Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 75/2021-54

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 35 478 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud neschvaluje smír účastníků, obsažený v dohodě o smíru ze dne 22. 7. 2021, doručený soudu podáním žalobkyně ze dne 2. 8. 2021.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 658 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 658 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. částky 30 820 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 475,94 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 096,94 Kč, úroku ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny 14 777,29 Kč

od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky

14 777,29 Kč od 21. 1. 2020 do 20. 7. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 10 119,29 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši

5 010,26 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 023,98 Kč, úroku

ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny 7 144,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 7 144,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Soud neschvaluje smír účastníků, obsažený v dohodě o smíru ze dne 22. 7. 2021, doručený soudu podáním žalobkyně ze dne 2. 8. 2021. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 658 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 658 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. částky 30 820 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 475,94 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 096,94 Kč, úroku ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny 14 777,29 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 14 777,29 Kč od 21. 1. 2020 do 20. 7. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 10 119,29 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 5 010,26 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 023,98 Kč, úroku ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny 7 144,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 7 144,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala,

aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu dvou smluv

o zápůjčce, které žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvy

o zápůjčce číslo uzavřené dne 24. 7. 2016 (dále jen první smlouva) a smlouvy

o zápůjčce číslo (dále jen druhá smlouva), uzavřené dne 5. 5. 2016. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavření první smlouvy peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutou půjčku zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 15 410 Kč, představující kapitalizovaný úrok za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 3 186 Kč, odměnu za administrativní činnost

ve výši 4 484 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 740 Kč, a to ve 60 týdenních splátkách po 557 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 17. 9. 2017. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, celkem zaplatil 8 242 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu

se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek sestávajících z jistiny ve výši 14 777,29 Kč a poplatku ve výši 10 390,71 Kč, a to marným uplynutím týdenní lhůty po úhradě poslední splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 20. 1. 2020 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni,

a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též kapitalizovaný úrok ve výši 9 475,94 Kč (úrok ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny 14 777,29 Kč,

který žalobkyně nárokuje za období od 18. 9. 2017, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 20. 1. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek a z kapitalizovaného úroku počítaného z aktuální dlužné jistiny ode dne následujícím po dni postoupení do 9. 9. 2020), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 096,94 Kč (úrok ve výši 8, 5 % ročně

z dlužné jistiny 14 777,29 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 30. 5. 2018, po uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky, do 20. 1. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny 14 777,29 Kč od 21. 1. 2020

do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 14 777,29 Kč

od 21. 1. 2020 do zaplacení. Na základě uzavření druhé smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč v hotovosti

v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutou půjčku zavázal vrátit spolu s poplatkem

ve výši 15 410 Kč, představující kapitalizovaný úrok za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 3 186 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 484 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 740 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 557 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 29. 6. 2017. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, celkem zaplatil 23 100 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek sestávajících z jistiny ve výši 7 144,75 Kč a poplatku

ve výši 3 165,25 Kč, a to marným uplynutím týdenní lhůty po úhradě poslední splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 20. 1. 2020 svou pohledávku

za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne,

o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též kapitalizovaný úrok ve výši 5 010,26 Kč (úrok ve výši 27 % ročně

z dlužné jistiny 7 144,75 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 30. 6. 2017, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 20. 1. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek

a z kapitalizovaného úroku počítaného z aktuální dlužné jistiny ode dne následujícím po dni postoupení do 9. 9. 2020), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 023,98 Kč

(úrok ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 7 144,75 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 24. 5. 2018, po uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky, do 20. 1. 2020,

kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny 7 144,75 Kč

od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 7 144,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Následně podáním žalobkyně ze dne 2. 8. 2021 účastníci řízení navrhly schválení soudního smíru a doložili to dohodou o smíru podepsanou oběma stranami. Navrhovaly, aby smír byl následujícího znění: Žalovaný se zavazuje zaplatit žalobci částku ve výši 25 168 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni 20. 1. 2020 ve výši 2 096,94 Kč kapitalizovaný smluvní úrok ke dni 20. 1. 2020 ve výši 9 475,94 Kč, řádný úrok ve výši 27 % ročně z částky 14 777,29 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 777,29 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a částku ve výši 10 310 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni 20. 1. 2020 ve výši 1 023,98 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ke dni 20. 1. 2020 ve výši 5 010,26 Kč, řádný úrok ve výši 27 % ročně z částky 7 144,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky

7 144,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení odměnu za právní zastoupení ve výši 13 745,6 Kč a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč odpovídající zákonné výši soudního poplatku, poníženého o částku, která bude žalobci vrácena soudem v důsledku schválení smíru.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána

podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012,

o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy,

u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě byl závazek žalovaného částečně plněn a měl být splněn na území České republiky, a proto může být žalovaný žalován u soudů České republiky a české soudy jsou příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně, uzavřela se žalovaným dne 24. 7. 2016 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč

a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši

15 410 Kč (poplatek sestává z úroku ve výši 3 186 Kč, poplatku za administrativní činnost

ve výši 4 484 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 740 Kč), a to ve 60 týdenních splátkách po 557 Kč (resp. poslední splátka ve výši 547 Kč), splatných vždy

do 7. dne od předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal žalovaný v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, a to výši 28,63 % ročně. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, právní předchůdkyni uhradil částku ve výši 8 242 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo v souladu s čl. 12 smluvních podmínek právo na uhrazení celkové dlužné částky. Účastníci dále uzavřeli dne

5. 5. 2016 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku

spolu s poplatkem ve výši 15 410 Kč (poplatek sestává z úroku ve výši 3 186 Kč, poplatku

za administrativní činnost ve výši 4 484 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši

7 740 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 557 Kč (resp. poslední splátka ve výši 547 Kč), splatných vždy do 7. dne od předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal žalovaný v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, a to výši 28,63 % ročně. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, právní předchůdkyni uhradil částku ve výši 23 100 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo v souladu s čl. 12 smluvních podmínek právo na uhrazení celkové dlužné částky.

6. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 20. 1. 2020 postoupila pohledávky

za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem z téhož dne odeslaným dne 14. 2. 2020, žalobkyně je tak ve věci věcně legitimována. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně nazvaným výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 23. 4. 2020 odeslaným následujícího dne s tím, nechť žalovaný uhradí dlužné částky ve výši 55 138,81 Kč nejpozději do 30. 4. 2020. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.

7. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznických karet žalovaného vedených právní předchůdkyní žalobkyně ze dne 24. 7. 2016 a ze dne 5. 5. 2016 soud k osobním poměrům žalovaného zjistil, že má žalovaný příjmy v celkové výši 42 000 Kč měsíčně, resp.

39 000 Kč a výdaje 22 400 Kč, resp. 19 900 Kč, což si právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Žalobkyně však ani přes výzvu nepředložilay či neoznačila další důkazy k prokázání skutečnosti, že údaje uvedené v zákaznické kartě skutečně ověřila, jak uvádí, a tím dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného.

8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

9. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle Římské úmluvy o právu použitelném pro smluvní závazky číslo Smlouva o EHS, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 t se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Smluvní strany si však rozhodné právo pro svůj závazkový vztah nezvolily. Soud proto aplikoval právo České republiky podle čl. 4 odst. 2 této úmluvy, jelikož smlouva nejúžeji souvisí se zemí, v níž má strana, která je povinna plnit předmět smlouvy, v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště.

10. Podle , (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,

a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele

s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětné smlouvy o úvěru byly mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřeny platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením těchto smluv dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ sankcionuje absolutní neplatností takové smlouvy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j.  – 53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.).

16. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a získané informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a následně zaneseny do zákaznické karty. Je nutné konstatovat, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován

v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018,

sp. zn. ). Je tomu tak proto, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZoSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavek na doložení) těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu

z bankovního účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j.  – 39). Má-li tedy poskytovatel úvěru povinnost ověřovat jednotlivá tvrzení žadatelů o spotřebitelské úvěry z příslušných dokladů, pak však s touto povinností musí jít ruku v ruce i povinnost v případě potřeby doložit, že tímto způsobem bylo při posuzování úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr postupováno. V řízení žalobkyně signalizovala, že předmětné doklady nemá k dispozici. Verifikace jednotlivých osobních, příjmových a výdajových poměrů žalovaného ze strany žalobkyně tak zůstala toliko v rovině jejích tvrzení, kdy žalobkyně k prokázání tohoto tvrzení nepředložila žádný důkaz.

V této souvislosti je významné, že žalobkyně důkazy nepředložila ani poté, co byla vyzvána

a poučena o následcích nesplnění této výzvy. Za této situace pak soud musí považovat informace od žalobkyně toliko za jednostranná prohlášení (tvrzení), což je ve smyslu citovaných judikátů zcela nedostatečné, tudíž lze konstatovat, že v tomto případě nebylo postupováno s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr.

17. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětné smlouvy posoudil jako absolutně neplatné podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, protože právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného nedostatečně. Vzhledem k absolutní neplatnosti smluv a ke skutečnosti,

že žalovaný jistinu v převažujícím rozsahu splatil již před podáním žaloby, v posuzované věci nenastaly podmínky pro schválení soudního smíru. Podle soud smír neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy. Smír je přitom v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony (uvedených zejména v  až 39 obč. zák.) neplatná nebo se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází. Z týchž důvodů soud zamítl jako nedůvodnou i část žalobního návrhu. S ohledem na procesní ekonomii a na to, že pro obě rozhodnutí měl soud náležitě zjištěný skutkový stav, o věci rozhodl v jednom rozhodnutí a smír výrokem I. tohoto rozsudku neschválil.

18. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí ani žalobkyni žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný tak měl povinnost uhradit žalobkyni toliko částku ve výši 4 658 Kč (vyplacená jistina 2 x 18 000 Kč mínus částka v celkové

výši 31 342 Kč zaplacená žalovaným), která mu byla poskytnuta na základě neplatných smluv (§ 2991 o. z.), co do této částky tedy bylo žalobě výrokem II. tohoto rozsudku vyhověno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení od 21. 7. 2021 do zaplacení. Žalovaný se o své povinnosti zaplatit žalovanou částku bezpečně mohl dozvědět až z žaloby, která mu byla soudem doručena dne 20. 7. 2021. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení se zaplacením přisouzené částky

a od tohoto dne je proto povinen platit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky. Výše úroku z prodlení je dána účinným ke dni prodlení žalovaného. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena ve lhůtě tří dnů v souladu s 

19. Ve zbývajícím rozsahu, tj. částky 30 820 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 475,94 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 096,94 Kč, úroku ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny 14 777,29 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 14 777,29 Kč od 21. 1. 2020 do 20. 7. 2021, zákonného úroku z prodlení

ve výši 8,5 % z částky 10 119,29 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku

ve výši 5 010,26 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 023,98 Kč, úroku ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny 7 144,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 7 144,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, soud žalobě výrokem III. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětných smluv.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. žalovanému,

který měl ve věci větší úspěch, žádné náklady nevznikly, a nebyly mu proto přiznány.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.