Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 23/2021-105
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem anonymizována tři slova, PSČ obec
o zaplacení 11 127,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do zaplacení částky 1 465,78 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 055,62 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 221,18 Kč, s úrokem ve výši 11,6 % ročně z částky 1 300 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně s částky 1 300 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.
III. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 821,58 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 646,52 Kč, úroku ve výši 11,6 % ročně z částky 3 800 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 800 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do zaplacení částky 1 465,78 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 055,62 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 221,18 Kč, s úrokem ve výši 11,6 % ročně z částky 1 300 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně s částky 1 300 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek. III. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 821,58 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 646,52 Kč, úroku ve výši 11,6 % ročně z částky 3 800 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 800 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 127,20 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo kterou s žalovaným dne datum uzavřela její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba Před sjednáním smlouvy poskytovatel úvěru posoudil schopnosti žalovaného splácet úvěr. Na základě uvedené smlouvy žalovaný obdržel v den jejího podpisu částku 20 000 Kč, kterou se zavázal uhradit společně s 28% úrokem, poplatkem za vyhodnocení a sjednání úvěru a inkasním poplatkem, a to vše ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po 2 600 Kč Celkem se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 33 800 Kč. Žalovaný své závazky ze smlouvy řádně a včas neplnil a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 30. 6. 2018. Posléze byla pohledávka za žalovaným převedena na společnost právnická osoba, která ji pak postoupila na žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu ve výši 5 100 Kč, smluvní pokutu ve výši 6 027,20 Kč (stanovenou ve výši 0,1 % denně z aktuální dlužné částky), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 083,48 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně a úrok ve výši 11,6 % ročně, a to vždy z částky 5 100 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal s tím, že žalobce nezkoumal jeho úvěruschopnost. Žalobkyni poskytnutou jistinu již uhradil, a proto navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu.
3. Žalobkyně následně podáním ze dne datum vzala žalobu zpět co do částky 1 250 Kč představující část smluvní pokuty a co do částky 215,78 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení ze dobu od 1. 7. 2018 do 20. 5. 2020. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 1 465,78 Kč, a to ještě před jednáním ve věci samé, soud řízení v souladu s § 96 odst. 1 , 2 o. s. ř. o. s. ř. v požadovaném rozsahu zastavil.
4. Předmětem řízení tak zůstal požadavek žalobkyně na zaplacení zbývající dlužné jistiny, souhrnu smluvních pokut ve výši 4 777,20 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 867,70 Kč za dobu od 1. 7. 2018 do 20. 5. 2020, úroku ve výši 11,6 % ročně z částky 5 100 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z téže částky od 21. 5. 2020 do zaplacení.
5. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinnými důkazy, na jejichž základě zjistil následující skutkový stav.
6. Mezi žalovaným a právnická osoba anonymizováno byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě níž žalovaný obdržel v den podpisu smlouvy částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 25,85 % ročně (28 % z poskytnuté jistiny), poplatkem za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč (celkem tedy 13 800 Kč) vrátit ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po 2 600 Kč, splatných vždy k poslednímu dni měsíce. Mezi účastníky bylo v čl. III smlouvy sjednáno, že úroky, poplatky za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek budou hrazeny z prvních 6 měsíčních splátek. V čl. V smlouvy si smluvní strany ujednaly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky vznikne věřiteli právo závazek ze smlouvy zesplatnit, přičemž nesplacená část úroků přirůstá k jistině. V případě prodlení žalovaného s úhradou splátky vzniká věřiteli právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Ke smlouvě byla připojen žalovaným podepsaný předpis splátek, z něhož plyne, že v každé splátce byla započtena jistina, úrok a sjednané poplatky, jejichž vzájemný poměr se postupně měnil, přičemž od 7. splátky byla hrazena již pouze jistina.
7. Dle přehledu splátek žalovaný hradil předepsané splátky v různých částkách nepravidelně, přičemž žalobkyni zaplatil celkem 28 700 Kč.
8. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně doložila Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum, v níž žalovaný uvedl, že je důchodce, pobírá důchod v částce 6 618 Kč, současně má příjem z dohody o provedení práce ve výši 5 000 Kč, žije v nájmu, jeho průměrné měsíční příjmy činí 11 618 Kč a průměrné měsíční příjmy celé domácnosti pak činí 23 618 Kč. Co se týče výdajů žalovaného, tento v žádosti uvedl, že za bydlení hradí 1 885 Kč, za energie 300 Kč, za stravování 2 000 Kč a za ostatní výdaje pak 80 Kč. Průměrné měsíční výdaje žalovaného představovala částka 2 133 Kč a celé domácnosti pak 4 265 Kč.
