Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 303/2021-21

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 31 380 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 900 Kč od 9. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 18 480 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 380 Kč od 23. 8. 2019 do 8. 11. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 12 900 Kč od 9. 11. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 480 Kč od 9. 11. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 900 Kč od 9. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 18 480 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 380 Kč od 23. 8. 2019 do 8. 11. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 12 900 Kč od 9. 11. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 480 Kč od 9. 11. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu

dne 14. 7. 2021 se žalobkyně domáhala částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovanou dne 28. 6. 2018. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 18 480 Kč v týdenních splátkách po 708 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované kontrolou databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou RČ dálkovým systémem společnosti právnická osoba, kontrolou v insolvenčním rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocením aktuální finanční situace dle podkladů zaznamenaných v evidenční kartě a vyhodnocením příslušné lokality bydliště na základě vědomostí z praxe a kontrolou dokumentů předložených při sepisování evidenční

karty klienta. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila žalobkyni pouze splátky v celkové

výši 11 100 Kč a dále již na svůj závazek ničeho nehradila, stal se celý zbylý dluh žalované vůči žalobkyni ve výši 31 380 Kč splatným ke dni 25. 10. 2018. Žalobkyně proto požadovala zaplacení částky 31 380 Kč sestávající z nezaplacené jistiny a souhrnného poplatku

a požadovala přiznat rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, ovšem pouze od doby původně sjednané splatnosti smlouvy, tj. od 23. 8. 2019.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení ,

dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci

lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

5. Účastníci uzavřeli dne 28. 6. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo

na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 24 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala splatit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 8 400 Kč, poplatkem za zpracování

a doručení úvěru 4 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 5 280 Kč, tj. celkem se zavázala vrátit částku 42 480 Kč, v 60 týdenních splátkách po 708 Kč s první splátkou splatnou dne 5. 7. 2018 a každou další 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Zápůjční úroková sazba činila 66 % ročně. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala

od žalobkyně částku 24 000 Kč při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky žalobkyně ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. V den podpisu smlouvy žalovaná vyplnila se zástupkyní žalobkyně evidenční kartu, v níž uvedla, že pobírá státní podporu ve výši 9 924 Kč a má brigádu s příjmy ve výši 10 000 Kč, výdaje žalované pak podle karty činily celkem 12 279 Kč (nájem 5 000 Kč, energie 1 489 Kč, spoření 1 000 Kč a jiné výdaje 1 400 Kč, dále výdaje na úvěry 2 690Kč a jiné výdaje domácnosti 700 Kč). V kartě nebylo zaznamenáno nic k údajům, jako je typ bydlení, vzdělání žalované, rodinné poměry,

či jiné závazky žalované. Žalobkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy formulář

pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela, celkem uhradila žalobkyni 11 100 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění jejího dluhu předžalobní výzvou ze dne 16. 2. 2021, kterou jí vyzvala k úhradě nedoplatku

ve výši 31 380 Kč se splatností 22. 8. 2019.

6. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Splnění své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované žalobkyně prokazovala pouze evidenční kartou klienta, v níž však nejsou některé údaje vůbec uvedeny a uvedené údaje nebyly vůbec ověřeny – v kartě není žádný záznam o tom, že by pracovnice žalobkyně ověřila u žalované jiný doklad než výplatní lístek s potvrzením o příjmu a výplatní doklad – důchody,

což znamená, že neověřovala žádný z výdajů žalované (bydlení, splátky u nebankovních závazků, nebo exekuce).

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Podle , (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele

na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,

a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2

téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů

a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy,

jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle rozsudku SD EU ve věci anonymizováno C číslo:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách

o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo

k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

12. Podle , 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel,

který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku

z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Ustanovení a ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci anonymizováno C -679/18 sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( ). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

18. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. judikoval,

že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy

(a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen

z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného)

k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek;

to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

19. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout

do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

20. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být

s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

21. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho,

zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila. Žalobkyně si od žalované vyžádala informace o jeho příjmu, nicméně podstatné výdaje nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen

na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Současně žalobkyně nijak nedoložila své tvrzení, že kontrolovala záznamy žalované v evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku nebo jaká byla platební historie žalované u žalobkyně.

22. Shora uvedená smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Žalobkyně

však poskytla žalované peněžní prostředky, které jí v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná

se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 12 900 Kč (vyplacená jistina ve výši 24 000 Kč mínus částka 11 100 Kč zaplacená žalovanou), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení

podle a ve spojení s , a to od 9. 11. 2021 (kdy se žaloba prokazatelně dostala do dispozice žalované) do zaplacení.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle , jelikož procesně úspěšnější byla v tomto řízení žalovaná, které však žádné náklady v řízení nevznikly, tudíž výrok soudu zní, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Třídenní lhůta ke splnění jeho povinnosti byla žalovanému stanovena dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.