o spotřebitelský úvěr, které reflektují jeho konkrétní skutečný příjem, pravidelné výdaje (zejména náklady na bydlení, stravu, dopravu), dále pak je nutné zjistit faktické stávající dluhové zatížení žadatele z již existujících závazků a je namístě brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje.
15. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, majetkové poměry klienta nelze postihnout jeho prostým tvrzením o výši příjmů a ani obecnými statistickými údaji, které lze dle soudu použít např. při posuzování hodnověrnosti klientem tvrzených a doložených údajů, avšak nikoliv jako průkazný ukazatel žalovaného. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala výpisy z účtu za měsíce srpen až říjen 2019, avšak z jejího vyjádření nebo jí předložených listin nikterak nevyplývá, že by se takto zjištěné údaje jakkoliv promítly do posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně se naopak spokojila s částkou životního minima a statistickými ukazateli, které nemají žádnou vypovídací hodnotu ohledně majetkových poměrů žalovaného ve vztahu ke konkrétní výši úvěru a které zjevně neodpovídají reálným výdajům žalovaného. Jak plyne z předložených výpisů z účtu, výdaje žalovaného vždy přesáhly 20 000 Kč a žalovaný se na konci každého měsíce ocitl v podstatě nebo téměř„ na nule“. Vedle toho nelze mít z těchto výpisů za prokázané, zda jsou z tohoto účtu hrazeny každý měsíc náklady na bydlení (podnájem), které obecně tvoří nejvyšší položku pravidelných výdajů každého člověka. Tyto skutečnosti podle soudu měly v žalobkyni vzbudit objektivní pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Žalobkyně však neučinila nic, čím by tyto důvodné pochybnosti odstranila, nebo toto alespoň soudu neprokázala.
16. Soud má tedy s ohledem na vše uvedené za to, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí dostatečně náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného. Jí tvrzené posouzení je třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. Žalovaný je proto povinen vrátit pouze finanční prostředky, které mu žalobkyně poskytla a o které se tak bezdůvodně obohatil. Soud poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007 nebo ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 320/2011). Žalobkyně poskytla žalovanému částku 11 598 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy již vrátil 3 006 Kč a zbývá mu vydat 8 592 Kč.
18. Z hlediska požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění, popřípadě ve lhůtě k plnění stanovené věřitelem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Prodlení žalovaného nastalo na základě oznámení o zesplatnění pohledávky obsahujícího výzvu k úhradě pohledávek ze dne 17. 6. 2020 patnáctým dnem od sepisu této výzvy, tj. dne 13. 11. 2020. Za období od 13. 11. 2020 do 3. 2. 2021 má žalobkyně nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení pouze z částky 8 592 Kč ve výši 161,19 Kč a dále má nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 592 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení.
19. Ve zbývající části, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 1 859,44 Kč, veškerého smluvního úroku, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 34,91 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 859,44 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení, je žaloba nedůvodná a soud ji proto zamítl, jak plyne z II. výroku tohoto rozsudku.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch. Při určení poměru úspěchu a neúspěchu ve věci soud ohledně úroků z prodlení a smluvních úroků vycházel z částek, které žalobkyně kapitalizovala k datu 3. 2. 2021. Žalobkyně požadovala po žalovaném k výše uvedenému datu zaplacení celkem 11 931,39 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 8 753,19 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci ze 73 % úspěšná a z 27 % neúspěšná. Náklady řízení v dané věci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady náklady řízení žalobkyně (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta) činí 2 252 Kč. Žalobkyně má ovšem právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu, a proto jí přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 46 % celkových nákladů, tedy částka 1 036 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.
Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona 120/2001 Sb.