9. Žalovaný k žádosti doložil oznámení České správy sociálního zabezpečení o výplatě invalidního důchodu v deklarované výši 6 618 Kč měsíčně, dohodu o provedení práce, dle které pobírá odměnu za provedenou práci ve výši 50 Kč/hod. Dle smlouvy o nájmu bytu, sjednanou s partnerkou žalovaného, a evidenčního listu činí nájem 1 885 Kč měsíčně a zálohy na služby (komín) pak 80 Kč měsíčně.
10. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla credit scoring a finanční analýzu žalovaného, v rámci níž dospěla po odečtení výdajů žalovaného a měsíční rezervy na neočekávané výdaje v částce 1 000 Kč od jeho příjmů k závěru, že žalovanému zůstávají měsíčně k dispozici volné finanční prostředky v částce 7 568 Kč, pročež mu lze poskytnout úvěr do výše 20 000 Kč měsíčně s maximální výší splátky 2 600 Kč.
11. Na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne datum převedla právnická osoba anonymizováno. část svého obchodního závodu tvořeného divizí spotřebitelských úvěrů na společnost právnická osoba Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na stávající žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020.
12. Předžalobní výzvou ze dne 18. 2. 2020, odeslanou téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovaného, aby jí nejpozději do 2. 1. 2021 uhradil dluh v celkové výši 12 814,35 Kč.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Soud má na základě předložených podkladů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , když se v daném případě nespoléhala pouze na ničím nepodložená prohlášení žalovaného o jeho příjmových a výdajových poměrech, nýbrž si od žalovaného vyžádala doklady prokazující výši jeho tvrzených příjmů a rovněž výdajů spojených s bydlením, jež obvykle tvoří podstatnou část nákladů každého jednotlivce. Na základě takto zjištěných informací dospěla právní předchůdkyně žalobkyně ke správnému závěru o tom, že žalovaný je schopen splácet úvěr v měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Předmětnou smlouvu tak soud posoudil jako platně uzavřenou.
16. Soud následně dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými 13 měsíčními splátkami ve výši 2 600 Kč, které vedle jistiny v sobě zahrnovaly úrok ve výši 5 600 Kč (tj. zhruba 25,85 % ročně), poplatek za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 800 Kč. Pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy byla následně v souladu s § 1 879 o. z., postoupena na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.
17. Soud konstatuje, že právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo při podpisu smlouvy právo na zaplacení poskytnuté jistiny, úroku, který byl sjednán v přiměřené výši i poplatku za správu úvěru. Opodstatněn je rovněž požadavek na zaplacení smluvní pokuty. Původní věřitelce naopak nevzniklo od samého počátku právo na zaplacení poplatku za hotovostní inkaso splátek. Soud ujednání o tomto poplatku posoudil jako neplatné, neboť představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele ve smyslu § 1813 o. z. a jako takové je rovněž neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. Možnost poskytnutí úvěru byla bez jakéhokoliv opodstatnění automaticky spojena s povinností zákazníka hradit půjčku hotovostním inkasem. Soudu přitom není zřejmé, proč by poskytnutý úvěr nemohl být následně splácen bezhotovostně, tedy bez dalšího navyšování nákladů dlužníka. Zákazníkovi bylo v dané věci v podstatě dáno na výběr poskytnutí peněz v hotovosti ihned při podpisu smlouvy, avšak při strpění platby za hotovostní inkaso anebo neposkytnutí úvěru vůbec. Ačkoliv měl dlužník dle bodu III.6 smlouvy o úvěru možnost hradit splátky i bezhotovostně, nárok věřitele na úhradu poplatku tímto nebyl jakkoliv dotčen a dlužník by tak byl povinen k jeho úhradě, i když by žalobkyni nevznikly žádné náklady s výběrem splátek v hotovosti. Je tak zřejmé, že se jednalo spíše o další poplatek, kterým se právní předchůdkyně žalobkyně snažila navýšit svůj zisk ze smlouvy. Jak známo podobné typy smluv o spotřebitelském úvěru spotřebitelé zpravidla uzavírají v situaci, kdy potřebují získat ihned určitou finanční částku, proto pochopitelně zvolí okamžité poskytnutí peněžních prostředků i za situace, kdy jsou s tímto spojeny další náklady. K tomuto je možno dále poukázat, že uvedený názor pak zastávají rovněž jednotlivé krajské soudy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 42 ICm 4014/2015 -23 ze dne 3. 12. 2015, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. KSPA 60 INS 5615/2015 ze dne 11. 12. 2015 nebo rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 10 ICm 4880/2015 ze dne 20. 9. 2016).
