Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 312/2021-49

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci

žalobce: osobní údaje žalobce

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupeného advokátem: anonymizováno jméno příjmení jméno,

se sídlem adresa žalobkyně,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného,

o zaplacení 82 246,81 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 37 400 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 21.2.2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 44 846,81 Kč, úroku ve výši 4 419,35 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 47 541,22 od 21.1.2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 5 440,90 Kč a úroku z prodlení z částky 47 541,22 Kč za dobu od 21.1.2020 do 20.2.2020 a úroku z prodlení z částky 10 141,22 Kč za dobu od 21.2.2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 37 400 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 21.2.2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 44 846,81 Kč, úroku ve výši 4 419,35 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 47 541,22 od 21.1.2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 5 440,90 Kč a úroku z prodlení z částky 47 541,22 Kč za dobu od 21.1.2020 do 20.2.2020 a úroku z prodlení z částky 10 141,22 Kč za dobu od 21.2.2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 82 246,81 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 440,90 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 419,35 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 47 541,22 Kč od 21.1.2020 až do zaplacení a úrokem z částky 47 541,22 Kč ve výši 29 % ročně od 21.1.2020 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smluv o zápůjčce číslo ze dne 27.9.2018 a číslo ze dne 25.5.2018, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO. Na základě smluv bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalovanému 28 000 Kč, resp. 30 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem a poplatky ve výši 24 066 Kč po 868 Kč týdně, resp. ve výši 25 750 Kč po 930 Kč týdne, když poslední splátka byla splatná dne 22.11.2019, resp. dne 19.7.2019. Žalovaný své platební povinnost řádně neplnil, uhradil v souvislosti s předmětnými smlouvami pouze 2 000 Kč, resp. 18 600 Kč. Dlužná částka pak sestává z nezaplacené jistiny a poplatku. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobcem dne 20.1.2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, byl rovněž upomenut k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně. Při uzavírání předmětných smluv právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost, kdy s odbornou péčí zkoumal schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet, přičemž spotřebitel má zákonnou povinnost poskytnout tyto informace úplné a pravdivé. Pokud by tyto zkreslil, mohlo by se konečně jednat o trestný čin úvěrového podvodu. Získané informace právní předchůdce žalobce získal od žalovaného a ověřoval na základě dokumentů žalovaným předložených, když informace a vyžádané doklady zanesl do tzv. zákaznické karty. V době uzavření předmětné smlouvy zákon o spotřebitelském úvěru nestanovil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v případě nedostatku zkoumání schopnosti splácet úvěr.

2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet předmětný úvěr, zevrubně zopakoval shora uvedené.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora a převzal osobně na adrese další), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na , (dále jen „ “) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu po seznámení s názorem soudu, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši.

5. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 25.5.2018 vyplynulo, že jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 60 týdenních splátkách po 930 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.

6. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 27.9.2018 vyplynulo, že jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 28 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 60 týdenních splátkách po 868 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.

7. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 25.5.2018, kde žalovaný oproti svému podpisu prohlásil údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnán s příjmem ze mzdy ve výši 24 805 Kč,„ ostatní příjmy“ činí 4 000 Kč. Ohledně měsíčních výdajů prohlásil, že tyto činí 6 500 Kč na splátky půjček, 1 422 Kč na splátky půjček právnímu předchůdci žalobce a 10 100 Kč výdaje ostatní. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaný žije s rodiči, je svobodný a má bankovní účet. Za žalobce tuto u podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovaným byly poskytnuty následující dokumenty: výplatní pásky a pracovní smlouva.

8. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 27.9.2018, kde žalovaný oproti svému podpisu prohlásil údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnán (u stejného zaměstnavatele jako shora) s příjmem ze mzdy ve výši 32 117 Kč,„ ostatní příjmy“ činí 12 000 Kč. Ohledně měsíčních výdajů prohlásil, že tyto činí 700 Kč na splátky půjček, 5 607 Kč na splátky půjček právnímu předchůdci žalobce a 9 100 Kč výdaje ostatní. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaný žije jako spolubydlící, je svobodný a má bankovní účet. Za žalobce tuto u podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovaným byly poskytnuty následující dokumenty: výplatní pásky a pracovní smlouva.

9. Ze dvou listin označených jako Tabulka umoření vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s předmětnými smlouvami uhradil shora uvedenou částku.

10. Z oznámení ze dne 20.1.2020 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 14.2.2020.

11. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 28.1.2021 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20.1.2020 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržel celkem 58 000 Kč. Žalovaný na základě těchto smluv uhradil pouze 20 600 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smluv zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v zákaznické kartě, jak jsou shora specifikovány. Pohledávka z předmětných smluv byla následně postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.

14. Dle , (dále jen „ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

15. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Dle se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

20. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy o zápůjčce, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržel 58 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil pouze 20 600 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatnými, dále se nezabýval jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

22. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžité zápůjčky poskytnuté spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval ( ), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

23. Fakticky žalobce doložení listin prokazujících doložení příjmu neprokázal. I kdyby soud vycházel z fikce jejich doložení, tak je třeba shledat, že nebyly nijak dále specifikovány„ ostatní příjmy“ žalovaného a tyto zjevně ani nijak doloženy. Je rovněž bez dalšího ne zcela věrohodné, že příjem žalovaného u stejného zaměstnavatele za pouhé čtyři měsíce náhle vzroste o zhruba 30 %. Rovněž pak nebyly nijak doloženy výdaje žalovaného, na jejich doložení právní předchůdce žalobce zcela rezignoval, a to včetně jejich bližší označení v zákaznické kartě. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovaly zcela, jistě se např. nejeví jako nijak komplikované, opatřit si od žadatele např. výpis z bankovního účtu za období několika měsíců, který může poskytnout celistvý obrázek o majetkových poměrech daného spotřebitele, přičemž žalovaný v žádosti o úvěr zaškrtl, že bankovním účtem disponuje. Nabízí se pak také otázka, proč tedy žalovaný, kterému po úhradě všech měsíčních výdajů v případě pozdější zákaznické karty mělo zbývat přes kolem 28 000 Kč měsíčně k volnému užití, měl potřebu si tuto částku půjčovat a to za poměrně dosti nevýhodných podmínek.

24. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení. Pokud žalobce odkazuje na obecné zásady poctivosti v právním styku, tak v daném případě není objasněno za jakých okolností a z jakého důvodu má vyplněná zákaznická karta stávající podobu. Podstatné ale je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. ze dne 8.7.2015).

25. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o SP, tak dle ).

26. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, resp. údaje v zákaznických kartách byly nevěrohodné a nedoložené, shledal soud uzavřené smlouvy s odkazem na a shora uvedenou judikaturu neplatnými. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 58 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat ( , odst. 2 ). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvu uhradil 20 600 Kč, zbývá tedy uhradit 37 400 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 14.2.2020. Toto je třeba považovat dle za doručené třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 19.2.2020, jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v následující den neplnil, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení ( ). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení ( ), a to v zákonné výši dle S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.

27. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.