Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 28/2021-32
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 66 300,34 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do zaplacení částky 460 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10,29 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 460 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 537,04 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 000 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 41 840,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 649,23 Kč, úroku ve výši 21,4 % ročně z částky 64 340,34 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 936,26 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 41 840,34 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do zaplacení částky 460 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10,29 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 460 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 537,04 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 000 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 41 840,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 649,23 Kč, úroku ve výši 21,4 % ročně z částky 64 340,34 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 936,26 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 41 840,34 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 66 300,34 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne datum peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, spolu s úrokem ve výši 21,4 % ročně, splatit formou 48 měsíčních splátek po 3 436 Kč. Žalovaný uhradil na svůj závazek celkem 86 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil sjednané splátky úvěru řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 64 340,34 Kč (součet nesplacených splátek do zesplatnění úvěru ve výši 11 855,09 Kč a zesplatněné jistiny ve výši 52 485,25 Kč), nákladů na vymáhání ve výši 460 Kč a smluvních pokut výši 1 500 Kč. Dále se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 9 649,23 Kč, úroku ve výši 21,4 % ročně z částky 64 340,34 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 483,59 Kč od 2. 7. 2020 do 8. 10. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 66 300,34 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla prověřována pomocí tzv. kreditního skóre klienta. Tímto statickým modelem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Žalobkyně pouze v případě pochybností o pravosti tvrzení klienta vyžaduje potvrzení o zaměstnání, o výši příjmu nebo výpis z bankovního účtu apod. Za účelem eliminace případných dalších pochybností ohledně bonity žadatele o úvěr byla provedena rovněž kontrola žalovaného v externích úvěrových registrech SOLUS, CEE a NRKI.
2. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět ohledně částky 460 Kč představující náklady na vymáhání, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10,29 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 460 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení. Podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud proto v souladu s procesním návrhem žalobkyně řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil.
3. Předmětem řízení zůstal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 65 840,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 649,23 Kč, úroku ve výši 21,40 % ročně z částky 64 340,34 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 473,30 Kč a úroku z prodlení z částky 65 840,34 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení.
4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.
5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne datum podepsána smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový úvěr ve výši 110 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 21,4 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 3 436 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci. Dále byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč (podle čl. 6 úvěrových podmínek pro případ prodlení s úhradou splátky) a ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného (podle čl. 6 úvěrových podmínek pro případ zesplatnění úvěru). V čl. 5 úvěrových podmínek bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit v případě prodlení žalovaného se splácením alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce.
6. Z předložené tabulky„ anonymizováno 5 slov“ plyne, že žalovaný úvěr čerpal dne datum, přičemž uhradil prvních 25 splátek a následně se ocitl v prodlení. Celkem uhradil žalobkyni 86 000 Kč. Dle opisu výpisu proplacení smlouvy plyne, že žalobkyně vyplatila dohodnuté finanční prostředky dne datum.
7. Dopisem ze dne datum, odeslaným následujícího dne, žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a současně jej vyzvala k úhradě dlužné částky 71 686,89 Kč do 14 dnů od sepsání této výzvy. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu rovněž předžalobní výzvou ze dne 9. 7. 2020, odeslanou žalovanému téhož dne.
8. Podle předložené úvěrové zprávy měl žalovaný v registru NRKI jeden záznam.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Před poskytnutím úvěru proto bylo povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Neučiní-li tak, smlouva je absolutně neplatná. Soud poukazuje, že z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019,
sp. zn. 27 Co 221/2009 , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger,
C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb. ) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.
15. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru řádně a s odbornou péčí zjistil, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje (na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod.), které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a dále pak je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ spotřebitelem sdělených„ čísel“ představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Postup, kdy poskytovatel úvěru spoléhá jen na údaje sdělené klientem, aniž by si jejich správnost ověřil, nemůže požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit ani prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení.
16. Byť žalobkyně vyložila, jakým způsobem postupovala při hodnocení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a uvedla, z jakých údajů vycházela, nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání těchto svých tvrzení. Podle soudu je třeba trvat na tom, aby veškeré vstupní údaje, které žalobkyně posuzovala v rámci tzv. kreditního skóre klienta, byly věrohodně prověřovány pomocí předložených listin. Toto prověření ovšem žalobkyně nijak neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.
17. V důsledku uvedeného smlouva o úvěru ze dne datum odporuje zákonu a je tudíž absolutně neplatná. Žalovaný je proto povinen vrátit pouze finanční prostředky, které mu žalobkyně poskytla a o které se tak bezdůvodně obohatil. Soud poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007 nebo ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 320/2011 ). Žalobkyně poskytla žalovanému částku 110 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy již vrátil 86 000 Kč a zbývá mu vydat 24 000 Kč.
18. Z hlediska požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění, popřípadě ve lhůtě k plnění stanovené věřitelem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). Prodlení žalovaného tak nastalo na základě oznámení o zesplatnění pohledávky obsahujícího výzvu k úhradě pohledávek ze dne 17. 6. 2020 patnáctým dnem od sepisu této výzvy, tj. dne 2. 7. 2020. Za období od 2. 7. 2020 do 8. 10. 2020 má žalobkyně nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 24 000 Kč ve výši 537,04 Kč a dále má nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 000 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení.
19. Ve zbývající části, tj. co do požadavku na zaplacení částky 41 840,34 Kč, veškerého smluvního úroku, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 936,26 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 41 840,34 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, je žaloba nedůvodná a soud ji proto zamítl, jak plyne z výroku III. tohoto rozsudku.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. o. s. ř. Nahlíženo ryze z procesního hlediska, žalobkyně částečným zpětvzetím žaloby zavinila částečné zastavení řízení. Ve zbytku pak měla žalobkyně opět pouze částečný úspěch. S ohledem na to, že v řízení byl zcela zjevně úspěšnější žalovaný (a to i s přihlédnutím k požadovanému příslušenství), kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.
Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona 120/2001 Sb.