18. Právní předchůdkyně žalobkyně si své povinnosti ze smlouvy splnila, neboť žalovanému úvěr v dohodnuté výši 20 000 Kč poskytla. Žalovaný však svým povinnostem nedostál, jelikož sjednané splátky úvěru nehradil řádně a včas a na svůj dluh uhradil celkem 28 700 Kč. Jelikož žalobkyně nemá nárok na úhradu poplatku za hotovostní výběr splátek v celkové výši 3 800 Kč, byl žalovaný povinen od počátku splatit částku pouze ve výši 30 000 Kč (20 000 Kč na jistině, 5 600 Kč na úroku a 4 400 Kč na administrativním poplatku). S ohledem na § 2991 odst. 2 o. z. a § 2993 o. z. platí, že pokud je smlouva (zčásti) neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co na základě takového neplatného ujednání dostal. V řízení o žalobě o vrácení plnění z (částečně) neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že by žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 52/2002 ze dne 30. 6. 2004, nebo sp. zn. 33 Cdo 2373/2007 ze dne 15. 9. 2009; soud má přitom za to, že dané závěry lze aplikovat i za stávající právní úpravy). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení její majetkové podstaty. Soud proto žalovaným uhrazenou částku započetl na zbývající částku dluhu a žalobkyni tak přiznal právo na zaplacení jistiny ve výši 1 300 Kč.
19. Důvodným je rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z dlužné jistiny 1 300 Kč v požadované výši 11,6 % ročně za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně má taktéž nárok na smluvní pokutu ve výši 4 755,62 Kč, která byla sjednána v souladu s § 2048 o. z., přímo ve smlouvě, a to v přiměřené výši v intencích § 122 odst. 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Při stanovení výše smluvní pokuty soud přihlédl k tomu, že byla počítána z dlužných splátek, v nichž byl započten i nepřípustně sjednaný poplatek za hotovostní inkaso splátek (dle předloženého předpisu splátek byl v prvních 5. splátkách započten tento poplatek ve výši 716 Kč a v 6. splátce ve výši 220 Kč). S ohledem na to, že žalobkyně u žalovaného evidovala první splátku již dne datum, soud od páté a šesté splátky, s níž se žalovaný ocitl v prodlení, odečetl právě částku, jež měla připadnout na poplatek za hotovostní inkaso, a proto neuznal žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 21,58 Kč.
20. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky, je v souladu s § 1970 o. z., opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, ovšem pouze z částky 1 300 Kč, kterou požadovala od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 5 100 Kč za dobu od 1. 7. 2018 do 25. 5. 2020 Kč. S ohledem na to, že má však právo na dlužnou jistinu v částce jen 1 300 Kč, má rovněž nárok jen na úrok z prodlení z této částky, tedy ve výši 221,18 Kč.
21. Soud tudíž nevyhověl žalobě co do částky 3 800 Kč představující inkasní poplatek včetně smluvních úroků a úroků z prodlení z něj, co do kapitalizovaného úroku ve výši 646,52 Kč a dále částky smluvní pokuty ve výši 21,58 Kč.
22. Dle ust. 160 odst. 1 o.s.ř. , na žádost žalovaného, soud stanovil plnění ve splátkách, tak jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, neboť jeho jediným příjmem je invalidní důchod.
23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věta první ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Nahlíženo ryze z procesního hlediska, žalobkyně částečným zpětvzetím žaloby zavinila částečné zastavení řízení a ve zbytku žaloby byla úspěšná jen zčásti. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 11 127,20 Kč, přičemž byla úspěšná pouze stran částky 6 055,62 Kč a je tak zjevné, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení je v podstatě stejný. Soud proto rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve trojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.