Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
47 C 153/2021-47
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 846 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 646 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 646 Kč od 24. 8. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se - v části požadavku na zaplacení částky 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 200 Kč od 24. 8. 2017 do zaplacení – zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 774 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 646 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 646 Kč od 24. 8. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se - v části požadavku na zaplacení částky 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 200 Kč od 24. 8. 2017 do zaplacení – zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 774 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.
1. Předmětem řízení zahájeného žalobou dne 3. 9. 2020 bylo zaplacení pojistného za období od 10. 4. 2017 až 23. 8. 2017 včetně ve výši celkem 646 Kč a poplatku za upomínání 200 Kč, to vše z titulu smlouvy ze dne 5. 4. 2017, č. sml. číslo, na pojištění vozidla anonymizována dvě slova, registrační značka.
2. Soud za splnění podmínek § 115a , § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne 26. 11. 2021 vyhlásil tento rozsudek.
3. Z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav:
4. Žalobce s žalovaným uzavřel dne 5. 4. 2017 pojistnou smlouvu s pojistným 11 607 Kč ročně, přičemž pojistné bylo splatné čtvrtletně částkou 2 901 Kč. Z toho předmětem smlouvy a tohoto řízení byl produkt pojištění kasko a doplňkové pojištění vztahující se k vozu anonymizována dvě slova, registrační značka, s počátkem pojištění 10. 4. 2017 na dobu neurčitou s pojistným 1 750 Kč ročně (důkaz: smlouva ze dne 5. 4. 2017).
5. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne 10. 4. 2017, proto jej žalobce dopisem z 28. 6. 2017 vyzval k uhrazení dlužné částky do 22. 8. 2017, s tím, že jinak pojištění zanikne (důkaz: dopis z 28. 6. 2017).
6. Pojištění ke dni 23. 8. 2017 zaniklo pro nezaplacení pojistného žalovaným, o čemž žalobce žalovaného informoval písemně dopisem z 30. 8. 2017 (důkaz: dopis žalobce ze dne 30. 8. 2017). Dluh na pojistném představuje částku 646 Kč, přičemž žalobce tvrdí i dluh žalovaného na poplatku za upomínání 200 Kč (důkaz: dopis – předžalobní výzva žalobce ze dne 12. 10. 2017).
7. Tento skutkový stav soud hodnotil následovně:
8. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl smluvní závazkový právní vztah pojištění ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku . V tomto smluvním závazkovém vztahu se pojistitel (zde žalobce) zavazuje vůči pojistníkovi (zde žalovanému) poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Žalobce tedy byl počínaje dnem 10. 4. 2017 zavázán krýt pojistný zájem žalovaného a poskytnout pojistné plnění v případě nahodilé pojistné události, a žalovaný byl povinen platit žalobci pojistné stanovené smlouvou po celou dobru trvání právního poměru. Žalovaný tuto základní povinnosti porušil, od 10. 4. 2017 byl v prodlení. Žalovaný ani přes upomínku dluh nezaplatil. Za celé období 10. 4. 2017 – 23. 8. 2017 je žalovaný povinen pojistné zaplatit.
9. Na základě výše zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je v rozsahu dlužného pojistného důvodná, a to včetně práva žalobce na zaplacení úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku , nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ) Vzhledem k tomu, že se žalovaný nezaplacením pojistného dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, je za příslušenství považován v souladu s § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce na zaplacení příslušenství je v tomto rozsahu oprávněný. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.)
10. Pokud jde o částku 200 Kč – poplatek spojený s upomínáním a úroky z prodlení z této částky, soud dospěl k závěru, že žaloba v této části důvodná není.
11. Soud v této otázce aplikoval nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 , podle kterého„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. , o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.).“.
12. Citovaný nález dále argumentoval i tím, že„ 29. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. 30. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“
13. Citovaný nález na řešenou věc dopadá analogicky z důvodu, že smluvní ustanovení o poplatcích za zaslané upomínky a za výzvy ve výši 200 Kč není ujednáním technického a vysvětlujícího charakteru, analogicky jako smluvní pokuta. Zde soud poukazuje např. na rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 19 C 344/2016 (dostupný v ASPI pod č. JUD342745CZ:„ Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listin ě, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listin u, na které je podpis spotřebitele, pak je takové ujednání (z právního poměru vzniklého do 31. 12. 2013) absolutně neplatné. Při aktuálně účinné právní úpravě (§ 2048 a násl. o. z.) pak soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá.“
14. Žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (tj. slabší smluvní strana) ve smyslu § 419 občanského zákoníku . Ceník by měl být součástí formuláře smlouvy, a to navíc takovým způsobem, aby tvořil jeho organickou přirozenou část. Jinak se jedná o nepoctivé, tudíž nepřípustné řetězení dokumentů, odkazy na ujednání, která jsou svou povahou zásadní a mají být jako taková součástí listin y smlouvy. Ujednání o poplatku ve výši 200 Kč tak je absolutně neplatné s ohledem na § 588 (zjevný rozpor s dobrými mravy). I kdyby však nebyl aplikovatelný § 588 občanského zákoníku o absolutní neplatnosti, tak by k tomuto ustanovení o uvedeném poplatku soud nemohl přihlédnout v souladu s § 1813 a § 1815 občanského zákoníku .
15. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého platí, že pokud měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce byl se svou žalobou úspěšný co do jistiny 646 Kč a úroků z prodlení, neúspěšný co do částky 200 Kč a úroků z prodlení, tj. úspěch žalobce představuje 76 %, čemuž odpovídá úspěch žalovaného 24 %. Proto je žalovaný povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení rozdíl uvedených poměrů, tj. 52 % částky nákladů řízení.
16. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává v ustálené formě opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech řadu žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu). Žalobce vede typově shodných sporů, jako je tento, v řádu desítek, možná již stovek případů. Jedná se o problematiku rutinní, téměř strojovou, čemuž odpovídá i forma a struktura obsahu žalob v těchto věcech. Žaloby jsou ve vysokém stupni formalizovány do ustáleného vzoru. Tento vzor žalobce užívá opakovaně a jaksi mechanicky. Pro tato řízení není nutná specializovaná právní pomoc. Proto v položce náhrady nákladů právního zastoupení soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu s jednou výjimkou – viz dále.
17. Plná výše nákladů řízení žalobce se skládá ze soudního poplatku 400 Kč a dále nákladů právního zastoupení:
1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a), § 14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč.
2) výzva ze dne 1. 12. 2017 k plnění se základním právním a skutkovým rozborem - § 11 odst. 1 písm. d), § 14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč.
3) podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d), §14b odst. 1 bod 1., odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč, tj. celkem 300 Kč.
18. Pokud jde o doplnění žaloby podáním ze dne 14. 9. 2021, soud jej neshledal za účelný, resp. za takový, aby jej bylo možno honorovat odměnou dle advokátního tarifu. Jednalo se o doplňování skutečností, které měly být uvedeny již v samotné žalobě. Proto soud žalovanému nemůže uložit povinnost nahrazovat takové úkony. Ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. předpokládá účelnost úkonů, ale v dotčených úkonech žalobce ji spatřovat nelze.
19. Odměna za zastoupení žalobce činí celkem 900 Kč bez DPH. Zástupce žalobce je plátcem DPH, proto na základě ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. náleží náhrada této daně v sazbě 21 % z odměny a paušálních náhrad, tj. 189 Kč.
20. Podíl 52 % z uvedených položek nákladů řízení žalobce představuje částku 774 Kč. Částka je na základě ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. splatná k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta tří dnů k plnění od právní moci je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu/exekuce.